Poslední neděle církevního roku

Píseň: 544 Pomoc naše budiž z Tebe

1. čtení: Ž 78:15-20

Píseň: 244 Ve jméno Krista doufáme sl. 1-6

2. čtení: Zj 13:11-18 Vtom jsem viděl jinou šelmu, jak vyvstala ze země: měla dva rohy jako beránek, ale mluvila jako drak. Z pověření té první šelmy vykonává veškerou její moc. Nutí zemi a její obyvatele, aby klekali před první šelmou, které se zahojila její smrtelná rána. A činí veliká znamení, dokonce i oheň z nebe nechá před zraky lidí sestoupit na zem. Bylo jí dáno dělat znamení ke cti první šelmy a svádět jimi obyvatele země; rozkazuje obyvatelům země, aby postavili sochu té šelmě, která byla smrtelně zraněna mečem, a přece zůstala naživu. Je jí dáno, aby do sochy té šelmy vdechla život, takže ta socha mluvila a vydala rozkaz, že zemřou všichni, kdo před ní nepokleknou. A nutí všechny, malé i veliké, bohaté i chudé, svobodné i otroky, aby měli na pravé ruce nebo na čele cejch, aby nemohl kupovat ani prodávat, kdo není označen jménem té šelmy nebo číslicí jejího jména. To je třeba pochopit: kdo má rozum, ať sečte číslice té šelmy. To číslo označuje člověka, a je to číslo šest set šedesát šest.

Píseň: 499 Jezu, přispěj ku pomoci

Text kázání: 1Kor 10:11-21 To, co se jim stalo, je výstražný obraz a bylo to napsáno k napomenutí nám, které zastihl přelom věků. A proto ten, kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl. Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát. A proto, moji milovaní, utíkejte před modlářstvím. Mluvím k vám jako k rozumným lidem; posuďte sami, co říkám: Není kalich požehnání, za nějž děkujeme, účastí na krvi Kristově? A není chléb, který lámeme, účastí na těle Kristově? Protože je jeden chléb, jsme my mnozí jedno tělo, neboť všichni máme podíl na jednom chlebu. Pohleďte na Izraelský lid: Nespojuje ty, kteří jedí oběti, společenství oltáře? Co tím chci říci? Že pokrm obětovaný modlám něco znamená? Nebo že modla něco znamená? Nikoli, nýbrž že to, co pohané obětují, obětují démonům, a ne Bohu. Nechci, abyste vešli ve společenství s démony. Nemůžete pít kalich Páně i kalich démonů. Nemůžete mít účast na stolu Páně i na stolu démonů.

Kázání: Sestry a bratří, dnes bych se spolu s vámi chtěl podívat na otázku, která mě napadla minulý týden. Máme ji možná formulovanou různě, ale občas nás napadne: Cožpak neexistuje nějaká laboratoř, nějaký trenažér, nějaký pokusný papír, na němž bychom si mohli dopředu vyzkoušet různé životní situace? Už proto, že se bojíme, nebo proto, abychom někomu neublížili? A možná takováto otázka přichází ve chvíli, kdy se nám něco ale opravdu nepovedlo. – A pak jsem poslouchal rozhlasový rozhovor s hercem Vladimírem Javorským a ten říkal, že i nacvičené situace prožijete tisíckrát a pak zjistíte jednou, že to zase neumíte, že to ještě pořád nestačí. – Takový stav jsme asi zažili všichni, a ne jednou.
Tak si tu otázku položme znovu: Nemáme trenažér a nějakou zkušebnu k situacím v našem životě? A odpověď zní: - Ale máme, Izrael! A s tím počítá i apoštol Pavel, když na základě dějin Izraele píše do svého korintského sboru. Vezmeme si příklad z Izraele:

