Bohoslužby dne 25. 12., Vánoce

Píseň: 294 Ó křesťané všichni

1. čtení: Ž 123

Píseň: 150

2. čtení: Lk 2:1-19 KrP I stalo se v těch dnech, vyšlo poručení od císaře Augusta, aby byl popsán všecken svět. (To popsání nejprvé stalo se, když vládařem Syrským byl Cyrenius.) I šli všickni, aby zapsáni byli, jeden každý do svého města. Vstoupil pak i Jozef od Galilee z města Nazarétu do Judstva, do města Davidova, kteréž slove Betlém, (proto že byl z domu a z čeledi Davidovy,) Aby zapsán byl s Marií, zasnoubenou sobě manželkou těhotnou. I stalo se, když tam byli, naplnili se dnové, aby porodila. I porodila Syna svého prvorozeného, a plénkami ho obvinula, a položila jej v jeslech, proto že neměli místa v hospodě. A pastýři byli v krajině té, ponocujíce, a stráž noční držíce nad svým stádem. A aj, anděl Páně postavil se podlé nich, a sláva Páně osvítila je. I báli se bázní velikou. Tedy řekl jim anděl: Nebojtež se; nebo aj, zvěstuji vám radost velikou, kteráž bude všemu lidu. Nebo narodil se vám dnes spasitel, kterýž jest Kristus Pán, v městě Davidově. A toto vám bude za znamení: Naleznete nemluvňátko plénkami obvinuté, ležící v jeslech. A hned s andělem zjevilo se množství rytířstva nebeského, chválících Boha a řkoucích: Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle. I stalo se, jakž odešli od nich andělé do nebe, že ti pastýři řekli vespolek: Poďme až do Betléma, a vizme tu věc, kteráž se stala, o níž Pán oznámil nám. I přišli, chvátajíce, a nalezli Marii a Jozefa, i to nemluvňátko ležící v jeslech. A viděvše, rozhlašovali, což jim povědíno bylo o tom děťátku. I divili se všickni, kteříž slyšeli o tom, což jim bylo mluveno od pastýřů. Ale Maria zachovávala všecky věci tyto, skládajici je v srdci svém.

Píseň: 297 Slyš, jaká to libá píseň

Text kázání: Sír 4:10 Sirotkům buď otcem a jejich matce nahraď muže. Tak budeš jako syn Nejvyššího, bude tě milovat více než tvá matka.

