Bohoslužby dne 7. 7. ke svátku Cyrila a Metoděje a mistra Jana Husa

429 Ve Tvém jménu, Pane náš

Hospodine, Pane náš, jak vznešené je Tvoje jméno po vší Zemi! To jsme si různě uvědomili nebo nám to někdo ukázal, a proto jsme teď zde. A za to Ti děkujeme. I za ty mnohé svědky víry, o nichž dnes uslyšíme a můžeme pro sebe najít něco z jejich životní cesty. Dej nám pozorně naslouchat. Amen.

Píseň: 42 Jako jelen mučen žízní

1. čtení: 1Pt 4:14-19 Jestliže jste hanobeni pro jméno Kristovo, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy, Duch Boží. Ale ať nikdo z vás netrpí za vraždu, za krádež nebo jiný zlý čin anebo za intriky. Kdo však trpí za to, že je křesťan, ať se nestydí, ale slaví Boha, že smí nosit toto jméno. Přišel totiž čas, aby soud začal od domu Božího. Jestliže začíná od vás, jaký bude konec těch, kteří se Božímu evangeliu vzpírají? 18‚Jestliže i spravedlivý bude stěží zachráněn, kde se ocitne bezbožný a hříšný?‘ A tak ti, kteří trpí podle vůle Boží, ať svěří své duše věrnému Stvořiteli a činí dobré.

Píseň: Sv 23 Bůh je záštita má

2. čtení: Fp 2:6-11 Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí – a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.

Píseň: 259 Navštiv nás, Kriste žádoucí

Text kázání: Ezech 11:15-17 15„Lidský synu, tvým bratřím, mužům z tvého příbuzenstva a celému domu izraelskému říkají obyvatelé Jeruzaléma: ‚Zůstaňte si daleko od Hospodina! Tato země byla dána do vlastnictví nám.‘ Proto řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Ano, vzdálil jsem je mezi pronárody a rozptýlil po zemích; avšak v zemích, do nichž přišli, jsem se jim stal na ten krátký čas svatyní. Proto jim řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Shromáždím vás z pronárodů, posbírám vás ze zemí, do nichž jste byli rozptýleni, a dám vám zemi izraelskou.

Sestry a bratří,
jaké máte zkušenosti s hesly? Určitě máte účet v bance, mobilní telefon, e-mail a tak dál. A tady všude potřebujeme heslo. Jak si volíme heslo? Tak, aby se dalo dobře zapamatovat. A jedním z takových hesel je i PRAVDA VÍTĚZÍ, které najdeme dnes třeba na prezidentské standartě. Možná ještě dnes víme, že je to myšlenka prezidenta Masaryka umístit zde původní heslo husitů PRAVDA PÁNĚ VÍTĚZÍ. Ale co ze starých legend nás ještě dnes dokáže překvapit?
Je smutné, když svatí jsou jen mrtvé postavy z kalendáře. A přitom dvěma, které v těchto dnech připomínáme, jsme zrovna vděčni za jazyk, v němž také dnes kážeme. A za první písmo Slovanů, cyrilici.