☛Už znali jediného Boha. ☛Měli Desatero. ☛Měli bohoslužbu. ☛Měli kazatele, tedy proroky a předtím Mojžíše, Jozua a patriarchy lidu. ☛Sedmidenní týden se dnem odpočinku. ☛A jejich zemi, kterou jim Hospodin dal, nemá dodnes spoustu lidí rádo a s výjimkou vlády pár rozumných králů byli v neustálém nebezpečí a nejméně dvakrát se ocitli v otroctví. A i potom 1878 let žili po celém světě úplně bez vlastní země. (70 zničen Chrám Římany, 1948 vyhlášen Stát Izrael.) To zase naštěstí my nemáme. Takže příklad bychom měli a Pavel Korintským píše jako těm, které zastihl přelom věků. Nebo konec věků. Nebo konec času. To podle toho, jak to přeložíme. Každé má svůj smysl. A tu jde o to, jako překládají kraličtí, abychom nebyli žádostivi zlého. Pavel, sám jako Žid a bývalý farizejský učenec, popisuje přechod pouští z Egypta do Izraele a mluví o tom jako o zkoušce lidu Božího: To, co se jim stalo, je výstražný obraz a bylo to napsáno k napomenutí nám, které zastihl přelom věků. Ukazuje tedy, že lidské dějiny mají smysl. Můžeme z nich také brát ponaučení. Židé jsou vlastně vynálezci dějepisu, první zjistili, že čas vede odněkud někam, že můžeme uvažovat o nějaké časové ose, dějinách a podobně. A co je pro nás také důležité, lidé mají v Bibli konkrétní jména. A to vše oproti třeba kulturám východním, které věří, že čas (a lidský život) se může opakovat. A proto ten, kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl. Tak, jako je to předpovězeno pro poslední časy, kdy Jan ve svém vidění spatřil, že celá země šla za tou šelmou, jak jsme četli minule. Irský spisovatel C. S. Lewis ve své knize Rady zkušeného ďábla píše přesně o takových situacích, kterým my lidé můžeme podlehnout, náš protivník zná naše slabá místa, a tak nám znemožňuje cestu, chceme-li například přestat kouřit nebo dokázat něco ve vzdělání, naučit se hrát na hudební nástroj, tu abychom nebyli žádostivi zlého – právě abychom si místo Pána Boha nenašli nějakou náhražku. Když nám právě ten ďábel podkopává naše snažení. Nebo jistě známe situace, kdy se snažíme co nejlépe zajistit to, co prospěje našim bližním, a to těm nejdražším, a vždycky se nám alespoň jednou za den něco rozsype pod rukama.
„Smůla mě provází odmalička. Už při křtu mě pan farář polil inkoustem místo vodou“, četl jsem jednou v dětské knížce od Jaroslava Foglara. Můžeme přijít do různě absurdních a nešťastných situací, a tu se nám může zdát, že právě nad takovými se prostě ďábel chechtá a mně se dokonce jednou zdálo, že jsem zakopl s kalichem. To se asi nestává každému, ale ten ďábel prostě chce, abychom v takových situacích to neřešili s Pánem Bohem, ale obrátili se na druhou stranu Síly, to jest k němu, k Ďáblu.

Ale apoštol Pavel říká: Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát. Líbí se mi zde slovo východisko – znamená, že když kráčíme po té časové ose, můžeme příště udělat lépe to, co se nám nepovedlo. To vše bylo napsáno k našemu poučení, dokládá to apoštol Pavel. Příkladů by bylo spousta. Od dob, kdy jsem zakopl o lem vypůjčeného taláru a jen taktak jsem se zachytil zábradlí na schodech kazatelny, vím, že talár je nejlépe nadzvednout. To byl zrovna takový docela úsměvný příklad, jenže někdy to není tak jednoduché, a tu utíkáme k různým pomocníčkům a ďáblíčkům. Apoštol Pavel s tím počítá, a proto píše: A proto, moji milovaní, utíkejte před modlářstvím. Mluvím k vám jako k rozumným lidem; posuďte sami, co říkám. Ti jeho řečtí posluchači si dokázali přebrat, co v jejich prostředí znamená etika, pořádek ve státě, řád dokonce i v řecké poezii – a apoštol Pavel jim říká: Ano, a tento řád nám dává dobrý Pán Bůh. Ale kde tam do toho pasuje či spíše nepasuje ten ďábel? Nemůžete pít kalich Páně i kalich démonů. Nemůžete mít účast na stolu Páně i na stolu démonů, píše apoštol Pavel. A když ďábel pokoušel Pána Ježíše na poušti, Ježíš mu říká: Hypage, Sataná – což nejpřesněji přeloženo znamená Vypadni, satane – a tak Pán Ježíš oddělil dobré od zlého, protože pak čteme, že ho ďábel opustil, tu andělé přistoupili a obsluhovali ho. A tento Ježíšův příklad platí i vůči těm šelmám a ďáblům nadřízeným i podřízeným.
Jak to dopadalo ve Zjevení? Druhá šelma vypadala jako beránek, ale mluvila jako drak. I když se nepřítel Boží pěkně obleče, jazyk mu zůstane. Jestli si vzpomínáte, první šelmě najednou vyrostla nová hlava. A i když byl celý drak ozdoben korunami, ten Boží nepřítel to nějak odflákl. Koruny se houpaly drakovým hlavám na rozích, byl to takový drak, který jako by šel z hospody a cestou vyloupil trůnní sál krále.

