2. neděle po Velikonocích

Jedni ve vozy, jiní zas v koně doufají, nám je nadějí náš Bůh - má jméno Hospodin! Oni klesají a hroutí se, my však stojíme pevně a nehnutě. Žalm 20:8-9

432 Bože, vylej požehnání 1. sloka

Hospodine, děkujeme Ti za uplynulý týden, kdy jsi nás pozvedal a zachraňoval a kdekoli jsi nás provázel přes těžkosti. Dej nám zažít chvíle Tvého odpočinutí a přidej nám, prosíme, sil do dalších dní. Svým Slovem, svým Duchem, svým potěšením tam, kde často nevíme sami, jak dál. Ukaž nám i ve Slově a v písni, co je pro nás dobré a z čeho se můžeme radovat. A za to Ti také děkujeme. Amen.

1. čtení: Jr 10:10 Avšak Hospodin je Bůh pravý. On je Bůh živý a Král věčný. Před jeho rozlícením se chvěje země, pronárody neobstojí před jeho hrozným hněvem.

246 Přišlo k nám padlým spasení

2. čtení: Iz 22:22 Na jeho rameno vložím klíč domu Davidova; když otevře, nikdo nezavře, a když zavře, nikdo neotevře.

Sv 76 Žalm 8

Text kázání: Mt 16:13-19 Když Ježíš přišel do končin Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ Oni řekli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“ Řekne jim: „A za koho mě pokládáte vy?“ Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“ Ježíš mu odpověděl: „Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích. A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na této skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou. Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi.“

