Neděle po Nanebevstoupení Páně, společná bohoslužba se sborem domažlickým

429 Ve Tvém jménu, Pane náš

406 Chval Pána svého písní

1. čtení: Za 6:9-13
I stalo se ke mně slovo Hospodinovo o převzetí darů od přesídlenců, od Cheldaje, Tóbijáše a Jedajáše: „Onoho dne přijdeš, vejdeš do domu Jóšijáše, syna Sefanjášova, kam oni přišli z Babylónu, a převezmeš stříbro i zlato. Dáš zhotovit tiáru, vstavíš ji na hlavu velekněze Jóšuy, syna Jósadakova, a řekneš mu: ‚Toto praví Hospodin zástupů: Hle, přijde muž jménem Výhonek, vyraší odspodu; ten zbuduje Hospodinův chrám. Ano, on zbuduje chrám Hospodinův a bude obdařen velebností. Bude sedět na svém trůnu a vládnout a bude na svém trůnu knězem; mezi obojím bude pokojná shoda.‘

Sv 182 Mezi hvězdami

2. čtení: Zj 7:9-14
Potom jsem viděl, hle, tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal sečíst, ze všech ras, kmenů, národů a jazyků, jak stojí před trůnem a před tváří Beránkovou, oblečeni v bílé roucho, palmové ratolesti v rukou. A volali velikým hlasem: „Díky Spasiteli, Bohu našemu, sedícímu na trůnu, a Beránkovi.“ A všichni andělé se postavili kolem trůnu, kolem starců i těch čtyř bytostí a padli před trůnem tváří k zemi, klaněli se Bohu a volali: „Amen! Dobrořečení i sláva a moudrost, díky a čest i moc a síla Bohu našemu na věky věků. Amen!“ Jeden z těch starců na mne promluvil: „Kdo jsou a odkud přišli ti v bílém rouchu?“ Řekl jsem: „Pane můj, ty to víš!“ A on mi řekl: „To jsou ti, kteří přišli z velikého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránkově."

Sv 360 V nebi je trůn

Text kázání: Žd 10:19-25
Protože Ježíš obětoval svou krev, smíme se, bratří, odvážit vejít do svatyně cestou novou a živou, kterou nám otevřel zrušením opony – to jest obětováním svého těla. Máme-li tedy tak velikého kněze nad celým Božím domem, přistupujme před Boha s opravdovým srdcem a v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou. Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný. Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům. Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův.

Sestry a bratří,
vítám zde všechny z kdyňského i domažlického kostela. A kolem chrámů se točí dnešní čtení a můžeme prozkoumat, co s nimi a v nich můžeme dělat a jestli máme být spíš uvnitř nebo venku … a na to nám odpovídá jak Starý, tak Nový Zákon.

V otázce chrámu a chrámů přitom není ani tak důležitá jejich konkrétní architektura. I když třeba v knize Leviticus máme velmi přesné popisy chrámu a jeho vybavení včetně specifikace stavebního materiálu. Nám už to třeba přijde nadbytečné, ale pro tehdejší izraelský lid to bylo důležité jako přikázání od Hospodina ke stavbě chrámu, když by se jim mohly okolní národy pohanské posmívat: co že je to za Boha, který nemá ani svůj svatostánek. Ale dnes, se zvěstí Pána Ježíše a také se čtením z listu Židům si můžeme říci, že v tom chrámu je důležité hlavně to dění uvnitř. „V kostele to známe,“ slýcháme možná i od občasných návštěvníků. Od návštěvníků Noci kostelů ne, ti jsou spíše překvapeni, a to i starousedlíci, že ve Kdyni je evangelický kostel. (Ten domažlický se snad přehlédnout nedá.) A tu je zajímá právě ten kostel, program nebo historie. A tady zase můžeme navázat tím, jak se představujeme my sami, zda jako ti, kdo patříme do Žižkova sboru nebo sboru Jana Roha, tyto kostely různě opravujeme a upravujeme. To jistě samo o sobě není špatné, ale zamysleme se, zda jsme pro naše známé a pro naše okolí ti, kteří tedy chodí jakoby někam za oponu – a tu to může být zajímavé! A tajemné! Často totiž nepotkáváme lidi nevěřící. Někdy také potkáváme lidi, kteří mají bázeň. Jen neumějí pojmenovat, co je pro ně to posvátné. A je to třeba bázeň před tušeným posvátným prostorem, kde nebyli nikdy ani na koncertě. A když jsem řekl slovo bázeň, k těm našim architektonickým popisům je potřeba zdůraznit, že pro člověka starozákonní víry bylo možné se podívat tak maximálně do vnitřního nádvoří pro Židy, ve vnějším nádvoří byl zbytek návštěvníků Jeruzaléma a do samotného chrámu mohli jen kněží, do svatyně svatých mohl vstoupit jen velekněz, a to jen jednou za rok. Takže tomu ostychu před církevními budovami lze snad rozumět. Také proto král v podobenství o hostině posílá služebníky až na polní cesty, aby přivedli zapomenuté hosty. – V tom výkladu o chrámu tak máme nějakou představu o chrámu samotném a o obětní bohoslužbě, a tu se potkáváme se symbolikou starozákonní bohoslužby pro ty, kdož uvěřili v Pána Ježíše: Protože Ježíš obětoval svou krev, smíme se, bratří, odvážit vejít do svatyně cestou novou a živou, kterou nám otevřel zrušením opony – to jest obětováním svého těla. Ve čtvrtek bylo Nanebevstoupení Páně a tady pokračují ty důležité události: Tedy už není oddělený ten svatostánek, kam nesměl vstoupit nikdo jiný. A zároveň už dnes neobětujeme při bohoslužbě živého beránka. Proto je zde Pán Ježíš představen jako ten pravý velekněz. Prostě nám přinesl osvobození od toho, čeho by se lidé dříve mohli v náboženství bát. A není proto ani tak důležité, co se v tom chrámu nachází. Není ani tak důležité, že funkcionalistická architektura našich kostelů nepřitahuje davy. (Při uvažování po Noci kostelů mě napadlo, že možná bychom mohli vytvořit nějaké ikony. Koneckonců křížová cesta je nejstarší komiks na světě.) A tak v tomto proměněném a hodně reformovaném nebeském chrámu za nás Pán Ježíš koná neustálou bohoslužbu s přímluvnými modlitbami. Dobrá, a co s tím my? Nepotřebujeme ani těch šest štoudví kamenných, abychom se obmyli před vstupem do chrámu. A tato zpráva obsahuje naději. Protože ten náš Velekněz náš předešel, aby nám připravil cestu. A když v těch našich chrámech čteme právě zprávu o chrámu, připomíná se: Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův. A povzbuzeni jsme i k dobrým skutkům.

