Bohoslužby neděle 2. postní

Introit: Požehnaný, kdo spoléhá na Hospodina a jehož nadějí je Hospodin! Jr 7:7

Apoštolský pozdrav

Píseň: Sv 387 Přímluvný zpěv

1. čtení: Est 4:1-17 Mordokaj se dozvěděl o všem, co se stalo. Roztrhl svůj šat, oblékl žíněné roucho a posypal si hlavu popelem. Vyšel doprostřed města a převelice hořekoval. Tak došel až před královskou bránu; do královské brány totiž nebylo dovoleno vejít v žíněném rouchu. A všude, v každé krajině, kamkoli se dostal králův výrok, totiž jeho zákon, konali židé veliké smuteční obřady s postem, pláčem a naříkáním; mnohým se staly lůžkem žíněné roucho a popel. Tu přišly Esteřiny dívky a její kleštěnci a oznámili jí to . Královnu sevřela nesmírná úzkost. Poslala šaty, aby Mordokaje oblékli a sňali z něho žíněné roucho, ale on je nepřijal. Ester tedy zavolala Hatáka z královských dvořanů, který byl ustanoven osobně pro ni, a přikázala mu, aby od Mordokaje vyzvěděl, co se děje a proč si tak počíná. Haták vyšel k Mordokajovi na městské prostranství před královskou branou. Mordokaj mu oznámil všechno, co ho potkalo, i obnos stříbra, které Haman slíbil odvážit do královských pokladů za židy, aby byli zahubeni. Dal mu také opis vydaného zákona o jejich vyhlazení, který byl vydán v Šúšanu, aby jej ukázal Ester a oznámil jí to , též aby jí vyřídil příkaz, ať vejde ke králi prosit ho o milost a přimluvit se u něho za svůj lid. Haták přišel a oznámil Ester Mordokajův vzkaz. Ester však řekla Hatákovi a přikázala mu vyřídit Mordokajovi: „Všichni královi služebníci i lid králových krajin vědí, že pro každého muže i ženu, kteří by bez pozvání vešli do vnitřního nádvoří ke králi, platí jediný zákon – usmrtit! Jen ten, k němuž král vztáhne zlaté žezlo, zůstane naživu. Já jsem už třicet dní nebyla zavolána, abych vešla ke králi.“ Esteřin vzkaz oznámili Mordokajovi. Mordokaj však vzkázal Ester: „Nedomnívej se, že v domě králově vyvázneš životem, jediná ze všech židů. Budeš-li v tuto chvíli skutečně mlčet, úleva a osvobození přijde židům odjinud, ale ty a dům tvého otce zahynete. Kdo ví, zda jsi nedosáhla královské hodnosti právě pro chvíli, jako je tato.“ Ester dala odpovědět Mordokajovi: „Jdi, shromažď všechny židy, kteří jsou v Šúšanu, a postěte se za mne. Nejezte a nepijte po tři dny, v noci ani ve dne. Také já a mé dívky se budeme takto postit. Potom půjdu ke králi, třebaže to není podle zákona. Mám-li zahynout, zahynu.“ Mordokaj odešel a učinil všechno, co mu Ester přikázala.

Píseň: Sv 345 Píseň rodiny Boží

2. čtení: Sk 13:1-4 V Antiochii byli v církvi proroci a učitelé: Barnabáš, Simeon, zvaný Černý, Lucius z Kyrény, Manahem, který býval druhem tetrarchy Heroda, a Saul. 2Když konali bohoslužbu Pánu a postili se, řekl Duch svatý: „Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, k němuž jsem je povolal.“ 3A tak po modlitbách a postu na ně vložili ruce a vyslali je k dílu. 4Posláni tedy Duchem svatým, odešli Barnabáš a Saul do Seleukie a odtud se plavili na Kypr.

Píseň: Sv 17 Bojujte, bojujte dál

Text kázání: Joel 1:14 Uložte půst, svolejte slavnostní shromáždění, shromážděte starší, všechny obyvatele země, do domu Hospodina, svého Boha, a úpějte k Hospodinu.

