19. neděle po Trojici

1. čtení: Ž 8

2. čtení: Zj 10:1-4.15-19 Tu mi byla dána rákosová míra a anděl mi řekl: „Vstaň, změř Boží chrám i oltář a spočítej ty, kteří se tam klanějí. Ale vnější chrámový dvůr vynech a neměř, protože byl vydán pohanům; ti budou pustošit svaté město po dvaačtyřicet měsíců. A povolám své dva svědky, a oblečeni v smuteční šat budou prorokovat tisíc dvě stě šedesát dní.“ To jsou ty dvě olivy a ty dva svícny, které stojí před Pánem země.
Zatroubil sedmý anděl. A ozvaly se mocné hlasy v nebi: „Vlády nad světem se ujal náš Pán a jeho Mesiáš; a bude kralovat na věky věků.“ Čtyřiadvacet starců, sedících na svých trůnech před Bohem, padlo na kolena, klaněli se Bohu a volali: „Dobrořečíme tobě, Pane Bože všemohoucí, který jsi a kterýs byl, že ses chopil veliké moci, která ti náleží, a ujal ses vlády. Rozzuřily se národy, ale přišel hněv tvůj, čas, abys soudil mrtvé, odměnil své služebníky proroky a všechny, kdo jsou svatí a mají úctu ke tvému jménu, malé i velké; abys zahubil ty, kdo hubili zemi.“ Tu se otevřel Boží chrám v nebesích, a bylo v něm vidět schránu jeho smlouvy; rozpoutaly se blesky a rachot hromu, zemětřesení a hrozné krupobití.

Text kázání: Ezd 3:1-6 Když nastal sedmý měsíc a Izraelci již byli v městech, shromáždil se lid jednomyslně do Jeruzaléma. Jéšua, syn Jósadakův, s bratry kněžími a Zerubábel, syn Šealtíelův, se svými bratry začali budovat oltář Bohu Izraele, aby na něm mohli obětovat zápalné oběti, jak je předepsáno v zákoně Mojžíše, muže Božího. Zřídili oltář na jeho původních základech, neboť žili ve strachu z národů zemí, a obětovali na něm zápalné oběti Hospodinu, zápaly jitřní a večerní. Potom slavili svátek stánků, jak je předepsáno. Každý den přinášeli zápalné oběti v počtu stanoveném pro onen den. Vedle nich také každodenní zápalnou oběť, oběť při každém novoluní a při všech slavnostech zasvěcených Hospodinu, mimo vše, co kdo Hospodinu obětoval dobrovolně. V první den sedmého měsíce začali obětovat zápalné oběti Hospodinu, i když ještě nebyly položeny základy Hospodinova chrámu.

Kázání:

