Bohoslužby dne 24. 5., neděle po Nanebevstoupení (lectio continua na Janovy listy)

Introit

Apoštolský pozdrav

Píseň: 269:1-4

Modlitba: Pane Ježíši Kriste, když někdy jsme na pochybách, o co se modlit, ba na pochybách o víře, tu je dobře, že jsme zde a všichni smíme slyšet dobrou zprávu. Abychom měli zdroj radosti a pokoje. Dej nám dobře slyšet apoštolské svědectví o víře, která trvá navěky. O sílu tvou pokorně prosíme. Amen.

Čtení: 1Kor 15:1-8.19 Chci vám připomenout, bratří, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte, a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval – vždyť jste přece neuvěřili nadarmo. Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli. Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům. Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně. - Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí!

Píseň: 269:5-8

Čtení: 1J 2:29-3:8 Víte-li, že on je spravedlivý, pochopte, že také každý, kdo činí spravedlnost, je z něho zrozen. Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval: byli jsme nazváni dětmi Božími, a jsme jimi. Proto jsme světu cizí, že nepoznal Boha. Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest. Každý, kdo má tuto naději v něho, usiluje být čistý, tak jako on je čistý. Každý, kdo se dopouští hříchu, jedná i proti zákonu Božímu, neboť hřích je porušení zákona. A víte, že Syn Boží se zjevil, aby hříchy sňal, a v něm žádný hřích není. Kdo v Synu zůstává, nehřeší; kdo hřeší, ten ho neviděl ani nepoznal. Dítky, ať vás nikdo neklame: Spravedlivý je ten, kdo činí spravedlnost – tak jako on je spravedlivý. Kdo však se dopouští hříchu, je z ďábla, protože ďábel od počátku hřeší. Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil činy ďáblovy.

Píseň: 269:9-12

Text kázání: Apokryf o nanebevstoupení
Konečně se zjevil samým jedenácti, když byli u stolu; káral jejich nevěru a tvrdost srdce, poněvadž nevěřili těm, kteří ho viděli vzkříšeného. Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; Vy jste toho svědky. v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem. Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen. Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti. Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky; budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je.“ Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim; a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe a usedl po pravici Boží. Oni před ním padli na kolena; potom se s velikou radostí navrátili do Jeruzaléma, všude kázali; a Pán s nimi působil a jejich slovo potvrzoval znameními. Byli stále v chrámě a chválili Boha. Je ještě mnoho jiného, co Ježíš učinil; kdyby se mělo všechno dopodrobna vypsat, myslím, že by celý svět neměl dost místa pro knihy o tom napsané.

Milé sestry a milí bratří,

ve čtvrtek byla slavnost Nanebevstoupení Páně, 40 dní po Vzkříšení. Nám by mohlo přijít na mysl, zda náhodou to nevypadá, jako by Pán Ježíš učedníky opustil. Ale díky všemu, co následovalo, máme dnes zprávy o Pánu Ježíši i o učednících, kterým jsme v něčem podobni, můžeme si představit, jak chodili s Pánem Ježíšem, když si třeba říkáme, co by dnes udělal na této Zemi. Můžeme se vžít do strachu, když se učedníci rozprchli zpod kříže. A můžeme také zažít radost, když jej neviděli a opět spatřili. Když najednou si vzpomněli na to, co jim říkal.

Vůbec to Nanebevstoupení: proč je máme v církevním kalendáři a co to znamená? Neobešli bychom se bez něj? O závěru pozemského života Pána Ježíše existují i různé legendy a apokryfní texty, třeba že se jaksi záhadně ztratil, odešel někam na východ a nebylo o něm více zpráv. Ale to je trochu divný konec Spasitele národů. My máme těch zpráv právě více, protože slyšíme, jak různí lidé viděli Pána Ježíše vírou. Což se nedá dokázat ani vypočítat. O nanebevstoupení pak mluví ještě (mimobiblický) spis Moudrost Ježíše Krista, kde končí Ježíšovo poslání pro učedníky a říká se: Toto jsou věci, které dokonalý Spasitel pověděl. Potom se pro ně stal neviditelným. Pak byli ve velké radosti v Duchu. Od toho dne jeho učedníci začali hlásat evangelium Syna, Ducha nepomíjitelného a věčného. - Vlastně je to takové opakování. Ale v těch prvních staletích je vidět, že jako by lidé nechtěli zůstat sami a potřebovali by ještě další písemné památky, i začali psát. A tu a tam něco přidali. Proto také tyto spisy nejsou součástí Bible, ale vydávají se v knihách jako zajímavé svědectví, které dalo i podnět k vzniku a „čištění“ vyznání víry.

