Bohoslužby dne 1. 10. ve Kdyni, 16. neděle po Trojici

Apoštolský pozdrav

Úvodní píseň: 636 Z Tvé ruky, Pane můj

1. čtení: Žalm 46:2-8 B21
2Bůh je naše útočiště i síla,
pomoc v úzkostech stále přítomná.
3Proto se nebudeme bát,
i kdyby se země propadla
a hory hroutily se do moře,
4i kdyby řvaly jeho bouřlivé vlny
a hory se bořily pod jeho náporem!
5Je řeka, jejíž proud blaží město Boží,
kde svatý příbytek má Nejvyšší.
6Bůh je v tom městě, nic jím neotřese,
Bůh je ochrání už v ranním svítání!
7Národy bouří se? Hroutí se říše?
Na jeho povel se země rozplyne!
8S námi je Hospodin zástupů,
naším útočištěm je Bůh Jákobův! 

Píseň: 679 Uč nás na cestě pravé
2. čtení: J 5:13-15 13Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život. 14Máme v něho pevnou důvěru, že nás slyší, kdykoliv o něco požádáme ve shodě s jeho vůlí. 15A víme-li, že nás slyší, kdykoliv o něco žádáme, pak také víme, že to, co máme, jsme dostali od něho.

Píseň chval: Sv 295 Sanctus
Text kázání: 1Kr 18:22-39 Elijášův zápas na Karmelu
22Elijáš dále řekl lidu: „Jako Hospodinův prorok zbývám už sám, ale Baalových proroků je čtyři sta padesát. 23Ať nám dají dva býky. Oni ať si vyberou jednoho býka, ať ho rozsekají na kusy a položí na dříví, ale oheň ať nezakládají. Já udělám totéž s druhým býkem: dám ho na dříví, ale oheň nezaložím. 24Vzývejte pak jména svých bohů a já budu vzývat jméno Hospodinovo. Bůh, který odpoví ohněm, ten je Bůh.“ Všechen lid odpověděl: „To je správná řeč.“ 25Elijáš vyzval Baalovy proroky: „Vyberte si jednoho býka a připravte ho první, protože vás je víc. Potom vzývejte jména svých bohů, ale oheň nezakládejte!“ 26Vzali tedy býka, kterého jim dal, připravili ho a od rána až do poledne vzývali Baalovo jméno: „Baale, odpověz nám!“ Neozval se však nikdo, nikdo neodpověděl. A poskakovali u zhotoveného oltáře. 27V poledne se jim Elijáš začal posmívat: „Volejte co nejhlasitěji, vždyť je to bůh! Třeba je zamyšlen nebo má nucení anebo odcestoval. Snad spí, ať se probudí!“ 28Oni volali co nejhlasitěji a zasazovali si podle svého obyčeje rány meči a oštěpy, až je polévala krev. 29Minulo poledne a oni ještě pokřikovali až do chvíle, kdy se přináší obětní dar. Neozval se však nikdo, nikdo neodpověděl, nikdo tomu nevěnoval pozornost. 30Tu řekl Elijáš všemu lidu: „Přistupte ke mně!“ Všechen lid k němu přistoupil a on opravil pobořený Hospodinův oltář. 31Vzal dvanáct kamenů podle počtu kmenů synů Jákoba, k němuž se stalo slovo Hospodinovo, že se bude jmenovat Izrael. 32Z kamenů vybudoval oltář ve jménu Hospodinově a kolem oltáře vymezil příkopem prostor pro vysetí dvou měr zrní. 33Pak narovnal dříví, rozsekal býka na kusy a položil na dříví. 34Nato řekl: „Naplňte čtyři džbány vodou a vylijte ji na zápalnou oběť a na dříví!“ Potom řekl: „Udělejte to ještě jednou.“ Oni to udělali. Znovu řekl: „Udělejte to potřetí!“ Udělali to tedy potřetí. 35Voda tekla okolo oltáře a naplnila i příkop. 36Nastal čas , kdy se přináší obětní dar. Prorok Elijáš přistoupil a řekl: „Hospodine, Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, ať se dnes pozná, že ty jsi Bůh v Izraeli a já tvůj služebník a že jsem učinil všechny tyto věci podle tvého slova. 37Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě .“ 38I spadl Hospodinův oheň a pozřel zápalnou oběť i dříví, kameny i prsť, a vodu z příkopu vypil. 39Když to všechen lid spatřil, padli na tvář a volali: „Jen Hospodin je Bůh! Jen Hospodin je Bůh!“