Kázání: Pamatujete si poslední sčítání lidu? Někdy se vtipkovalo o tom, že aspoň je to čas, kdy by mohl přijít Mesiáš. Tenkrát, jak nám to historik a lékař Lukáš detailně popisuje, vyhlásil císař Octavianus Augustus sčítání lidu, aby věděl, kolik má poddaných a kolik tedy má nechat vybírat daní.
Navíc ale zavedl pořádně byrokratické opatření: Člověk se nemohl přihlásit tam, kde bydlel, ale ve svém rodišti. A tak Josef zavřel tesařskou dílnu, posadil svou snoubenku Marii na osla a vydali se na cestu. O jejích okolnostech se nedozvídáme nic. Až o místě čteme, že Josef byl z rodu a kmene Davidova, to jest z kmene Juda.
Přišli tedy do Betléma a všude plno. Ale nebyli tam zrovna lidé, kteří by přijeli slavit Vánoce, ale Josefovi a Mariini krajané, kteří přijeli do Betléma ze stejného důvodu, zapsat se u sčítání lidu. Jen byli tu rychlejší, jindy majetnější a mohli si dovolit, jak říkají kraličtí, místa v hospodě. Josef si tedy nechává zajít chuť na sváteční ležák a vydává se hledat přístřeší. Našel krmelec se senem a tam Maria položila právě narozeného syna. Aspoň plenky měla s sebou. Asi si pamatuje, co jí kdysi řekl anděl. A Josef si svůj sen pamatuje také.
Střih ve filmu, obraz druhý: Pastýři ponocují u svého stáda. Lukáš, historik, zde najednou vidí anděla. A pastýři se bojí. Neví, co s andělem zažila Maria ani Josef, a proto se bojí. Pro ně je to první zkušenost. Proto jim anděl musí říct tu kouzelnou větu: Nebojte se! A naviguje je do Betléma. Tak se splnilo, že Pán Bůh se zjevil ve svém velkém tajemství – nikoli lidem důležitým, velkým a mocným, ale maličkým (Mt 11:25), což víme díky kázání Pána Ježíše o něco později. A zajímavé je, jak kolem narození Pána Ježíše dochází k předávání informací: Anděl se zjevil Marii. Zachovávala to ve svém srdci, ale asi to nikomu neřekla. Anděl se zjevil Josefovi, ale ani ten to zatepla nešel nikomu vykládat. Anděl se zjevil pastýřům – a ti se najednou vydávají na cestu s tím svědectvím, až najdou svatou rodinu – a Josefovi a Marii se to najednou poskládá, že Pán Bůh to jednak myslel dobře a pak také že se vyplnilo a naplnilo, co slyšeli – a přitom mohli pochybovat. Při první zkušenosti jsme si vždycky nejistí. A tak to bylo i s Josefem a Marií a s pastýři. A zdá se, že to vánoční evangelium máme právě díky pastýřům. Zkusme naslouchat takovým nenápadným poslům. Jména hloupých na všech sloupích, říká se. Právě proto se pravda někdy skrývá naopak v tom, o čem se nemluví. A z Písma se dozvídáme, že evangelium, dobrou zprávu, nám přinese někdy i ten, o kom se nemluví.
Obraz třetí, moudrý Sírachovec se modlí: Sirotkům buď otcem a jejich matce nahraď muže. Tak budeš jako syn Nejvyššího, bude tě milovat více než tvá matka. To se později u Pána Ježíše naplní nejen pro učedníky. Je to povzbuzením také všem těm, kterým nikdo nezbyl, k nimž nikdo nepřišel, které nikdo nehledá, kteří nikomu nechybí.
Sirotkům buď otcem a jejich matce nahraď muže. Tak budeš jako syn Nejvyššího, bude tě milovat více než tvá matka. To je dobrá prosba i zaslíbení. A zdá se, že Sírachovec už předpověděl příchod Páně: Kap. 2:14 říká: Běda vám, kdo jste pozbyli vytrvalosti; co uděláte, až vás navštíví Pán? A z vánočních příběhů víme, že malého Mesiáše nikdo moc nečekal. Navzdory Matoušovu rodokmenu, navzdory Lukášovým andělům. Už minule jsme připomínali to pozdější Slovo Pána Ježíše, že Pán Bůh ty důležité věci skryl před mocnými a zjevil je maličkým. V nenáboženském smyslu se někdy říká, že blázni, malé děti a staří lidé mívají pravdu. A to vánoční evangelium říká něco velmi podobného. Sírachovec pokračuje (4:10): Buď otcem sirotkům a jako manžel jejich matkám. I pro lidi opuštěné přišel Pán Ježíš v podobném duchu, že totiž přichází za těmi skrytými a nesmělými. Moudrost vychovává své děti, říká dále moudrý Sirach (4:11). Tu si vzpomeňme, jak se později Pán Ježíš ocitl v jeruzalémském chrámě při pouti jako dvanáctiletý chlapec. A udivil tamní učence. I to se nám může stát, že nám děti položí otázku, nad níž musíme prolistovat vyznání víry i biblický slovník. Až do smrti bojuj za pravdu, Pán Bůh bude zápasit za tebe, říká dále Ježíš Sirach a my víme, že se tak stalo i v případě Pána Ježíše, i když mnozí už na Velký pátek usnuli a rozprchli se. Sirachovec 10:5: Úspěch člověka má v ruce Pán, on dává sílu vykladači Zákona. Možná si připomeneme, jak Pán Ježíš rozmlouval se zákoníky a farizeji. A dokazoval jim z Písma. Takovou moc potřebujeme, abychom nacházeli ta pravá Slova na biblických hodinách i pro inspiraci našich kázání. I pro svědectví lidem kolem nás. A jaký to má všechno smysl, shrnuje Ježíš Sirach i Ježíš Kristus: Kdo mě jedí, budou ještě lačnět, kdo mě pijí, budou ještě žíznit. (Sir 24:21, J 4:13-14).
A tak když i o těchto svátcích máme většinou materiální blahobyt v cukroví, jídle i vánočních dárcích, přemýšlejme nad tou podivuhodnou moudrostí, že Pán Bůh neposlal svého Syna jako silného Terminátora, Frankensteina, Fantomase nebo jinou bytost natolik zázračnou, že by překypovala technickými nebo nadpřirozenými zázraky – a zároveň ale nebyla příliš lidská. Tal by si někteří příchod Pána Ježíše skutečně představovali. Vždyť přece ovládá přírodní síly! Ale mnohem důležitější je, že se Bůh stal člověkem. V novozákonním listu Židům se říká: Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. (Žd 4:15). Jinak řečeno, právě proto se Pán Ježíš zjevil jako člověk a ne jako ta vědeckofantastická bytost. A tak si na tyto Vánoce představme život víry tak, že můžeme s ním růst ve víře a čerpat tu moudrost, o níž jsme dnes mnohé četli: Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým. (Mt 11:25) Ano, Otče, tak se ti zalíbilo. (+ Lk 10:21) A my tak v dnešní rychlé době plné techniky a internetu – můžeme objevovat tajemství.

Píseň: Sv 339 Hvězda

Píseň: Sv 6 Ave Maria

Závěrečná píseň: 281 Narodil se Kristus Pán