Vánoční kázání

Bohoslužby dne 25. 12. ve Kdyni, 1. svátek vánoční, Narození Páně
Introit: Iz 40:3-5 Hlas volajícího: „Připravte na poušti cestu Hospodinu! Vyrovnejte na pustině silnici pro našeho Boha! Každé údolí ať je vyvýšeno, každá hora a pahorek sníženy. Pahorkatina ať v rovinu se změní a horské hřbety v pláně. I zjeví se Hospodinova sláva a všechno tvorstvo společně spatří, že promluvila Hospodinova ústa.“
297 Slyš, jaká to libá píseň
1. čtení: 1Pt 2:1-12 Odhoďte tedy všechnu špatnost, každou lest, přetvářku, závist, jakékoliv po-mlouvání a jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení; vždyť jste ‚okusili, že Pán je dobrý‘! Přicházejte tedy k němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je ‚vyvolený a vzácný‘.I vy buďte živými ka-meny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní obě-ti, milé Bohu pro Ježíše Krista. Neboť v Písmu stojí: ‚Hle, kladu na Siónu kámen vyvolený, úhelný, vzácný; kdo v něj věří, nebude zahanben.‘ Vám, kteří věříte, je vzácný, ale nevěřícím je to ‚kámen, který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným‘,ale i ‚kamenem úrazu a skálou pádu‘. Oni přicházejí k pádu svým vzdorem proti slovu – k tomu také byli určeni. Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu‘, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Kdysi jste ‚vůbec nebyli lid‘, nyní však jste lid Boží; pro vás ‚nebylo slitování‘, ale nyní jste došli slitování. Mi-lovaní, v tomto světě jste cizinci bez domovského práva. Prosím vás proto, zdržujte se sobec-kých vášní, které vedou boj proti duši, a žijte vzorně mezi pohany; tak aby ti, kdo vás osočují jako zločince, prohlédli a za vaše dobré činy vzdali chválu Bohu ‚v den navštívení‘.
98 Zpívejte Pánu nové písně
2. čtení: Lk 2:1-15 Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Náhle při nich stál an-děl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám naro-dil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“ A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“ Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“
Píseň: 281 Narodil se Kristus Pán
Text kázání: Joz 18:1-7a Celá pospolitost Izraelců se shromáždila do Šíla a postavili tam stan se-tkávání. Zemi si už podmanili. Mezi Izraelci zůstalo však ještě sedm kmenů, kterým nepřiděli-li dědičný podíl. Tu řekl Jozue Izraelcům: „Jak dlouho budete otálet, než konečně obsadíte zemi, kterou vám dal Hospodin, Bůh vašich otců? Určete si za každý kmen tři muže. Pošlu je, aby se vydali na cestu a prošli zemi. Až pořídí její popis podle příslušných dědičných podílů, přijdou ke mně. Rozdělí si ji na sedm podílů. Juda zůstane na svém území na jihu a dům Jose-fův zůstane na svém území na severu. Vy pak pořídíte popis země, rozdělený na sedm podílů, a přinesete jej sem ke mně a já vám ji přidělím losem zde před Hospodinem, naším Bohem. 7Lévijci nebudou mít mezi vámi žádný podíl, jejich dědičným podílem bude Hospodinovo kněžství.

