Bohoslužby dne 26. 08. ve Kdyni, neděle 13. po Trojici

1. čtení: Římanům 4:4-5 Kdo se vykazuje skutky, nedostává mzdu z milosti, nýbrž z povinnosti. Kdo se nevykazuje skutky, ale věří v toho, který dává spravedlnost bezbožnému, tomu se jeho víra počítá za spravedlnost.

2. čtení: 1.Korintským 13:12 Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.

Text kázání: Gn 13 I vystoupil Abram z Egypta se svou ženou a se vším, co měl, do Negebu; byl s ním i Lot. Také Lot, který putoval s Abramem, měl brav a skot i stany. Země jim však nevynášela tolik, aby mohli sídlit pospolu, a jejich jmění bylo tak značné, že nemohli sídlit pohromadě. Proto došlo k rozepři mezi pastýři stáda Abramova a pastýři stáda Lotova. Tehdy v zemi sídlili Kenaanci a Perizejci. Tu řekl Abram Lotovi: „Ať nejsou rozepře mezi mnou a tebou a mezi pastýři mými a tvými, vždyť jsme muži bratři. Zdalipak není před tebou celá země? Odděl se prosím ode mne. Dáš-li se nalevo, já se dám napravo. Dáš-li se ty napravo, já se dám nalevo.“ Lot se rozhlédl a spatřil celý okrsek Jordánu směrem k Sóaru, že je celý zavlažován, že je jako zahrada Hospodinova, jako země egyptská. To bylo předtím, než Hospodin zničil Sodomu a Gomoru. Proto si Lot vybral celý okrsek Jordánu a odtáhl na východ. Tak se od sebe oddělili. Abram se usadil v zemi kenaanské a Lot se usadil v městech toho okrsku a stanoval až u Sodomy. Poté, co se Lot od něho oddělil, řekl Hospodin Abramovi: „Rozhlédni se z místa, na němž jsi, pohlédni na sever i na jih, na východ i na západ, neboť celou tu zemi, kterou vidíš, dám tobě a tvému potomstvu až navěky. A učiním, že tvého potomstva bude jako prachu země. Bude-li kdo moci sečíst prach země, pak bude i tvé potomstvo sečteno. Teď projdi křížem krážem tuto zemi, neboť ti ji dávám.“ Hnul se tedy Abram se stany, přišel a usadil se při božišti Mamre, které je u Chebrónu. I tam vybudoval Hospodinu oltář.

