Neděle díkůvzdání za úrodu

Introit: Lv 26:3-6 Jestliže se budete řídit mými nařízeními, dbát na má přikázání a plnit je (je výrok Hospodinův), dám vám ve vhodném čase vydatné deště, země vydá svůj výnos a stromoví na poli ponese ovoce. Výmlat bude trvat až do vinobraní a vinobraní zas až do setby. Najíte se svého pokrmu dosyta a budete sídlit ve své zemi bezpečně. Zemi daruji pokoj a nikdo vás nebude děsit, když budete spát. Učiním také přítrž řádění zlé zvěře v zemi a vaší zemí nebude procházet meč.

Píseň: Sv 412 Čeho třeba

Píseň: 223 Poděkujme svému Pánu

1. čtení: Zj 7:9-17 Potom jsem viděl, hle, tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal sečíst, ze všech ras, kmenů, národů a jazyků, jak stojí před trůnem a před tváří Beránkovou, oblečeni v bílé roucho, palmové ratolesti v rukou. A volali velikým hlasem: „Díky Spasiteli, Bohu našemu, sedícímu na trůnu, a Beránkovi.“ A všichni andělé se postavili kolem trůnu, kolem starců i těch čtyř bytostí a padli před trůnem tváří k zemi, klaněli se Bohu a volali: „Amen! Dobrořečení i sláva a moudrost, díky a čest i moc a síla Bohu našemu na věky věků. Amen!“ Jeden z těch starců na mne promluvil: „Kdo jsou a odkud přišli ti v bílém rouchu?“ Řekl jsem: „Pane můj, ty to víš!“ A on mi řekl: „To jsou ti, kteří přišli z velikého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránkově. Proto jsou před trůnem Božím a slouží mu v jeho chrámě dnem i nocí; a ten, který sedí na trůnu, bude jim záštitou. Již nebudou hladovět ani žíznit, ani slunce nebo jiný žár jim neublíží, neboť Beránek, který je před trůnem, je bude pást a povede je k pramenům vod života. A Bůh jim setře každou slzu z očí.“

Píseň: 67

2. čtení: Lv 19:9-10 Až budete ve své zemi sklízet obilí, nepožneš své pole až do samého kraje a nebudeš paběrkovat, co zbylo po žni. Ani svou vinici úplně nevysbíráš, nebudeš na své vinici paběrkovat spadaná zrnka; ponecháš je pro zchudlého a pro hosta. Já jsem Hospodin, váš Bůh.

Píseň: Sv 86 Chvála

Text kázání: 2Kor 9:6-15 Vždyť kdo skoupě rozsévá, bude také skoupě sklízet, a kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet. Každý ať dává podle toho, jak se ve svém srdci předem rozhodl, ne s nechutí ani z donucení; vždyť ‚radostného dárce miluje Bůh‘. Bůh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste vždycky měli dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo, jak je psáno: ‚Rozdělil štědře, obdaroval nuzné, dobrota jeho trvá navěky.‘ Ten, který ‚dává semeno k setbě i chléb k jídlu‘, dá vzrůst vaší setbě a rozmnoží ‚plody vaší spravedlnosti‘. Vším způsobem budete obohacováni, abyste mohli být velkoryse štědří; tak povzbudíme mnohé, aby vzdávali díky Bohu. Neboť služba této oběti nejen doplňuje, v čem mají bratří nedostatek, nýbrž také rozhojňuje díkůvzdání Bohu: Přesvědčeni touto vaší službou budou slavit Boha za to, jak jste se podřídili Kristovu evangeliu a jak štědře se projevuje vaše společenství s nimi i se všemi. Budou se za vás modlit a po vás toužit pro nesmírnou milost, kterou vám Bůh dal. Bohu budiž vzdán dík za jeho nevystižitelný dar!

Kázání: Sestry a bratří, když slyšíme o Dni díkůvzdání, je to obvykle myšleno jako díkůvzdání za úrodu. A dnes je slavíme i v našem sboru. Ale podíváme se spolu, jestli to náhodou nemůže znamenat i něco jiného a jestli se v tom díkůvzdání také nenajdeme sami.

