Bohoslužby dne 3. 3. 2019 ve Kdyni, neděle Quinquagesimae (50 dní do Velikonoc)

690 Soudce všeho světa, Bože

1. čtení: 1Pa 29:11n Hospodine, tvá je velikost a bohatýrská síla, skvělost, stálost a velebnost, všechno, co je na nebi a na zemi, je tvé. Hospodine, tvé je království, ty jsi vyvýšen nade vším jako hlava.

Nu 21:6-9 I poslal Hospodin na lid ohnivé hady. Ti lid štípali, takže v Izraeli mnoho lidí pomřelo. Lid přišel k Mojžíšovi a přiznával: „Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě. Modli se k Hospodinu, aby nás těch hadů zbavil.“ Mojžíš se tedy za lid modlil. Hospodin Mojžíšovi řekl: „Udělej si hada Ohnivce a připevni ho na žerď. Když se na něj kterýkoli uštknutý podívá, zůstane naživu.“ Mojžíš tedy udělal bronzového hada a připevnil ho na žerď. Jestliže někoho uštkl had a on pohlédl na hada bronzového, zůstal naživu.

Píseň: 215 Zlatá když sluneční záře se objeví

2. čtení: J 3:14-16 Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Píseň: 419 Mocný Bože, při Kristovu

Text kázání: Mt 6:13 A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého.