Kázání: Sestry a bratří, tento týden byl takový dost statistický. Tedy kromě příprav na výroční sborové shromáždění jsem byl na návštěvě u jedné paní v Holýšově a poslouchal její více než devadesátileté paměti a mohl jsem jen obdivovat, kolik si pamatuje. Například na výlet do Plzně bychom dnes jeli asi tři hodiny, protože bychom neustále překonávali hranice Protektorátu. Mimo jiné byla také totálně nasazená, takže s tím dnešním příběhem biblickým o střetu s mocí a ohrožením souvisí právě i konkrétní svědectví. A naopak, jak souvisí Bible s dějinami, můžeme vidět třeba právě dnes: Jistě nejen v souvislosti s válkami, ale také s celými dějinami Božího lidu máme dnes téma postu. Týkal se nejvíce toho, když lidé hledali Boží vůli. A hledají jistě i dnes a můžeme se setkat s dotazy na různá Boží znamení. A jak si je lidé vykládali a jak s nimi dokázali naložit, si můžeme přečíst i v mnoha biblických příbězích.
Půst je zmíněn prvně asi v Dt 9:9nn s darem Zákona. 1Kr 19:8 není přímo půst – je to příběh o proroku Eliášovi, který utíkal před nepřáteli a potom naopak směl přijmout sílu pokrmu od Hospodina. A naopak Saul, ještě než se stal apoštolem Pavlem a byl předtím oslepen na cestě do Damašku, se postil v pokání nad tím, co jako farizej způsobil mladé církvi.

A v knize Ester máme zmíněn půst v důležité chvíli: Když měla zachránit Boží lid Izrael. A v izraelské liturgii a bohoslužbě se dodnes připomíná svátek „půst Ester“, kdy se čte závěr toho našeho příběhu a tento půst trvá tři dny. Shodou okolností v židovském kalendáři bude začínat teď ve středu.

A už v Babyloně byl vyhlášen půst, když také prosili Hospodina za všechno, čeho se malověrní Izraelci dopouštěli. A spolu s modlitbami pak byli posíleni. Otázka je, co by se pak stalo, kdyby se na starší lidu jen pěkně usmáli a řekli, že modlit se k Hospodinu přijdou třeba příště.

Na jiném místě, v Ezd 8, se mluví o postu v souvislosti s vyjítím Izraelců z Babylona. A vyjmenované izraelské rody se spolu s Ezdrášem postily, aby, jak sám píše, se před svým Bohem pokořili a vyprosili si u něho pro sebe, pro své dítky i pro všechen svůj majetek přímou cestu. (Ezd 8:21) Saúdská dálnice přes poušť tehdy ještě nestála, místo ropovodu mohli čekat možná nějaké stanice pro karavany, a tak nás může možná překvapit, že neshromažďuje zásoby (nebo se o tom aspoň nepíše), nepořádá se slavnostní hostina před vyjitím do Země zaslíbené, ale vyhlašuje se půst. Půst s modlitbou za bezpečnou cestu.

