Bohoslužby Díkůvzdání, 8. 10. 2017, 17. neděle po sv. Trojici

551 Tys na mne myslil dřív

1. čtení: Ex 15:1-2.13-21

621 Za ty, kdo hladem trpí a bídou

2. čtení: Ex 12:1-11

Sv 244 Pána vítej

Text kázání: Mk 6:30-44

Kázání: Milé sestry a milí bratří, pokoj vám.
Dnes máme neděli Díkůvzdání. A asi má dobrý smysl nebo symboliku, že temto svátek nemá úplně pevně stanovené datum, ani v církevním kalendáři, ani ve světě, ani v našich sborech. I po celém světě probíhá sklizeň různě a různě lidé také děkují Pánu Bohu. Třeba ta starozákonní píseň, která je datována k díkůvzdání za úrodu, je vlastně oslavná píseň o vítězství Hospodinově nad egyptskou armádou. Boží působení takto poznáváme a vyznáváme opravdu různě. Však to také můžeme zakoušet i při ekumenických biblických hodinách, že každý z nás rozumí ve svém srdci trochu jinak zvěsti Písma, životu víry a třeba i konkrétnímu textu.

Je neděle Díkůvzdání a náš dnešní evangelijní text je o nasycení zástupů. Byla to událost natolik důležitá, že o ní píší všichni čtyři evangelisté. A nechci teď zajít do výkladu Ježíšových zázraků, ale povšimněme si, co zde dělají učedníci: Oni •jsou s Pánem Ježíšem, •vidí, co on dělá, •vidí, že činí zázrak, •vidí, že rozmnožuje dary. A Pán Ježíš předtím učedníky trochu zkouší, když se ptá, kde najdou jídlo pro takový počet - a pak jim svěřuje službu rozdílení. Tedy •neučí je svým zázrakům, •nedělá z nich kouzelníky, jak si to někdy možná u zázraků představujeme. Ale z toho, co bylo k dispozici, dělá Pán Ježíš více, než si dokážeme představit. Když mu sami přinášíme málo. Nebo skoro nic. A tu, namísto aby nám vynadal, že jsme si nic nenechali "pro strýčka Příhodu", že jsme nemysleli na zadní kolečka, že jsme si nenašetřili na život, na životní pouť, tu i nás povolává a posílá, abychom rozdávali.

Dnes máme neděli, a tak snad můžeme trochu uvažovat nad tím, co zde nyní slyšíme. No jo, ale co přes týden, kdy nám někdy nezbývá čas pro trochu soukromí a zastavení? Ovšem ve skutečnosti je toto Slovo právě do takové situace. Viděl, jak jsou jako ovce bez pastýře – a bylo mu jich líto, říká Písmo. A tak zde vidíme skutečný zájem Pána Ježíše o nás, o lidi, kteří jdou za ním, nebo se o to alespoň snaží. A asi očekáváme rozdílné věci. A tak to zastavení a ztišení nás může vést i k tomu, abychom si navzájem pomáhali a tak našli i společně čas a místo ke ztišení – a pokud nemáme zrovna vlastní slova, můžeme naslouchat. Jako jistě i ty zástupy, podle našeho textu rozesazené po skupinkách. Na biblické hodině jsme mluvili i o tom, že zažíváme různá oslovení, mohou být pro každého zvláštní, ale zároveň svou víru sdílíme společně. A můžeme být osloveni Božím hlasem, Slovem moudrosti od někoho, nalezeným veršem a podobně. A to se děje nejen v našem srdci, ale také i ve společenství.

Nevyjmenoval jsem jistě všechno, co nám dnešní evangelium nabízí – jsou různé věci, za něž můžeme vzdávat díky. A také tyto dary Boží různě prožíváme, někdo více ve společenství, jiný více v tichu svého pokojíku, jak říká evangelista Matouš (6:6). Takto různě přijímáme to, co Pán Ježíš dával a dává k víře jako znamení. Nejde o ten samotný zázrak, ale jde o to, kam nás vede. Kam nás vede konání Pána Ježíše s námi. V čemkoli, co rozpoznáváme ve svých životech jako dary Boží.

A také to jistě není jen příležitost k díkům za úrody země, jak se tomuto svátku někdy říká. V našem evangelijním čtení jsme slyšeli o daru chleba a ryb, o daru práce zemědělce a rybáře. Zemědělství bylo tradičním zaměstnáním, rybáři byli spíše v opovržení, protože v hloubce vody a vůbec moře tušili různé protibožské síly a příšery – a rybáři tak byli v kontaktu s tímto nebezpečím. - A evangelista Jan, když vypráví tento příběh, říká, že ty dary chleba a ryb přinesl malý chlapec. Pán Bůh si používá a využívá v našem životě různé lidi, nečekané až krajní situace, čas kdy to nečekáme. Protože kdyby všechno v našem životě bylo už naplánované a automatické, nebyl by zde prostor pro díkůvzdání, nebyl by zde totiž prostor ani důvod k díkůvzdání. Jistěže ty způsoby modliteb jsou různé. Svatý Augustin, církevní otec, řekl: Kdo zpívá, dvakrát se modlí. A mnišský řád benediktinů má heslo Ora et labora – modli se a pracuj.
Díkůvzdání se tak týká každého z nás. Za příležitosti, které nám Pán Bůh dává k práci i k pomoci bližním – a také za nezasloužené dary, které skrze své bližní přijímáme – a tu se zastavíme a uvědomíme si, že jsme jim samotným třeba zapomněli poděkovat. Když právě dostaneme něco, co nečekáme, nebo v množství, které nečekáme – po hostině zbylo ještě pět košů nalámaných chlebů i ryb. Jako něco, co nelze dopředu vypočítat či zvážit, ale přijmout jedině vírou, tedy s vděčností.

Pán Ježíš, který posílá své učedníky, tím posílá také nás. Dívejme se okolo sebe, kde z naší práce činí mnoho, dívejme se, kde dostáváme, i když jsme nezasévali. A rozdílejme ten poklad, o němž je řečeno, že se nachází v hliněných nádobách: Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby přemíra té moci byla z Boha, a ne z nás. (2Kor 4:7) A tak s těmi rozmnoženými dary vycházejme a zacházejme jako s ukrytými v křehké nádobě – a zároveň odvážně, totiž s odvahou víry. Vycházejme od Pána Ježíše jako učedníci k těm, kteří čekají. I když to třeba neumějí říci. Nebo i třeba evangelium odmítají kvůli špatné a bolestné zkušenosti. Zaznamenal jsem nedávno rozhovor o posledních událostech ve světě, zda se dívat na to, jakého vyznání je člověk páchající zlo. Jedinou odpovědí je jen konání dobra. A důležité je také se ptát na to povolání v konkrétní situaci a naslouchat: neříkat si, že "to přece může udělat i někdo jiný". Právě naopak, říci si: "Když ne já, tak kdo?"

V sobotu mluvil na Proglasu katolický kněz a lékař Marek Orko Vácha a říkal, že při rozhovoru se svými nevěřícími přáteli na otázko, co že je to vlastně ta víra, odpovídá: Víra je přesně ten impuls, který mi dává tu sílu bouchnout do stolu a říct: "Když ne já, tak kdo?"

Jen tím můžeme ukazovat na Pána Ježíše. On nás posílá jako své učedníky. A tak – nechejme se pozvat, ale nechejme se také vyslat.
Modleme se.

694 V Království Božím místa dost

452 Za dar Slova, Bože milý