3. neděle po Velikonocích

Introit: Ž 115

166 Pán Bůh je přítomen

1. čtení: Sk 17:22-34 Pavel se tedy postavil doprostřed shromáždění na Areopagu a promluvil: „Athéňané, vidím, že jste v uctívání bohů velice horliví. Když jsem procházel vašimi posvátnými místy a prohlížel si je, nalezl jsem i oltář s nápisem: ‚Neznámému bohu‘. Koho takto uctíváte, a ještě neznáte, toho vám zvěstuji: Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, ten je pánem nebe i země, a nebydlí v chrámech, které lidé vystavěli, ani si nedává od lidí sloužit, jako by byl na nich závislý; vždyť je to on sám, který všemu dává život, dech i všechno ostatní. On stvořil z jednoho člověka všechno lidstvo, aby přebývalo na povrchu země, určil pevná roční údobí i hranice lidských sídel. Bůh to učinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a tak jej nalézt, a přece není od nikoho z nás daleko. ‚Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme,‘ jak to říkají i někteří z vašich básníků: ‚Vždyť jsme jeho děti.‘ Jsme-li tedy Božími dětmi, nemůžeme si myslet, že božstvo se podobá něčemu, co bylo vyrobeno ze zlata, stříbra nebo z kamene lidskou zručností a důmyslem. Bůh však prominul lidem dobu, kdy to ještě nemohli pochopit, a nyní zvěstuje všem, ať jsou kdekoliv, aby této neznalosti litovali a obrátili se k němu. Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých.“ Jakmile uslyšeli o vzkříšení z mrtvých, jedni se mu začali smát a druzí řekli: „Rádi si tě poslechneme, ale až někdy jindy.“ A tak Pavel od nich odešel. Někteří se však k němu připojili a uvěřili; mezi nimi byl i Dionysios z Areopagu, žena jménem Damaris a s nimi ještě jiní.

318 Ó Beránku Boží svatý

2. čtení: J 15:1-8 „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce. Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.

Sv 318 Vinný kmen

Text kázání: Př 8:22-36 Hospodin mě vlastnil jako počátek své cesty, dříve než co konal odedávna. Od věků jsem ustanovena, od počátku, od pravěku země. Ještě nebyly propastné tůně, když jsem se zrodila, ještě nebyly prameny vodami obtěžkány. Když ještě byly hory ponořeny, před pahorky jsem se narodila. Ještě než učinil zemi a všechno kolem a první hroudy pevniny, když upevňoval nebesa, byla jsem při tom, když vymezoval obzor nad propastnou tůní, když seshora zavěšoval mračna, když sílily prameny propastné tůně, když kladl moři jeho meze, aby vody nevystupovaly z břehů, když vymezoval základy země, byla jsem mu věrně po boku, byla jsem jeho potěšením den ze dne a radostně si před ním hrála v každý čas. Hraji si na jeho pevné zemi; mým potěšením je být s lidskými syny. Nyní tedy, synové, slyšte mě: Blaze těm, kdo dbají na mé cesty. Slyšte napomenutí a buďte moudří; nevyhýbejte se tomu! Blaze člověku, který mě poslouchá, bdí u mých dveří den ze dne a střeží veřeje mého vchodu. Vždyť ten, kdo mě nalézá, nalezl život a došel u Hospodina zalíbení. Kdo hřeší proti mně, činí násilí své duši; všichni, kdo mě nenávidí, milují smrt.“

