5. neděle po Velikonocích

Introit: Ž 66:16 Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, budu vám vyprávět, co mi Bůh prokázal.

Apoštolský pozdrav

200 V Tvé síle, Pane Bože můj

635 Tvá, Pane, láska

1. čtení: 2Kr 5:1-15 Naamán Syrský a Elíša
Naamán, velitel vojska aramejského krále, byl u svého pána ve veliké vážnosti a oblibě, protože skrze něho dal Hospodin Aramejcům vítězství. Tento muž, udatný bohatýr, byl postižen malomocenstvím. Jednou vyrazily z Aramu hordy a zajaly v izraelské zemi malé děvčátko. To sloužilo Naamánově ženě. Řeklo své paní: „Kdyby se můj pán dostal k proroku, který je v Samaří, ten by ho jistě malomocenství zbavil.“ Naamán to šel oznámit svému pánu: „Tak a tak mluvilo to děvče z izraelské země.“ Aramejský král řekl: „Vyprav se tam a já pošlu izraelskému králi dopis.“ I šel. Vzal s sebou deset talentů stříbra a šest tisíc šekelů zlata a desatery sváteční šaty. 6Izraelskému králi přinesl dopis: „Jakmile ti dojde tento dopis, s nímž jsem ti poslal svého služebníka Naamána, zbav ho malomocenství.“ Když izraelský král dopis přečetl, roztrhl své roucho a řekl: „Jsem snad Bůh, abych rozdával smrt nebo život, že ke mně posílá někoho, abych ho zbavil malomocenství? Jen uvažte a pohleďte, že hledá proti mně záminku!“ Když Elíša, muž Boží, uslyšel, že izraelský král roztrhl své roucho, vzkázal králi: „Proč jsi roztrhl své roucho? Jen ať přijde ke mně. Pozná, že je v Izraeli prorok.“ Naamán tedy přijel se svými koni a s vozem a zastavil u vchodu do Elíšova domu. Elíša mu po poslovi vzkázal: „Jdi, omyj se sedmkrát v Jordánu a tvé tělo bude opět zdravé . Budeš čist.“ Ale Naamán se rozlítil a odešel. Řekl: „Hle, říkal jsem si: ‚Zajisté ke mně vyjde, postaví se a bude vzývat jméno Hospodina, svého Boha, bude mávat rukou směrem k posvátnému místu, a tak mě zbaví malomocenství.‘ Cožpak nejsou damašské řeky Abána a Parpar lepší než všechny vody izraelské? Cožpak jsem se nemohl omýt v nich, abych byl čist?“ Obrátil se a rozhořčeně odcházel. Ale jeho služebníci přistoupili a domlouvali mu: „Otče, ten prorok ti řekl důležitou věc. Proč bys to neudělal? Přece ti řekl: ‚Omyj se, a budeš čist.‘“ On tedy sestoupil a ponořil se sedmkrát do Jordánu podle slova muže Božího. A jeho tělo bylo opět jako tělo malého chlapce. Byl čist. Vrátil se k muži Božímu s celým svým průvodem. Přišel a postavil se před něho a řekl: „Hle, poznal jsem, že není Boha na celé zemi, jenom v Izraeli. A nyní přijmi prosím od svého služebníka projev vděčnosti.“

Sv 182 Mezi hvězdami

Kázání: Křtil Pán Ježíš, nebo nekřtil?
J 3:25-28 Mezi učedníky Janovými a Židy došlo ke sporu o očišťování. Přišli k Janovi a řekli mu: „Mistře, ten, který byl s tebou na druhém břehu Jordánu, o němž jsi vydal dobré svědectví, nyní sám křtí a všichni chodí k němu.“ Jan odpověděl: „Člověk si nemůže nic přisvojit, není-li mu to dáno z nebe. Vy sami jste svědkové, že jsem řekl: Já nejsem Mesiáš, ale jsem vyslán jako jeho předchůdce.
J 4:1-3 Když se Pán dověděl, že farizeové uslyšeli, jak on získává a křtí více učedníků než Jan – ač Ježíš sám nekřtil, nýbrž jeho učedníci – opustil Judsko a odešel opět do Galileje.

