Bohoslužby neděle 1. postní

Introit: Bože, jak neklidné je naše srdce, dokud nespočine v Tobě. (sv. Augustin)
Apoštolský pozdrav

Píseň: 215 Zlatá když sluneční záře se objeví

Modlitba: Pane, přicházíme, bychom nežili nadarmo. Protože tys nám ukázal cestu a nám se často nelíbí, že je to i cesta postní nebo cesta kříže. Ale potom - jako i učedníci byli zmoženi po celonočním rybolovu, přicházíš k nim a přicházíš k nám, abychom z Tvé ruky užili těch dobrých věcí a byli posíleni. A tak prosíme, dej se nám poznat i v touto pouštní cestou. I když se nám zdá, že je opuštěná - dál přece nejdeme sami. Děkujeme, amen.

1. čtení: Mk 1:15 „Čas se naplnil – Boží království je blízko. Čiňte pokání a věřte evangeliu!“

Píseň: 441 Svatá doba, Páně den

2. čtení: Nu 21:6-9 I poslal Hospodin na lid ohnivé hady. Ti lid štípali, takže v Izraeli mnoho lidí pomřelo. Lid přišel k Mojžíšovi a přiznával: „Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě. Modli se k Hospodinu, aby nás těch hadů zbavil.“ Mojžíš se tedy za lid modlil. Hospodin Mojžíšovi řekl: „Udělej si hada Ohnivce a připevni ho na žerď. Když se na něj kterýkoli uštknutý podívá, zůstane naživu.“ Mojžíš tedy udělal bronzového hada a připevnil ho na žerď. Jestliže někoho uštkl had a on pohlédl na hada bronzového, zůstal naživu.

Píseň: Sv 17 Bojujte, bojujte dál

Text kázání: Mt 6:13b. Ale vysvoboď nás od zlého, neboť Tvé jest Království i moc i sláva navěky. Amen.

Kázání: Sestry a bratří,
nevím, jestli jste se setkali v rozhovoru o víře s názorem, že všechno souvisí se vším. Že přece i v Bibli je řeč o Boží vůli jakož v nebi, tak i na zemi, a že tedy je dobrý důvod se zajímat o to, co na tom nebi je, co se skrývá ve hvězdách a jejich pohybu, že se to všechno nějak vzájemně zrcadlí, a už tu máme dnes spoléhání na pohyby hvězd, ve starozákonní době to bylo třeba věštění z mraků nebo z letu ptáků. Jenže není naším cílem, abychom vybudovali nějaký odraz toho, co vyčteme a vybájíme na nebi, i když jsou toho plné časopisy. My spoléháme a spoléhat máme na Pána Boha (a jeho je také panství na nebi i na zemi, je řeč o jeho Království) a k němu také voláme: Vysvoboď nás od zlého.

Tím jsme minule skončili a tu si můžeme ukázat, že ty jednotlivé prosby modlitby Páně spolu souvisejí a jsou provázány. Můžeme myslet na různé věci, které nás právě při té konkrétní modlitbě ten den osloví. Stejně tak se to stává s jakýmkoli jiným biblickým Slovem, kdy můžeme sice znát ty příběhy dějepravy například („Noe a potopa, s tím na nás nechoďte, my víme, jak to bylo“), ale pak něco slyšíme, čteme a u něčeho se zastavíme a řekneme si: Aha, toho jsem si nikdy dřív nevšiml, nevšimla. A to je právě to dobré dílo Ducha Svatého, že my máme Bibli celistvou a uzavřenou, nepřibývají do ní další spisy, i když se o to různí lidé pokoušeli, a to Slovo nás 2000 let provází (Starý Zákon ještě déle) a my se můžeme také dozvědět z kázání a spisů, co lidé rozuměli pod tím Slovem, na co kázali a tak. Jak třeba v historii vykládali knihu Zjevení. Šelma s číslem 666 byla tu římská říše, tu Turci stojící před branami Vídně a tak podobně. To nám nikdo zakázat nemůže, i když existuje nejméně 10 výkladů o tom, jak to Jan myslel. A tak je to s celou Biblí, když si vzpomeneme třeba na nějaký verš, který jsme slyšeli nebo který nás nějakým způsobem provázel, tak vždycky může zaznít nově a jinak. Třeba bratr farář Vokoun káže už velmi dlouho na 1. list Korintským a stále něco nového objevuje. My máme před sebou modlitbu Otčenáš a slyšíme o ochraně od zlého a o Božím panování, o Božím království. Asi to není politologický rozbor, že by tedy pravou formou vlády bylo království namísto republiky nebo jiné formy. V Otčenáši nemáme Otázky Václava Moravce. My si někdy velice rádi dokládáme do Bible naše dnešní reálie a říkáme si, jak že to má dneska vypadat. A jak to může také vypadat, to se dozvíme v Parabibli od Saši Fleka. A je to dobré, věřím, že si Duch Svatý používá i různá naše moderní podobenství. Ale důležité je, že to království je Boží. To se nemění. A v čem toto království spočívá, o tom mluví ta věta předtím, že Boží panování nás chrání od zlého.