Kázání: Sestry a bratří,
když máme před sebou modlitbu Páně, můžeme se také znovu podívat na cesty, které k ní vedou. A v různých spisech Bible a legend najdeme cesty různé. My čteme z Matoušova evangelia, odtud je známa ta delší verze Otčenáše používaná při našich bohoslužbách. A to přesto, že evangelická teologie, ta naše tradice zkoumání Písma, většinou pokládala za starší a tradičnější spíše kratší texty. Je to někdy v Bibli velké dobrodružství.
A tak máme před sebou současnou modlitbu Páně, konkrétně už článek „A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého“. A tak jak může takové zkoumání a přemýšlení vypadat:
„PÁN BŮH NÁS UVÁDÍ DO POKUŠENÍ. MY JSME POKUŠENÍM ZASAŽENI A OKLAMÁNI. PÁNU BOHU SE ZALÍBILO UDĚLAT Z JEDNOTLIVÉHO HŘÍCHU ADAMA A EVY HŘÍCH DĚDIČNÝ. A TAK JEJ MUSÍME PROSIT, ABY NÁS OD TOHO ZLÉHO VYSVOBODIL.“ – U někoho tak skutečně mohou vypadat předpoklady náboženského hledání.
Avšak my to Slovo můžeme přeložit i jinak: Ale nenechej nás upadnout do pokušení! Prosíme Pána Boha, aby nás chránil. Od čeho? Co je to pokušení? To je takový sjezd z dálnice, který má sice předpisovou zelenou tabulku, ale po pár metrech ta cesta končí betonovou zábranou, za niž se nedostaneme.
A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého. Smysl této modlitby můžeme spatřovat v tom, že jsme postaveni do pozemských poměrů, nežijeme ještě v Božím království, a proto se setkáváme s věcmi, nad kterými musíme přemýšlet, zda jsou dobré nebo špatné, zda mohou pomoci či spíše uškodit, rozhodovat se, zda je bližší košile nebo kabát, zda účel světí prostředky. Zda to mezi námi není nakonec tak, že jeden vidí sklenici napůl plnou, zatímco druhý vždycky z poloviny prázdnou. Zda se v našem životě vyskytuje nějaké „zakázané ovoce“. Nebo různé pohodlné zkratky. Je těžké se jim vyhnout.
Když se takto obvykle modlíme „nevydej nás v pokušení“, to slovo pokušení můžeme vyložit také jako zkoušku či protivenství. To mělo jistě svůj hluboký smysl za všech pronásledování v průběhu dvou tisíc let historie církve. A někteří vykladači Písem se shodují v tom, že tato slova měla velký zvuk právě v době pronásledování a posilovala před odpadnutím od víry. Což teprve dnes, když naše vyznání je svobodné. A i naše podmínky k životu jsou dostatečně svobodné – a v této souvislosti jsem slyšel i o tom, že si v jednu chvíli řekneme „Ne, tenhle zákusek již nechceme“. Zatímco v době Pána Ježíše byl pravou hodnotou právě ten chleba.
A my se proti tomu pokušení modlíme! Co to znamená? Znamená to, že nejsme duchovní suveréni, kteří by nic nepotřebovali, ale stále se hodí nějaká opora v zádech. I učedník Petr, který se zaklínal tím, že Pána Ježíše neopustí a s ním že půjde do jakéhokoli nebezpečí, jej třikrát zapřel a pak si to uvědomil, až když nad ránem zakokrhal kohout. A i v takových absurdních situacích si pak uvědomíme, že nás poznání někam posunulo, že jsme byli tím pokušením jakýmsi způsobem provedeni. Jedna z odpovědí na pokušení zněla třeba tak, že pokušením jsou výhodné půjčky od bank. A to pokušení může skončit ve chvíli, kdy si přečteme i to, co je třeba ve smlouvě psáno úplně malými písmenky.
A nevydej nás v pokušení – to také znamená, abychom s pokušením zápasili. A když máme teď postní čas před Velikonocemi, neznamená to, že by se pro nás pokušením musel stát pořádný steak, káva, čokoláda, … (je ještě něco, od čeho zachováváte půst?) Pán Ježíš spíše říká, že půst je dobou klidu v srdci a pro srdce a pro modlitbu. Proto se v Písmu také říká, že člověka neznesvěcuje to, co do úst vchází, ale co z nich vychází. To máme tu jednu část. A Pán Ježíš nám představuje i východisko, a modlitba pokračuje: … ale zbav nás od zlého. Pán Ježíš si to může dovolit a doporučuje to i nám, protože sám už tu cestu pokušení na poušti prošel. Je řečeno, že skutečně fyzicky vyhladověl. Takže Pán Ježíš zná naše pocity – to všechno jej potkalo – a i ta pokušení – a nad Zlým zvítězil. (Satan je v celé Bibli 48x, ďábel 38x, to zase není tak moc. Ale zároveň nám není zapřeno, že zlu musíme čelit.) A apoštol potom napíše, že Pán Ježíš na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. (Žd 4:15) – to je taková pravověrná poučka jak z katechismu, ale co nám už dneska řekne?
V prvním čtení jsme četli o ohnivých hadech na poušti, proti nimž pak Izraelcům pomohl od uštknutí had bronzový. Kdo na něj pohleděl, byl uzdraven. A my si moc nepomůžeme ani výkladem, že ti ohniví hadi mohly být elektrické výboje ve žhavém pouštním vzduchu. Od všeho zlého zbavuje Pán Bůh a Pán Ježíš Kristus a žádná jiná moc. Izraelci přiznávali Mojžíšovi, že zhřešili proti Pánu Bohu. V jedné ze židovských modliteb se dokonce za odpuštění modlí těmito slovy: „Lidé uctívají marnost a prázdnotu a modlí se k bohu, který spasiti nemůže“. A když se podíváme na ten příběh o bronzovém hadu, lidé zde mají záchranu. I když v mnoha jiných případech na poušti reptali. A v novozákonní době pak v tomto uzdravení našli první křesťané symbol Pána Ježíše Krista. A když je řeč o pokušeních, jedno čínské moudro říká: Lidská víra je jako sáček čaje, Jenom v horké vodě ukáže svou pravou barvu. – Tím samozřejmě nechci přivolávat nějaké pronásledování, ale pravda je, že dnes, kdy je ta místní voda tak akorát příjemná ke koupání, obrazně řečeno, se ten křesťanský čaj louhuje pomaleji. Ale to nás nesmí ve zvěstování Pána Ježíše odradit. To je zase pokušení jiného druhu, pokud se nám zdá, že nás až příliš tlačí čas.
O pokušení také asi věděl král Šalomoun, když v Příslovích prosí: Vzdal ode mne šálení a lživé slovo, nedávej mi chudobu ani bohatství! Opatřuj mě chlebem podle mé potřeby, tak abych přesycen neselhal a neřekl: „Kdo je Hospodin?“ ani abych z chudoby nekradl a nezneuctil jméno svého Boha. (Př 30:8-9)
Takže si zopakujme: Do pokušení nás neuvádí Pán Bůh. My v modlitbě prosíme o jeho ochranu. Ta platí i v době zkoušek a protivenství, kdy se nám spoustu věcí nelíbí nebo nedaří. A současně se modlíme proto, že máme či stále znovu objevujeme naději v Boží panování. Takové, které je nad tím dočasně zlým v tomto světě. Pán Ježíš říká: Protože jsi zachoval mé slovo a vytrval, zachovám tě i já v hodině zkoušky, která přijde na celý svět a prověří obyvatele země. Přijdu brzy; drž se toho, co máš, aby tě nikdo nepřipravil o vavřín vítěze. (Zj 3:10-11)

391 Pane, jenžs mne koupil sobě

Sv 484 Závěr