Sestry a bratří,
objevili jste v Bibli někdy nějakou záhadu? Existují dokonce i různé videodokumenty, které zkoumají třeba odchod Izraelců z Egypta a některé záhady snad objasňují. A různé věci se nám projasnily třeba i při biblické hodině. Ale co je psáno v samotném Písmu, i to nás může někdy překvapit. Nebo některé věci znovu objevíme. Mně samotnému se to stalo při čtení o cestě do Emaus na biblické hodině. Ale abychom zůstali v tématu, vzpomeňme na minulou neděli a pojďme vyzkoumat svědectví o křtu.
Na konci evangelia Matoušova je takzvané Velké pověření. Pán Ježíš posílá učedníky – a posílá tedy i nás, abychom šli do světa se zvěstí víry a získávali další učedníky. Abychom je křtili a vyučovali v Písmu. A celá tradice církve obsahuje i rozhovory o tom, zda máme napřed získat učedníky, pak je pokřtít a dále učit. Anebo jestli je máme pokřtít a pak teprve učit. Ale zůstává, že křtíme ve jméno Pána Ježíše, že křtíme do církve, pro učení evangelia, tj. dobré zprávy, kterou má pro nás Pán Bůh a aby to nebyla jen zpráva z éteru, tuto dobrou zprávu nám vyřídil Pán Ježíš.
A dnes tu máme texty z evangelia Janova a právě zde zkoumáme dále tu otázku, zda Pán Ježíš křtil (jak tvrdí zpráva z J 3) nebo nekřtil a křtili jen jeho učedníci (J 4), uvědomíme si, že to svědectví o Pánu Ježíši psali lidé. To dnešní svědectví psal celé učedník Jan. A asi byl tak zaujatý tím, co dělal Pán Ježíš. A také byl přímým účastníkem růstu mladé církve, které byl sám členem – a tak asi byl jednou přímým účastníkem křtu a pak slyšel další svědectví. Podobně, a také o křtu, mluví i apoštol Pavel: 1Kor 1:11-14. Korintským chtěl napsat o mnoha důležitých věcech víry v křesťanském sboru, a tak jednou říká: Dověděl jsem se totiž o vás z domu Chloé, bratří, že jsou mezi vámi spory. Šlo tu o to, kdo jim byl svědkem víry: Myslím tím to, že se mezi vámi říká: Já se hlásím k Pavlovi, já zase k Apollovi, já k Petrovi, já ke Kristu. Je snad Kristus rozdělen? Což byl Pavel za vás ukřižován? Nebo jste byli pokřtěni ve jméno Pavlovo? Vzpomněl si, že v Korintu pokřtil dva lidi. Děkuji Bohu, že jsem nikoho z vás nepokřtil kromě Krispa a Gaia; tak nemůže nikdo říci, že jste byli pokřtěni v moje jméno. Pokřtil jsem i rodinu Štěpánovu, vzpomene si najednou. Jinak už nevím, že bych byl ještě někoho pokřtil. A pak Pavel říká, že důležité je Slovo o Pánu Ježíši a o víře, kterou ti řečtí sousedé pokládali za bláznovství. Protože křesťanská víra navenek neodpovídala jejich moudré filosofii. A Pavel pokládá za důležité, a mluvili jsme o tom při přípravě ke křtu a jiných rozhovorech, vidíme to i při biblické hodině, že z historických důvodů se hlásíme sice ke jménu Pána Ježíše, ale v domech, obrazně řečeno, které postavili různí svědkové. Třeba náš kostel se jmenuje Žižkův dům. A dobré pak je, pokud se dokážeme shodnout a sjednotit na tom, že tím úběžníkem a cílem je Pán Ježíš. A když Židé přišli za Janem Křtitelem, který ve své době byl asi známější než Pán Ježíš, on říká: Člověk si nemůže nic přisvojit, není-li mu to dáno z nebe. (J 3:27) A tak to, že jsme zde, společenství pokřtěných, není z nás. My jsme uslyšeli Boží hlas. Pro sebe a své děti. Pán Ježíš nám v každém případě o křtu svědčí, hovoří o něm i další části Nového Zákona a máme zde už to dědictví z doby starozákonní, že Pán Bůh s námi počítá, když ve křtu umyjeme a utopíme to, co nás jako lidi může svazovat a tížit. Hovoří o tom i ten příběh o Naamánu Syrském. Ten po očištění nelitoval jít za prorokem Elíšou do Samaří, což byla cesta asi 40 km. Naamán nelitoval této cesty, aby vyznal před tímto prorokem své vyznání víry. A tak co to s tím obmytím a křtem všechno znamená?
Pán Bůh s námi počítá, když se vydáme na jeho cestu víry, přejdeme Jordán – a i když ta voda byla chvilku studená, jako se to podařilo i při nedávném křtu zde, cesta pokračuje dál, do Zaslíbené země – a dál přece nejdeme sami. To je společenství církve, které má otevřené dveře a vždy se můžeme vzájemně uvítat i s novými lidmi, kteří zaslechli hlas Boží.
To se nám v onu křestní neděli také potvrdilo, kdy jsou mezi námi stále lidé, kteří chtějí přebrodit tu řeku směrem k Božímu lidu a směrem k tomu velikému příběhu, kterému se dá říkat život víry. K tomu jsme zváni Slovem naděje.

Sv 219 Vzdejme Pánu díky

Sv 39 Dál přece nejdeme sami