Zbav nás od zlého: Když uvažujeme také o tom, do jaké míry jsme tedy obdařeni svobodnou vůlí, to je otázka, která zaměstnávala teology a nejen křesťanské filosofy po celé dějiny. Minule když byla řeč o pokušení, můžeme ještě zmínit, že spolu s tou modlitbou máme s pokušením zápasit. Co to pro nás znamená? Když máme teď postní čas před Velikonocemi, neznamená to, že by se pro nás pokušením musel stát pořádný steak, káva, čokoláda, … (je ještě něco, od čeho zachováváte půst?) Pán Ježíš spíše říká, že půst je dobou klidu v srdci a pro srdce a pro modlitbu. Proto se v Písmu také říká, že člověka neznesvěcuje to, co do úst vchází, ale co z nich vychází. A tak tu máme nějaké výzvy, rádi bychom je zvládali, někdy to jde, jindy to drhne, my občas máme i dobrou vůli a dobrý úmysl, ale zapomínáme ten strojek promazávat a pak se divíme, že se nám ta ložiska zadřou. A tak klečíme v té naší autoopravně a provádíme nějaký autotrénink nebo autoreflexi – a tu se lehce může stát, že nám dojde trpělivost a začneme nadávat. Neuveď nás však v pokušení!

To máme tu jednu část. A Pán Ježíš nám představuje i východisko, a modlitba pokračuje: … ale zbav nás od zlého. Pán Ježíš si to může dovolit a doporučuje to i nám, protože sám už tu cestu pokušení na poušti prošel. Je řečeno, že skutečně fyzicky vyhladověl. Takže Pán Ježíš zná naše pocity – to všechno jej potkalo – a i ta pokušení – a nad Zlým zvítězil. (Satan je v celé Bibli 48x, ďábel 38x, to zase není tak moc. Ale zároveň nám není zapřeno, že zlu musíme čelit.) A apoštol potom napíše, že Pán Ježíš na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. (Žd 4:15) – to je taková pravověrná poučka jak z katechismu, ale co nám už dneska řekne?

V prvním čtení jsme četli o ohnivých hadech na poušti, proti nimž pak Izraelcům pomohl od uštknutí had bronzový. Kdo na něj pohleděl, byl uzdraven. A my si moc nepomůžeme ani výkladem, že ti ohniví hadi mohly být elektrické výboje ve žhavém pouštním vzduchu. V jiném výkladu jsem četl, že to byli hadi skuteční a že jejich kousnutí způsobovalo prudký zánět. Ať tak či tak, od všeho zlého zbavuje Pán Bůh a Pán Ježíš Kristus a žádná jiná moc. Izraelci přiznávali Mojžíšovi, že zhřešili proti Pánu Bohu. V jedné ze židovských modliteb se dokonce za odpuštění modlí těmito slovy: „Lidé uctívají marnost a prázdnotu a modlí se k bohu, který spasiti nemůže“. A když se podíváme na ten příběh o bronzovém hadu, lidé zde mají záchranu. I když v mnoha jiných případech na poušti reptali. A v novozákonní době pak v tomto uzdravení našli první křesťané symbol Pána Ježíše Krista. A když je řeč o pokušeních, jedno čínské moudro říká: Lidská víra je jako sáček čaje. Jenom v horké vodě ukáže svou pravou barvu. – Tím samozřejmě nechci přivolávat nějaké pronásledování, ale pravda je, že dnes, kdy je ta místní voda tak akorát příjemná ke koupání, obrazně řečeno, se ten křesťanský čaj louhuje pomaleji. Ale to nás nesmí ve zvěstování Pána Ježíše odradit. To je zase pokušení jiného druhu, pokud se nám zdá, že nás až příliš tlačí čas.

