Bohoslužby dne 19. 5. 2019 ve Kdyni, 4. neděle po Velikonocích

Introit: Ž 98:1-2 Žalm. Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci, zvítězil svou pravicí, svou svatou paží! Hospodin dal poznat svoji spásu, zjevil před očima pronárodů svoji spravedlnost.

Apoštolský pozdrav

200 V tvé síle, Pane Bože můj

Svátost křtu

Křestní kázání

1. čtení: 1S 17:4-7. 32-37. 43-51.
I vycházíval z pelištejských šiků soubojový zápasník jménem Goliáš z Gatu, vysoký šest loket a jednu píď. Na hlavě měl bronzovou přilbu a byl oděn do šupinatého pancíře; váha pancíře byla pět tisíc šekelů bronzu. Na nohou měl bronzové holenice a na ramenou bronzový oštěp. Násada jeho kopí byla jako tkalcovské vratidlo a hrot jeho kopí vážil šest set šekelů železa. Před ním chodíval štítonoš.
David Saulovi řekl: „Člověk nesmí klesat na mysli. Tvůj služebník půjde s tím Pelištejcem bojovat.“ Saul Davidovi odvětil: „Nemůžeš jít proti tomu Pelištejci a bojovat s ním. Jsi přece mladíček, kdežto on je bojovník od mládí.“ David řekl Saulovi: „Tvůj služebník byl pastýřem ovcí svého otce. Když přišel lev anebo medvěd, aby odnesl ze stáda ovci, hnal jsem se za ním a bil jsem ho a vyrval mu ji z tlamy. Když se proti mně postavil, chytil jsem ho za dolní čelist a bil jsem ho, až jsem ho usmrtil. Tvůj služebník ubil jak lva, tak medvěda. A tomu neobřezanému Pelištejci se povede jako jednomu z nich, protože potupil řady živého Boha.“ A David dodal: „Hospodin, který mě vytrhl ze spárů lva a medvěda, ten mě vytrhne i ze spárů tohoto Pelištejce.“ Saul tedy Davidovi řekl: „Jdi; Hospodin buď s tebou!“
Pelištejec na Davida pokřikoval: „Copak jsem pes, že na mě jdeš s holí?“ A Pelištejec zlořečil Davidovi skrze své bohy. Pokřikoval na Davida: „Pojď ke mně, ať vydám tvé tělo nebeskému ptactvu a polnímu zvířectvu.“ Ale David Pelištejci odpověděl: „Ty jdeš proti mně s mečem, kopím a oštěpem, já však jdu proti tobě ve jménu Hospodina zástupů, Boha izraelských řad, kterého jsi potupil. Ještě dnes mi tě Hospodin vydá do rukou. Zabiji tě a srazím ti hlavu. Ještě dnes vydám mrtvoly z pelištejského tábora nebeskému ptactvu a zemské zvěři. Celý svět pozná, že při Izraeli stojí Bůh. A celé toto shromáždění pozná, že Hospodin nezachraňuje mečem a kopím. Vždyť boj je Hospodinův. On vás vydá do našich rukou.“ Když Pelištejec vykročil a přibližoval se k Davidovi, David rychle vyběhl z řady proti Pelištejci. David sáhl rukou do mošny, vzal odtud kámen, vymrštil jej z praku a zasáhl Pelištejce do čela. Kámen mu prorazil čelo a on se skácel tváří k zemi. Tak zdolal David Pelištejce prakem a kamenem, zasáhl Pelištejce a usmrtil ho, aniž měl v ruce meč. David přiběhl a stanul u Pelištejce. Popadl jeho meč, vytrhl jej z pochvy a usmrtil ho; uťal mu jím hlavu. Když Pelištejci viděli, že jejich hrdina je mrtev, dali se na útěk.

