10. neděle po Trojici

118 Ó chvalte laskavého Pána

1. čtení: Ezech 12:26-28 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: „Lidský synu, hle, izraelský dům říká: ‚Vidění, které on vidí, se splní za mnoho dnů; on prorokuje pro vzdálené časy.‘ Proto jim řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Už nebude odloženo žádné mé slovo. Promluvím slovo a ono se splní, je výrok Panovníka Hospodina.“

257 Jen s Tebou být, Ježíši drahý

2. čtení: 2Tm 4 Před Bohem a Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, tě zapřísahám pro jeho příchod a jeho království: Hlásej slovo Boží, ať přijdeš vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej v trpělivém vyučování. Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním. Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím Avšak ty buď ve všem střízlivý, snášej útrapy, konej dílo zvěstovatele evangelia a cele se věnuj své službě. Neboť já již budu obětován, přišel čas mého odchodu. Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval. Nyní je pro mne připraven vavřín spravedlnosti, který mi dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce. A nejen mně, nýbrž všem, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod. Pospěš si, abys přišel za mnou co nejdřív. Démas mě totiž opustil, protože více miloval tento svět, a odešel do Tesaloniky. Krescens odešel do Galacie, Titus do Dalmácie. Jediný Lukáš je se mnou. Marka vezmi s sebou, bude mi užitečný jako pomocník. Tychika jsem poslal do Efezu. Plášť, který jsem nechal v Troadě u Karpa, přines s sebou, též knihy a zvláště pergamen. Kovář Alexandr mi způsobil mnoho zlého. Odplatí mu Pán podle jeho činů. Také ty si dej před ním pozor. Velmi se totiž stavěl proti našim slovům. Při mé první obhajobě nikdo při mně nebyl, všichni mě opustili. Kéž jim to Bůh nepočítá! Pán však při mně stál a dal mi sílu, abych mohl dovršit zvěstování evangelia, a slyšeli je všichni pohané; a byl jsem vysvobozen ze lví tlamy. Pán mě vysvobodí ze všeho zlého a zachová pro své nebeské království. Jemu patří sláva na věky věků, amen. Pozdravuj Prisku a Akvilu a rodinu Oneziforovu. Erastos zůstal v Korintu. Trofima jsem nechal v Milétu, protože byl nemocen. Pospěš si, abys přišel, než nastane zima. Pozdravuje tě Eubulos, Pudens, Linus, Klaudia a všichni bratří. Pán buď s tvým duchem. Milost s vámi.

244 Ve jméno Krista doufáme

Text kázání: Zj 2:8-11 Andělu církve ve Smyrně piš: Toto praví ten první i poslední, který byl mrtev a je živ: „Vím o tvém soužení a tvé chudobě, ale jsi bohat; vím, jak tě urážejí ti, kdo si říkají židé, ale nejsou, nýbrž je to synagoga satanova! Neboj se toho, co máš vytrpět. Hle, ďábel má některé z vás uvrhnout do vězení, abyste prošli zkouškou, a budete mít soužení po deset dní. Buď věrný až na smrt, a dám ti vítězný věnec života. Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Kdo zvítězí, tomu druhá smrt neublíží.“