Díkůvzdání je asi dnes nejznámější ve Spojených státech, kde je opravdu velkým svátkem. Ale původ má již ve Starém Zákoně, jako jsme slyšeli i v dnešních čteních.
Co to díkůvzdání nese s sebou? Především důvěru v Boží moc i v čase soužení, protože už je Božímu lidu předpovězeno vítězství. To slyšíme i ze Zjevení Janova a je to zaslíbení, které se týká i té naší úrody. Lidé, kteří uvěřili v Pána Ježíše, i když prošli lecjakými nesnázemi, jdou nyní před Boží trůn a hovoří se tam o Boží hojnosti. Již nebudou hladovět ani žíznit, slunce ani jiný žár jim neublíží, zní to zaslíbení. Jak se to ukazuje? Mimo jiné oslavou hojnosti, ale zároveň to nefunguje tak, že by nezdar byl synonymem Božího nezájmu či odstoupení od člověka. Často my lidé jsme zvyklí počítat až ukrutně přesně, ale u Hospodina mohou 1 a 1 být někdy i 3, záleží na velikosti jedniček.

A toho se týká také naše díkůvzdání, jak nám dal Pán Bůh vzrůst těm darům, my jsme pak také povoláni, abychom se o tu úrodu dokázali rozdělit. Možná schováváte starý chleba nebo skořápky od vajec, a teď si představte, že mnohdy v supermarketech starý neprodaný chleba rovnou vyhazují. Starozákonní příkaz, naplněný pak v knize Rut, byl a je dobrým ustanovením Zákona Božího pro potřebné. Nakonec může být dost pro všechny; i o tom je díkůvzdání.

Ty starozákonní příkazy se týkaly tehdejších darů, toho, co bylo pro člověka potřebné, v knize Rut je to situace, kdy v zemi byl hlad. Poprvé je tak v Bibli jmenován Betlém, což v hebrejštině znamená Dům chleba. A co tedy znamenalo to ustanovení nežnout pole až do konce, nesklízet až do kraje? Mysleli tak právě na potřebné, chudé, bezdomovce, tuláky, cizince, kteří mohou jít kolem. My charitu a diakonii tak nějak známe. Vždy závisí jen na naší ochotě ty dary vzájemně sdílet. A naopak mnohé velké civilizace paradoxně zanikly v nadbytku. Jako to zní z Ježíšova podobenství o boháči a jeho stodolách: „Řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.‘ Ale Bůh mu řekl: ‚Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?‘ Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem.“ (Lk 12:19-20) To se netýká jenom dnešního svátku díkůvzdání, ale celého roku: Četl jsem týdnu zamyšlení bratra Davida Nováka z Církve bratrské s názvem O lakomství a štědrosti: Byl nám dán sedmidenní týden, ale v jednom z těchto dnů nesmíš kumulovat kapitál. – Tolik řečeno dnešními slovy, co znamená na jednu stranu dar dne odpočinutí, ale také zastavení nad tím, že Pán Bůh se o nás postará. A bude všeho dokonce tolik, to už teď rozvíjím svoje úvahy, že můžeme přinést něco z toho jako oběť. A vůbec nevadí, že nemáme oltář, protože oltář je vlastně stůl (ten máme) a ještě předtím i obyčejný kámen, kam se přinášely oběti a také se jedlo. Vůbec nejsou důležité tyto historické podoby, důležité je to, že ty posvěcené pokrmy se pak mohou rozdílet.

