Bohoslužby 11. neděle po Trojici

Introit: Ž 127:1 Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé. Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí strážný.
604 Buď sláva Bohu

1. čtení: Da 1:1-9
Píseň: 219 Hory, doly, stráně

2. čtení: Da 2:1-8.13-28.46-49
Píseň: Sv 260 Daniel

Text kázání: Zj 2:12-17 Andělu církve v Pergamu piš: Toto praví ten, který má ostrý dvousečný meč: „Vím, kde bydlíš: tam, kde je trůn satanův. Avšak pevně se držíš mého jména a nezapřel jsi víru ve mne ani ve dnech, kdy můj věrný svědek Antipas byl zabit mezi vámi, tam, kde bydlí satan. Jen to mám proti tobě, že u sebe máš zastánce učení Balaámova. Jako on učil Baláka svádět syny Izraele, aby se účastnili modlářských hostin a smilstva, tak i ty máš některé, kteří zastávají učení nikolaitů. Proto se obrať! Ne-li, brzo k tobě přijdu a budu s nimi bojovat mečem svých úst. Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze skryté many; dám mu bílý kamének, a na tom kaménku je napsáno nové jméno, které nezná nikdo než ten, kdo je dostává.“

„Vím, kde bydlíš!“ Kdybyste to jen tak zničehonic a ještě možná na opuštěném místě uslyšeli, možná byste se začali bát, kdo vás může vykrást. Ale zde jde o posilu církve.
Další dopis církvi. Má to smysl!

Církev tentokrát sídlí v krajině protivenství. Takže by to mohl být třeba dopis do Severní Koreje, kam se posílají třeba tzv. balony svobody. Na takových balonech posílají třeba balíky s Biblemi. Podobně jako u západních hranic Československa vysílala Svobodná Evropa z mobilních vysílačů na autech, tak tady je najednou i v tom našem čtení takový velký Boží rozhlas, který vysílá do nesvobody. I my si to máme připomínat, abychom se za tyto bratry a sestry modlili. Možná znáte i časopis Hlas mučedníků.
Nebo existuje duchovní výklad. Co je pro nás duchovním protivenstvím? Určitě nemá smysl lidem kolem nás třeba trhat nebo pálit horoskopy, rozbít výlohu v ezoterickém obchodu s různými kameny, amulety a horoskopy, to by nemělo smysl. Spíše je řešením do takového prostředí přinést Krista. Přinést svědectví.

Další anděl církve tak dostává povzbuzující dopis pro svou službu. Do nelehkých podmínek. Město Pergamon bylo po určitou dobu dokonce samostatným královstvím a později samo vstoupilo do římské říše. V Pergamonu se vyráběl pergamen, na který se psalo a rovněž zde byla významná knihovna, kterou sem nechala přestěhovat egyptská královna Kleopatra za vlády císaře Marka Antonia. Takže máme velké kulturní centrum. A sídlil zde odvolací soud. Jan ale předpokládá nějaké protivenství proti křesťanské víře, asi ze strany toho odvolacího soudu, kde mohli končit křesťané z celé provincie. Kteří zde skončili na nějaké udání. Neznáme jejich jména s jedinou výjimkou: Avšak pevně se držíš mého jména a nezapřel jsi víru ve mne ani ve dnech, kdy můj věrný svědek Antipas byl zabit mezi vámi, tam, kde bydlí satan. To už je pro nás asi historicky vzdálené Slovo Písma. Nebo ne? Možná známe lidi, kteří za svou víru byli zavřeni ve vězení. A ten dnešní list je navíc do města, kde byl pohanský chrám. Ten je zde nazván trůn satanův. Asi to byl chrám boha lékařství Asklepia.

