Bohoslužby dne 25. 11. ve Kdyni, neděle 26. po Trojici

150 Chvaltež Nejmocnějšího

1. čtení: Mt 12:34-41 Plemeno zmijí: Jak může být vaše řeč dobrá, když jste zlí? Čím srdce přetéká, to ústa mluví. Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré; zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé. Pravím vám, že z každého planého slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu. Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen.“ Tehdy mu na to řekli někteří ze zákoníků a farizeů: „Mistře, chceme od tebe vidět znamení.“ On však jim odpověděl: „Pokolení zlé a zpronevěřilé si hledá znamení; ale znamení mu nebude dáno, leč znamení proroka Jonáše. Jako byl Jonáš v břiše mořské obludy tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země. Mužové z Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a usvědčí je, neboť oni se obrátili po Jonášově kázání – a hle, zde je více než Jonáš.

200 V Tvé síle, Pane Bože můj

2. čtení: Jon 3:1-10 I stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi po-druhé: „Vstaň, jdi do Ninive, toho velikého města, a provolávej v něm, co ti uložím.“ Jonáš tedy vstal a šel do Ninive, jak mu Hospodin uložil. Ninive bylo veliké město před Bohem; muselo se jím procházet tři dny. Jonáš vešel do města, procházel jím jeden den a volal: „Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno.“ I uvěřili ninivští muži Bohu, vyhlásili půst a oblékli si žíněné suknice od největšího až po nejmenšího. Když to slovo proniklo k ninivskému králi, vstal ze svého trůnu, odložil svůj plášť, zahalil se do žíněné suknice a sedl si do popela. Po-tom dal v Ninive rozhlásit: „Podle vůle krále a jeho mocných rádců! Lidé ani zvířata, skot ani brav ať nic neo-kusí, ať se nepasou a nepijí vodu. Ať se zahalí do žíněné suknice, lidé i zvířata, a naléhavě ať volají k Bohu. Každý ať se odvrátí od své zlé cesty a od násilí, které mu lpí na rukou. Kdo ví, možná že se Bůh v lítosti obrátí a odvrátí od svého planoucího hněvu a nezahyneme.“ I viděl Bůh, jak si počínají, že se odvracejí od své zlé cesty, a litoval, že jim chtěl učinit zlo, které ohlásil. – A neučinil tak.

Sv 266 Daniel

Kázání: Řím 1:13-23 Rád bych, abyste věděli, bratří, že jsem už často zamýšlel přijít k vám, abych i mezi vámi sklidil nějaké ovoce, tak jako mezi jinými národy; ale až dosud mi v tom bylo vždy zabráněno. Cítím se totiž dlužníkem Řeků i barbarů, vzdělaných i nevzdělaných. Odtud moje touha zvěstovat evangelium i vám, kteří jste v Římě. Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: ‚Spravedlivý z víry bude živ.‘ Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu. Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství: zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení po-doby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů.

Sestry a bratří, Václav Havel kdysi napsal esej Moc bezmocných. Takový titul nás přivádí na myšlenku, kdo tedy má moc, ale poslední týden nás i při letmé četbě novin utvrdil v tom, že třeba stačí zaplnit náměstí.
A jaká je moc Boží? O ní hovoří apoštol Pavel. A projevuje se mezi námi? Na to se chci s Vámi dnes podívat.

Boží moc na cestě k obrácení
Pavel, vzdělaný Žid původem z jižního Turecka, hovoří o Boží moci a kritizuje, co vidí v tom řecky hovořícím světě kolem sebe: Na jedné straně tu moudrost a filosofii, ale přitom uctívání kdejakých božstev včetně přírodních. Člověk aby se bál vyjít na ulici. Ale, říká Pavel, Bohu se nepodobá nic stvořeného! To také znamená, že se nemusíme bát všelijakých nestvůr, které by na nás útočily, někdy se bez ohledu na věk potřebujeme skutečně přesvědčit, že pod tou postelí žádná příšera není. A není ostuda se bát, jen je dobré vědět, že nic z toho nad námi nemá moc.