Sestry a bratří, představte si, že by teď stál před námi úkol vybudovat kostel. Co bychom udělali jako první a jak bychom postupovali?
Proroci Ezdráš a Nehemiáš žili a prorokovali v době obnovení chrámu v Jeruzalémě, v době, kdy se vrátili, jako celý lid Izrael, z babylonského zajetí. A jak je naprosto pochopitelné, že lidé neustále řeší své existenční starosti, pak se některé biblické výpovědi míjí s naší zkušeností, s naším světem – přistěhuju se, nota bene vrátím se z vyhnanství, tak mám dost jiných starostí a zabere mi to spoustu času … ale tady vůbec neslyšíme, že by si každá rodina začala stavět dům. Pro Izraelce byl centrem všeho důležitého chrám a pokud cestou konali nějaké bohoslužby, nic bližšího o tom nevíme. Teď už jsou doma a dozvídáme se hlavně o stavbě chrámu. Na soukromé bydlení se tu buď nemyslí, nebo měli s sebou stany, nebo se prostě předpokládá, že prozatím bude stačit zázemí chrámu. Pro Izraelce byl chrám centrem všeho důležitého.
A tak se na tu stavbu chrámu podívejme: Oni nezačínají stavět ten chrám samotný, jeho zdi a základy, ale oltář. Dříve kromě stanu setkávání, kam navíc mohl vstoupit jen Mojžíš, slavili bohoslužby pod širým nebem. A nyní, př této stavbě už zase doma, nejprve slavili svátek stánků (Sukót), i když ještě nebyly položeny základy Hospodinova chrámu, to je tam zdůrazněno. Co to znamená pro nás? Máme tu nějaký úkol a zároveň k němu Boží požehnání. Co to znamená pro nás? Znamená to něco pro naše společenství sboru? Znamená to něco pro náš kostel? Na všech těchto místech zdůrazňují vykladači Boží a lidskou spolupráci. Jak budeme spolupracovat s Pánem Bohem?
My čteme o oltáři a o chrámu, a při těch bohoslužbách se různě může projevit Boží moc. V Janově vidění pak o mnoho let později čteme o velké bouři a někdy se těžko vysvětluje, že Boží moc a nějaká znamení se mohou ukázat i zde. A dvanáct set šedesát dní, to jest tři a půl roku, se má prorokovat. A dokonce se ví o tom, že Jeruzalém bude zničen. Ale pořád zde zůstává prostor pro Hospodinovy věrné, to vidíme i z pozdější historie Izraele, který byl zachován až do dnešních dnů.
Co to ten Ezdráš vlastně měl za úkol? V Bibli máme knihy Ezdráš a Nehemiáš, to původně byl v židovské Bibli svitek se dvěma díly a oba jsou z doby této obnovy chrámu po návratu z babylonského zajetí. A podívejme se na ten stavební protokol: Napřed nehloubili základy, neshromažďovali stavební materiál, ale postavili Hospodinu oltář a ten potom obestavovali samotným chrámem. Co to může znamenat? Třeba je to k zamyšlení, co stavíme do středu svých staveb a svého života. Ve Zjevení se říká, že věrného postaví Pán Bůh jako sloup ve svém chrámu. (Zj 3:12) A i když je pustošeno svaté město, i když třeba některý ze sborů, jako v Přešticích například, přišel v minulosti o kostel, jsou tu zase zmíněni ti věrní, kteří zůstali. A důležité je, že to konečné vyrovnání patří Pánu Bohu. V některých městech, třeba v Šumperku, v Žatci nebo v Aši užívá naše církev německé kostely.
To dnešní čtení Ezdráše je z návratu z babylonského zajetí po nástupu perského krále Kýra. Proto jej někteří pokládali za mesiáše, ale to je jiný příběh. Takže porobení Izraelci se vrátili do své země a slavili bohoslužby pod širým nebem! A to v měsíci tišrí, což je zhruba naše září. Každý den přinášeli oběti a konali bohoslužby. Zdejší pamětníci mi vyprávěli, že když náš kraj osvobodili Američané, v každém místě se nejprve zajímali, kde je kostel nebo kaplička, tyto svatostánky pak byly neustále otevřeny, vyzdobeny květinami a zejména ti američtí vojáci chodili snad každý den do kostela a na mši. I v našem kostele bývaly v roce 1945 česko-americké bohoslužby vděčnosti.
Zde tedy máme podle Ezdrášova svědectví obnovenou bohoslužbu. Začínali v podstatě z ničeho. Zkuste si někdy za dlouhých zimních večerů číst 3. knihu Mojžíšovu, kolik tam je rituálních předpisů a posvátných předmětů, a teď, tak třeba generaci po zjevení této knihy, je zde ale opravdu reformovaná bohoslužba bez chrámu, bez obětí, bez svatyně svatých, dokonce ani nevíme, jak se jí účastnili ti levitští kněží, kteří byli zvlášť ustanoveni – prostě je to taková fakt protestantská bohoslužba Slova, sice teda s oltářem, ale bez všech těch rituálních potřeb a navíc pod širým nebem.
A co si z toho Starého Zákona, z té stavby a vlastně nestavby chrámu máme něco vytěžit pro nás, co si z toho můžeme vzít? Kostel máme, tolik obětních a rituálních příkazů nepotřebujeme … To, co jsme četli, byly bohoslužby vděčnosti! Díkůvzdání! A my už postavený chrám máme, musíme se o něj nějak starat a zařídit to tak, aby „v domě Hospodinově zůstalo mnoho příbytků“ (J 14:2) pro každého.

Modlitba: Pane Bože, děkujeme Ti za náš kostel a jeho prostory, kam se všichni vejdeme a najdeme zde své místo. Děkujeme za stavitele Žižkova domu i velkého kostela, jejichž dílo používáme. Dej, abychom nikomu nezavírali. A abychom se dokázali radovat. O to prosíme, o Tvou radost a Tvého Ducha, amen.