318 Ó Beránku Boží svatý

David a Saul 1S 17:57.58. 18:7-12. 21:1-7!
Když se David po vítězství nad Pelištejcem vrátil, uvedl ho Abnér před Saula; Pelištejcovu hlavu měl David v ruce. Saul se ho otázal: „Čí syn jsi, mládenče?“ David odvětil: „Syn tvého služebníka Jišaje Betlémského.“ Tenkrát, když přicházeli, když se David vracel od vítězství nad Pelištejcem, vyšly ze všech izraelských měst zpívající a tančící ženy vstříc králi Saulovi s radostí, s bubínky a loutnami.
A křepčící ženy prozpěvovaly: „Saul pobil své tisíce, ale David své desetitisíce.“ Saul se velice rozzlobil; taková slova se mu nelíbila. Řekl: „Davidovi přiřkli desetitisíce, a mně jen tisíce. Už mu chybí jen to království.“ Od onoho dne hleděl Saul na Davida stále s nedůvěrou. Druhého dne se Saula zmocnil zlý duch od Boha a on uvnitř paláce běsnil jako posedlý . David hrál na citeru jako každý den. Saul měl v ruce kopí. Náhle Saul kopím mrštil. Řekl si: „Přibodnu Davida ke stěně.“ Ale David před ním dvakrát uhnul. Tu se Saul začal Davida bát, neboť s ním byl Hospodin, kdežto od Saula odstoupil.
David vstal a odešel, zatímco Jónatan se ubíral do města. 2I přišel David do Nóbu ke knězi Achímelekovi. Achímelek vyděšen vyšel Davidovi vstříc a otázal se ho: „Proč jsi sám a nikdo není s tebou?“ David knězi Achímelekovi odvětil: „Mám pověření od krále. Poručil mi: Nikdo ať nezví nic o tom, k čemu tě posílám a čím jsem tě pověřil. Družině jsem uložil, aby čekala na určeném místě. Nyní však mi dej, co máš po ruce, pět chlebů, či co se najde.“ Kněz Davidovi odpověděl takto: „Nemám po ruce obyčejný chléb, je tu jenom svatý chléb." Kněz mu dal svatý chléb, protože tam jiný nebyl, totiž jenom chléb předkladný, který byl od Hospodinovy tváře odložen, aby tam byl položen čerstvý chléb v den, kdy se starý odebíral.

610 Kéž bychom to uměli

Text kázání: Mt 12:1-8
V ten čas šel Ježíš v sobotu obilím. Jeho učedníci dostali hlad a začali mnout zrní z klasů a jíst. Když to viděli farizeové, řekli mu: „Hle, tvoji učedníci dělají, co se nesmí dělat v sobotu!“ On však jim řekl: „Nečetli jste, co udělal David, když měl hlad, on i ti, kdo byli s ním? Jak vešel do domu Božího a jedli posvátné chleby, ačkoli to nebylo dovoleno jemu ani těm, kdo ho provázeli, nýbrž jen kněžím? A nečetli jste v Zákoně, že kněží službou v chrámě porušují sobotu, a přesto jsou bez viny? Pravím vám, že zde je víc než chrám. Kdybyste věděli, co znamená ‚milosrdenství chci, a ne oběť‘, neodsuzovali byste nevinné. Vždyť Syn člověka je pánem nad sobotou.“