Boží moc v Novém Zákoně
Naopak zde je moc Boží: Už před Pavlem kázal o moci Boží Pán Ježíš. A v Matoušově evangeliu nazývá své posluchače dokonce plemenem zmijí – a je zde varování před tím, co člověk říká a že dokonce ze svých slov budeme skládat účty v den soudu. A když řekneme něco, co nejde vzít zpátky, jistě pak dlouho přemýšlíme, jestli tedy takové slovo je tam také zaznamenáno a co s tím. A zde je tedy na místě tázat se po Boží moci. Tedy i po milosrdenství.

Pravé a nepravé znamení
Četli jsme evangelium. Víte, Pána Ježíše podezírali, že se setkává s ďáblem, že mluví v moci ďábla. Možná si to skutečně mysleli, možná o něm jen chtěli rozšiřovat pomluvy. A protože ďábelské bytosti tehdy lidé viděli buď v mořských příšerách nebo plazech a dracích, odpovídá Pán Ježíš tak, že hovoří naopak k nim o „plemeni zmijí“. A když odpovídá, co tedy ta moc Boží skutečně je, že to není znamení ďábla, hovoří o znamení proroka Jonáše: Jonáš dostal druhou šanci a i když ho ta příšerná velryba spolkla, taky ho vyplivla a Jonáš, celý mokrý a pomačkaný, šel konečně do Ninive, aby zvěstoval pokání. Protože se přesvědčil o Boží moci – ano, i v těch přírodních silách, ale i v milosrdenství a konečné záchraně.
V apokryfních knihách Makabejských je dokonce uchován příběh o tom, kterak (2Mak 3) se Boží moc ukázala v jeruzalémském chrámě, když jistý Heliodoros chtěl vyloupit chrámovou pokladnici. Ukázal se mu jakýsi jezdec na koni a on se nemohl ani hnout, až pak nakonec z chrámu uprchl.
Ale kromě takovýchto přímých zázraků či skutečně viditelných Božích zásahů můžeme často o Boží moci uvažovat, všechno se v nás může svářet, pocity a myšlenky pozitivní i negativní, na něco si vzpomeneme a vzápětí si můžeme říci, že snad není ještě tak zle, ať se to týká našich skutků, slov či čehokoli jiného – a teď k nám přichází Pán Ježíš. Ukázal nám Boží moc i v běžných situacích, kdy kázal milosrdenství a i když on sám byl a je Božím Synem, nekázal nic nesplnitelného.

Moc Boží v životě víry
Německý kazatel a misionář Reinhard Bonnke někde napsal: Kazatel evangelia bez Boží moci se podobá špinavému prodejci mýdla. A teď je to otázka na nás všechny: Jakými jsme kazateli evangelia? Apoštol Pavel sice říká, že ti, jimž je svěřeno kázání, budou přísněji souzeni, ale slova o zvěstování evangelia platí pro nás všechny. – Kazatel evangelia bez Boží moci se podobá špinavému prodejci mýdla. Pavel často mluvil o Boží moci a tu jistě mnozí lidé hledali, žalmista o ni často mluví a spoléhá na ni. A to je nabídka pro nás všechny, není pro nějaké vyvolené. Boží moc zdůrazňuje i apoštol Pavel. A i když jako apoštol, prorok, misionář mluví i o vlastní apoštolské autoritě, ale vždy ji zakládá na Boží moci (když došel obrácení na cestě do Damašku). Neopomene zdůraznit, že předtím také on „pronásledoval církev Boží“ (1Kor 15:9). Čili ta Boží moc vede i k pokání. Apoštol v tom svém dopise neskrývá ani věci nepříjemné, upozorňuje na situaci, kdy lidé nepravostí potlačují pravdu. Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. (Řm 1:18-19) Pozitivně tedy řečeno, i na základě toho Pavlova obrácení lze ukázat, že ty Boží cesty, odhalené, lze poznat, pokud je dokážeme pozorovat.

