Bohoslužby dne 26. 1., třetí neděle po Zjevení

Píseň: 178 Krásná je modrá obloha

1. čtení: Sk 10:21-35 Petr tedy sešel dolů k těm mužům a řekl: „Já jsem ten, kterého hledáte. Proč jste za mnou přišli?“ Oni odpověděli: „Posílá nás setník Kornélius, muž spravedlivý, který věří v jediného Boha a má dobrou pověst u všeho židovského lidu. Zjevil se mu anděl a rozkázal mu, aby tě pozval do svého domu a vyslechl, co mu máš říci.“ Petr je zavedl dovnitř a nechal je u sebe přes noc. Hned druhého dne se s nimi Petr vydal na cestu a ještě několik bratří z Joppe ho doprovázelo. Nazítří přišli do Cesareje. Kornélius je očekával a spolu s ním jeho příbuzní a nejbližší přátelé. Když chtěl Petr vejít, vyšel mu Kornélius vstříc, padl na kolena a poklonil se mu. Ale Petr jej přinutil vstát a řekl: „Vstaň, vždyť i já jsem jen člověk.“ Za rozhovoru vešli dovnitř a Petr shledal, že je tam shromážděno mnoho lidí. Promluvil k nim: „Dobře víte, že židům není dovoleno stýkat se s pohany a navštěvovat je. Mně však Bůh ukázal, abych si o žádném člověku nemyslel, že styk s ním poskvrňuje nebo znečišťuje. Proto jsem také bez váhání přišel, když jste pro mne poslali, a nyní se ptám, jaký jste k tomu měli důvod.“ Kornélius odpověděl: „Jsou to právě tři dny, co jsem se v tuto chvíli modlil ve svém domě odpolední modlitbu, a náhle stál přede mnou muž v zářícím rouchu a řekl: ‚Kornélie, Bůh vyslyšel tvou modlitbu a ví o tvých dobrých skutcích. Vyprav posly do Joppe a povolej odtud Šimona, kterému říkají Petr. Bydlí v domě koželuha Šimona u moře.‘ Hned jsem tedy pro tebe poslal a ty jsi ochotně přišel. Nyní jsme tu všichni shromážděni před Bohem a chceme slyšet vše, co ti Pán uložil.“ A Petr se ujal slova: „Nyní skutečně vidím, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je mu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé.

Píseň: 438 Přišli jsme, ó Ježíši

2. čtení: věž v Siloe Lk 13:1.4-5 Právě tehdy k němu přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí. „Myslíte si, že oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.“

Píseň: 383 Mne zajmi, Pane můj

Text kázání: Ag 2:6-7 „Toto praví Hospodin zástupů: Ještě jednou, a bude to brzy, otřesu nebem i zemí, mořem i souší. Otřesu všemi pronárody, a přijdou s tím nejvzácnějším, co mají; a naplním tento dům slávou, praví Hospodin zástupů.

Kázání: Co jsme to četli za úděsný text v tom druhém čtení… A navíc, máme zde snad zemětřesení? (Myslím, že někde na Ašsku se občas objevovaly důlní otřesy.) My se můžeme ptát, a dnes bych to s vámi chtěl prozkoumat: Znamenají pro nás něco přírodní jevy? A máme se jich jako věřící lidé obávat? Znamenají něco v životě víry? A měli bychom to umět nějak vysvětlit, když se nás někdo zeptá, jestli je to Boží vůle, jestli je to nějaké výrazné znamení a podobně? - Je docela dobře možné, že v biblické době mohl Pán Bůh použít přírodní jevy jako znamení. To z Bible nevymažeme, jenom je potřeba se na to správně podívat a nepoužívat Bibli na každou předpověď počasí. Dnes je totiž naopak nebezpečné ze sebe dělat samozvaného proroka a vykládat konkrétní události jako Boží znamení. Pán Ježíš něco podobného říká o Božím Království a pak také o svém druhém příchodu: „Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli vypozorovat, ani se nedá říci: Hle, tu je – nebo: Tam! – vždyť Království Boží je mezi vámi.“ (Lk 17:20)

A současně zde máme ujištění, že se takových rádoby proroctví nemusíme bát. K Pánu Ježíši přišli lidé, kteří se dozvěděli zprávu o tragédii, a on odpovídá: „Myslíte si, že oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.“ Tedy: Neštěstí se určitě neděje z Božího dopuštění. A o jaké situaci to Pán Ježíš mluví: Siloe byla část Jeruzaléma se stejnojmenným léčivým rybníkem, právě tam stavěli římský vodovod, akvadukt, a ona zřícená věž byla právě součástí konstrukce. Taková událost se jistě velmi rychle rozkřikla mezi lidmi. Pán Ježíš ty poslední noviny použil, aby dokázal, že to rozhodně nebyl Boží trest nějakým větším hříšníkům, pokud by to snad někdo chtěl tak vykládat. Ale zároveň hovoří o pokání a myslí to tak, že každá takováto událost je příležitostí k zastavení.