Sv. Metoděj byl podle legendy také malířem a namaloval prý tak působivý obraz Posledního soudu, že bulharský car, když jej uviděl, se nechal pokřtít. Ale kdo z návštěvníků našeho kostela by se nechal pokřtít při pohledu na kříž? Nám už může tento úžas chybět úplně. Otázka je, jestli to není škoda. Jestli není škoda, že aspoň k rozhovorům o víře potřebujeme pár katastrofických zpráv z neověřených zdrojů. Bude lépe, když se podíváme jinam: Jeden krásný spirituál říká slovy modlitby: „Give me the old time religion“ – překládá se třeba „Daruj nám tu starou víru“. Ano, víra je dar. Ale jaký to musí být dar, když tu dává bratřím sílu vytvořit všeobecný jazyk, jinde odvahu kazateli ospravedlnit své přesvědčení i před vrchností.
O mistru Janu Husovi bylo mnoho napsáno i do knih i do učebnic a možná proto nám přijde jeho osobnost v lecčems známá až samozřejmá a přitom je jasné, že v mnohém předběhl svou dobu. Tak třeba: Hus nás neučí jen poslouchat kázání, ale přemýšlet nad tím, jak se na jeho základě stát novým člověkem. To nás pochopitelně učí třeba proroctví Ezechielovo, když zaslibuje věřícímu lidu nového Ducha. (Ezech 11:15-17) I Pán Ježíš nám pak přináší Ducha Svatého. A mistr Jan Hus potom přemýšlí nad tím, co pro nás může znamenat svoboda myšlení a náboženství. (spis O církvi – první věta: „Každý křesťan má věrně věřit svatou církev obecnou.“ Zároveň: „Žádný křesťan nemůže býti bez svaté matky církve obecné.“) A Hus pak rozlišuje, z jakého důvodu jsou lidé v církvi, podle víry; podle předurčení, jako nepokřtěné děti, Židé a další, kteří se podle něj teprve z milosti Boží stanou křesťany; dále ti, kteří jsou předurčeni a ačkoli žijí v zločinech, přece navrátí se k milosti; jiní podle předurčení, kteří již nyní napodobují Krista v mravech; a pak členové církve zvítězilé, to jest na nebesích.) A tak tu máme různé lidi i dnes, k nimž přichází to svědectví o víře různých svědků, mezi nimiž jsme ale také my!

A co by mohlo všechny tři osobnosti, Cyrila, Metoděje i mistra Jana Husa spojovat? Snaha o kázání evangelia tak, by mu lidé rozuměli. Cyril s Metodějem byli postaveni jednak před misijní úkol a také před úkol jazykový. Aby kázali srozumitelně. I mistr Jan Hus chtěl kázat srozumitelně, jeho předchůdci spoléhali většinou na latinu a němčinu. A nám už dnes spousta těchto věcí přijde naprosto samozřejmých. Ale je třeba si je připomínat stále znovu. V našem sboru to věděl i doktor Bič a bratr vikář Nedbal, když na kole a na motorce objížděli okolní obce. A před nimi to byl bratr farář Machotka, který v každém městě a obci plzeňského kraje začínal kázáním o Husovi. A tak máme zde ve Kdyni Žižkův dům, v Domažlicích sbor Jana Roha, v Merklíně chrám mistra Jana Husa, v Plzni sbor Václava Korandy staršího a tak dále. Může se zdát, že jde o dávná jména z kronik. Ale historii tvoříme i my a tvoříme ji i dnes. Loni v husovském kázání zdůraznil pražský československý biskup takovou důležitou myšlenku, která platí i pro ty naše svaté stejně jako pro nás. Zaznívá zde výzva pro nás a důležité upozornění: Už ve starozákonních dobách se vládci měnili a střídali skoro jako dnes, ale ti proroci sami ve službě i izraelský lid, ti zůstávali. A lid někdy proroky neposlouchal, ale pak se k nim zase vracel. A možná právě dnes, kdy se zdůrazňují různé vztahy a dopady politiky a ekonomiky, je důležité, abychom se dokázali shodnout na znamení kříže, které provázelo všechny tři hlasatele evangelia i jejich následovníky. A to dnešní Slovo z proroctví Ezechielova nám připomíná, že ze všech národů si Pán Bůh povolá své věrné, ty, které si vyvolil, ty, kteří uslyšeli jeho Slovo a jeho hlas. A mezi ně patří také Konstantin a Metoděj ze Soluně a Jan z Husince, díky nimž máme Bibli a dokonce v rodném jazyce, a to i v několika překladech.
A zároveň se nám někdy ve světě i ve víře a ve sboru zdá, že jsme už všechno objevili a vynalezli. Zkusme se ale na Bibli podívat tak, jako by pokaždé byla pro nás psána novým jazykem.

Píseň: Sv 389 Zachovej nám víru dobrou

Přímluvy + modlitba Páně

Poslání (3. čtení) + požehnání: Buď rozhodný a udatný, neměj strach a neděs se, neboť Hospodin, Tvůj Bůh, bude s Tebou, kamkoli půjdeš. Joz 1:9

Závěrečná píseň: 632 Neskládejte v mocných naději