Kázání neděle po Nanebevstoupení 29. 5.

Vstupní Slovo

Píseň: 706 Důvěřuj se v Pána

Modlitba s vyznáním vin a prosbou o odpuštění

Píseň: 46 Blaze nehodnému

Čtení: Gn 17:18-20

Píseň: 757 Mír na Zemi daruj nám

Čtení: Jk 1:19-24

Píseň: 249 Náš Otče a Králi náš = hebrejská píseň Avinu malkeinu

Kázání: 1J 2:16-17

Píseň: 316 Dej odvahu včas slyšet

Kázání: Sestry a bratří, jak prožíváme svou víru v průběhu církevního roku? Jistě, obvykle se připravujeme na velké svátky, jako jsou Vánoce a Velikonoce, ale dnes slavíme třeba neděli po Nanebevstoupení. Tento samotný svátek byl ve čtvrtek a dříve by jistě lidé přišli i na zvláštní pobožnost tohoto svátku, byť v průběhu pracovního týdne.

A tak jak tedy prožíváme toto období? Co dělat po nanebevstoupení? Co nám zbývá? Či spíše: Jaké úkoly tu máme?

Jednou z odpovědí může být v dnešním světě abrahamovský dialog. Rozhovor všech dětí Božích. Abrahamovský proto, že společně se židy a muslimy uznáváme dějiny s proroky od Abrahama až podnes. Tedy abrahamovský dialog. Objevuje se samozřejmě otázka, jak se vzájemně vztahujeme k Bohu. Jenže takto se ptali i křesťané ve dřívějších dobách na víru židovskou a nejznámějším z nich byl Markion. Ten odmítl celý Starý Zákon, z evangelií i epištol se mu líbilo jen něco … takovou Bibli bychom asi nechtěli. Vždyť naopak Starý Zákon má spoustu citací v Novém, říká se jim reflexivní citáty, v některých Biblích byly dokonce barevně označeny, aby bylo jasné, že Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův je i Otec Ježíše Krista. A že tato biblická místa cituje i sám Pán Ježíš nebo také apoštolové ve svých listech. A co dnes s těm muslimy? V Plzni jsme měli přednášku prof. Pavla Hoška, který říkal: „V Koránu se to hemží biblickými postavami. Je tomu tak proto, že tam žádné jiné nejsou.“

A tak těmto abrahamovským náboženstvím (všechna totiž Abrahama uctívají jako praotce víry) musí předcházet nejprve ekumenický dialog. Tedy otevřený rozhovor uvnitř církve Kristovy. Modleme se upřímně za to, aby při různých světových vichřicích zůstal ten zvláštní lid Páně jednotný a v míru. Tu se totiž potřebujeme často ptát:
Chceme mezi sebe někoho nového?

A chceme mezi sebe někoho nového takového, kdo by nám kladl otázky víry? Které nás třeba vedou i ke znovuobjevování vlastní víry?

Víra je pro život. To není něco, co by člověka svazovalo. Třeba i Desatero je pro svobodu. Evangelický teolog Jan Milíč Lochman, který odešel do Švýcarska, nazval svou knihu o Desateru „Směrovky ke svobodě“. Tedy chtěl naznačit, že Desatero nás nemá svazovat, ale ukazovat, a to ke svobodě v Kristu. Těch deset směrovek pak utvoří dvě velké, když Pán Ježíš na základě Desatera a opakování Zákona zvěstuje dvojpřikázání lásky. A jsme u toho: Směrovky ke svobodě, přikázání lásky, slova darovaná od Pána Boha.

Tu máme tedy představenu jednu z možností, co dělat po nanebevstoupení Páně. Pamatovat na to, co zde máme zanecháno jako dědictví, Slovo života, Ducha Přímluvce. A na tom se můžeme sjednotit všichni, kteří víme o Bohu. Nestačí však jen vědět, jinak dopadneme jako ten člověk z listu Jakubova, který zapomněl, jak vypadá jeho obraz v zrcadle. (Jk 1:23-24) Kdo však činí vůli Boží, zůstává navěky. Toto Slovo, které jsme četli před kázáním, ukazuje Boží vůli ještě tak, že ji máme poměřovat se svými touhami, přáními a chtěním. Jistě Boží vůlí není, nebo aspoň ne pro všechny, abychom žili život odříkavý, život poustevnický, však nakonec sám Pán Ježíš stál většinou na druhé straně než ti, kteří si zakládali na svém i vnějším životě, zbožném jednání – a na počátku jeho služby se to ukazuje třeba srovnáním s Janem Křtitelem, který žil v ústraní, měl velbloudí kožich a živil se medem divokým a kobylkami. Oproti tomu Pán Ježíš chodil do společnosti, na návštěvy i na oslavy, a tu se některým lidem nezdálo, že by takto mohl jednat Mesiáš. Nebo i půst je dobrá věc, ale v duchovním životě tudy pořád cesta nevede. Apoštol Jan nám píše ne snad proto, abychom žili jen odříkavým životem, ale říká, na čem je dobré si v životě zakládat. Říká: Ne na tom, co chtějí oči člověka. A svět pomíjí i jeho chtivost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky. Svět a jeho chtivost – občas se zděsím, kolik lidí závidí Ukrajincům, kteří sem utekli před válkou, jakoukoli pomoc v takové formě, na niž musí český člověk vydělat: školní potřeby, ubytování, ošacení a podobně … Ukrajinský člověk však také může mít vybombardovaný dům, a to bychom si asi nezáviděli.

Ve čtvrtek na samotný svátek Nanebevstoupení jsme byli na mši u sv. Mikuláše. Zaujala mne tato myšlenka: „Co máme po nanebevstoupení dělat? Plnit vůli Boží.“

A tak různé Boží víry, ta židovská, křesťanská i muslimská, vyznávající jednoho Boha, většinou stejné proroky i jednoho Mesiáše, to potomstvo Ježíše Krista, Izáka i Izmaele, kéž se sjednotí ve spravedlnosti k víře, pomalé k hněvu, skrze zaseté Slovo, které má moc spasit naše duše. O to usilujme upřímným bratrstvím, úctou a respektem mezi sebou. Takto se nám totiž podaří i misie, pokud jí rozumíme působení Božího lidu do celého světa. Amen.

Modlitba

Píseň: 684 Toužíme v lásce žíti stále

Přímluvy + modlitba Páně: Modleme se za nového arcibiskupa pražského Jana Graubnera a brněnského Pavla Konzbula. Dej jim, Pane náš Bože, Ducha Svatého k doprovázení částky tvého lidu v Čechách i na Moravě.

Slovo na cestu: "Buďte veselí. Nechci jen, abyste se dopouštěli hříchů. Ale chci, abyste byli veselí, to chci. Veselý duch dosahuje snadněji křesťanské dokonalosti než duch zasmušilý. Pokračuj, v tomto svém veselí, protože to je ta nejlepší cesta k dokonalosti." Sv. Filip Neri

Požehnání + Jděte, jste posláni.

Píseň: 423 Svou sílu nám

Postludium

Vyslání: Jděme ve jménu Páně.