Bohoslužby dne 1. 4., Velikonoční neděle

Apoštolský pozdrav
346 Buď tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal

Čtení: Existují tisíce způsobů, jak zabít čas, ale žádný, jak jej vzkřísit. (Albert Einstein)
341 Veleben Bůh buď jeho čin

2. čtení: Da 7:13-14 Viděl jsem v nočním vidění, hle, s nebeskými oblaky přicházel jakoby Syn člověka; došel až k Věkovitému, přivedli ho k němu. A byla mu dána vladařská moc, sláva a království, aby ho uctívali všichni lidé různých národností a jazyků. Jeho vladařská moc je moc věčná, která nepomine, a jeho království nebude zničeno.“
Píseň: Sv 97 Já jdu tam do Boží země

Text kázání: J 20:19-31 Téhož dne večer – prvního dne po sobotě – když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám.“ Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána. Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ Tomáš, jinak Didymos, jeden z dvanácti učedníků, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu řekli: „Viděli jsme Pána.“ Odpověděl jim: „Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím.“ Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se doprostřed a řekl: „Pokoj vám.“ Potom řekl Tomášovi: „Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!“ Tomáš mu odpověděl: „Můj Pán a můj Bůh.“ Ježíš mu řekl: „Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“ Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize. Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.

Kázání: Milé sestry a milí bratří,
dnešním kázáním nás bude provázet postava apoštola Tomáše. Podle legend došel až do Indie a tam založil křesťanskou církev, která dnes nese jeho jméno. Těchto tzv. křesťanů apoštola Tomáše je asi 4,5 milionu. A Tomášovi je také připsáno jedno apokryfní evangelium, které se však nedostalo do Bible a obsahuje vlastně sbírku výroků Pána Ježíše.
A my možná také nějaké legendy nebo představy zboříme. Předně tu, že Tomáš byl jen nevěřícím Tomášem. Ale teď popořádku:
Učedníci byli ze strachu schováni za zavřenými dveřmi. Nás také někdy přemůže strach. Když je možno se schovat někam za dveře a v lepším případě ty dveře ještě zamknout, teprve pak se cítíme bezpečně.
Evangelista Jan je se svým svědectvím hodně jiný. Některé příběhy o Pánu Ježíši zmiňuje jenom on a místy se zdá, jako by místo evangelia jako příběhu Pána Ježíše psal vyznání víry. A ono to tak je. Jenže kromě vyznání víry píše také svědectví o nedůvěře.
Tak se to obvykle pojímá, když v evangeliu slyšíme o Tomášovi. Tomášův příběh je v mnohém podobný příběhu každého z nás: Tomáš nebyl s učedníky, kteří se setkali s Pánem. Musí se tedy spokojit se zprostředkovaným svědectvím. To svědectví slyšíme v kázání nebo čteme v Bibli také my. Stejně jako celá církev po dva tisíce let. Tomášovi také svědčí o Kristu více lidí, to se nám jistě také stalo, nebylo to svědectví osamocené. Jistě jsme také slyšeli o mnoha zázracích a proměnách, které se s těmito lidmi staly. A právě totéž slyší Tomáš od učedníků. Scházejí se pak za zavřenými dveřmi ke společenství, v němž nyní už nechybí ani Tomáš. A tu se zde schyluje k zázraku, kdy Pán Ježíš přichází a jako první oslovuje Tomáše. Ale zatímco zbylí učedníci byli na Pána Ježíše tak jaksi zvyklí, jistě, říkali mu Mistře, Rabbi nebo Učiteli, Tomášova víra je přemýšlivá. Tomášova víra je spekulativní. Nejprve je to klasický vědec: „Dokud neuvidím rány na jeho rukou a dokud nevložím svůj prst do rány v jeho boku, neuvěřím.“ – ale poté je Tomášova víra přetavena a on jako první učedník říká vyznání víry ve Vzkříšeného: „Můj Pán a můj Bůh.“
O Tomášovi se v celém Novém Zákoně mluví jen jedenáctkrát. Z toho na několika místech je jen zmíněn ve výčtu učedníků napřed povolaných Pánem Ježíšem a pak ve shromáždění učedníků na začátku Skutků – tedy na počátku církve. A to je možná dost dobré znamení toho, že příkladem může být také zdánlivý outsider, někdo, kdo jako by stál na okraji nebo v pozadí, kdo není vidět, a může nás třeba takto tiše doprovázet, aby nás v rozhodující chvíli uchopil za ruku.
Milé sestry a milí bratří, často se nám zdá, že nám ještě něco chybí, něco potřebujeme a hned si to chceme opatřit nebo si nevážíme toho, co máme, a to ani v porovnání s druhými. V poslední době třeba koloval na internetu obrázkový vtip o velikonočních vajíčkách – když se rozbalila, pod barevným staniolem se skrývaly kuličky hroznů. - Ale stačí si pustit televizi a hned se přesvědčíme, a teď nechci znít nikterak mravokárně, že opravdu žijeme v té nejbohatší sedmině světa. Proč to říkám? Ponechme si nejen o těchto Velikonocích otevřené oči pro zázrak.
A co je to zázrak? Když si to slovo rozložíme na kořen a předponu, je to zá-zrak, tedy něco, co je za zrakem, něco, co je ještě více, než máme před očima. Je to něco více, než můžeme běžně vidět. A jak se k tomu zázraku dostaneme? Zkusme se na běžné věci dívat nově a jinak. Co nám Pán Bůh dává? ptejme se, když pozorujeme, bereme do rukou a užíváme věci kolem sebe. Všímejme si drobných zázraků. Moudrý král Šalomoun v Příslovích říká: Jdi k mravenci, lenochu, dívej se, jak žije, ať zmoudříš. Z drobného zázraku, za naším zrakem se tak může zjevit víra jako u Tomáše. A Boží dary pak můžeme přijímat díky těm všem průvodcům a díky těm, kteří tu cestu už prošli před námi, tu s pevnou vírou, tu s pochybnostmi. A spolu s Tomášem pak vyznáme třeba i ve skrytu vlastní tiché modlitby: „Můj Pán a můj Bůh.“

182 Pán Bůh je síla má
258 Můj Ježíš mé jest žití