Kázání:
Víra je někdy dobrodružná záležitost. Své o tom věděl i David, který se později stal ve starozákonní době králem. Ale nebylo to vždy lehké a i David sám si musel hledat cestu. Zajímavé je, že i když nebyl jistě bezchybný, je nám dán i za příklad víry, jsou mu připsány některé žalmy a jak jsme slyšeli v evangeliu, za příklad jej dává i Pán Ježíš. Má s ním dokonce společný rodokmen.
Co král David všechno prošel? Prokázal statečnost, třeba v bitvě s pelištejským válečníkem Goliášem, a současně se musel mít na pozoru před králem Saulem. Ten patrně trpěl nějakou duševní chorobou, ale uklidňovala jej hra na citeru. Avšak přepadl jej vztek, hodil po Davidovi kopím a David jen o vlásek vyvázl. A tak musel uprchnout a kde našel úkryt? V chrámu. Za nedávné ukrajinské revoluce se často stávaly právě kostely místem úkrytu. A tento případ zmiňuje Pán Ježíš, že totiž se David v tomto úkrytu živil posvátnými, tzv. předkladnými chleby, které směl správně vzít do rukou jen velekněz a patřily na oltář.
Nejsme i my v podobné situaci? Máme krásnou kroniku, náš kostel má také určitou historii a to všechno je jistě krásné a dobré. Ale je to vždycky tak důležité? Pán Ježíš předpověděl, že ani ten jeruzalémský Chrám nebude stát navěky. A tam, kam směl jen nejvyšší velekněz jen jednou za rok právě s těmi předkladnými chleby, v tomto posvátném prostoru z nejposvátnějších se při ukřižování roztrhla chrámová opona, posvátný prostor byl zrušen a učedníkům zbyla jen osobní památka na Pána Ježíše. A potom jeho velké poslání jít do celého světa. Papež František tento týden řekl, že církev má být polní nemocnicí. Své o tom vědí třeba i vojenští kaplani, kteří mají i zdravotní výcvik a jsou takto i přímou fyzickou pomocí. A když nás všechny posílá Pán Ježíš do celého světa, stojí za to připomenout, že ve středověku se církvi říkalo communio viatorum, společenství poutníků. Třeba Petr Valdes, zakladatel italské dnes evangelické církve, neměl za celý život svůj kostel, ale s věřícími, takzvanými lombardskými chudými, putoval od jednoho města ke druhému, kde měli své provizorní reformované sbory, pro představu, to bylo už kolem roku 1200.
Dost věcí se v náboženství mění. A ne vždy se to všem líbí. Když Pán Ježíš řekl, že člověk je pánem nad sobotou, pobouřil proti sobě strážce Zákona. (Ti ten příběh o Davidovi na útěku asi nečetli.)
Když jsme před kázáním četli z evangelia, všimněte si, že Pán Ježíš neruší starozákonní předpisy, že by řekl, že najednou neplatí. Neříká, že lidé mají přestat chodit na bohoslužby. Je docela možné, že v sobotu šel s učedníky právě na bohoslužby nebo z bohoslužeb, kafe asi neměli, a tak učedníci začali mnout zrníčka z klasů, aby se aspoň nějak zasytili. A všudypřítomní kritici (teď se zeptejme: kde se tam vzali? A šli taky na bohoslužbu?) to hned začnou vyčítat. Boříš staré pořádky! Kdo si myslíš, že jsi? Kam to chceš dovést? Zneuctí se postupně Chrám, oběti, Boží Zákon a tak můžeme pokračovat dál! A Pán Ježíš nevede žádnou dlouhou teologickou diskusi, jen dá za příklad krále Davida. Co je přece lepší, než když může někdo najít útočiště v Chrámu? A že snědl i se svými druhy obětní chleby … pokud to byly chleby nekvašené, stačilo trochu mouky a vody a na horkých kamenech byly za chvilku hotové nové. A tak je na nás, jak budeme opatrovat naši církev a náš kostel, ale jak jej také dokážeme otevřít druhým lidem. Kéž můžeme být svědectvím i těm, kdož byli dnes nově pokřtěni a mohou to útočištné místo v chrámu najít.

Sv 136 Kam v soudu den

Přímluvy + modlitba Páně

Poslání (3. čtení): Dt 7:9 Poznej tedy, že Hospodin, tvůj Bůh, je Bůh, Bůh věrný, zachovávající smlouvu a milosrdenství do tisícího pokolení těm, kteří ho milují a dbají na jeho přikázání.

Sv 39 Dál přece nejdeme sami