Kázání: Milé sestry a milí bratří, pokoj vám.
Jsme kolem roku 850 př. Kr., už je rozdělené izraelské království. A jsme v severním království s hlavním městem Samařím a vládne zde pohanská dynastie Achabovců.
Četli jsme o proroku Eliášovi. Ten byl do této situace povolán, aby prorokoval králi Achabovi, který uvěřil v pohanského boha Baala. A dochází zde k takové zvláštní scéně, která je někdy známa pod názvem "zápas na Karmelu". Čteme a slyšíme ten text nyní zde v kostele, ale jde skutečně o zápas. O duchovní boj. Je to duchovní zápas Eliáše jako tehdy posledního zbývajícího Hospodinova proroka, a více než čtyř set proroků Baalových. Král Achab se totiž přiklonil k Baalovi, lid izraelský najednou neví co, obě dvě náboženství jsou zde vedle sebe a poskakuje se na dvě strany.
Něco podobného se dělo i v Německu 30. let. Církev zde sice měla své místo, vyučovalo se náboženství na školách, ale v plánech nacistické strany už bylo vyučování severského náboženství, germánských mýtů s bohy Thorem a Odinem a tak dále. Dokonce se tato mytologie učila ke konci války například na lyceích a gymnáziích namísto evangelického či katolického náboženství, většinou ale jen pro oddané služebníky režimu.
A podobnou situaci nacházíme i v našem biblickém příběhu: V době rozděleného království se v Samaří uctíval Baal, ve městě Jizreel ctili Pána Boha. V tom jednom prostředí se ty dvě kultury střetávaly a narážely na sebe. Baal byl hlavně bohem úrody a plodivé síly země a dobytka, jeho atributem byl býk. Jména Baal i Jahve (Hospodin) znamenají obojí "bůh", ale Baal byl vlastně nepravý bůh, který v představách Kenaanců prostupoval všechnu zemi a vše, kam se jen člověk pohnul, a bylo potřeba jej magicky ovládnout. Navíc to naše biblické čtení je v situaci, kdy v zemi nastalo sucho. "Snad by mohl pomoct tady ten přírodní bůh ..." Proto dochází na Karmelu k zápasu mezi proroky.
Jsme tímto příběhem také varováni, abychom Pána Boha nepokoušeli. To zdůrazňují i vykladači tohoto biblického textu. Ale to neznamená, že bychom měli svou víru zapřít či se za ni stydět. Neznamená to, že bychom neměli být ve víře odvážní – jen bychom sami neměli "testovat, co Pán Bůh dokáže". I v mnoha dalších kulturách se takto spoléhalo na vůli božstev a používala se k tomu různá magie, třeba věštění z letu ptáků nebo z tvaru mraků. A dnes se třeba obecně mluví o "přírodě", o tom, co dokáže příroda – ovšem ta sama je přece Božím stvořením. A chtít z přírodních úkazů něco číst, právě takovéto věštění Bible zmiňuje a varuje před ním. Spíše se nad tím můžeme usmívat jako Eliáš, když říká Baalovým prorokům: „Volejte co nejhlasitěji, vždyť je to bůh! Třeba je zamyšlen nebo má nucení anebo odcestoval. Snad spí, ať se probudí!“
Protože v našem příběhu se ukazuje jasné Boží vedení, Eliáš nejedná ze své svévole. A co je také důležité: před zapálením hranice se Eliáš modlí. Předtím byl vyzván, aby to tak udělal. Ale nevymyslel si to a nezkouší svévolně. Tedy pevná víra se nepotvrzuje naplněním lidského očekávání. Pevnou víru měl jistě mistr Jan Hus, Dietrich Bonnhoeffer (německý farář zapojený v odboji, který byl popraven ke konci války) a další i bezejmenní mučedníci a svědkové víry.
