1. neděle po Zjevení

Píseň: 118 Ó chvalte laskavého Pána (o autorovi)

1. čtení: Joz 22:11.21.23-34 Izraelci se doslechli, že Rúbenovci, Gádovci a polovina kmene Manasesova zbudovali oltář naproti kenaanské zemi u jordánských Kruhů, směrem k Izraelcům. Tu odpověděli Rúbenovci, Gádovci a polovina kmene Manasesova a takto hovořili s představiteli izraelských šiků: Jestliže jsme si zbudovali oltář, abychom se odvrátili od Hospodina, abychom na něm obětovali oběti zápalné a přídavné nebo připravovali při něm hody oběti pokojné, ať zakročí sám Hospodin! Ve skutečnosti jsme tak učinili z obavy, protože jsme si řekli, že se jednou synové vaši zeptají našich: ‚Co máte společného s Hospodinem, Bohem Izraele? Vždyť Hospodin určil za hranici mezi námi a vámi Jordán, synové Rúbenovi a Gádovi. Nemáte podíl v Hospodinu.‘ Tak vaši synové zaviní, že se naši synové přestanou bát Hospodina. Proto jsme si řekli: Dejme se do díla a zbudujme si oltář, ale ne pro zápalnou oběť ani pro obětní hod, nýbrž aby byl svědkem mezi námi a vámi i mezi našimi pokoleními po nás, že máme právo sloužit Hospodinu před jeho tváří svými zápalnými oběťmi i hody oběti pokojné. Vaši synové nebudou moci jednou říkat našim synům: ‚Nemáte podíl v Hospodinu.‘
Řekli jsme si: Kdyby se stalo, že by tak mluvili v budoucnu s námi a s našimi pokoleními, odpověděli bychom: Hleďte, zde je zpodobení Hospodinova oltáře; ten zřídili naši otcové ne pro zápalnou oběť ani pro obětní hod, nýbrž aby byl svědkem mezi námi a vámi. Jsme daleci toho vzbouřit se proti Hospodinu a odvrátit se dnes od Hospodina vybudováním oltáře pro oběti zápalné, přídavné a obětní hod mimo oltář Hospodina, našeho Boha, který je před jeho příbytkem.“ Když uslyšeli kněz Pinchas a předáci pospolitosti i představitelé izraelských šiků, kteří byli s ním, co mluvili Rúbenovci, Gádovci a Manasesovci, líbilo se jim to. I řekl kněz Pinchas, syn Eleazarův, Rúbenovcům, Gádovcům a Manasesovcům: „Dnes jsme poznali, že je Hospodin uprostřed nás. Nezpronevěřili jste se Hospodinu. Vyprostili jste tím Izraelce z Hospodinových rukou.“ Pak se kněz Pinchas, syn Eleazarův, s předáky vrátil od Rúbenovců a Gádovců ze země gileádské k Izraelcům do země kenaanské a podal jim zprávu. Izraelcům se to zalíbilo. Dobrořečili Bohu a nemluvili již o tom, že potáhnou do boje proti nim a že zničí zemi, v níž sídlí Rúbenovci s Gádovci. Rúbenovci a Gádovci pak oltář pojmenovali a řekli: „Je mezi námi svědkem, že Hospodin je Bůh.“

Píseň: 182 Pán Bůh je síla má

Text kázání: Mt 6:5-9a. (Pán Ježíš řekl:) A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte. Vy se modlete takto: Otče náš.

