4. neděle adventní: Několik andělů (evangelium pro muže a pro ženy)

Píseň: Sv 239 Připravujte cestu

1. čtení: Ž 102:17-23

Píseň: 102

2. čtení: Lk 1:26-56

Píseň: 267 Rosu dejte, ó nebesa

Text kázání: Mt 1:18-23
Narození Ježíše Krista se událo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého.
Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají.
Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého.
Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“
To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka:
‚Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel,‘ to jest přeloženo ‚Bůh s námi‘.
Když se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův, a přijal svou manželku
k sobě.

Kázání: Sestry a bratří, těch předvánočních příběhů jsme určitě v životě pár slyšeli biblických i převyprávěných; a tak mě Duch Svatý v této otázce přivedl k tomu vzít si dvě podání evangelia a říci si, co se dozvídáme. Přijdeme na zajímavé věci.

Skoro to totiž vypadá, jako bychom v Bibli měli evangelium pro ženy a evangelium pro muže. Odhadli byste, které je které? Vypadá to, že Matoušovo jako by bylo pro muže, Lukášovo pro ženy. I podle postav je to celkem poznat.

A možná to tak je. Tak nejprve to Lukášovo, pro ženy: Maria se vydala na cestu, ano na rodinnou návštěvu, ale vysoko do hor. (Jeruzalém leží na náhorní plošině, takže to byla slušná vysokohorská túra.) Stálo jí to za to? Toto evangelium je jiné tím, že se věnuje menšinovým otázkám. Potkáme se tam s lidmi, kteří se v jiných evangeliích nezmiňují buď vůbec nebo jenom okrajově. V Lukášově evangeliu jsou třeba pastýři, to byla dlouhou dobu chudina, možná jsme nejen v pohádkách slyšeli o někom, kdo bydlel v tzv. obecní pastoušce, to byl v podstatě takový obecní útulek pro seniory. Dále se dozvíme o poutnících, kteří měli jiné náboženství. Ale po pořádku. Také jsou tam ovšem ženy a je zde zajímavá podrobnost, že Maria nešla k Alžbětě jen tak na nějakou návštěvu na kafe a zákusky, ale zůstala u ní celé tři měsíce. A nejen že je to dámská návštěva, slyšíme tam třeba i vyznání víry.

A co na to Matouš? Ten zase řeší Josefovo dilema. (Nemluvě o tom, že rodokmen citovaný u Matouše je veden až na čestné výjimky po mužské linii.) Dejme tomu, že se mezitím už stalo to, co jsme četli u Lukáše, setkání Marie a Alžběty, a teď se s novou situací vyrovnává Josef. I k němu přijde anděl, posel, aby jej povzbudil. Josef se chtěl zachovat jako muž spravedlivý, jak čteme, podle židovského práva, ale zároveň nechtěl svou snoubenku vystavit společenskému znemožnění a možná dokonce i trestu ukamenování. Proto se u Matouše říká, že ji chtěl propustit potají. Chtěl dodržet Mojžíšův zákon, náboženské právo, a zároveň se chtěl zachovat spravedlivě. A že se v lidských dějinách i našich osobních životech událo nějakého účtování. Co chtěli Češi od Němců, respektive Rakušanů, Němci od Čechů, Slováci okusovaní na mapě taky z různých stran, Polákům jejich stát pro jistotu na sto let snědli Rus, Rakušan a Prušák, aby se nehádali. A v Bibli ani dnešku nemusí jít o velké světové dějiny, ale i o příběhy a životy každého z nás, tam je nám jakýkoli anděl se svou zvěstí někdy bližší, někdy se svým napomenutím provokativnější. Do Tvých starostí, smutků, úzkostí přišel ten, kdo má tě rád a z bíd tě vyprostí, zpívá se v jedné písni. A tak i zde za Josefem přichází anděl. My se možná díváme na anděly už tak racionálně a řekneme si: No tak dobře, prostě pojmenovali andělem (což znamená posel) někoho, kdo jim kázal o Pánu Bohu nebo řekl v životě cosi důležitého. Nebo bývaly takové výklady, že ti andělé mohli docela dobře být mimozemšťané. Jenže anděl nebo andělé jsou v Bibli 234x, posel, poslové 193x. To už není náhoda. Tolik pošťáků neměla ani Česká pošta v dobách své největší slávy. Už nenechávají ani lístky ve schránce a vymlouvají se na to, že nestíhají a používají brigádníky. Tak jim prostě jen nedali doručenky, respektive nedoručenky.

Ale dobrá zpráva: Zde nás nic takového nečeká. Zde k těm důležitým postavám osobně přichází anděl, posel od Hospodina. (Anděl by si nedovolil jenom zazvonit a utéct.) Nese vždycky něco pro nás do těch osudů osobních i strastí historických, jak jsme říkali před chvílí. Takže anděl. A ta zvěst, kterou nese, změní Josefa i pastýře, žene je do akce. Ne že by snad Josef nebo pastýři byli jinak zahledění do sebe. Že by každý z nich byl takový ten Jája, říkal by si hlavně: Já, já! Možná pro zajištění obživy ano. Ale po návštěvě anděla se pak jeden každý z nich vydali na cestu a rozhodli se něco změnit. Nám se mnohdy nechce moc věcí měnit, jsme rádi, když máme nastavený pracovní den, trvalé příkazy, svůj týden, svůj odpočinek i práci a nikdo nám pokud možno neháže klacky pod nohy. Ale ten anděl přichází právě proto, aby nás – a nebo něco v nás – změnil. I když jistě Josefovi i Marii, a to prvně každému zvlášť, šlo hlavou, co mají dělat.

A k tomu si můžeme připomnět ten žalm: Žalm 102:17-23: Protože Hospodin vybuduje Sijón, ukáže se ve své slávě a k modlitbě bezmocných se skloní, jejich modlitbami nepohrdne – je tu zmíněno, že je to psáno pro budoucí pokolení, pro Jeruzalém Sijón i lidi na celém světě. V evangeliu čteme, že Josef i Maria se báli. Maria tehdy, když uviděla anděla a ještě nevěděla, že je to anděl Gabriel a co jí řekne. A Josef? Ten se bojí, když se mu anděl zjeví ve snu. Musí mu, tomu možná stokilovému tesařovi, říct: Neboj se! Z toho je mimo jiné vidět, že ani velcí a silní lidé nemusí být automaticky silní nebo sebevědomí ve víře. A naopak máme mnohé nepatrné svědky víry. Takové nenápadné, kteří nás mohou překvapit a ještě pozvednout svým vyznáním. A o vyznání víry, které je i z očekávání Spasitele, o vyznání víry má být slyšet, až se tam shromáždí vjedno národy a království a budou sloužit Hospodinu.

Píseň: Sv 339 Hvězda

Píseň: Sv 6 Ave Maria

Závěrečná píseň: 429 Ve Tvém jménu, Pane náš