Bohoslužby II. neděle po Zjevení Páně dne 16. 1.

Nahrávka kázání se nachází zde.

Vstupní Slovo

Píseň: 1 0 6 Pod ochranou Nejvyššího

Modlitba: zpěvník 6 1 7, str. 808

Čtení: Gn 4:1-16

Píseň: 6 4 1 Nevím, Pane, co ti dát

Čtení: Mt 6:1-4

Vyznání vin

Kázání: Jk 2:1-8

Píseň: 3 1 8 Kdo na kolenou klečí

Kázání: Milé sestry a milí bratří,
v dnešním čtení z epištoly se setkáváme s chudými i bohatými lidmi, kteří s očekáváním a důvěrou přijdou do sboru. Slyšíme i Ježíšovo slovo z evangelia o dobrých skutcích, které si nemáme počítat. Skautsky řečeno, nemáme si vybarvovat modrý život ani lovit bobříky, protože z té krásné tabulky nebo těch přišitých barevných knoflíků coby vyznamenání stejně nebudeme mít nic víc. Dobrý pocit? Možná. Jenže jak budeme před Pánem Bohem vypadat, když si stoupneme před zrcadlo a řekneme si: Seš dobrej! Jsi dobrá!

Jenže jde to, nic neočekávat? Známe sami sebe, víme, jak jsme přece rádi, když nás někdo pochválí, usměje se na nás, poplácá po ramenou a jak říkal poručík Troník v Černých baronech, udělí pochvalu před nastoupenou jednotkou nebo aspoň rozvinutou zástavou.
Jde to, nic neočekávat? Jde to, protože potom budeme o to víc překvapeni dobrými věcmi, které se začnou dít i okolo nás. I bez toho obdivného zrcadla. A k tomu se vztahuje i slovo z listu Jakubova. K čemu to je, pokud někdo zaujímá přední místa a jiný zas ne, když všichni se díváme na tentýž oltář/kříž/stůl Páně, zpíváme společně tytéž písně, posloucháme totéž slovo biblické i slovo kázání. Dokonce ve velkém kostele někdy přišli naši hosté na kůr a bohoslužby byli účastni také. Je to jako ten vtip, jak se dvě slečny ptají výpravčího: „Doveze mě ten vlak do Prahy?“ „Ano.“ „A mě?“

Všechny nás doveze ten vlak, ten vozíček, o němž zpívá spirituál – Vozíčku, ke mně leť. Proto nemá smysl se poohlížet, čí vozíček je lepší. A apoštol Jakub se ptá: Cožpak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují? Řečnická otázka, na niž samozřejmá odpověď zní Ano. Hospodin moc dobře ví, kdo z nás je Kain a kdo Abel, přesto, jak zpívá jiný železniční spirituál, u něj druhá třída není ani rozdíl v cestovném. A nemá smysl se prát o místo u okýnka. Když už jsem tu rozvinul to železniční podobenství, víme, že strojvedoucí je jeden, Ježíš Kristus. A přitom tento strojvedoucí zaplatil i za všechny oběti dopravních nehod. Přesto, nebo právě proto má smysl přijít na nádraží, kterým je kterékoli shromáždění církve. Jízdním řádem je pro nás Bible. A jeden z nás se stará o traťový svršek, tedy ty Boží koleje a všechny cesty sem do církve, další může prodávat jízdenky, to jsou misionáři, někdo obsluhuje jídelní vůz – a jsme u večeře Páně, jiný hlásí do amplionu staniční hlášení a odjezdy vlaků, to mohou být také kazatelé, nebo každý z nás, kdo dal někdy někomu do ruky Bibli – a tak bychom mohli pokračovat. A třeba až půjdeme domů a budeme se pohybovat přes týden ve svém okolí, všimněme si míst, kudy ty koleje ještě nevedou! V tom jsme bohatí, že můžeme ty koleje pokládat. Svobodně stavět ty nové tratě Boží. A když se setkáme s chudými, což se nám jistě stává, ukažme mu také Boží nástroje a pozvěme ho stavět ty koleje s námi. Pak po nich společně dojdeme i do sboru. Aby dojeli všichni, o nichž jsme dnes četli z Písma. Bohatí i chudí, Kainové i Abelové.

Co nám k tomu říká Jakub: Předně píše, že máme být otevřeni ke všem. To se lehce řekne a lehce s tím každý souhlasí, jsme přece křesťané, s tím nemůže být žádný problém, řekneme si v duchu. Jenže známe se. Nezajímat se, co dělal ten a onen, kdo co nosí do kostela i jinam, případně co zdánlivě důležitého a nepostradatelného jsme za uplynulý týden slyšeli, toho je naše hlava plná i při nedělní kávě. A tak apoštol Jakub uvádí takové příklady, na nichž ukazuje ten Boží prostor stejný a stejně dostupný pro každého. Cožpak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují? ptá se Jakub. A to není výzva jenom pro kostel, ale i pro misii. Misio znamená latinsky poslání. Latinská mše končí slovy (jáhna): Jděte, jste posláni. Ite, misa est. A Pán Ježíš přece říká: Jděte ke všem národům. A získávejte mi učedníky. Vůbec neříká odkud, protože evangelium platí pro všechny. A bylo to tehdy o to důležitější, že církev byla ještě v Jakubově době nadlouho pronásledována: Vy jste však ponížili chudého. Cožpak vás bohatí neutiskují? Nevláčejí vás před soudy? Nemluví právě oni s pohrdáním o slavném jménu, které bylo nad vámi vysloveno? píše Jakub. A tak pro nás všechny platí ten královský zákon, který mezi námi Kainy způsobuje, že máme Kristovo znamení a máme být citliví k Abelům tohoto světa. Jděme, jsme posláni.

Modlitba: 5 7 7, str. 751

Vyznání víry: píseň 3 3 9

Pozdrav pokoje

Svátost sv. večeře Páně

Ohlášky

Přímluvy + modlitba Páně

Slovo na cestu: Chasidská vyprávění
Ke slovům Písma "Žebřík postavený na zem, jehož vrchol je až v nebi" řekl rabi Áron z Karlína: "Když se muž z Izraele usebere a stojí pevně na zemi, dosáhne svou hlavou až k nebi."

Požehnání + Jděte, jste posláni.

Píseň: 6 8 4 Toužíme v lásce žíti stále