S tím pak souvisí otázka: Znamená to nanebevstoupení tedy něco pro naši víru? O tom jsem mluvil před chvílí, po vzoru učedníků můžeme přijmout posilu, když pak na počátku církve rozpoznali působení Ducha Svatého. Onoho Přímluvce a pomocníka, kterého jim Pán Ježíš slíbil.

Co my s tím? Inu jako učedníci – náleží nám úkol vyprávět o Pánu Ježíši, i když o něm bylo už sepsáno tolik knih, souhlasných i polemických, že by je jeden nedokázal sečíst. A navíc – nechal nám po sobě dvě důležité památky – křest a večeři Páně. Takže takto pokračujeme. Pán Ježíš slíbil učedníkům, že budou vyzbrojeni mocí z výsosti. Asi i proto jsme teď tady. Líbila se mi myšlenka bratra faráře Luďka Rejchrta v jeho knížce Na úpatí hory: „Ježíše Krista, který je pravou a jedinou cestou k Bohu, zvěstuje novozákonní poselství naprosto jednoznačně. Jakési tušení Boha, byť zasuté a všelijak pokřivené, se objevuje i tam, kde evangelium dosud nebylo zvěstováno. I pohané rozlišují právo a bezpráví, pravdu a lež, dobro a zlo, je tu pro ně jakýsi zákon, který jim Bůh vložil do srdce, a proto se objevují i výčitky svědomí.“ A tak, pokračuje bratr farář Rejchrt, teď už to říkám volně, nejde o nic jiného než připomínat dávno ztracené cesty. Nevím, kolik pomůže namalovat na transparent Komenského heslo „Národe český, vrať se ke Kristu“, i když já bych byl první, kdo by s ním běžel na náměstí. Vyslechnout svědectví je sice také dobrá věc, ale co nám tedy zbývá? Nebo co nám bylo darováno? „Dostanete moc Ducha Svatého,“ slíbil Pán Ježíš. A moc Ducha Svatého zahrnuje cizí jazyky pro zvěstování, prorokování na cestu, jak dál, uzdravování, kdo umí zacházet s těmi potřebnými prostředky, vykládat, co znamenají ty dobré vize, které označujeme i dnešním jazykem jako „prorocké“, a tak bychom mohli dále pokračovat. Celý svět by neměl dost místa na knihy napsané o tom, co Pán Ježíš učinil, to je přece úžasná zpráva! Takže ta otázka „Co by na mém místě udělal Pán Ježíš“, která dala vzniknout i některým křesťanským vtipům, ta není vůbec zbytečná nebo ohraná. V posledních dnech jsem se zabýval tím, že jsem probíral staré misijní kalendáře a ty visací jsem rozložil na prvočinitele a jednotlivá biblická místa dokládal ve své knihovně do příslušných knih příslušnými oddíly. Takže nejen že můžeme vzít biblický kalendář skoro v půli roku, ale můžeme vzít i Bibli, kterých je vedle celý štos, a jít mezi lid. Ne sami, ale s mocí z výsosti. O tu se modleme.

- Modlitba: Hospodine, na nic nám nestačí naše vlastní energie. Dej nám poznat, prosíme, kudy dál, když se na to ptáme a přemýšlíme o tom jako učedníci. Posiluj nás, prosíme, abychom došli poznání a radosti jako apoštol Jan. Amen.

Píseň: Sv 242 Pán je má síla

Přímluvy

M O D L I T B A P Á N Ě

Slovo poslání:

Požehnání: Zvěstuji vám požehnání: …

Závěrečná píseň: 192 Dobře staví, kdo zná a ví