Ale ve Zjevení máme jednou varování, jednou odhalení věcí budoucích. Na to se zaměřili všichni čtenáři, kazatelé a vykladači Bible, kdo je tou šelmou a co znamená to číslo 666. Dosazovali tam tehdejší římské císaře. Mohl to být císař Nero, který sice pronásledoval křesťany, ale pak byl také obviněn ze zapálení Říma, musel utéci a skrývat se. Nebo to mohl být i císař Domicián, ale může to být pro všechny křesťany ten, kdo jim bránil ve víře, ať je to drak nebo jeho agent, který by nemohl nic dělat, kdyby mu nedal ten drak příslušné pověření. Proto je tu další rada zkušeného ďábla o tom, že lidé podléhají různému modlářství, k němuž jsou sz obrazy užívané v NZ – a to se týkalo i pohanských hostin, o nichž mluví apoštol Pavel. Nám se možná zdá, že nějaké nebezpečí modlářství nám hrozit nemůže, ale jen nabývá moderní podoby. A apoštol Pavel nemusel vědět, že někdo vynalezne hrací automaty, cigarety nebo půjčky po telefonu či svůdné nabídky mobilních tarifů. Hovoří prostě o ďáblových svodech. Proto pro něj, pro Pavla, je důležitá večeře Páně právě v tak ostrém protikladu k pohanským hostinám (když hovoří dokonce o stole démonů), právě v tak ostrém protikladu dobra a zla.

Pavel říká korintským a říká i nám: Podívejme se a užívejme rozumu k tomu, abychom poznali ty špatné znaky vedoucí k „šelmě“. Příklad máme už z Izraele. Když se Mojžíš modlí na hoře poté, co obdržel Desatero a lid si mezitím odlil zlaté tele, Mojžíš říká v modlitbě Hospodinu: „Hospodine, proč plane tvůj hněv proti tvému lidu, který jsi vyvedl velikou silou a pevnou rukou z egyptské země? Proč mají Egypťané říkat: ‚Vyvedl je se zlým úmyslem, aby je v horách povraždil a nadobro je smetl z povrchu země.‘ Upusť od svého planoucího hněvu. Dej se pohnout k lítosti nad zlem, jež proti svému lidu zamýšlíš. Rozpomeň se na Abrahama, na Izáka a na Izraele, své služebníky, kterým jsi sám při sobě přísahal a vyhlásil: Rozmnožím vaše potomstvo jako nebeské hvězdy a celou tuto zemi, jak jsem řekl, dám vašemu potomstvu, aby ji navěky mělo v dědictví.“ A Hospodin se dal pohnout k lítosti nad zlem, o němž mluvil, že je dopustí na svůj lid. (Ex 32:11-14). Proto Kristus zvítězil (pro nás i pro Izrael) a na nás pak je, abychom ty dopravní značky, které v Bibli máme, neignorovali.

Píseň: 99 Aj, Pán kraluje

Slovo na cestu: Jr 33:3 Volej ke mně a odpovím ti. Chci ti oznámit veliké a nedostupné věci, které neznáš.“

Požehnání
Závěrečná píseň: 671 Dej mi, Pane, bdělé srdce