Bohoslužby dne 02. 09. ve Kdyni, neděle 14. po Trojici

171 Buď Pánu čest

1. čtení: Žalm 148:1-6
Haleluja. Chvalte Hospodina z nebes, chvalte ho ve výšinách! Chvalte ho, všichni jeho andělé, chvalte ho, všechny jeho zástupy. Chvalte ho, slunce s měsícem, chvalte ho, všechny jasné hvězdy. Chvalte ho, nebesa nebes, rovněž vody nad nebesy, chvalte Hospodinovo jméno! Vždyť on přikázal, a bylo to stvořeno, on tomu dal povstat navěky a navždy, nařízení, které vydal, nepomine. Haleluja.

551 Tys na mne myslil dřív

Druhé čtení: Kazatel 3:11.14
On (Pán Bůh) všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná. Poznal jsem, že vše, co činí Bůh, zůstává navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho ubrat. A Bůh to učinil, aby lidé žili v bázni před ním.

446 Moudrosti poklad z nebe

Text kázání: Gn 1:1-5.14-19
1Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. 2Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. 3I řekl Bůh: „Buď světlo!“ A bylo světlo. 4Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy. 5Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první.
14I řekl Bůh: „Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na zna-mení časů, dnů a let. 15Ta světla ať jsou na nebeské klenbě, aby svítila nad zemí.“ A stalo se tak.16Učinil tedy Bůh dvě veliká světla: větší světlo, aby vládlo ve dne, a menší světlo, aby vládlo v noci; učinil i hvězdy. 17Bůh je umístil na nebeskou klenbu, aby svítila nad zemí, 18aby vládla ve dne a v noci a oddělovala světlo od tmy. Viděl, že to je dobré. 19Byl večer a bylo jitro, den čtvrtý.

