Kázání 4. neděle postní – Laetare

Vstupní Slovo: Ž 46

Píseň: Sláva ti patří

Modlitba s vyznáním vin a prosbou o odpuštění: Pane, vyzbroj nás pro lidi, kteří potřebují tvoji pomoc, ale sami si o ni neřeknou nebo ji i odmítají. Kteří odmítají jen slyšet o tobě a tvé církvi. Zmocni nás s tím pravým slovem. Amen.

Píseň: 688 Bůh je náš hrad = Ž 46

Čtení: J 11:1-26

Píseň: 781 Jednou budem dál

Čtení: 1J 5:13-15

Píseň: 33 Žalm 25

Kázání: J 11:45-57 Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš učinil, uvěřili v něho. Ale někteří z nich šli k farizeům a oznámili jim, co učinil. Velekněží a farizeové svolali radu a řekli: „Co si počneme? Ten člověk činí mnohá znamení. Když proti němu nezakročíme, všichni v něj uvěří, a přijdou Římané a odejmou nám toto svaté místo i národ.“ Jeden z nich, Kaifáš, velekněz toho roku, jim řekl: „Vy ničemu nerozumíte; nechápete, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ.“ To však neřekl sám ze sebe, ale jako velekněz toho roku vyřkl proroctví, že Ježíš má zemřít za národ, a nejenom za národ, ale také proto, aby rozptýlené děti Boží shromáždil vjedno. Od toho dne byli tedy smluveni, že ho zabijí. Proto Ježíš už nechodil veřejně mezi Židy, ale odešel odtud do kraje blízko pouště, do města jménem Efraim, a tam zůstal s učedníky. Bylo krátce před židovskými velikonocemi a mnozí z té krajiny přišli před svátky do Jeruzaléma, aby se očistili. Hledali Ježíše, a jak stáli v chrámě, říkali si mezi sebou: „Co myslíte? Přijde na svátky?“ Velekněží a farizeové vydali totiž nařízení, že každý, kdo by věděl, kde se zdržuje, má to oznámit, aby ho mohli zatknout.

Píseň: 711 Mne zajmi, Pane můj

Kázání: Byl nemocen jeden člověk. To jsme jistě i v uplynulém období zažili. A vidíme kolem sebe to, co se nám v dnešním evangeliu potvrzuje, jak si lidé dokáží závidět nebo alespoň někomu nepřát pomoc a úspěch.

Lazar pocházel z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. A dozvídáme se, že tento Lazar (hebrejsky Eliezer, Bůh můj je pomoc) byl jejich bratrem. Jan ještě uvádí: To byla ta Marie, která pomazala Pána vzácným olejem a nohy mu otřela svými vlasy; a její bratr Lazar byl nemocen.
Na scénu přichází Pán Ježíš. Sestry mu vzkázaly: „Pane, ten, kterého máš rád, je nemocen.“ Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven.“ My neznáme Boží vůli, ale v mnoha situacích smíme poznávat Boží vůli a Boží provázení. Ježíš nám neříká, co se stane s každým z nás a že my můžeme odhalit nějakou Boží kuchařskou knihu, ale ukazuje a říká, co je v Boží moci.

Příběh vzkříšení Lazara je asi poměrně známý. Podívejme se ale na prorocká slova, která od Ježíše zaznívají:

• „Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven.“ I my máme jistě zkušenost, kdy nějaká prvotní diagnóza vypadala hůře, než se nakonec při podrobném lékařském vyšetření ukázalo. A tehdy vnímáme a počítáme čas jinak. Proto se Ježíšovým souputníkům mohlo zdát zvláštní, že se vydává na cestu až po pár dnech. A nám se někdy zdá, že se Boží vůle děje pomalu, liknavě nebo se zpožděním.

• „Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, neboť vidí světlo tohoto světa. Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světla.“ Pán Ježíš tímto obrazem zřejmě říká, že věříme tomu, co vidíme, na co si můžeme sáhnout, a proto někdy nejsme otevřeni pro zázraky. Jak to obecně bývá: Člověk se uzdraví, ale nemá ani potřebu být komukoli vděčný.