Vrátíme se k příběhu Ester: Ta vyřizuje vzkazy v situaci, kdy totiž Židům hrozí skutečné vyhlazení a Ester je vyslána jako diplomatka či velvyslankyně, aby Židům připravila záchranu v situaci perského obléhání. A i Mordokaj, bratranec Ester, ví o zaslíbeních Božích. Protivenství cizích armád už u nás padesát let nebylo, ale chci upozornit u tohoto textu, že už staří církevní otcové pěstovali takzvaný alegorický výklad. Co je to alegorický výklad: My můžeme číst Písmo tak, že jsou různé situace v dějinách Božího lidu podobné duchovním zápasům a našim otázkám víry. I takto můžeme číst ty starozákonní příběhy. A důležité je, že my se nemusíme opírat o ty lidi, o ty konkrétní příklady. Jistě mohou nám být vzorem, ale uvedu jednu ilustraci: Jonáš šel do Ninive a zvěstoval pokání. A čekali bychom svědectví o tom, že Ninivané uvěřili Jonášově zvěsti. Ale nic takového se nedozvíme. Ba naopak čteme, že uvěřili ninivští muži Bohu. (Jon 3:5)
Potom v Novém Zákoně máme zdůvodnění postu ne toho kultického, náboženského, doslovného, nebo alespoň na něj neklade Pán Ježíš takový důraz, ale spíše doporučuje a spojuje postní čas s modlitbou. A není ani cílem někoho oslovit k víře tak, že se budeme postit, to kritizoval nejen Pán Ježíš, ale už třeba prorok Izaiáš říká, že doba postní má sloužit lidskému smíření, protože už v té starozákonní době to musí vysvětlovat, co je skutečně důležité, a to je obrácení srdce. A žádný z těch příkladů postu, novozákonní ani starozákonní, by nebyl úspěšný, kdyby se pro něj lidé sami nerozhodli či nedali oslovit Pánem Bohem, díky Pánu Bohu nebo kvůli Pánu Bohu. I tato motivace může být u nás rozdílná. Pro půst, pro modlitbu, pro to takzvané chození do kostela. Protože tam, kde proroci mluví v postu o slavnostním shromáždění, to znamená, že je to čas oddělený pro Pána Boha a to samotné hebrejské slovo (ocer) je v moderní hebrejštině dokonce synonymem pro zákaz vycházení. Skoro jako by se chtělo říci lidu Božímu: Teď je zákaz vycházení, setrvávejte na shromáždění s Pánem Bohem. Aby se třeba i s modlitbami ukázala jeho vůle.

A tak kdy se postit? Písmo nám dává několik příkladů: Když hledáme Boží vůli. (2Pa 20:2-4) Když očekáváme oslovení Boží. (Sk 13:2-4) V církvi se setkáváme s postem při ustanovení starších. (Sk 14:23) Vyhánění démonů. (Mk 9:28-29) A také je důležité říct, že půst není jen „technický úkon“, ale také s ním souvisí modlitba a modlitba je rozhovor, něco zde probíhá od nás směrem k Bohu a něco od Boha směrem k nám – a není to možno udělat bez Boží síly, bez Božího přičinění. Nezahlťme to všechno vlastní aktivitou, dejme prostor Pánu Bohu! (Ukazuje se to třeba ve Skutcích, kdy Barnabáš a Saul byli potvrzeni k apoštolskému úkolu po modlitbách a postu, Sk 13.)

Ta biblická svědectví mají povzbudit naši víru, ne nás nějakým způsobem umořit. I proto jsem říkal, že nezáleží na těch lidských biblických svědcích nebo na mně jako kazateli nebo na vedoucím duchovních cvičení, na misionářích a tak podobně. A tu se ukazuje i v tom postním období ten postní tón i melodie naděje. Skladba od Georga Friedricha Händela „Izrael v Egyptě“ (HWV54) má zezačátku melodii spíše radostnou a spěje k nadějným tónům. I když lid Boží často na Hospodina zapomínal, a naopak vzpomínal na Egypt s nostalgií, zapomněl, kolikrát týdně asi skutečně měli ty skutečné hrnce masa. Teď jsou v prostředí pouště. A něco takového asi objevili bratři pravoslavní, kteří mají posty před svátky daleko tvrdší, než je tomu jinde v církvi. Ale pak umějí o to více slavit. Stejně tak i o těch židovských svátcích se připomíná radost z vysvobození Božího lidu.

A tak co s tou postní dobou: Můžeme uvažovat, můžeme konat posty, ale také nemusíme, můžeme konat výroční sborová shromáždění, ale dokud k tomu nepozveme celý kdyňský Izrael, který by si mohl vzpomenout, že tu byl pokřtěn nebo konfirmován, budeme vždy jen třeba betonovat základy na zahradě, neukážeme svým blízkým cestu do kostela – a pak skutečně, „bez Božího požehnání marné naše namáhání“. Ať je nám příkladem, jak byla Ester statečná a nebála se mluvit o postu a o Božích věcech: Nejen že Slovo Boží bylo připomínáno lidu víry, ale také i před cizími panovníky. Pak také může zaznít ta radostná melodie. Amen.

Píseň: 210 Ó zasvěť se nám v jitřní záři

Poslání (3. čtení): Zj 21:2-3 A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: „Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi.

Závěrečná píseň: 677 Až doposud nás provází