Kázání: Sestry a bratří, co byste řekli tomu, kdybychom teď uslyšeli povolání jít do nové země, která by se nacházela odhadem v jižním Španělsku? Co se týče vzdálenosti, nějak podobně totiž začíná (aspoň v Bibli) příběh Abrahama. A teď jsme s ním na cestě. Na cestě byl skoro pořád, mezitím ještě našel útočiště v Egyptě, protože tam utekli před nebezpečím hladomoru. A v příběhu vidíme, že současně nejsme na této cestě sami. Jde s námi také Lot. Země jim však nevynášela tolik, aby mohli sídlit pospolu, a jejich jmění bylo tak značné, že nemohli sídlit pohromadě. Proto došlo k rozepři mezi pastýři stáda Abramova a pastýři stáda Lotova. A sledujme dál, co se bude dít: Nejde totiž o spor Abra(ha)ma a Lota, dohadují se mezi sebou pastýři. Nepůjdem mezitím na kafe a nepočkáme, až se domluví a přijdou nám sdělit výsledek? Ale s ničím takovým Abraham ani Lot nepočítají.
Tu řekl Abram Lotovi: „Ať nejsou rozepře mezi mnou a tebou a mezi pastýři mými a tvými, vždyť jsme muži bratři. Zdalipak není před tebou celá země? Odděl se prosím ode mne. Dáš-li se nalevo, já se dám napravo. Dáš-li se ty napravo, já se dám nalevo.“ Abram je od počátku velkorysý. Lot se rozhlédl a spatřil celý okrsek Jordánu směrem k Sóaru, že je celý zavlažován, že je jako zahrada Hospodinova, jako země egyptská. Proto si Lot vybral celý okrsek Jordánu a odtáhl na východ. Ve všech starověkých náboženstvích je východ něčím zvláštní, tam, kde vychází Slunce, je něco vždycky lepšího…
Tak se od sebe oddělili. Abram se usadil v zemi kenaanské a Lot se usadil v městech toho okrsku a stanoval až u Sodomy. Abram asi nemá před sebou tak úrodnou půdu a přemýšlí asi, kde začít… Tu nám nezbývá než obdivovat, že neslyšíme ani slova o nějakých výčitkách. Vůči Lotovi ani vůči Pánu Bohu. Nečteme, že by Abram najednou začal počítat, co všechno ztratil tím, že vyšel z Cháranu a teď ještě přišel zkrátka.
Najednou přichází východisko: A tu poté, co se Lot od něho oddělil, řekl Hospodin Abramovi: „Rozhlédni se z místa, na němž jsi, pohlédni na sever i na jih, na východ i na západ, neboť celou tu zemi, kterou vidíš, dám tobě a tvému potomstvu až navěky. A učiním, že tvého potomstva bude jako prachu země. Bude-li kdo moci sečíst prach země, pak bude i tvé potomstvo sečteno. Abram tedy nebude sám, stane se praotcem velkého národa. A tak může rovnou plánovat. Pán Bůh mu říká: Teď projdi křížem krážem tuto zemi, neboť ti ji dávám.“ Hnul se tedy Abram se stany, přišel a usadil se při božišti Mamre, které je u Chebrónu. I tam vybudoval Hospodinu oltář. No a na konec celého tohoto diplomatického jednání ještě Abraham staví Hospodinu oltář, dnes bychom třeba řekli – kostel vděčnosti, nebo možná i kostel smíření. Uffff. Abram má za sebou cestu přes celý Arabský poloostrov, se vším majetkem a dobytkem a také s celou rodinou, pak ještě dostane tu méně úrodnou polovinu země… a ještě má síly na to vybudovat oltář. Nezbývá než před ním smeknout. Protože také prošel mnohými zkouškami, byl na dlouhé cestě, setkal se s mnohými cizími národy, upadal do pokušení, když si potřeboval zachránit vlastní kůži – ale nakonec našel východisko, protože s ním byla spravedlnost Boží. Tak to vyznává Nový Zákon. Tak to píše Pavel i Jakub. Pavel zdůrazňuje milost Boží, Jakub nás zase upozorňuje na skutky víry. Dejme tomu, že podobně mohli smýšlet Abraham s Lotem. Oba dva směřovali do zaslíbené země, oba dva věřili v Pána Boha – a každý mohli nacházet jinou motivaci, každý prožívali trochu jinou cestu k Bohu, dokonce bychom mohli říct – každý měl trochu jinou teologii. Ale to nevadí. I Nový Zákon na několika místech připomíná, že Pán Bůh kromě Abrahama, který je starozákonním praotcem a je tak trochu „slavnějším“ příkladem víry, tak kromě toho že Pán Bůh pamatoval také na Lota a provázel jej. Pán Bůh je ekumenický: přijímá naše soudy, přijímá naše pochopení, přijímá naše spory, přijímá naše teologie – a nevyvrací je, neboří naše kostely ani teologické fakulty toho či onoho směru a vyznání, Pán Bůh zajisté není přítelem sporů. Proto také apoštol Pavel píše Efezským (4:26): Hněváte-li se, nehřešte. A nenechávejte nad svým hněvem zapadnout slunce.
Jinak máme prostor a svobodu k tomu, abychom naše spory řešili a Pán Bůh nás v tom nechává růst a třeba i moudřet až do dne, který popsal apoštol Pavel v 1. Korintským: Nyní poznávám částečně, potom poznám plně, jako Bůh zná mne. A přichází Pavlova trojčlenka: A tak zůstává víra, naděje a láska, ale největší z té trojice je láska. S kterou nás provází Pán Bůh i všude tam, kde tak často máme svou vlastní hlavu. Nebo si chceme urvat ten lepší kousek.
Abraham a Lot nám mohou být příkladem. Příkladem odhodlání k cestě jako dlouhému putování. Příkladem víry v zaslíbení Boží. I příkladem vztahů v rodině. I příkladem umění ustoupit a vyřešit situaci. Jak jsem říkal už na začátku, může nás překvapit, že spor nebyl mezi Abramem a Lotem, ale mezi jejich pastýři. Abram s Lotem si mohli klidně říct: Ať se mezi sebou pobijí a uvidíme, kdo zvítězí a přijde nám oznámit výsledek. Nic takového se však neděje. Strýc Abraham a synovec Lot volí diplomatické jednání, jakých je v dnešním světě celá řada. A jejich výsledky jsou různé. Jsou i plné ústupků. A důsledků pro obě strany. Ale žádný z nich neztratil přízeň Pána Boha, ani na jednoho Pán Bůh nezapomněl – a to je důležité dnes, kdy se často říká, že historii píší vítězové. Pán Bůh nezapomene ani na toho, kde skončil na přijímačkách první pod čarou, ani na toho, kdo podniká dlouhou a namáhavou cestu za lepším životem, ani na toho, kdo přišel suchem o část úrody. A nezapomněl ani na toho, kdo je na té dlouhé rozbahněné cestě třeba jen hříčkou světové politiky kvůli své víře, národnosti nebo třeba sexuální orientaci – a hrozilo by mu nebezpečí. To sice nebyl přímo případ Abrama a Lota, ale chci říci, že té cestě smíření můžeme sloužit i my, řekněme jako třetí strana. Neptejme se, kdo má pravdu, ale konkrétnímu Abramovi a konkrétnímu Lotovi můžeme pomoci v nové zemi.
A tak nějak podobně zní láska Boží i do všech mezinárodních konfliktů a na nás je, abychom byli těmi sluníčkáři – o světle a Slunci Písmo hned na začátku říká, že to bylo dobré. Může nás k tomu povzbudit třeba apoštol Pavel: Jsem svoboden ode všech, ale učinil jsem se otrokem všech, abych mnohé získal. Židům jsem byl židem, abych získal židy. Těm, kteří jsou pod zákonem, byl jsem pod zákonem, abych získal ty, kteří jsou pod zákonem – i když sám pod zákonem nejsem. Těm, kteří jsou bez zákona, byl jsem bez zákona, abych získal ty, kteří jsou bez zákona – i když před Bohem nejsem bez zákona, neboť mým zákonem je Kristus. Těm, kdo jsou slabí, stal jsem se slabým, abych získal slabé. Všem jsem se stal vším, abych získal aspoň některé. Všecko to dělám pro evangelium, abych na něm měl podíl. (1Kor 9:19-23) Tady zní ta dobrá zpráva, i když v současné chvíli se zdá jen jako krátké slovo, které teď poslouchá jen několik lidí. A tak s apoštolem Pavlem buďme služebníky všech, třeba i na cestě smíření. Snad oslovíme aspoň některé.