S touto myšlenkou se ještě vrátím do Starého Zákona, kde při nejrůznějších příležitostech přinášeli dary, mnohdy i zvířecí: Při některých svátcích se pak to obětované maso upeklo a mohlo se jíst, někde je připojen i konkrétní příkaz rozdílení chudým. Byla to třeba takzvaná oběť pokojná. A při židovských svátcích se někdy nechává jedna židle u stolu volná, ovšem i s připravenými pokrmy. Podle některé tradice pro Eliáše, který má oznámit příchod Božího Království, podle jiných tradic pro pocestného. A z knihy Leviticus jsme slyšeli ten příkaz nežnout pole až do kraje, ale nechat pro potřebné. Na to pak také mohla spoléhat Rut, když na téměř sklizeném poli chtěla sbírat klasy. A nakonec dostala celé společenství Božího domu. A jak to Boží zaslíbení, které jsme dnes slyšeli, můžeme naplňovat dnes? Existují třeba potravinové banky. Kontejnery pro oblečení do Červeného kříže. Ve Švédsku věší na plot sáčky s jablky, která si může z velké úrody nabídnout kdokoli. A tuším v F. L. Věkovi od Aloise Jiráska nechávala maminka na okně hrnek mléka a kus chleba pro místního tuláka, který se styděl zaklepat u dveří. Takových inspirací je řada, a proto když mluvíme o díkůvzdání, sami určitě objevíme nějaké možnosti. Na nás právě je, jak vyjádříme tu vděčnost Bohu. Ale i lidem. Třeba takto:
Jistě, že pociťujeme před Pánem Bohem i druhými lidmi své chyby a nedostatky. Ale cestou může být právě díkůvzdání za to, co jsme získali dobrého: Jak to totiž jinak zní – „Promiň, zase jdu pozdě.“ Nebo „Děkuji, že jsi na mě počkal.“ – „Omlouvám se ti, že jsem takový náladový.“ Nebo „Děkuju, že máš se mnou takovou trpělivost“. – „Promiň, že jsem tak ukecaný“ – a místo toho „Děkuju, že mě posloucháš“. I takto může vypadat díkůvzdání.

A takovýmto způsobem můžeme předávat Boží dary a své Boží povolání dál a dělo se tak i od nejstarších dob církve - proto i apoštol Pavel říká, že on zasadil, jeho spolupracovníci jako například Apollos zalévali – ale vzrůst této úrodě dal Bůh sám.

Píseň: Sv 109 Jak vzácnou přízeň

Přímluvy: Všemohoucí dobrý Bože, ty dáváš příznivé počasí a zavlažuješ zemi, aby mohla vydat své plody. Přijmi dík za to, co jsme sklidili, požehnej všem, kdo obdělávají půdu a dej, ať se z letošní úrody nasytí také ti, kdo dosud trpí hlady. Přijmi tyto prvotiny úrody, které jsou pro nás znamením tvého požehnání, tvé dobroty a lásky k nám, neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků.
Bože, prosíme tě, dej, ať tyto pokrmy jsou nám znamením tvého požehnání. Požehnej všem, kdo je s láskou připravili. Přijmi pozvání do našich domovů. Zůstávej s námi, ať stále zakoušíme tvou přítomnost. Doveď nás všechny až ke stolu ve svém nebeském království, kde žiješ a kraluješ na věky věků.
Pane, náš Bože, ty nám dáváš mnoho dobrých darů. Také víno je tvým darem. Je plodem země i lidské práce a tvůj Syn Ježíš Kristus si je zvolil jako znamení nové smlouvy ve své Krvi. Požehnej ty, kdo víno pěstují a připravují a také nás a dej, ať víno přijmeme jako dar tvé lásky k nám. Pomoz nám, ať stále zakoušíme, že jsi Bůh pravý, dobrý a věrný, který vlévá radost do lidských srdcí a upevňuje naše společenství. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.
Bože, ty všechno řídíš s obdivuhodnou moudrostí a láskou; dovoláváme se tvé prozřetelnosti a prosíme tě za požehnání za tento kraj a celou naši vlast: dej ducha moudrosti a spravedlnosti těm, kdo mají v rukou moc a jsou odpovědni za blaho společnosti, a všechny občany veď ke svědomitosti a poctivosti, abychom ve vzájemné svornosti usilovali o pravý pokoj a šťastnou budoucnost. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.
Modlitba Páně

Závěrečná píseň: 421 Ach, zůstaň svou milostí