Milé sestry a milí bratří,
minule nás potkalo téma 40 dnů biblického mlčení po Velikonocích. A často si klademe otázky. Ne nutně na přímé zkoumání Bible, ale na mnohé situace v životě, kdy si říkáme, že by to kolem nás mohlo fungovat aspoň trochu normálně a bez náhod a Murphyho zákonů … A nejen to. Jsme sami zvědaví a taky chceme odpovědět lidem kolem sebe. A tak jsme tu měli pěkný svazek takových spisů, které se nevešly do Bible. A ta zvědavost začíná už u učedníků. Pán Ježíš to ví a ptá se: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ Oni řekli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“ A za koho mě pokládáte vy…
Za koho lidé pokládají Syna člověka? – Jak vám ta otázka zní dnes? Většinou by asi lidé nevěděli, kdo to Syn člověka je. Kdo dnes ví, že to byla očekávaná apokalyptická postava, která přinese mír a Boží pokoj na zemi. A části lidí by to bylo asi i jedno. Sice se občas mluví o tom, že jsme a máme být křesťanskou civilizací, upozorňuje se, abychom tou křesťanskou civilizací být nepřestali, ale davy nám to do kostela nepřivádí. Dokonce jsem viděl takový trefný plakát polorozbořeného kostela, jehož ruiny jako by se ptaly, kde je ta křesťanská civilizace, která by jej zachránila.
Za koho lidé pokládají Syna člověka? Tak se podívejme, kam vedou cesty a otázky Pána Ježíše: Co si o něm lidé myslí? Jedni jej mají za Jana Křtitele, který byl sťat a jako mocný prorok se měl vrátit. Samotný Jan Křtitel, Zachariáš a Alžběta, prorokyně Anna i starý kněz Simeon jsou takové zajímavé starozákonní postavy v Novém Zákoně. A všichni se dočkali Mesiáše. – O tom Janu Křtiteli samotném to není až tak zcestná představa, nelze se také Židům divit, že hledali oporu u proroka hlásajícího pokání pro celý lid. Tušili, že je potřeba velká změna.
Další nápad je Eliáš. Prorok Eliáš je důležitý hned ze dvou důvodů. Jedním z nich je Eliášův konec, jak je vylíčen ve Starém Zákoně, nezemřel přirozenou smrtí, ale byl odvezen v ohnivém voze do nebe. Na své si tu přijdou fanoušci UFO, ale každopádně Eliášův příběh je potvrzením, že s ním má Pán Bůh ještě další plány. A pak se zjevil při proměnění na hoře, kdy učedníci směli poznat moc Pána Ježíše. Že má pro nás Boží požehnání a moudré slovo.
A jak se to týká nás? Co nám řeknou postavy ze Starého Zákona dnes? Možná někteří z nás sledují různé osobnosti a přikládáme jim různou míru důvěry, moci a schopností v tomto světě. I když si to třeba neříkáme nahlas. Kdyby se ten a ten disident ještě mohl stát prezidentem, mohlo by být lépe, zaznívá například … to jsou přání a představy určitě legitimní, máme na ně právo, někdy si říkáme, co všechno Pán Bůh nechá běžet samospádem … a za koho mě pokládáte vy, ptá se Pán Ježíš, občan římské říše, v jejímž čele stojí císař, který se považuje za Boha. Tu je důležité, že zazní: „Ty jsi Mesiáš, syn Boha živého.“ Mesiáš, Pomazaný, což tehdy znamenalo určený a posvěcený k úkolu královskému, prorockému či kněžskému. Syn Boha živého, to byl i v jiných kulturách jeden z královských titulů. Kdejaký panovník se honosil titulem „syn Boží“. Tím spíše v tom můžeme pociťovat mírný zmatek. Kam se tedy máme obrátit? Pak se nedivíme Petrovi, že chtěl svého rabbiho, mistra a učitele uchránit od pozemského trestu, od pozemského soudu. A nedivíme se ani těm prvním křesťanům, že napsali tolik těch apokryfních, tedy tajných evangelií, která jsme tu ukazovali minule. Protože co kdyby.
Pane Bože, máš chybu v plánu světa, zadřel se ti motor, máme někdy chuť volat. Stává se vám to? V historii to skoro tak vypadalo: Roku 70 byl dobyt Jeruzalém a Chrám byl zbořen. Od té doby zůstal židům jenom Zákon a svátky, protože oběti není kde konat. A my mnoha věcem nerozumíme, zrovna tak jako učedníci. A než byl obnoven Izrael, trvalo to 1868 let. To už vypadá na pořádný nepořádek v papírech. A jedno židovské přísloví říká: V neštěstí začíná i nejchytřejší člověk věřit nesmyslům.
Ale nezapomínejme, že Pán Ježíš se ještě po svém vzkříšení 40 dní ukazoval lidem, aby v něj uvěřili, asi s nimi také mluvil. A v dnešním příběhu se ptá učedníků, za koho jej tedy lidé pokládají. Promítáme si do života víry, do Pána Boha, Pána Ježíše své představy, jistě upřímné, někdy bychom Pánu Bohu rádi poradili. Někdy jsme naopak bezradní. A ještě více možná z toho, když nám Bible přesně neodpoví. Proto také máme společenství víry, církve i ekumenická setkání, abychom se povzbuzovali, protože každý může objevit v Písmu jiné svědectví, které zase někomu dalšímu pomůže.
Vraťme se znovu k tomu, proč lidé šli za Ježíšem. Vábila je jeho moc. Čekali, že se i politicky prosadí. Židé by konečně zvítězili nad nenáviděnými Římany! – Myslím, že bychom se kvůli těmto očekáváním na ně neměli zlobit. Máme dnes kolem sebe nějaké mesiáše? A jak vypadají, jak působí? Když nám někdo řekne, ať si dáme pod polštář magnet a jakmile jdeme spát, stiskneme na pět minut zuby a vypijeme studenou vincentku, co s tím uděláme? Zdá se to legrační, ale různí lidé umějí obchodovat s větrem. Tonoucí se pak stébla chytá. A na druhou stranu, stále i dnes lidé tuší, že Pán Ježíš nebyl jen obyčejný člověk, ale jak dál? Jaká cesta vede dál? Dokonce někdo spočítal, že o žádné osobnosti nebylo napsáno tolik knih pozitivních i odsuzujících jako o Pánu Ježíši.
Tu biblickou otázku si ale máme položit také my: Za koho pokládáme Syna člověka? Schválně tam nechávám ten titul. I proto, že je takto Pán Ježíš předpovězen u proroka Daniele, i proto, že přišel na Zemi jako člověk. A za koho jej pokládáme? Můžeme nad tím přemýšlet a jistě budeme mít více různých odpovědí. Rozhodně ale nikoho nenechává postava Pána Ježíše chladným ani dnes. Buď v otázce víry, nebo naopak v případě hlubokého nesouhlasu a odmítání. Různě Pánu Ježíši rozumíme nebo se rozumět snažíme. A nikdy nebudeme mít všechny odpovědi před sebou. Spoustu věcí vědecky nevyzkoumáme. Však také Pán Ježíš říká: „Blaze tobě, Šimone Jonášův, neboť ti to nezjevilo tělo a krev (tedy třeba vědecké pokusy a hmatatelné důkazy), ale můj Otec, kterýž jest v nebesích.“ Stojí za povšimnutí, že o takové vysvětlení zpravidla usilují ti, kteří si s Ježíšovou mocí neví rady, a rádi by doložili, že vše proběhlo přirozeně, srozumitelně, zdůvodnitelně. Dokonce jsou třeba důkazy pro přechod Rudým mořem při vyjití Izraelců z Egypta, proč ne. A tak tady můžeme klidně začít. Ale sami pak zjistíme, že ta zjištěná fakta nejsou všechno, a tak se může stát, že i kdybychom chtěli takto zkoumat, do té laboratoře nebo knihovny za námi přijde Pán Ježíš – a přinese pokoj. Ten si také můžeme vzájemně přát a pamatovat přitom na to, že nade všemi našimi starostmi není ani prázdno ani že nejsme jen nečinnými loutkami, ale nad tím vším je Pán Bůh, který je moudrý. Budeme o tom i zpívat.
Takže můžeme přemýšlet nad tím, kým je pro nás Pán Ježíš, v čem můžeme najít jeho pokoj a pomoc pro nás. Abychom našli stejnou jistotu jako žalmista žalmu osmého, který vidí Boží stvoření jako dílo jeho prstů a vždycky má co nového objevovat.

Modleme se: Boží ruka nás pevně drží, jsme v bezpečí, jako ptáci v hnízdě. Bože, když tě hledáme, když s tebou mluvíme, ty nás slyšíš a snímáš z nás náš strach. Bože, když tě prosíme, ty nás slyšíš a pomáháš nám. Na tebe se můžeme spolehnout. Bože, když jsme k sobě bezcitní a nepřívětiví, a když nás to potom mrzí a tlačí, jako těžké závaží, ty ho z nás snímáš. Hospodine, vezmi nás do svých rukou. Ty říkáš: Jsi mé dítě. Nikdy tě neopustím. Mám tě rád. Bože, za to tě chválím a děkuji ti. Amen.

Sv 360 V nebi je trůn

Poslání (3. čtení): Žd 10:1.6.7 V zákoně je pouze náznak budoucího dobra, ne sama jeho skutečnost. Proto stále stejné oběti, přinášené každoročně znovu a znovu, nemohou nikdy dokonale očistit ty, kdo s nimi přicházejí. V zápalné oběti ani v oběti za hřích, Bože, jsi nenašel zalíbení. Proto jsem řekl: Zde jsem, abych konal, Bože, tvou vůli, jak je o mně v tvé knize psáno.‘

Sv 189 Moudrost