Moc Boží v dějinách reformace
Na druhou stranu, list Římanům četl i Martin Luther, který pak celý život kázal o Boží milosti. Říká spolu s apoštolem Pavlem, že zákonem by byl usvědčen, ale i když si ukládal delší modlitby a tvrdší posty, když byl ještě mnichem, zjistil, že tudy cesta nevede. A i když apoštol Pavel nikdy nezastíral, že je podle židovského Zákona farizeus a že v dodržování těch předpisů byl bez úhony, tedy člověk nábožensky dokonalý – Luther zjišťuje, že každého z nás by Zákon usvědčil z hříchu. A že každý z nás je takovým špinavým prodejcem mýdla. Ale Bible hovoří o obmytí od hříchu. Zdrojem, pramenem je nám Pán Ježíš Kristus.

Moc Boží – inventura našeho života
A vrátím se k apoštolu Pavlovi: Bylo tomu skutečně tak, že byl v náboženství dokonalý? Vždyť na cestě do Damašku říká: „Kdo jsi, Pane?“ A slyší: „Já jsem ten Ježíš, kterého ty pronásleduješ.“ Takže někdy když slyšíme o zneužití náboženství, vždy tam, kde máme tvrdé srdce nebo podle slov Pána Ježíše na druhé bychom nakládali více požadavků, je to takové farizejství. A apoštol Pavel říká, že vlastně mu v takové cestě bylo dobře, ale pro Pána Ježíše, ke kterému se obrátil, to pokládá za ztrátu (Fp 3:7). Takto finančnicky řečeno, zúčtoval se svým dosavadním způsobem života. A Pán Bůh se v jeho službě oslavil, stejně povolal napodruhé i Jonáše, stejně přichází v milosrdenství i k nám.

Můžeme Boží mocí být nadáni i my?
Boží moc? Máme takovou Boží moc, jaká je znázorněna na této knize? Máme takový oheň, zápal? Někdy se, alespoň mně, naopak těžko hledají slova. Někdy můžeme pro druhé vypadat a působit jako mistři Slova/slova, ale pokud snad někoho oslovíme, není to sláva a zásluha naše, ale Boží moc. Proto se můžeme a máme modlit i za náš sbor, evangelium lidem řekneme svými ústy, Bible rozdáme vlastníma rukama, ale koná mezi námi sám Pán. Tedy co znamená ta Boží moc, pokud jsme jí určitým způsobem nadáni nebo je nám spíše propůjčena? Znamená třeba rozlišení mezi pravými a nepravými proroky. A jak je rozeznáme? Pán Ježíš říká, že po ovoci. Proto i ty nepravé proroky nebo spíše popírače evangelia nazývá i plemenem zmijí. To je i takové varování, ale nemáme se jej bát. Stačí poslouchat – a tu se se biblicky podíváme, jaké že je ovoce Ducha Svatého (Ga 5:22-23). Jak tedy ta Boží moc skutečně působí: Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací. To jsou záležitosti pozitivní a o samotném křtu se hovoří jako o obmytí od hříchů. A Boží moc je někdy přirovnána k vodě, k prameni, ke studni a podle toho, jak tyto vodní zdroje opatrujeme, se projevuje ta Boží moc. Když si ji představíme zrovna jako tu studánku, je to takové pěkné podobenství toho, že je zde stále, tu životodárnou sílu poskytuje stále, bez ohledu na vnější situaci a smí k ní přijít kdokoli.

Působení moci Boží
To jsou ty pozitivní aspekty toho, jak může Pán Bůh působit mezi námi i skrze nás, věřím – jenom mu k tomu musíme v srdci dát prostor a jak budeme zpívat, také se k této cestě nechat přemoci. Boží moc to dokáže, jen nám nechává svobodu. Svobodu hořet i svobodu ten plamínek zhasnout. Je to na nás! A slovy modlitby to za nás řekne píseň, kterou budeme zpívat.

500 Já chtěl bych, Bože můj

Sv 109 Jak vzácnou přízeň

Děkujeme všem, kdo se zúčastnili naší předvánoční prodejní výstavy, organizátorům i návštěvníkům.