Kázání: Jsme v Šílu, kde byla svatyně Hospodinova a kde se shromáždil celý Izrael: Vánoční zaslíbení zní Izraelcům, bohatým i chudým, a odtud pro všechen lid, celému světu. V době Pána Ježíše neměli Palestinu podmaněnu Izraelci, ale římská říše. A přesto tady jsou důležité dvě věty pro církev: Jak dlouho budete otálet, když je před vámi země, kterou vám dává Hospodin? A ta druhá: Lévijci nebudou mít v zemi žádný podíl, jejich podílem bude Hospodinovo kněžství.
Co? Jak? Proč? Vánoční zvěst už ve Starém Zákoně? Při obsazení Zaslíbené země? A navíc slova týkající se izraelských kmenů? Ano, protože jsou zde zaslíbení, která se týkají i Pána Ježíše: Zprávu o něm zaslechl již celý svět. (Jde jenom o to, aby ji uslyšeli konkrétní lidé.) A dále se nám říká, že tím důležitým podílem, dědictvím nejsou polnosti a nemovitosti, ale že žijeme z milosti. To se nám často nemusí líbit, ba naopak se někdy poměřujeme, sami nebo ty druhé, podle toho, co jsme dokázali, naplánovali, splnili, co máme před sebou, dovolená v Jugoslávii a pak už jen samá pozitiva a sociální jistoty. Ale Pán Ježíš počítá s tím, a proto také přišel, že to někdy mezi námi není jednoduché. Možná by někdo řekl: Maria přece věděla, že se jí narodí dítě, dokonce věděla i bez ultrazvuku, že to bude syn – tak jaký byl problém nachystat nebo uháčkovat oblečky modré barvy? No problém to byl, protože bylo potřeba vyřešit účast na sčítání lidu a i když sama Maria asi jela na oslu, není to jízda kdovíjak pohodlná.
A jak to bylo dál, jak to bylo na počátku církve a jak je to s námi dnes? Nás už se netýká to starozákonní zaslíbení o rozparcelování země, ale platí o nás to poslední: Jako pokřtěným nám náleží ten poslední, ale vlastně nejdůležitější podíl: Hospodinovo kněžství.
Ani Pánu Ježíši nikdo na této zemi nepřidělil dědičný podíl, ačkoli byl z rodu Davidova. Nečteme, že by něco zdědil po Josefovi. Že by na něj třeba přepsal svou tesařskou dílnu. V této situaci jsme i my. Máme tady jiné dědictví, než by se možná normálně očekávalo. Apoštol Petr říká: Kdysi jste vůbec nebyli lid, nyní však jste lid Boží. (1Pt 2:10)
A co zde máme za úkol: To nám říká to Hospodinovo Slovo na začátku: Hlas volajícího: „Připravte na poušti cestu Hospodinu! Vyrovnejte na pustině silnici pro našeho Boha! Každé údolí ať je vyvýšeno, každá hora a pahorek sníženy. Pahorkatina ať v rovinu se změní a horské hřbety v pláně. I zjeví se Hospodinova sláva a všechno tvorstvo společně spatří, že promluvila Hospodinova ústa.“ (Iz 40:3-5) Takže má vzniknout bezbariérová Hospodinova krajina, takové Boží Maďarsko, kde nebude možno zakopnout a zjeví se tam Hospodinova sláva. Jak to bude vypadat, nevíme, ale vzhledem k tomu, že o tom chudém narození si povídáme už 2000 let, je to celkem dobrá naděje. Slovo na cestu nám píše apoštol Petr: Odhoďte tedy všechnu špatnost, každou lest, přetvářku, závist, jakékoliv pomlouvání a jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení; vždyť jste ‚okusili, že Pán je dobrý‘! Přicházejte tedy k němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je ‚vyvolený a vzácný‘. Už z evangelia tak máme zprávu o tom, že se k Pánu Ježíši nehrnuly zástupy. Asi ani ten andělský zpěv neslyšeli všichni. Jeho přítomnost byla dlouho záležitostí menšiny ve společnosti a dnes je tomu tak možná zase, ale to vůbec nevadí. Apoštol nám říká: I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista. A jsme zase u toho zaslíbení kněžství pro lévijce i pro nás: Neboť v Písmu stojí: ‚Hle, kladu na Siónu kámen vyvolený, úhelný, vzácný; kdo v něj věří, nebude zahanben.‘ Vám, kteří věříte, je vzácný, ale nevěřícím je to ‚kámen, který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným‘, ale i ‚kamenem úrazu a skálou pádu‘. To se naplňuje třeba tam, kde ještě dnes je slovo o Pánu Ježíši pro někoho asi tak nebezpečné, že je v některých zemích postihováno už samotné vlastnictví Bible. Kde čtou bratři a sestry například toto: Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu‘, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Pána Ježíše vyznáváme jak církev, že je „prorok Boží, Král a kněz“, jak se zpívá v písni, takže přinesl to, na co dříve čekali lidé ve víře: Ujištění Boží, že na ně, na nás nezapomněl; že poměry na Zemi nejsou definitivním řešením všech našich lidských problémů a že poslední instancí pro nás není třeba ani Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku; a kněz? To nejsem ani já, ani papež František, ale ta nebeská bohoslužba, která se otevřela nad pastýři se slovy „Sláva na výsostech Bohu“ je dobrým znamením. A to, že my jsme to královské kněžstvo? To pro nás neznamená dívat se na lidi kolem skrz prsty, ale tutéž dobrou zprávu si nemáme nechávat pro sebe. Pán Bůh vidí do srdce každého z nás, a tak si také použije různé dary a různé služby, aby prohlédli a za vaše dobré činy vzdali chválu Bohu ‚v den navštívení‘. My nevíme, kdy to bude, ale Vánoce také znamenají, že máme být na Pána Ježíše připraveni, a to po celý rok. Tak, jak to Pán Bůh říkal lévijcům v jejich kněžské službě a stejně jako to bylo slyšet od nebeských zástupů.

272 Jak vítati mám Tebe
294 Ó křesťané všichni