5. 7., památka slovanských věrozvěstů a mistra Jana Husa

Introit + apoštolský pozdrav

Píseň: Sv 97 Já jdu tam do Boží země

Modlitba: Pane Bože, když někam jdeme, někam směřujeme, často zapomínáme na to, že celá země je tvá, a tu se cítím ztracen. Dej nám, prosíme, takovou odvahu, jakou jsi dával i minulým svědkům víry, často i na cestách do nové země. Posiluj i nás, když se na takové cestě ocitneme. Amen.

Čtení: Izajáš 61,1-3a Duch Panovníka Hospodina je nade mnou. Hospodin mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst pokorným, poslal mě obvázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu a vězňům propuštění, vyhlásit léto Hospodinovy přízně, den pomsty našeho Boha, potěšit všechny truchlící, pozvednout truchlící na Sijónu.

Píseň: Sv 135 Posila na cestu

Čtení: Lukáš 10, 1-9 Pán určil ještě sedmdesát jiných a poslal je před sebou po dvou do každého města i místa, kam měl sám jít. Řekl jim: „Žeň je mnohá a dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň. Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky. Neberte si měšec ani mošnu ani obuv. S nikým se na cestě nepozdravujte. Když vejdete do některého domu, řekněte nejprve: Pokoj tomuto domu! A přijmou-li pozdrav pokoje, váš pokoj na nich spočine; ne-li, vrátí se opět k vám. V tom domě zůstaňte, jezte a pijte, co vám dají, neboť hoden je dělník své mzdy! Nepřecházejte z domu do domu. A když přijdete do některého města a tam vás přijmou, jezte, co vám předloží; uzdravujte nemocné a vyřiďte jim: Přiblížilo se k vám království Boží.“

Píseň: Sv 154 Neboj se

Základ kázání: Matouš 10, 17-22 Ježíš řekl svým učedníkům: „Mějte se na pozoru před lidmi; neboť vás budou vydávat soudům, ve svých synagógách vás budou bičovat, budou vás vodit před vládce a krále kvůli mně, abyste vydali svědectví jim i národům. A když vás obžalují, nedělejte si starosti, jak a co budete mluvit; neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte mluvit. Nejste to vy, kdo mluvíte, ale mluví ve vás Duch vašeho Otce. Vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, povstanou děti proti rodičům a připraví je o život. Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.“

Sestry a bratří, asi si moc často nepřipomínáme při bohoslužbách historické osobnosti. A proto je dobře, že máme vlastně trojitou možnost (vzniklou historicky) si připomenout proroky ještě nerozdělené církve a předchůdce církve podobojí. A dnes jim právě vděčíme skoro za všechno, jak dnešní církev vypadá a funguje. A pak je škoda, že o tom ví tak málo lidí. Bohoslužby slavíme a Bibli máme napsanou srozumitelným jazykem pocházejícím z východu písmem směřujícím na západ. A tak se nám dnes bude hodit se podívat na Cyrila, Metoděje a Jana Husa tak, co pro nás znamenají dnes.

O Janu Husovi bylo napsáno velmi mnoho a také byl skoro ukraden a vykraden. O Cyrilu a Metodějovi se ví možná méně a upadají trochu v zapomnění. A přece právě zde u nás ve Kdyni jsou možná věrozvěstové důležitější, protože nebýt prozíravosti knížete Rostislava, který je pozval na Velkou Moravu, události by nabraly jiný spád, patřili bychom pod biskupství v Řezně a vůbec by se nedochovala slovanská bohoslužba a kdo ví, jakým jazykem bychom dnes hovořili.