Kázání: Sestry a bratří, občas potřebujeme v životě k lecčemu návod. A to se nám stává bez ohledu na věk či zkušenosti. Dokonce se někdy říká: Selže-li vše, použij návod.
A zde dnes čteme v evangeliu návod k modlitbě. Zároveň se Pán Ježíš nevyhne ani kritice veřejných modliteb – to se skutečně tak dělo, že na nárožích zejména zbožní mužové postávali, naoko se modlili a čekali, jak je lidi budou chválit za jejich zbožnost. To ale není naše situace, dnes by spíše takové veřejné modlitby byly potřeba.
Pán Ježíš pak hovoří o modlitbě jednak soukromé, jednak vlastně stručné nebo minimálně všeobsažné. Vykladači se shodují, že tím není zakázána jakákoli jiná modlitba, a že jich v židovské tradici třeba ke svátkům je dost, spíše nám předkládá takovou vzorovou modlitbu, ve které je všechno a můžeme při těch jednotlivých částech modlitby myslet na to, co máme konkrétně na mysli. A současně je to takový dobrý vzor. O vzoru čteme i ve starozákonním textu, kdy synové izraelských kmenů budovali ve Svaté zemi oltáře a zdůvodňovali to, aby další pokolení měla viditelné znamení víry, podílu v Hospodinu, jak se zde říká. A to jistě věděli i posluchači Pána Ježíše, který nás učí modlit se k Bohu Otci.
Židovství už znalo podobnou modlitbu, Avinu malkeinu, citovanou (nebo zpívanou) na Nový rok: Otče náš, náš králi / Slyš naši modlitbu / Zhřešili jsme před tebou / Měj slitování nad námi a nad našimi dětmi / Pomoz nám ukončit mor, války a hladomor / Protože všechna nenávist a útlak zmizí ze Země / Napiš pro nás požehnání do knihy života / Nechť nový rok je pro nás dobrým rokem.
Dnes už, jak jsem řekl, není problém dlouhých a okázalých modliteb. Ale od Pána Ježíše zde máme to důležité ujištění, že Otec naši modlitbu slyší a vidí, co je skryto. To se snažím vždycky vyjádřit, když při přímluvných modlitbách shrnujeme i modlitby, které zůstaly ve skrytu našich srdcí.
A ještě jedna věc se může pojit s Otčenášem: Možná jste se někdy setkali s otázkou, jestli je Bůh naším Otcem nebo naší Matkou. Jestli když Pán Bůh je všemohoucí, musí být zrovna Otec. A podobně. Jistě v Bibli najdeme i rysy toho, že se Bůh chová jako matka, opatrující a ochraňující (Pís 3:11, Iz 66:13!, Sír 15:1-3) a někomu tento obraz Boží přijde lepší, než když si představí Boha jako Otce. Dokonce jsou křesťané, kteří formulovali takové modlitby, kde říkají „Bože naše matko, Bože naše sestro“ (Dorothee Sölle) a podobně. Myslím si, že Bůh, ač je to slovo mužského rodu, může být (jako třeba u Robinsona Crusoe) nazýván také Prozřetelnost – a to aniž bychom mu/jí ubrali na důstojnosti. A to je možná dnes klíč. Už Pán Ježíš vyprávěl podobenství, kde přirovnal Pána Boha tu k hospodáři, tu k hospodyni, která dokonce ztratila peníze, k rozsévači, který rozsévá dosti marnotratně. A byli v dějinách církve mystikové, pietisté a jiní velcí modlitebníci a myslitelé, kteří byli vždycky v podezření, jestli při svých kázáních, modlitbách a přemýšlení neubírají Pánu Bohu na důstojnosti a zda si jej neberou tak trochu do rukou a do kapsy. Ano, nemáme sice brát třeba Boží jméno nadarmo, ale ukazují nám nejen ekumenické bohoslužby na to, že každý jdeme k Pánu Bohu trochu jinou cestou, trochu jinými slovy. To nám může modlitbu přiblížit, pokud si říkáme, zda se vůbec modlit a zda to není zbytečné, povrchní nebo nefunkční.