Milé sestry a milí bratří,
máme známého Boha, nebo neznámého Boha? Tím teď nemyslím, že by nás Hospodin někdy nemohl překvapit, ale oltář Neznámému bohu byl vlastně takovou demokratickou nabídkou pro obyvatele a návštěvníky Atén, velkého kosmopolitního města, pokud by nenašli to svoje místo pro modlitbu a oběť. A toho využívá apoštol Pavel. Přijde do tohoto velkoměsta (je to mimochodem při jeho třetí misijní cestě) a chce kázat na nějakém vhodném místě. Oceňuje velkorysost a otevřenost Athéňanů a využívá tohoto „prázdného prostoru“ k tomu, aby jim tohoto „neznámého Boha“ představil. A abychom přitom nezůstali jenom ve starověku, zkusme si představit dálniční kapli. U Plzně, přesněji řečeno u Šlovic, je dálniční kaple, která se jmenuje Kaple smíření. Na bočních stěnách i v průčelí je kříž, na něm se asi shodnou všichni křesťané. A konají se tam i ekumenické bohoslužby.
A tak nějak podobně uvažovali i ti stavitelé tohoto oltáře nebo památníku Neznámému bohu. Aby si tam svou chvíli ke ztišení nebo oběti našli příznivci všech náboženských směrů, to je ještě větší otevřenost. Nějak podobně stavějí na letištích v západní Evropě modlitebny, které nemají žádné zvláštní náboženské symboly, aby se tam mohl pomodlit skutečně kdokoli.
A podobně apoštol Pavel, když přijde do Athén, využívá na tomto místě právě onoho pojmenování nebo zasvěcení Neznámému bohu. A přichází vlastně s pozitivní zprávou, se svědectvím, s evangeliem! Nenadává Athéňanům, že jsou pohané, ale chválí je (možná naoko) za jejich otevřenost. A tu říká: „Koho takto uctíváte (Neznámého boha), toho vám zvěstuji.“
A v dnešním čtení ke kázání jsme četli proslov Boží moudrosti. Poslechněme si, jak o sobě mluví. Někdy se říká, že to Hospodin, Bůh Otec, se představuje jako Prozřetelnost s ženskou tváří, proč ne. A tato Moudrost se objevuje právě i racionálně uvažujícím lidem a může sloužit ke svědectví:
Moudrost o sobě říká: „Hospodin mě vlastnil jako počátek své cesty, dříve než co konal odedávna. Od věků jsem ustanovena, od počátku, od pravěku země. Ještě nebyly propastné tůně, když jsem se zrodila, ještě nebyly prameny vodami obtěžkány. Představme si to jako řád stvoření. Řád přírody. Tomu i ti staří Řekové rozuměli. Apoštol Pavel třeba používá v dopisech a při kázání řecká přísloví, srozumitelná i pro jeho posluchače kázání nebo čtenáře epištol. A používal třeba i citáty z oblíbených básníků.
A v našem čtení z Přísloví teď najednou zaznívají verše, které jako by k moudrosti nepatřily a připomínají spíš mateřskou školku: když vymezoval základy země, byla jsem mu věrně po boku, byla jsem jeho potěšením den ze dne a radostně si před ním hrála v každý čas. Hraji si na jeho pevné zemi; mým potěšením je být s lidskými syny. Proč ne. Moudrost může přece obsahovat i radost. Horší než vážní křesťané jsou – smrtelně vážní křesťané. A znovu zaznívají slova Moudrosti. Ten neznámý Bůh se představuje i jako moudrost, kterou můžeme a máme hledat, o kterou můžeme a máme prosit. A ta moudrost vypráví jaký příběh? Příběh stvoření a Božího řádu. A tak už dávní církevní učitelé přišli na to, že Boží moudrost a Boží řád můžeme poznávat také třeba z řádu přírody. V knize Přísloví, kde tato Moudrost také mluví, se říká: Jdi k mravenci, lenochu, dívej se, jak žije, ať zmoudříš. A židé v Egyptě, kteří už většinou mluvili jenom řecky, měli tento verš ještě delší: Nebo jdi k včele a uč se, jak jest pilná a jak skvěle koná své dílo, jehož výtěžků užívají králové i prostí lidé ke zdraví; jest žádaná a vážená všemi, ačkoli jest sama malé tělesné síly, prokazuje úctu moudrosti. V celé knize Přísloví je med obrazem té Hospodinovy moudrosti. A v Novém Zákoně víno.