To by nás mohlo znepokojit a často si říkáme, jak jsme přece měli různé věci krásně naplánovány, jen kdyby se dal Pán Bůh někam postrčit. Tedy také: pokud by se dal nějak trošku ovládnout a chytnout za ruku. Kdežto u Eliáše jde o to, že jde do toho, co mu Pán Bůh ukázal. A mohl mít různé lidské pochyby. A asi také měl. Proto se ten náš biblický oddíl nazývá Zápas na Karmelu. I Pán Ježíš zápasil, zápasil v modlitbě, a ne jednou, zápasil na poušti s pokušeními. Jestli bude, jako to Eliáš říká o lidu Izraele, "poskakovat na obě strany" (1Kr 18:21).
A je tedy rozdíl Pána Boha testovat, jako bychom si chtěli o něm něco poznamenat, něco se dozvědět, "jak Pán Bůh funguje" – a je rozdíl projevit ve vlastním životě pevnou víru. Vždyť třeba Daniel se svými druhy říkají Nabúkadnesarovi: "My věříme, že nás Pán Bůh zachrání. Ale i kdyby ne, tak tvé bohy uctívat nebudeme a před zlatou sochou, kterou jsi, králi, dal postavit, se nepokloníme." (Da 3:18) Takže rozdíl je zde mezi statečným vyznáním víry a mezi pyšným zkoušením Pána Boha. A to, čemu přesně nerozumíme, máme nechat na posouzení Boží, protože on nám ukáže svou vůli a svůj plán, až k tomu nastane ten Boží čas.
To zdůrazňuje i apoštol Jan, když píše ve svém listě: Máme v něho pevnou důvěru, že nás slyší, kdykoliv o něco požádáme ve shodě s jeho vůlí. Jenže my ten Boží čas neznáme. A právě proto, když mluvíme s našimi bližními, kteří v Pána Boha nevěří nebo věří něčemu jinému, také se můžeme dostat do situace, kdy jsme na podobné zázraky a projevy dotázáni – a pokud nemáme zrovna plnou mošnu darů Ducha Svatého, asi bychom se mohli cítit jako s prázdnýma rukama. Ale už světec a poustevník sv. Efrem Syrský (4. století) řekl: Bůh je Bůh, proto jej nemůžeš pochopit. To neznamená, že bychom nemohli na světě dělat vůbec nic. Znamená to, že Pán Bůh se nemusí projevit jen ohněm na povel, ale může se projevit právě zásahem nebo dotekem úplně nečekaným, když říká v Pánu Ježíši, že je tichý a pokorného srdce. (Mt 11:29) Místo v jeho plánu má každý z nás, jen ten čas měříme často jinak.
Nemusíme tedy vyvolávat zázraky. Nemusíme být zklamáni, pokud se nás někdo ptá na senzaci. Nebo na vědecké důkazy: Dočetl jsem se, že "oheň svatého Eliáše" je prý výboj statické elektřiny, tedy kulový blesk.
Ty přírodní jevy, na které spoléhali ctitelé Baalovi, vůbec nemusí určovat naše poznání. Nebo naše diskuse o víře. Ale můžeme ukázat na Pána Boha jako na toho, který v dnešním světě hluku a mnoha podnětů a reklam různého druhu dává odpočinutí a ticho. Tím neříkám, že už bychom si teď neměli zazpívat, ale abychom také uměli najít prostor ticha, kde uslyšíme Pána Boha. Třeba jako odpověď na naše písně, protože ten tichý hlas je mocnější a účinnější než magické úkazy, které jsou vidět navenek. A na zázrak nemusí vždy být vidět ve světle reflektorů. A tak se můžeme modlit nejen za své nevěřící přátele, ale také za to, aby nám Pán Bůh dal poznat tu pravou cestu poznání. Aby nám dával ta pravá slova, pokud jsme různě dotazováni a zkoušeni. A aby nám dával takovou statečnost jako Eliášovi, proti němuž bylo najednou čtyři sta jiných proroků. Protože nakonec i jim můžeme sloužit na svědectví.
Modleme se.

Píseň: 544 Pomoc naše budiž z Tebe
Ohlášky:
Přímluvy + modlitba Páně
Poslání (3. čtení): Žalm 143:10 Nauč mě plnit tvou vůli, vždyť jsi můj Bůh. Kéž mě tvůj dobrotivý duch vede po rovné zemi!
Závěrečná píseň: 632 Neskládejte v mocných naději