Bohoslužby dne 17.12. na 3. neděli adventní

Izaiáš 40:1-8 Matouš 11:7-10 Římanům 15:4-13
Bohoslužby 3. adventní neděle
Milé sestry a milí bratří,
v tom slově apoštola je slyšet volání spousty lidí. Po zaslíbení Zákona slyšíme žalmistu a pak proroka Izaiáše, vyzvány k chvále jsou různé národy a apoštol Pavel to doplňuje slovem o naději. A v čem je tato naděje: Můžeme se totiž dozvědět o tom, komu všemu může pomoci zpráva o příchodu Pána Ježíše Krista. Narodil se jako chudý: Aby se pro nás stal chudým, aby se stal solidárním se všemi bezdomovci.
Maria s Josefem pak museli utíkat před pronásledováním. Tak se stal solidárním se všemi uprchlíky, kteří nemohou zůstat doma z důvodů politických, náboženských, názorových, z důvodu nekončící nesvobody.
Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. Tak se stal solidárním se všemi, kteří hledají nový život. Ať již jakýmkoli způsobem.
A tak se podívejme, jaké svědectví vydává o Pánu Ježíši apoštol Pavel: Sám horlivý žid, věřil v Pána Boha, a přesto byl, jak později vyznává, pronásledovatel církve. A o tom, kterého poznal, píše:
Všecko, co je tam (tedy v Zákoně Mojžíšově) psáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději. Naděje, to je smysl evangelia. Jestliže máme naději, Bůh trpělivosti a povzbuzení ať vám dá, abyste jedni i druzí stejně smýšleli po příkladu Krista Ježíše, a tak svorně jedněmi ústy slavili Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista. To zažíváme nejen při ekumenických biblických hodinách, ale kdekoli, kde můžeme jako jedna církev Kristova konat společně pro dobro svých bližních. A když apoštol píše: Bůh trpělivosti a povzbuzení ať vám dá, abyste jedni i druzí stejně smýšleli po příkladu Krista Ježíše – stejně smýšlet, umět se domluvit, umět ustoupit, to jsou v dnešním světě důležité hodnoty. A ve společenství lze také sdílet ty Boží dary, díky nimž potom slyšíme o radosti, a to dokonce o radosti mnohých okolních národů: ‚Proto vzdám tobě chválu mezi národy a jménu tvému žalmy zpívati budu.‘ A dále je řečeno: ‚Radujte se, pohané, spolu s jeho lidem.‘ A opět: ‚Chvalte Hospodina, všichni národové, a vzdej mu chválu, lid všech zemí.‘ Protože všech lidí se týká zaslíbení Boží. Což pro nás znamená, abychom s ním sami nezůstali spokojeni, ale pokaždé znovu hledali příležitosti, jak je sdílet. Nejen slovem/Slovem Božím, ale i v konkrétní pomoci. Ve společenství projevovaném podle darů a možností, které máme. Podle sdíleného Božího požehnání. Jsme zváni k té radosti, kterou Izaiáš i Pavel zvěstuje pronárodům, protože k tomu máme Ducha Svatého jako průvodce a přímluvce církve. A když to apoštol uzavírá: Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého – slyšíme o Bohu naděje! A ta moc Ducha Svatého se vyznačuje tím, že není z nás, že je to dar a že jsou to dary různé. Které nás volají ke společenství. K pomoci. A tak tato naděje se týká i přijetí druhých, kteří mají jiné zvyky, jinou kulturu. (K tomu byl mimochodem Duchem Svatým dán dar jazyků: k misii mezi národy. Aby směly uslyšet evangelium naděje.)
A jaký ještě může být Bůh naděje: Volá nás ke spravedlnosti, to má na mysli apoštol Pavel, když mluví o Božím zákoně. Vzpomněl jsem si na maraton psaní dopisů v jednom sboru za propuštění politických vězňů v Číně. Přečte si ty dopisy třeba velvyslanec nebo někdo, kdo je předá na povolaná místa? Ale i tak se mohou naplnit ta slova a očekávání apoštola, aby totiž o Kristu uslyšely (pohanské) národy a aby bylo zjevné, jak Pán Ježíš mezi námi působí. On se vydal za nás, tedy na svědectví i za ty, kterým třeba různě sloužíme nebo máme vycházet vstříc, vycházet jim naproti. V evangeliích se setkáváme s tím, že někteří možná očekávali jeho službu jen pro Boží lid, pro Izrael, a část se ta trvající zaslíbení pro Izrael také opakují, sám si je často připomínám. „Mluvte k srdci Jeruzaléma“, říká prorok, ale je nutno nezapomínat také na to, že Pán Ježíš už od počátku vycházel i k pohanským národům, setkával se se všemi těmi „jinými“, kázal třeba v kraji Dekapole, to bylo deset významných měst, kde se mluvilo řecky a žili tam hlavně pohané. Setkával se tedy také i s lidmi jiného náboženství. A určitě nelustroval ty, kdož poslouchali jeho kázání, nedíval se nikomu do občanky, jaké je národnosti. Samotný lid Izraele je složen ze 12 kmenů, které kdysi to zaslíbení uslyšely. A tak také proto, že Pán Ježíš se stal služebníkem všech, jeho zákon lásky platí i pro ty nežidovské národy. A na začátku té dnešní kapitoly apoštol Pavel říká: My silní jsme povinni snášet slabosti slabých a nemít zalíbení sami v sobě. Není na nás rozlišovat, kdo je slabý a kdo silný, možná jsme každý v různých chvílích někdy slabí a někdy silní, a tak společně, řekněme i s těmi dalšími národy, přijímáme to Boží zaslíbení.
A z toho vychází i naděje římské křesťanské obce, které Pavel píše – a my jsme o této naději četli. O hlasu volajícího na poušti, kde budou narovnány stezky Hospodinovy, které vedou ke spravedlnosti pro utiskované, k odpočinutí pro všechny ztrápené i upracované, znevýhodněné a handicapované i osamělé a zapomenuté. Ale ty narovnané stezky Hospodinovy jsou zde i pro nás také proto, abychom se uměli orientovat, zkrátka abychom nezabloudili. A s tou orientací a pomocí na cestě abychom si pomohli navzájem, aby všichni nakonec mohli uslyšet, aby všichni nakonec na cestu viděli, abychom prošli a přešli veškerý terén, který není úplně bezbariérový. A protože v takovém světě žijeme, přijměme tento Boží rozvrh, kde má místo každý z nás jako pronárody vedle židů, ti, kteří poslouchali Janovo kázání i ti, kteří se dozvěděli evangelium později a také ti, kteří na zvěstování evangelia ještě čekají. A tam směřuje naděje: ‚Přijde potomek Isajův, povstane, aby vládl národům, v něj budou doufat.‘
O tuto naději prosme a urovnejme stezku Hospodinovu. Tak, aby vedla do společenství naděje. A to také znamená vzájemnou pomoc, jak říká apoštol, že Pán Ježíš se pro nás stal služebníkem všech. Přichází k nám. Četl jsem rozhovor s jedním současným ilustrátorem, který řekl, že jeho svět je jako bílý papír. Ale na něm že pak vznikne prostor pokrytý do posledního místa. A taková je i ta cesta Hospodinova pro všechny národy, které na této cestě pak zanechávají stopy a značky různých barev. K tomuto pozvání jsme povoláni také my. Amen.