V Pavlově listu z druhého čtení se dozvídáme mnoho podrobností. Občas se v Bibli setkáme s takovým osobním dopisem, jako jsme četli. Dokonce se dozvídáme, že Pavlovi spolupracovníci šli sloužit na různá místa a kromě toho že někteří odešli z církve. Všem ale nakonec přeje milost. A protože Pavel sám asi měl dost práce, zjišťuje najednou, že si zapomněl plášť, knihy (asi tedy Starý Zákon) a pergamen. Ale je rád, že jeho spolupracovníci a žáci odešli kázat do různých částí tehdejší římské říše.
A nebyl v tom sám, jak se dozvídáme i z knihy Zjevení. Jan píše totiž tzv. janovským sborům na území dnešního Turecka. Dnešní vidění apoštola Jana je církvi ve Smyrně.
Co to všechno obsahuje? Asi to byl chudý sbor ve velkém městě. (Ve Smyrně se zpracovávala na vývoz myrha a další vonné látky pro celou římskou říši. A bylo to také rodiště proslulého básníka Homéra.) Máme zde chudý sbor ve velkém městě, přitom ale duchovně bohatý, a tím je Jan povzbuzuje. A situace je taková, že lidé v tom sboru prožívají od svého okolí nějaké protivenství, nebo je Jan ve svém vidění už dopředu tuší. Timoteova církev z našeho druhého čtení prý bojovala s takovými malými skupinkami a sborečky, kde se prý předčítaly a učily tehdy populární řecké báje. Namísto evangelia.
A tak ten Janův sbor ve velkoměstě čte tento dopis. Pro dnešek si tu situaci představme asi jako Plzeň, kde jsou všichni zaměstnáni ve Škodovce, zaměstnanecké autobusy ani nestíhají, město vzkvétá – a teď je zde založen křesťanský sbor, nebo dokonce dva, a lidé se tomu diví. I nám se třeba mohou někteří dokonce posmívat – nebo se nás aspoň ptát: „A vy tomu opravdu věříte?“ Mluvili jsme o protivenství proti víře a těm různým protivníkům říká Jan (podle variant překladu) spolek satanův nebo synagoga satanova. To ale nemá být nic antisemitského, protože řecké synagogé znamená prostě shromáždění. Kdože jsou ti jejich protivníci? Někteří se jim posmívají a navíc je zde předpovězeno soužení a desetidenní vězení – to snad mělo být předpovědí pronásledování za císaře Trajána. Trvalo deset let a pravděpodobně zasáhlo i sbor ve Smyrně. I do takové situace však zní povzbuzení pro církev. Ale co ta synagoga satanova znamená dnes? My nesmíme ani naznačovat, ale zkusme se někdy podívat a zaposlouchat, kdo a za jakých okolností se skoro až zaklíná tím, že je křesťan nebo že žije v křesťanské zemi.
Takže nejen v případě Smyrny jde o křesťanský sbor, který nějakým způsobem fungoval v tehdejší společnosti a ať tak či tak, nebyl lidem lhostejný. Pak také je tomuto sboru zjeveno a apoštol Jan to zdůrazňuje, že jsou ve skutečnosti bohatí. Ačkoli před světem jsou asi navenek chudí a rozhodně v tehdejší době nepobírali žádné prostředky z Jeronymovy jednoty, protože neexistovala. A že jsou naopak bohatí vnitřně, bohatí duchovně. Vždyť co pomohou velké chrámy a křesťanská centra, která se ale nezaplní lidmi.
Při popisu toho křesťanského života pak Jan říká: Buď věrný až na smrt, a dám ti vítězný věnec života. To je jako Slovo pro Jana Husa, jehož památku jsme si připomínali na začátku prázdnin. A apoštol Pavel říká Timoteovi, že jeho misie má být trpělivá.
Co z těch slov je pro nás? Nebo jak si je můžeme vyložit a přeložit pro sebe? Předně jsem v těch kázáních na Zjevení ještě zapomněl zdůraznit, že ta Apokalypsa se netýká toho, co se bude dít „až umřeme“, řečeno trochu lidově. Spolu s Janem smíme mít naději, že to vše se týká nás pro tento život. Co se týká nás. Však on píše existujícím sborům, reálným církvím, a pro každé toto společenství má zvláštní Slovo. To bylo sedm sborů v tehdejší provincii Asii a v římské říši tvořili křesťané asi jedno procento. Ale my už dva tisíce let čteme o těch sedmi církvích, které mají své anděly, zástupce před Pánem Bohem! A tak jsou to vyhlídky pro sbor, o němž ví Pán Ježíš. On koneckonců Jana poslal prorokovat. A posílá i nás, i když dnes se můžeme navonět i jinými prostředky než myrhou – posílá nás, abychom kromě toho parfému nesli s sebou i jiný materiál. Ten, který vede k životu.
A když jsem toto kázání dopsal, napadlo mě se ještě podívat, jestli ve Smyrně dneska nějaká církev je. Smyrna se mezitím přejmenovala turecky na Izmir, ale ve městě samotném je 9 katolických kostelů, tři řeckokatolické, tři anglikánské a působí tam misie, která si říká Církev vzkříšení. To je skoro symbolické – i když je dnes na světě mnoho míst, kde se o Slovo Boží bojuje, to proroctví o církvi se naplní všude tam, kde lidé budou slyšet také to Slovo o vzkříšení, protože znamená novou naději. A právě navzdory lidským dějinám zní to Slovo, i když někdy musíme rekonstruovat doslova po zemětřesení: „Kdo zvítězí, tomu druhá smrt neublíží.“ (Zj 2:11)

275 Zavítej k nám, Stvořiteli

Sv 399 Zpívám, Pane, meč v ruce mám