Kázání: „Budiž světlo!“
Sestry a bratří, nad tímto kázáním jsem si vzpomněl i na několik vtipů o žárovkách. Ale na počátku tohoto kázání bylo něco zcela jiného. Bavili jsme se nedávno s několika hosty pod hvězdnou oblohou o tom, co všechno vlastně vidíme nad sebou. Že to často může být už jenom světlo z dalekého vesmíru a ty hvězdy už dávno nemusí existovat. A odtud byl jen krůček k tomu, kam vedou černé díry, že se v nich i energie světla okamžitě ztrácí… A takto nějak jistě přemýšlel i biblický Kazatel a určitě i Izraelci v babylonském zajetí. Tam totiž vznikly ty první kapitoly Bible, kdy uprostřed chrámů bohyně Ištar a Marduka svým dětem vyprávěli o tom jediném, dobrém Hospodinu, který je dovede do země jejich otců. Jenže tady nastává klasická otázka učitelů náboženství a nedělní školy – čím začít? Tak se asi ptal i anglický arcibiskup svatý Anselm z Canterbury a jako odpověď napsal knížku Víra usilující rozumět. Víra by neměla machrovat a vytahovat se, ale usilovat. A stejně tak usilují i ti Izraelci v zajetí babylonském, ještě nemají ani starozákonní knihy, a tak se sesedli dohromady a začali si povídat: Víte, děti, Pán Bůh, toho nevidíme ani kolem sebe ani nad námi, nedá se zobrazit žádnými těmi soškami a ornamenty, ba ani za tou modrozlatou bránou chrámu bohyně Ištar ho nenajdeme – ale tento dobrý Pán Bůh na počátku stvořil nebe a zemi. A stvořil i sluníčko a měsíc, které tady kolem mají taky za bohy a někdy je uctívají, někdy se jich tak trochu bojí… dokonce v městě Ur, odkud vyšel náš praotec Abraham, uctívali přímo ten měsíc… ale nic z toho my nepotřebujeme. My víme, že na počátku stvořil Pán Bůh nebe a zemi a stvořil dvě velká světla nebo přesněji dokonce svítilny, jednu denní a jednu noční… a pak taky hvězdy a k nim už se neříká nic kromě toho, že všechna ta světla určovala den a noc. A bylo to dobré.
A biblický Kazatel pak napíše, že všechno Pán Bůh učinil nejenom dobré, jako je to v Genezi, ale také krásné, takže Pán Bůh má i smysl pro estetiku, to my mu to jenom často kazíme. A pak taky to učinil v pravý čas, doplňuje Kazatel. A to proto, aby lidé cítili bázeň před ním. Ovšem pozor, bázeň není strach, bázeň je, řekl bych, informovaný úžas. Já vím, co Pán Bůh vytvořil, díky vědě zhruba vím, jak to funguje, ale věda mi neodpoví na otázku proč.
Na tu otázku mi odpovídá Bible a ano, zde se to píše: I viděl, že je to dobré. Pán Bůh tvoří, protože je to dobré, a i když budu biolog a fyzik a astronom a sběratel kostí, tak přesto tomu nikdy plně neporozumím – a tu jsem na tom úplně stejně jako ty izraelské děti v Babyloně, kdy mi úplně stačí k tomu ještě dodat: Pán Bůh to učinil, protože je to dobré. A když o tom tak přemýšlí moudrý Šalomoun, v podobném úžasu napíše: člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná. Prostě stvoření Boží je nespočetné. To znamená, že Pán Bůh přesně ví, kolik toho všeho je, ale člověk to neobsáhne. A pak se Kazatel-Šalomoun podívá na hodiny, asi tehdy sluneční, a dodá: Poznal jsem, že vše, co činí Bůh, zůstává navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho ubrat. Čili stvoření je kompletní. Dává smysl. Každý tu má smysl. Každý tu má své místo. I ty, i já. A když to Boží stvoření takhle pozorujeme a zkoumáme a studujeme, upozorní nás ještě Kazatel: A Bůh to učinil, aby lidé žili v bázni před ním. Bůh to učinil, aby člověk nad tím zůstal v úžasu a bázni - a bázeň není strach, jak už víme, bázeň je informovaný údiv: Něco jsem se dozvěděl, něco jsem prozkoumal, a teď se mohu podivovat nad tím, jak to všechno do sebe zapadá, pokud to teda člověk nezačne ničit. A tak například to, že z padaných jablíček si člověk může nasušit křížaly a ze zasazené pecky vyroste skoro palma, to nám může připadat samozřejmé a vlastně triviální, ale Bible říká, že je to dobré a trochu to připomíná aforismus Roberta Fulghuma o tom, že všechno, co potřebuji pro život, jsem se naučil v mateřské školce: Říká: Nepřestávej žasnout. Vzpomeň si na semínko v plastikovém kelímku - kořínky míří dolů a rostlinka stoupá vzhůru a nikdo vlastně neví jak a proč, ale my všichni jsme takoví. A nikdy nezapomeň na to největší slovo ze všech – dívej se.
A tak různými cestami můžeme objevit něco, co se na první pohled zdá běžné a samozřejmé, ale může být i zázrakem nebo velkým darem a také něčím, co nám může v životě pomoct. Může to být věcný dar, třeba darovaný a třeba objevený, může to být oblíbené místo, kam se rádi vracíme, mohou to být takové věci, kterých si povšimneme a které znovu objevíme a můžeme je také společně sdílet. A uvidíme, že je to dobré.
Možná, že kdyby Adolf Hitler víc chodil na procházky i poté, co jej nepřijali na výtvarnou akademii, mohl být svět jiný. Ale svět může být jiný každým okamžikem, kdy se my sami nezapomeneme rozhlížet po Božím stvoření. To bylo totiž od počátku plánováno jako dobré a my se na tom můžeme podílet také. A to i tím, že každý z nás může objevit něco nového. A tak posláním i do tohoto nového školního roku může být: dívej se.

Píseň: 681 Buď Bohu sláva – tato píseň je sice křestní, ale můžeme ji pochopit i doslovně – dík za úrodu, za stvoření a všechno dobré, co od Pána Boha dostáváme.

Poslání (3. čtení): Přísloví 3:1-6

98 Zpívejte Pánu nové písně