Takže zhruba víme, kde se nacházíme. Je to velké kulturní centrum, ale po Pánu Bohu zdánlivě ani stopy. A Jan píše věrným křesťanům, že si všímá jejich vytrvalosti právě v takovém duchovním ohrožení. Avšak pevně se držíš mého jména a nezapřel jsi víru ve mne ani ve dnech, kdy můj věrný svědek Antipas byl zabit mezi vámi, tam, kde bydlí satan. O tom Antipasovi, věrném svědkovi, dokonce křesťanská tradice říká, že to byl pergamský biskup, kterého znal i Jan, a zemřel mučednickou smrtí. Ale ti pergamští křesťané ve skutečnosti vědí, kdo opravdu uzdravuje. A jako by nestačil jenom ten sousední Asklepiův chrám, do Pergama najednou přichází jakési učení Balaámovo. Jan zde píše křesťanům, kteří neopustili svou víru, ale současně se po očku dívají i k sousedům. A to pohanské učení je nazváno jménem starozákonního Balaáma. Jako nebezpečí, které může svádět ke kompromisům mezi Pánem Bohem a nějakým jiným učením. Protože podle starozákonního podání Balaám se měl stát poradcem a prorokem zlého krále Baláka a zlořečit Izraeli. A to učení Balaámovo je zde asi takovou šifrou, jinotajem pro nějaké nebezpečí pro křesťanský lid. Jan zde píše o pohanských hostinách. Takže těch pohanských vlivů je zde více než dost, a tu slyšíme Kristův hlas zvoucí k obrácení.

To ale zároveň neznamená, že bychom nesměli třeba chodit na návštěvu ke svým nevěřícím přátelům, to jistě můžeme. Jan má spíše na mysli situaci, kdy bychom museli nějakým způsobem zapřít svou křesťanskou víru nebo se stavět proti ní. A zase tu máme ty tajemné nikolaity, kteří jsou ztělesněním toho, co jde proti Pánu Ježíši. On sám zde mluví o meči svých úst, což může znamenat právě Slovo Písma, Slovo Boží.

Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze skryté many; dám mu bílý kamének, a na tom kaménku je napsáno nové jméno, které nezná nikdo než ten, kdo je dostává.“ Manu dostávali Izraelci na poušti při cestě z Egypta. Tedy byla darována od Hospodina. A je to tedy pokrm, který je třeba očekávat. A je to něco lepšího než ty pohanské hostiny, před nimiž se v proroctví varuje dříve. Dnes třeba spousta lidí uvažuje o reinkarnaci, o znovuzrození po smrti. Chtějí své chyby, kterých jsou si vědomi, v příštím životě napravit. To zní velice zodpovědně. Ale my zde ve skutečnosti nový život máme a dostáváme k němu i průvodce, znamení a ochranu: Právě ten bílý kamének vypadá jako nějaký tajemný ochranný amulet, čteme, že zde každý dostává nové a přitom jaksi tajemné jméno. Nebo los mezi dobrým a zlým. Možná je to také Slovo proti pohanům, ale na rozdíl od nich zde dostáváme požehnání a posvěcení od Pána Ježíše. Co to může znamenat? Před Tolerančním patentem se tajní evangelíci scházeli buď v přírodě v hlubokém lese nebo u někoho doma a měli u sebe nějaké znamení, které mezi dveřmi vždycky kontroloval kurátor. Právě proto, aby na shromáždění nepřišel nějaký agent provokatér. Nezapřel jsi svou víru, říká Pán Ježíš – a mluví do situace, kdy už ta těžká doba pominula. To může být zaslíbení i pro nás. My si můžeme brát příklad z historie sboru, z událostí, o nichž jsme třeba jen slyšeli, ale na jejich základech také něco stavíme, něco obnovujeme. A pro přítomnost a budoucnost dostáváme zjevení, abychom jako církev neochabovali, abychom se nebáli, ani neházeli flintu či spíše Bibli do žita.

Píseň: 419 Mocný Bože, př Kristovu

Závěrečná píseň: Sv 399 Zpívám, Pane, meč v ruce mám