My se tedy nemusíme přímo obávat, když se dějí události, které nás vyděsí, světodějné nebo i takové, které se nás přímo dotýkají. Právě tehdy asi přišli za Pánem Ježíšem ti, kteří mu věřili, kteří naslouchali jeho kázáním, a ptali se i na druhou událost: Pane, co se to děje, když tady nastal takový masakr, ti Římani si dělají úplně co chtějí a spravedlnost i jakákoli pieta dostává na frak, Pilát smísil krev vzbouřenců s krví jejich obětí, říká přesně Písmo… – pro Židy, kteří měli o krvi třeba i v případě porážení zvířat na maso velmi přísné předpisy, to znamenalo to nejhlubší rouhání. Ten text prvního čtení je takovým důkazem, že i v Ježíšových dobách měli jakousi černou kroniku. Takže nemusíme se bát, že by dnešní doba přinášela různé hrůzy. Možná se o nich jen dříve nemluvilo.

Takže je tu nehoda na stavbě a veřejné zostuzení mučedníků. Ale proroci i v takových temných dobách viděli dál. A přinášejí naději: Pronárody přijdou s tím nejvzácnějším, co mají, říká nám prorok Ageus. To se ukazuje třeba při pomoci v humanitárních katastrofách, kdy najednou se většinou lidé a národy spojí a přinesou to, co je v dané situaci potřebné a vlastně vzácné. Podobné věci podniká i naše diakonie. Je třeba možné jako dárek zajistit konkrétní rodině zvíře jako zdroj mléka, zaplatit vykopání studny pro celou vesnici a podobně.

A co tedy znamená to Hospodinovo zatřesení? Ne že by přírodní katastrofy byly nástrojem misie či Božím hlasem. Pán Bůh určitě jedná a dává o sobě vědět i jiným způsobem než skrze přírodní jevy. Jde spíše o to, když si uvědomíme, že přírodní jevy nemáme běžně pod kontrolou a řekněme si, jak jme rádi, když topení topí, plyn hoří po otočení kohoutkem a teče teplá voda. A pak se zastavíme nad tím, co je skutečně důležité. Naplním tento dům slávou, pokračuje Hospodin ústy proroka. Takže ano, té černé kroniky se občas nezbavíme. Ale to hlavní znamení má Hospodin teprve připraveno a říká nám, že i když čteme noviny a díváme se na televizi, nemusíme se bát. A to ani ne proto, že žijeme v celkem bezpečné zemi, ale proto, že navrch nemají síly a mocnosti světské nebo nám nepochopitelné, to jsou ty katastrofy – ale Pán Bůh je ten, u nějž nic nebude zapomenuto. On pamatuje na každého z nás. I na každého, kdo nás třeba i v minulém roce opustil. I na každého, koho postihlo neštěstí. My se setkáváme se spoustou nevysvětlených nebo nevysvětlitelných věcí; i Pán Ježíš nám říká: A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno. Ale ani vlas z vaší hlavy se neztratí. (Lk 21:17-18) Tedy – neplatí to nutně o nás jednotlivě, ale jako o církvi. Církev mnoho lidí nenávidělo pro jméno Pána Ježíše. A mnoho lidí se také proti církvi přiživilo na různých neštěstích, aby mohli církev ostouzet. Ale naplním tento dům slávou – je výrok Hospodinův. Jenom si to nenechávejme pro sebe. Leccos se v životě hroutí. Ale Hospodinův dům je naplněn slávou a my jsme zváni prožívat jeho pokoj.

Píseň: 549 Chvaliž Hospodina

Slovo poslání: Pl 3:26 Je dobré, když člověk potichu čeká na spásu od Hospodina.
Požehnání

Závěrečná píseň: Sv 44 Dej mi, Pane, víru