Bohoslužby dne 3. 2. 2019 ve Kdyni, 4. neděle po Zjevení Páně

Introit: Ž 93
Apoštolský pozdrav

Píseň: 107 Slavte vždy Hospodina

Hospodine, tak zase jsme tady! Beru zpět: Znovu jsi ty uprostřed nás. I když si často myslíme, že jsme někde na konci, tu sice temnota přikrývá zemi a soumrak národy, jak říká Izaiáš, ale současně vzchází světlo. Žárovku vymyslel Edison, ale stačí, aby nám přestaly věci fungovat, když vypadne elektřina. A tu čekáme na to Tvé osvětlení, osvícení a prosvětlení našich dnů. Za to, kde jsme ve Tvém světle poznávali Tvé dary, za to Ti děkujeme.

1. čtení: Ž 2 Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány? Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho: „Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme.“ Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu. Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je naplní děsem: „Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře!“ Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil. Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země. Rozdrtíš je železnou holí, rozbiješ je jak nádobu z hlíny.“ Nuže, králové, mějte rozum, dejte na výstrahu, soudcové země! Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním. Líbejte syna, ať se nerozhněvá, ať na cestě nezhynete, jestliže jen málo vzplane hněvem. Blaze všem, kteří se k němu utíkají!

Píseň: Sv 355 Vlak Boží

Text kázání: Mt 6:9-10a. Vy se modlete takto: Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď Království Tvé.