Takže můžeme najít zaslíbení pro chrám, povzbuzení k dobrým skutkům, řekněme charitě a diakonii, i ke vzájemnému povzbuzování, řekněme služba bratřím a sestrám nejen jako zpověď, ale sdílení a svědectví ve víře. Od vánočních koncertů se tu rozdalo už asi pět krabic Biblí. Ozvali se asi tři lidé. A jestliže nás Pán Ježíš obmyl, také nám dal nové šaty, dokonce je vypral ve vlastní krvi, což je pro hospodyňky zajímavý paradox, a přesto funguje. O tom se mluví ve Zjevení. Z velikého soužení, jak jsme zpívali, smíme přijít právě do té velké bohoslužby, plné odpuštění, zní tam přímluvné modlitby, je tam Pán Ježíš, ten chrám je reformovaný tak, aby tam nebyl vstup zapovězen nikomu, kdo má upřímnou touhu změnit svůj život, najít ochranu, útočiště. Tak jako se s tím setkává Jan ve Zjevení, kdy už se má ukázat něco důležitého, ale hledá se teprve ten kompetentní hlasatel, zdá se, že to dobré Boží evangelium bude ohroženo nebo umlčeno, až třeba z toho mohli někteří z nás propadnout skepsi a zapomenout cestu do kostela – a tu přichází k Janovi nějaký posel a říká: „Neplač. Hle, zvítězil lev z pokolení Judova.“ (Zj 5:5) A ve Zjevení i v tom listu Židům pokračuje ta velká bohoslužba v otevřeném chrámu a jsme povzbuzeni tím, že tento chrám je pro nás otevřen a abychom nezanedbali příležitost setkat se s Boží přítomností, která už není za oponou. A v tom textu ze Zjevení Janova už pak ani žádný chrám není, protože už tam je pro všechny blízko Pán Ježíš. Ale teď se zde ještě mluví o vstupu do chrámu. A co to znamená? My můžeme svědčit o Pánu Ježíši jako o tom, který nepřišel společenství víry uzavřít, ale naopak rozšířit. A ten text z listu Židům nás k tomu povzbuzuje, abychom sami objevili a pak se nebáli o tom mluvit, že posvátný prostor před Pánem Bohem není takový, kde by se nemohly konat dobré věci, kde by nemohla například znít hudba nebo se konat charitativní akce. Koneckonců první charitativní sbírka se konala v samotném jeruzalémském chrámu po Letnicích. My jsme zváni k tomu, abychom se podívali do Boží přítomnosti, když už nás neodděluje žádná opona. Evangelium je veřejné. Bohu díky.

405 Kristus choť svou, církev svatou

Poslání (3. čtení): Zj 3:8 Hle, otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít. Neboť ačkoli máš nepatrnou moc, zachoval jsi mé slovo a mé jméno jsi nezapřel.

Požehnání

Závěrečná píseň: 659 Až doposud nás provází