A tak vedle Bible klidně může stát Knížka Ferdy mravence od Ondřeje Sekory. Nebo poezie Jana Skácela. Básníky koneckonců cituje ve svých kázáních i apoštol Pavel. Některé z knih poezie máme také na stolečku v chodbě, i takto můžeme poznávat Boží stvoření. A takto můžeme také lidem ukazovat na našeho Neznámého Boha. A někdy se nestačíme divit, co všechno nás může zachránit a jak nás Pán Bůh provází na každý den. Když se za sebou večer ohlédneme a zjistíme, čeho jsme se třeba báli nebo ještě ráno jsme nevěděli, co se nám podaří, i když jsme se dobře připravili – a ani nevíme, jak se to najednou stane, že zvítězí ne ty naše dobré plány, ani naše selhání, ale moudrost Boží.
Když se podíváme na zvěstování apoštola Pavla, on s touto Moudrostí také počítá, protože mohl kázat těm starověkým Řekům, vzdělaným ve filosofii. A tu se zde objevuje ten Neznámý bůh…
Ono je dobré mít Neznámého Boha. Protože jej vždycky můžeme objevovat. Pátrat po něm. Zkoumat jej. Kdyby se nám stal úplně známým Bohem, mohlo by se stát, jako to v podobném (pochopitelně obrazném) podobenství ukazoval můj známý duchovní a říkal: „Kde je Bůh? Bůh je všude. Je i v této krabici? Ano, je i v této krabici. Mám Boha v krabici. Kdo chce Boha v krabici? Na, tady máš Boha v krabici.“ A je dobře, že Pána Boha nemůžeme uzavřít do krabice. Stejně tak jako nemůžeme uzavřít nebo sebrat veškerou lidskou nebo Boží moudrost. A i kdyby se nám to podařilo, něco nám bude chybět. Pán Ježíš farizeům a zákoníkům říkal, že jim chybí otevřené oči pro milosrdenství. Apoštol Pavel později napsal, že kdyby člověk rozuměl všem tajemstvím světa, může mu chybět láska. A apoštol Jan ještě o něco později viděl, že důležité bude znamení Pána Ježíše. Co to všechno znamená, nevíme teď přesně. A je to stejné jako s tím Neznámým Bohem. Jsme stále na cestě, on the road, a stále jdeme za tímto Neznámým Bohem, až si uvědomíme, že jdeme také s ním. K výkladu o Moudrosti patří také poznání, že tuto máme hledat ne jen až nám teče do bot… Dnešní čtení ke kázání nás upozorňuje na to, že kromě přírodních zákonů je to také návod na cestu a dokonce někteří vykladači Písma už zde vidí ve Starém Zákoně Pána Ježíše, když Moudrost říká: Hraji si na jeho pevné zemi; mým potěšením je být s lidskými syny. Nyní tedy, synové, slyšte mě: Blaze těm, kdo dbají na mé cesty. Učedníci na cestě do Emaus poznali tohoto Neznámého a tu Boží lásku a Boží moudrost si potom uvědomili: „Což nám srdce nehořelo, když byl na cestě s námi a otvíral nám Písma?“ Každý můžeme hledat a každý tu Moudrost a posilu na cestu najdeme svým vlastním způsobem. Proto také Písmo říká, že Duch vane, kudy chce. Zaznívá jako moudrost, která nikdy nekončí a kterou máme stále hledat. A zároveň ta Moudrost Boží je tak dobrá a mocná, že nám dává sílu a jistotu právě proti všemu, čeho bychom se mohli obávat. To pro starého Izraelce byly třeba hluboké vody. Ale při stvoření, nad těmito hlubokými vodami, ještě než Hospodin stvořil hory, už hlídkuje tato Moudrost. Kde ji najdeme? Třeba i v knihách o přírodě. Pro Izraelce Moudrost, pro Řeka Neznámý Bůh, pro kohokoli dalšího třeba řád světa. A aby to neznělo jenom jako doporučení číst encyklopedie, je důležité říct, že vzdělaný neznamená hned být moudrý a být moudrý zároveň neznamená být vzdělaný. Proto je Moudrost na cestě, proto Moudrost volá, od Hospodina je nám dán Duch moudrosti, moudrosti je dobré naslouchat, moudrost také obsahuje tajemství a naopak a moudrost je také už ve starozákonních proroctvích zaslíbena (a naplnila se) v Pánu Ježíši Kristu. A tak můžeme skončit Slovem z proroka Izaiáše: Dotazujte se na Hospodina, dokud je možno ho najít, volejte ho, dokud je blízko.

171 Buď Pánu čest

Poslání (3. čtení): 1Pt 4:10 Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal; tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti.

118 Ó chvalte laskavého Pána