A jak tedy k té modlitbě přistupovat: Nemusíme se bát mnohomluvnosti. Spíše jde o to, abychom v mluvení o Pánu Bohu přijímali tu naději, že Pán Bůh nás slyší. A když tedy víme, že Pán Bůh nás slyší a vyslyší, soustřeďme se na to, co od Pána Boha potřebujeme a co se skrývá za těmi prosbami. Připomíná mi to dialog jedné ženy s Pánem Bohem:
Otče náš, jenž jsi na nebesích... ANO? Nepřerušuj mě, modlím se... ALE TYS MĚ VOLALA.
Volala?! Tebe?! Ne! Nevolala jsem tě. Modlím se... Otče náš, jenž jsi na nebesích... NO VIDÍŠ, ZASE JSI MĚ VOLALA, ZNOVU!
Co jsem udělala?! VOLALA JSI MĚ. ŘEKLA JSI: OTČE NÁŠ, JENŽ JSI NA NEBESÍCH. NO A TO JSEM PŘECE JÁ! TAK JSEM TADY.
Ale já nic nechci. Říkala jsem jen svou denní modlitbu. Vždycky to tak říkám. Dělá mi to dobře. Jako bych udělala nějakou práci. NO TAK DOBŘE, TAK TEDY POKRAČUJ...
Posvěť se jméno tvé.. POČKEJ, POČKEJ, CO TÍM MYSLÍŠ? Čím?! NO TÍM POSVĚŤ SE JMÉNO TVÉ. To znamená, to znamená..., ale já vlastně ani nevím. Proč to chceš vědět?! Já to nevím! Je to prostě část modlitby. No a, co to teda vlastně znamená? TO ZNAMENÁ ČEST, SVATOST.
To dává smysl, ale já jsem o tom vlastně nikdy nepřemýšlela. Ale počkej, já se musím modlit... Přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi... OPRAVDU TO TAK MYSLÍŠ?
Jistě, a proč ne? A CO TÍM VLASTNĚ MYSLÍŠ? CO S TÍM UDĚLÁŠ?
Co udělám, co udělám... nic! Myslím si prostě, že by bylo dobré, kdybys řídil všechno tady dole, jako to řídíš tam nahoře. A ŘÍDÍM TAKÉ TEBE?
No, chodím do kostela. NO POČKEJ, POČKEJ, TO NENÍ TO, NA CO SE TĚ PTÁM, CO TVOJE ZLOBA? CO TVOJE ŠPATNÉ TOUHY? VÍŠ, ŽE TI TO PŘINÁŠÍ HODNĚ TRÁPENÍ. A PAK, ZA CO UTRÁCÍŠ SVOJE PENÍZE? ŘEKNI MI, JAKÉ KNÍŽKY ČTEŠ? NA JAKÉ FILMY TO KOUKÁŠ? Hele, přestaň mi vyčítat! Nejsem o nic horší, jako ti ostatní. Jako kdokoliv z těch, kdo jsou v kostele. Tak nevyčítej. NO PROMIŇ TEDY, JÁ JENOM MYSLEL, ŽE JSI PROSILA, ABY SE STALA MÁ VŮLE. A ABY MOJE VŮLE MOHLA BÝT I NA ZEMI SKUTEČNĚ PRAVDOU, NO POTOM MUSÍM ZAČÍT U TĚCH, KTEŘÍ SE MODLÍ. U TĚCH, KTEŘÍ ZA TO PROSÍ. TAK, JAKO PRÁVĚ TEĎ TY. NO ŘEKNI MI, KDE JINDE MÁM ZAČÍT?
No dobře, vím, že nejsem dokonalá, mám chyby. Teď, když se o tom zmiňuješ, možná bych mohla jmenovat i něco dalšího. I JÁ BYCH TI MOHL ŘÍCT.
Nikdy jsem o tom tak moc nepřemýšlela, víš, nemám moc čas, ale když už jsi mi skočil do mé modlitby, mohla bych se některých věcí zbavit. Byla bych možná svobodnější. NO VÝBORNĚ, KONEČNĚ SE K NĚČEMU POŘÁDNÉMU DOSTÁVÁME! CHCEŠ? BUDEME SPOLUPRACOVAT. TY A JÁ. SPOLU TO MŮŽEME DOKÁZAT. A TEĎ POJĎ A CHVILKU O TOM PŘEMÝŠLEJ…
Ta žena se modlila automatickou modlitbu. A někdy nám právě, jak svědectví vypovídá, může unikat pravý smysl. A my se můžeme zamyslet i nad tím, i když říkáme nějakou krátkou modlitbu, existují i tzv. střelné modlitby. To jsou takové telegramy nebo rychlé esemesky Pánu Bohu. Když říkáme Otče náš nebo i to Matko naše, modlitba je velký dar, mysleme na to, ať již chceme Pánu Bohu říci cokoli. Je to takový hovor zadarmo, který začíná tou předvolbou 800… A protože Pán Ježíš, který nás učí se modlit, za nás zaplatil, je každá modlitba hovorem na účet volaného. Protože Pán Bůh nás má rád.

Píseň: 406 Chval Pána svého písní

Závěrečná píseň: Sv 345 Píseň rodiny Boží