Jak prorok dvakrát snědl proroctví

582 Toužíme v lásce žíti stále

1. čtení: 1Kr 18:1.17-28.30.36-38

68:8-13

2. čtení: Ezech 2:8-3:11

671 Dej nám moudrost, odvahu

Text kázání: Zj 10:1-11

Sestry a bratří,
dnes jsem si vzal na pomoc dva proroky, Elijáše a Jana zvaného Theolog, tedy zapisovatele knihy Zjevení. – A první, co si musíme říct, nemá smysl vybírat z Bible jenom šlehačku a naopak si máme přiznat, že jsou v Písmu pro nás zachovány i připálené kousky. Možná to je na Bibli pěkné, že se dozvíme i o tom, jak jednotliví lidé prožívali své životy s Pánem Bohem nebo bez něj, jak třeba probíhalo jejich obrácení, často i opakované. A také jak se plní v našem životě proroctví a znamení. Na to teď nemusíme rychle vzpomínat, jestli se nám něco konkrétního splnilo. Ne vždycky se obracejí davy jako při oběti Elijášově a naopak někdy to vypadá jako za proroka Samuele, kdy lidé Izraele nepřišli k bohoslužbě celkem po dvacet let. A zápas Elijáše s Baalovými proroky na Karmelu se odehrává v situaci, kdy v zemi byl tři roky hlad. Představte si, že by byl hlad. Asi bychom měli jiné starosti a teď v tom okamžiku bychom začali opravovat kostel. A něco podobného dělá Elijáš. On totiž na tom Karmelu nebyl první. Oltář Hospodinu tam tedy byl, jenže zbořený. A Elijáš teď za velkého sucha nemá nic lepšího na práci než opravovat oltář. Jeden kámen, druhý kámen, dvanáctý kámen … hotovo, a najednou jsou tu i proroci Baalovi a začíná soutěž v bohoslužbách. – Co to u všech všudy má znamenat pro nás dnes?

My třeba i v té knize Zjevení máme takové obrazy, které si dnes už musíme vysvětlit, něco platí jen pro nás konkrétně a nikdo o tom ani nemusí vědět, něco je zjevením pro církev, něco pro celý národ … Ale nezoufejme, pokud u ranního kafe nedostaneme zjevení nebo pokud se nám zdá, že dnešní heslo Jednoty bratrské fakt musel někdo vybrat po pátém pivu - ani to Boží mlčení, jak jsme o něm mluvili minule, nás nemusí lekat. Nebojme se, pokud se zdá, že Pán Bůh spí, podobně jako se Baalovi posmíval právě Elijáš. Podívejme se, zda neuvidíme znamení:

Setkáváme se totiž na počátku s duhou, která je v Bibli znamením Boží přízně. Duhu uviděl třeba i Noe v arše, když začala opadat voda při potopě světa.
Na další cestu se zde objevuje anděl – ten má v ruce knížečku, do té se dá asi zapsat jen málo, bude to takové stručné heslo na cestu. A navíc to, co je tam napsáno, se dá skrýt. Ne všechna biblická slova mohou zaznít v každé situaci, někdy si potřebujeme tu knížečku schovat pro jiný čas. Náhle se ozval hrom – ale uvědomme si, co hrom znamená: není třeba se bát, hrom je jen zvukový efekt blesku. Někdy se však dostaneme do situace, kdy se bojíme jen hromu nebo zkrátka úkazů, které nás nemusejí vůbec děsit. Třeba i ve špatných snech nebo se zkrátka lekneme toho, co nečekáme a co nás překvapí. Ale není třeba se bát. Včera večer byl ohňostroj a tady se stává něco podobného: Pokud bychom se báli, že to kolem nás až moc bouchá a nevíme, co se děje, je tu Pán Bůh, který nás k sobě přivine.

A najednou se říká, že lhůta je u konce, končí ta znamení, pohromy, nebeské ohňostroje a jiné úkazy a mají se zde naplnit Boží tajemství. Jestliže se Boží tajemství naplňují, znamená to nějaké nové směřování nebo zjevení pro církev. Věřím, že máme takové chvíle a úkazy i dnes. Jenom bychom je neměli propásnout.

Máme zde proroctví a najednou má Jan tu knihu sníst. Takový obraz se objevuje už ve Starém Zákoně v proroctví Ezechielově.
Jan má tedy sníst knihu podobně jako prorok Ezechiel. Jan snědl tu knihu, byla sladká jako med, ale zhořkla mu v žaludku. Prý je to znamení toho, že nemáme přeslazený svět, ale také jsme v situaci nějaké hořkosti, kterou máme projít nebo překonat. Třeba při exodu z Egypta nestihli Izraelci nechat vykvasit chleba, a tak se na Blízkém Východě a nejen tam jí dodnes nekvašený; a také jedli hořké byliny, což si židé dodnes připomínají o Velikonocích. (Pokud byste to chtěli vyzkoušet, nejblíže té chuti je rukola. Sám jsem ji s nekvašeným chlebem jedl.) Život je hořký, bohudík, říká jedna reklama. Ne že bychom na sebe museli svolávat pohromy a bičovat se, ale když budeme počítat s tím, že se nám nemusí dařit vše, co si naplánujeme a na co si vytvoříme zásoby, ulehčí se nám a nebudeme obviňovat ani Pána Boha, Velkého bratra, počasí ani cokoli jiného.

A co znamená to Slovo na konci, že máme porokovat proti národům? Asi dokážeme uvážit, kde se lidu Božímu daří a kde je pronásledován. A to prorokování může být prostě odhadnutí situace, co je pro nás dobré a kudy máme jít dál. Kdy přijímáme znamení a kdy se jenom bojíme ohňostroje, který se odpaluje sto metrů od nás. Znamená to samozřejmě neprorokovat z vlastní síly, ale s prosbou o Ducha Svatého. A co s těmi všemi skutečnými pohromami? Podle židovské teologie stačí pro běh světa dokonce třicet šest spravedlivých. Tak si představme, že to vše teď závisí jen na nás. Co pro Boží království uděláme?

Sv 182

559 Ó ujmi ruku moji