Kázání: O humorné historky není nouze … Slyšel jsem jednu z vlaku:
Ranní rychlík do Prahy. Neatraktivní den před zavedením slev, takže mám celé kupé pro sebe. Na klíně knihu. Potřebuji ještě před konečnou zjistit, kdo je vrah... V Poděbradech přistoupí stará paní. Zasedne u okénka. Bohužel jsem ji zaujala. „Dobrý den. Co to čtete?“ Začíná nechtěnou konverzaci. „Detektivku,“ odpovídám neochotně. „Pro mě existuje jediná kniha,“ navazuje paní nevzrušeně. „A to Bible!“ V panice přemýšlím, zda stihnu hrát, že vystupuji v Nymburku a najdu si jiné kupé. Ale dál paní už mlčí. Zaujal ji běžný nepořádek u kolejí. PET lahve, igelitky... Po chvíli začne hovořit na téma odpadu: „To je strašné, slečno, kolik je všude odpadu. Hlavně plastů! Ale on přijde soudný den, Ježíš sestoupí na zemi a všechny petky a igelitky vezme do nebe.“
Nevíme, jestli se v Božím Království počítá s ekologickým plánem. Je možné, že ano, když čteme ve Zjevení o Novém nebi a Nové zemi … Ale i ten Jan to viděl všecko v obrazech a v mlze a my si musíme také počkat. A tak se mezitím ptejme:
Nepatří království do pohádek? A co to přesně znamená? Téměř kdokoli, kdo psal komentáře k modlitbě Páně, bylo to v době, kdy církev očekávala nějaký přelom, pokud ne zrovna konec světa. Jako to ukazuje i ta úvodní historka, různě vnímáme čas, počátek a konec a chceme učinit nějaké změny, a nejen ekologické.
Hovoříme o modlitbě Páně a když takto prosíme, znamená to, že Boží Království na zemi ještě není. I když u toho slova o Království mohli židé zbystřit právě se svými nadějemi, že Mesiáš konečně svrhne nenáviděné Římany a bude svou vládu, svou politiku uplatňovat na zemi. Jak to dopadlo, víme, že se pak Pánu Ježíši posmívali a říkali mu: „Buď zdráv, židovský králi!“ A ta podstatná reforma se nepodařila ani farizeům, kteří pak zvítězili mezi židovskými stranami a posílili Zákon. Důraz na Tóru. Protože když byl zbořen jeruzalémský chrám, zůstalo jim jen Písmo dnešního Starého Zákona. (Protože nebylo kde konat oběti, jak se o nich píše třeba v knize Leviticus.) A tak je to až dodnes: Jednou za rok se v židovských synagogách přečte celá Tóra. A společně s námi čekají židé na Mesiáše. A ani dále v dějinách se nepovedlo to Boží Království na Zemi ani křesťanské církvi kolem roku 1000. Když lidé očekávali konec světa, podle kronik čekali na horách a kopcích a vyhlíželi příchod Božího království přímo z nebe. Takové očekávání bylo i v husitské době. Třeba město Tábor mělo podle některých být Novým Jeruzalémem. Když působil Martin Luther, lidé čekali obdobné události kvůli tureckému nebezpečí. A když v Evropě zuřila třicetiletá válka, nemůžeme se divit Komenskému, který si také myslel, že je poslední generací před zánikem světa. Ale uchovával naději, a proto ještě shromažďoval všechno vědění a napsal všechny ty moudré knihy. A očekávání konce světa se nenaplnilo ani mezi upřímnými křesťany v 19. století, kdy různé cesty hledali a různě se zklamali a pak se zase snažili křesťanský pohled na svět zkombinovat s pohledem vědeckým – a my si musíme říct, že ani s moderním poznáním stále nevíme, jak Boží království vypadá a jak vypadat bude a chtít vytvářet nějaké přesné plány křesťanské budoucnosti se nedařilo a nedaří. A tak když víme, že žádné přesné teorie nedokázaly takříkajíc rozpitvat a objevit Boží vůli, abychom mohli předpovídat budoucnost, že s tím právě počítal už Pán Ježíš, protože tehdy si lidé spojovali moc Mesiáše s novým pozemským politickým systémem. Co tedy zbývá? Vraťme se k tomu, že textem k našemu uvažování je modlitba. Modlitba je také výrazem důvěry a spolehnutí se na Pána Boha. Už víme, že a proč Pána Boha oslovujeme Otče, už jsme slyšeli o tom, jak se posvěcuje Boží jméno a co to co dnešním světě znamená a nyní jsme postaveni před tázání se po Božím království. Po něm se tázal už učedníci. A už ve Starém Zákoně je Hospodin vzýván jako Král, tedy je zde jistá víra a důvěra v nějaké Boží panování, tedy takové, které je jiné než poměry na této zemi a zároveň už nyní se o tom smíme něco dozvědět. Učeně se tomu říká rozdvojená eschatologie a pro nás, kteří známe Pána Ježíše, to znamená, že už něco o tom Božím království víme, protože vyprávěl podobenství. A současně je nám v tom něco skryto, neobjeveno, protože jsme postaveni do těchto pozemských a hmotných poměrů. A jako výraz pomoci a jistoty zde máme dar: Ukázanou modlitbu. Vzor modlitby. Zatímco v prvních staletích gnostici hledali cestu, jak se sami od sebe dostat do nebe, ba dokonce se stát nadzemskými bytostmi a měli pro to i obrázky různých stupňů andělů. Ale modlitba není žebřík. Modlitba je mobil. MY nepotřebujeme nikam šplhat. Koneckonců už v Babyloně chtěli postavit věž do nebe, tehdy to byly takzvané zikkuraty, které měly v babylonském náboženství skutečně schody do nebe. Jak to dopadlo, tušíme. Už v počátku Starého Zákona chtěli lidé postavit právě takovou babylonskou věž. Ale takové schody do nebe nikdy nepostavíme.
Přijď Království tvé. Ta prosba ani neříká, že by už tady na světě měla být jenom království. A naopak jsem slyšel jednou výrok: „My se přece nemodlíme Přijď republika tvá.“ Ale v tom to není. To Boží Království a Boží kralování znamená vládu dokonalou a spravedlivou, kterou my lidé nemůžeme vtělit či uzavřít do žádné učebnice politologie a nedá se říct, i když se o to filosofové pokoušeli, že existuje ideální stát. Právě proto jej nezařizujeme nebo ani zařídit nemůžeme, a to ani v demokracii, ale ta modlitba vyjadřuje důvěru v Pána Boha. Důvěru, která se nám dává i při všem našem lidském (a dnes si můžeme říci občanském) snažení. Apoštol Pavel byl sám římský občan a mít takovou římskou občanku byla v té době velká výsada. Ale i on sám říká: My máme občanství v nebesích.
Co nám to ale pomůže tady na zemi? Komu tím prospějete? Takto se můžeme ptát a odpověď můžeme nalézt třeba u Martina Luthera, který říká o úsilí zbožnosti, že „ten míří do Říma, ten ke svatému Jakubovi (tedy asi do Compostelly), další staví kapli, ten zakládá to a ono. Ale nechtějí sáhnout po tom správném úkonu, totiž aby sami sebe odevzdali Bohu a stali se tam sami u sebe jeho královstvím.“ Myslí tím tedy proměnu, obrácení, abychom věděli, že Boží království není z těchto vnějších skutků, ale Boží království je mezi námi, to jest ve společenství a mezi námi. A znamená hledat Boží spravedlnost a Boží vůli a to abychom hledali spolu se svými bližními. Ne pro plnění závazků a lovení skautských bobříků, ale pro takové naplnění Božího Zákona, které bude k dobru nám i našim bližním, kteří to Boží Království mohou poznávat s námi. A třeba i tam, kde se spolu modlíme:

Pane Bože, někdy nevidíme Tvé království, protože na ně nemůžeme přímo ukázat, nenajdeme na mapě hlavní město, a přesto nějak víme a cítíme, že s námi zůstáváš v čase i nečase, ve zdraví i nemoci, jsi s námi, když usínáme i když automaticky zapomínáme přivítat nový den. Dej nám, prosíme, svou milost a lásku, abychom tvé Království skutečně objevovali. O tom budeme i nyní zpívat a také za to Ti děkujeme. Amen.

Píseň: Sv 117 Je stále přítomná
Ohlášky: Uplynulý týden se konal farářský kurs. V pondělí bude Otevřený kostel s kavárničkou. V úterý biblická hodina.

Závěrečná píseň: 411 Ó město Boží, ty jsi štít