A k osobnostem naší reformace sluší poznamenat, že nejlépe je si udělat výlet. Evangelické sbory v našem kraji, založené neúnavným farářem plzeňského sboru Karlem Machotkou, nesou právě jména těchto důležitých osobností. Tak namátkou: U nás ve Kdyni máme Žižkův sbor, v Domažlicích sbor Jana Roha, přes Bolfánek to vezmeme do Merklína, kde najdeme chrám mistra Jana Husa, v nedalekých Přešticích sborový dům Jana Amose Komenského a vlakem od něj se dostaneme do Plzně, kde u jižního nádraží je také chrám mistra Jana a za hlavním nádražím na břehu Radbuzy sbor Václava Korandy staršího, který v husitských dobách vedl takzvaný tábor lidu na hoře Bzí.
Něco taky z Písma k těmto významným dnům: Naše dnešní čtení mluví o posile prorokům, o vyslání učedníků a o posile od Pána Ježíše. Všechna ta slova mluví o tom, že to má smysl. Ve Starém Zákoně v pozici ohroženého národa a menšinové víry, v Novém Zákoně se skoro až naivním programem, který leckdy předhazují i nám jako církvi. Ale za prorokem Samuelem třeba sami Izraelci nepřišli a k Bohu se neutíkali celých dvacet let, říká nám příběh z 1Sa 7. Až pak že odstranili baaly a aštarty, tedy bůžky, kteří tehdy byli moderní, a sloužili jenom Hospodinu. A v Novém Zákoně čteme dopisy do sborů a o dalších sborech první církve aspoň tušíme, ale ona prvotní církev zahrnovala asi jedno procento římského obyvatelstva. A i tak se Nový Zákon stal dědictvím církve. – Celkově, biblické příběhy nám někdy mohou dodat dobrou náladu, někdy poučit o tom, že nic nového pod sluncem, jindy dodat Slovo pro naši situaci. Často totiž přemýšlíme s hodinkami a kalendářem v hlavě, ale zapomínáme na jeden nesystémový fakt: Hospodinovo milosrdenství. Proč říkám, že je milosrdenství nesystémové: Navzdory tomu, jak si my lidé rádi vedeme kalendáře a diáře, vždy přijde nějaké překvapení a náš život nikdy nemůže být bezezbytku naprogramovaný. Ani bychom pak neměli Pánu Bohu za co poděkovat.

K těm „světcům“, které si dnes připomínáme, u nás mohou patřit jistě i další lidé, kteří jsou pro nás významní, kteří nás doprovázeli nebo doprovázejí ve víře. Tohle je ta živá tradice. Ne oprašování pomníků. I když také to není špatné si udělat třeba vycházku k Husovu kameni. A také - člověk nemusí být každý den v kostele, aby si mohl uvědomit, že všechno souvisí se vším a že i jazyk, písmo (a Písmo) a kultura dává jistotu. Vyfoťte si například pohled z vlaku a vymažte z něj všechny kaple a kostely... Jistěže spolu s věrozvěsty a spolu s prvními husity můžeme zvěstovat svou víru i pod širým nebem, ale zrovna tento týden jsem mluvil s jedním člověkem, který po církvi žádal, aby skutečně vše prodala, rozdala chudým a šla příkladem. Jenže čeho bychom dosáhli, kdybychom dnes kázali pod širým nebem a chtěli cestovat jako společenství těch prvních reformačních církví a společenství poutníků? Možná tu si uvědomíme, co znamená pro nás ten Žižkův dům. Člověk ve vojenských službách najednou potká kazatele Jana Husa a uvědomí si, že ten náš životní boj nějak provází a zastřešuje Pán Bůh. My jsme slyšeli ta jména osobností nejen reformace, jmenují se po nich naše západočeské kostely, to je skoro unikát, a nás provázejí, provázejí nás ta jména a historie a jak už zaznělo, my si můžeme doplnit další svědky víry. A když se vrátíme k dnešním biblickým čtením – někomu zazní, že přichází radost a Bůh má v rukou spravedlnost. Jako to uslyšel Izaiáš i Jan Žižka. – Jiný z nás uslyší to, že učedníků nebylo jen dvanáct, ale až sedmdesát a každý šel se svým úkolem. I já. A pak zazní další slovo evangelia, že sice v tomto světě jsou nesrovnalosti a boje o význam kalicha nebo význam historických soch, ale kdo vytrvá, bude spasen. Někdy se k tomu naučíme jiný jazyk. Někdy jsme postaveni před hledání, jak lidem říci o Pánu Bohu. Možná stejně jako mistr Jan Hus nevíme zpočátku, jestli najdeme své posluchače. Možná stejně jako soluňští bratři nevíme, jestli nám lidé budou rozumět. Nevzdával Konstantin, Metoděj, Hus, Žižka ani Komenský, protože v určité chvíli uviděli znamení. Jaké znamení uvidíme my?

Modleme se: Pane Bože, v dnešní době, kdy hledáme často pomoc na všech stranách, prosíme: Dávej nám stejnou odvahu jako Konstantinovi, Metodějovi, mistru Janovi i mistru Jeronýmovi. Někdy potřebujeme i odvahu jako Jan Žižka. Dej nám, prosíme, schopnost rozpoznat, kam patříme a kam směřujeme. Třeba se kvůli tomu naučíme i nové jazyky. Ale na tebe, Pane, s důvěrou spoléháme. Amen.

Píseň: Sv 166 Kristus je má síla

Přímluvy: (Prosíme tě, vyslyš nás )

M O D L I T B A P Á N Ě

Slovo poslání: Nyní tedy, dítky, nabývejte radostné důvěry, až se zjeví Pán Ježíš Kristus. 1J 2:28 (Nová smlouva)

Požehnání: Zvěstuji vám požehnání: …

Závěrečná píseň: Sv 360 V nebi je trůn