• „Neřekl jsem ti, že uvidíš slávu Boží, budeš-li věřit?“ Při obrácení, křtu se nestává viditelná fyzická změna, jako jsem slyšel kdysi takové vtipkování, jestli snad poté naroste pokřtěnému druhá hlava. Ale uvidět slávu Boží znamená vidět zázraky tam, kde jsme předtím viděli jen šedý beton, prázdno a nemožnost změn. Kdo má Syna Božího, má život, zaznamenal mnohem později Jan vyznání své církve. Známe to i z biblické hodiny z jeho epištol. A zaznamenává to dost možná dobře proto, že by rozuměl i dnešní době: Neobracejí se nám tisíce lidí. Evangelium někdy vyvolává i posměch. Jsou lidé, kteří se s vámi o Pánu Bohu pohádají i nad vařením kafe. A tu nám přichází na pomoc Janovo evangelium: Zatímco u synoptiků chápou lidé Ježíšovy zázraky a znamení (někdy nazývané týmž slovem) jako důkaz a potvrzení, že Ježíš je Mesiáš, Jan zaznamenal, že Ježíš svými zázraky kazí plány svých nepřátel.

A tak Jan píše pro naši víru: Ježíš se vydává na cestu i vzdor varováním svých učedníků. Ježíšovi blízcí nám ukazují, jak je důležité, když máme někoho nablízku, komu se můžeme svěřit i se svými obavami.

Dnešní neděle se v liturgickém kalendáři nazývá Laetare, radujte se. Jak se máme v postu radovat? Nebo nad čím se máme konkrétně radovat? Můžeme se radovat nade vším, co k nám přichází z Boží milosti. Zvláště dnes si můžeme říci o zásahu Boží milosti, když jsou zlomeny meče protivníků, ale také když je někdo doveden k poznání Boha.

Marta vlastně tvoří kus vyznání víry: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ Ale Ježíš jde dál, je dobré ukázat posilu víry v konkrétní situaci. Nás se to dotýká, také bychom chtěli zázrak. Ale zázrak v českém jazyce ukazuje něco, co je za zrakem. Správně vidíme jen srdcem, říká Exupéryho malý princ. My pak svou víru můžeme budovat i v diskusi, konfrontaci s druhými lidmi. Ježíš musí některé věci vysvětlovat lidem okolo sebe. Musí vysvětlovat Židům, kteří se ptali, jakou mocí to činí. I když si najde čas a místo, aby byl sám se svými učedníky, jak se dozvídáme ze čtení evangelia. A zároveň se Ježíš nebojí ani toho, že se domluví jeho protivníci se Římany a s vojáky a že jej mohou zatknout. Sami velekněží a farizeové na něj vydali zatykač či sepsali k němu obvinění. Ba právě tehdejší náboženská moc potřebovala ke spolupráci tu pohanskou římskou správu, aby dosáhla svého. Vzájemně se najednou dokázali domluvit: „Je lépe, aby jeden člověk zemřel za lid.“ Prostě jej obětovali. Vždycky hleděli Ježíše „přistihnout“ při nějakém zázraku, mocném činu nebo i kázání, aby na něj mohli sbírat kompromitující materiál a evangelisté přímo dokládají, že tak činili proto, aby jej mohli obžalovat. U koho? U římské správy.
Zase situace podobná té dnešní. Bratři pravoslavní po celém světě poukazují na to, že Vladimir Putin si omotává patriarchu moskevského kolem prstu a ostatní pravoslavné církve se od nich distancují. To pokušení i vzdorování problémům vidíme i v dnešní situaci na Ukrajině. Už v Bibli nacházíme různé přístupy, jak se vyrovnat s problémy. A ke každému z nich, ke každému z nás přichází Ježíš. Také on se setkával s různými i nečestnými praktikami a úskoky svých oponentů a nepřátel. Přitom sám je upozorňoval i na to, že přece kázal všechno veřejně, a teď najednou spřádají jeho nepřátelé úskoky a plány, jak se jej zmocnit. Tuto mocenskou touhu obsahuje i dnešní svět. Pro nás znamená výzvu zastat se bližních.

Přitom, čteme v evangeliu, že Ježíš svým životem a konáním, ale i svou postní cestou oslovil Židy, pohany i římské vojáky. Hledejme zázraky tam, kde Pán Ježíš koná mezi námi.

Modlitba: Pane Ježíši, ať se nám tvé slovo stane pramenem života, míru, milosrdenství i síly při setkání s těmi, kteří nám nepřejí. Ať se namísto toho stáváme živou nadějí pro svět.

Píseň: 227 Pán říká: Já jsem první i poslední

Přímluvy + modlitba Páně:

Slovo na cestu a k zamyšlení: Toto je den, který učinil Hospodin. Ž 118:24 – Jak by vypadal den, který by učinil někdo jiný?

Požehnání + Jděte, jste posláni.

Píseň: 706 Důvěřuj se v Pána

Vyslání: Jděme ve jménu Páně.