O pokušení také asi věděl král Šalomoun, když v Příslovích prosí: Vzdal ode mne šálení a lživé slovo, nedávej mi chudobu ani bohatství! Opatřuj mě chlebem podle mé potřeby, tak abych přesycen neselhal a neřekl: „Kdo je Hospodin?“ ani abych z chudoby nekradl a nezneuctil jméno svého Boha. (Př 30:8-9)

Takže si zopakujme: Do pokušení nás neuvádí Pán Bůh. My v modlitbě prosíme o jeho ochranu. Ta platí i v době zkoušek a protivenství, kdy se nám spoustu věcí nelíbí nebo nedaří. A současně se modlíme proto, že máme či stále znovu objevujeme naději v Boží panování. Takové, které je nad tím dočasně zlým v tomto světě. Protože my sice známe Boží Zákon, ale nemůžeme Boží vůli či Boží spravedlnost vzít do vlastních rukou. Všude tam, kde se o to lidé v historii pokoušeli, to moc slavně nedopadlo. Třeba křižácký řád byl velmi užitečný tehdy, když chránil poutníky na cestě do Svaté země a na těch zlatých stezkách zřizoval útulny pro poutníky, problém ale nastane vždy ve chvíli, kdy chceme ve jménu Pána Boha něco dokázat silou. My sami to Boží Království vybudovat nemůžeme. Proto o ně prosíme v modlitbě.

Zbav nás od zlého. Zbav nás od Zlého. Když psali Nový Zákon, nedělali ani mezery mezi písmenky ani nerozlišovali malá a velká písmena. A tak je to „to zlé“ nebo „ten Zlý“, tedy Ďábel, Satan? Ani z původního novozákonního textu to není jasné. A možné je obojí. Prosíme, aby nás Hospodin chránil od moci Satana nebo Ďábla, chcete-li, a také aby nás chránil od zla, které na sebe bere různou podobu. A my prosíme, my se modlíme, protože věříme (nebo jsme pozváni k víře) v to, že naše pozemské podmínky nekončí tím protivenstvím zla, ale panováním Božím. Slyšel jsem vzpomínat jednoho slovenského faráře a profesora: „Poníženě jsem mlčel, když se učitelka v osmé třídě před celou třídou zeptala, kde že tedy je ten Bůh, když ho ve vesmíru Gagarin nenašel.“

To pokušení i to zlé kolem nás prostě různými způsoby promlouvá. A dnes bychom to mohli popsat tak, jako když si do počítače omylem stáhneme zavirovaný soubor, ale máme dobrý antivirus, který nám ten program zablokuje a přesune do trezoru. Důvěřujeme tedy v ten Boží systém, v Boží moc, v Boží království.

A máme zde konečné zaslíbení a pro nás také povzbuzení, jaké viděl Jan ve Zjevení: Pán Ježíš říká: Protože jsi zachoval mé slovo a vytrval, zachovám tě i já v hodině zkoušky, která přijde na celý svět a prověří obyvatele země. Přijdu brzy; drž se toho, co máš, aby tě nikdo nepřipravil o vavřín vítěze. (Zj 3:10-11)

Modlitba: Pane Bože, dej nám otevřené oči, abychom dosáhli poznání. Jeden had štípe, druhý dokáže vyléčit. A tak prosíme, abychom uměli rozlišovat mezi dobrým a zlým a tu abychom se nebáli, jindy abychom s mečem Ducha a štítem víry obstáli. Vždyť naše srdce nenalezne klidu, dokud nespočine v Tobě. O tuto Tvou blízkost prosíme. Amen.

Píseň: 482 Jak rozkošné a milé

Závěrečná píseň: Sv 484 Závěr