Bohoslužby dne 8. 3., neděle 2. postní

Introit Apoštolský pozdrav

Píseň: 482 Jak rozkošné a milé

1. čtení: Ž 25:6 Hospodine, pamatuj na svoje slitování, na své milosrdenství, které je od věčnosti.

Píseň: Sv 110 Myslete na Kanaán

2. čtení: 2Kr 4:18-22.32-37 Když dítě vyrostlo, vyšlo jednoho dne k otci za ženci. Řeklo svému otci: „Má hlava, ach, má hlava!“ On přikázal mládenci: „Dones je matce.“ Ten je odnesl a odevzdal matce. Sedělo jí na kolenou až do poledne a zemřelo. Ona vyšla nahoru a uložila je na lůžko muže Božího, zavřela za ním a vyšla. Pak zavolala svého muže a řekla mu: „Pošli mi jednoho z mládenců a jednu oslici. Pospíším k muži Božímu a vrátím se.“ (…)
Elíša vešel do domu, a hle, mrtvý chlapec byl uložen na jeho lůžku. Vstoupil, zavřel dveře, aby byli sami, a modlil se k Hospodinu. Pak se zdvihl, položil se na dítě, vložil svá ústa na jeho ústa, své oči na jeho oči a své dlaně na jeho dlaně; byl nad ním skloněn, dokud se tělo dítěte nezahřálo. Potom se obrátil a prošel se domem sem a tam. Vrátil se a sklonil se nad chlapcem; ten sedmkrát kýchl a otevřel oči. Elíša zavolal Géchazího a řekl: „Zavolej tu Šúnemanku!“ Zavolal ji. Když k němu přišla, řekl: „Vezmi si svého syna.“ Vstoupila, padla mu k nohám a poklonila se až k zemi. Pak si vzala svého syna a odešla.

Píseň: 449 Pochválen budiž Pán Bůh náš

Text kázání: Mt 15:21-28 Ježíš odtud odešel až do okolí Týru a Sidónu. A hle, jedna kananejská žena z těch končin vyšla a volala: „Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá.“ Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci přistoupili a žádali ho: „Zbav se jí, vždyť za námi křičí!“ On odpověděl: „Jsem poslán jen ke ztraceným ovcím z lidu izraelského.“ Ale ona přistoupila, klaněla se mu a řekla: „Pane, pomoz mi!“ On jí odpověděl: „Nesluší se vzít chléb dětem a hodit jej psům.“ A ona řekla: „Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolu jejich pánů.“ Tu jí Ježíš řekl: „Ženo, tvá víra je veliká; staň se ti tak, jak chceš.“ A od té hodiny byla její dcera zdráva.

Kázání: Sestry a bratří, někteří moji kolegové mají ve zvyku dávat kázáním nadpisy. Kdybych měl dnes nějaký zvolit, asi by zněl: Tonoucí se i stébla chytá.

Teď v době postu je církev zvána k prožívání takových příběhů, které formují naši víru, které nás také mohou překvapit a hlavně zastavit v našem běhu, kdy stejně často nestíháme. Nevíme, jak rychle šel Pán Ježíš do krajin Týru a Sidonu, ale někdo jej tam zastavil. Nyní ovšem popořádku.

Co to byl Týr a Sidon? - Přímořské krajiny, také pohanské osídlení, římské centrum obchodu a námořní dopravy a na svou dobu také velká města.

Proč se zde objevuje kananejská žena? U Marka čteme Syrofeničanka, zkrátka pohanka. To má svůj smysl. Jednak se tu plní už starozákonní zaslíbení toho, že Izrael má být světlem i pro pohanské krajiny, a proto sem vychází i Ježíš. I když se slovy zkoušky. K ženě pohanského původu. I k proroku Elíšovi přišla žena původu nežidovského žádat o zázrak. Protože měla důvěru v proroka. A tedy asi i v jeho Boha. Nevíme o ní nic bližšího, to označení Šúnemanka ukazuje jen na místo původu. Totéž žena kananejská, nějak pracuje se svým obrazem, představou Pána Boha – a my se ptejme: Jak se na Pána Ježíše dívají lidé kolem nás takzvaně necírkevní? Nepřekvapí nás někdy?

U té kananejské ženy si také můžeme právě díky Ježíšově zkoušce uvědomit a nelze si nevšimnout, že od počátku jsou hybnou silou i misijně aktivní právě ženy. Takže i její obrácení nebo právě to vědomé vyznání je nám příkladem. A je to dobrý příklad i pro náš sbor. Vždycky se dívám, když se zdravíme při bohoslužbách, jestli je tu kromě mě aspoň jeden bratr. Nemuselo by to mít širší význam, ale Písmo skutečně říká, že v první linii misie byly většinou ženy. A tato rovnou oslovuje Ježíše jako Pána a Syna Davidova, tedy Mesiáše – a to jsou oboje vyznání víry!
To vyznání víry je ovšem v případě té ženy pěkně okořeněno. Ona se totiž nenechá odmítnout a mluví o tom, že i psi, toulavá, v celém Orientu nečistá zvířata přijímají zbytky, drobty ze stolů svých pánů. A tato kananejská žena se k nim tak trochu schválně připodobňuje. Protože přes svůj původ z pohanského národa uvěřila v Boha (a v Mesiáše). A touží se Ježíši přiblížit.

Jak dále dialog pokračuje a co pro nás znamená? Ukazuje, že znamení Pána Ježíše najdeme i tam, kde bychom to nečekali: Exorcismy, tedy uzdravení tělesná i duchovní a duševní, jsou v evangeliích tam, kde se dozvíme, kdo je Pán Ježíš. Na některých místech to má smysl pro lid Izraele, v našem příběhu se Pán Ježíš vydává do cizích, pohanských krajin. Stejně jako Elíša, také se setkává s cizími kmeny, také provádí uzdravení a dokonce vzkříšení. Ten příběh nám chce říci, že i v dějinách církve a sboru dojde k takovým okamžikům, které jsou překvapivé. Zde pohanská žena říká vyznání víry. A každé takové překvapení a vybočení z našeho přece dobře naplánovaného života je pro někoho překvapivé a pro jiného znejišťující. Stejně tak to zažil Pán Ježíš při setkání s farizeji a zákoníky (nebo spíš oni s ním), při své misii v pohanských krajinách, podobné překvapení nastalo u římského setníka, podle tradice sv. Longina, který pod křížem řekl: „Tento člověk byl zajisté syn Boží.“ Stejné překvapení zažil Saul na cestě do Damašku, když se mu Pán Ježíš zjevil a změnil jeho život. „Saule, Saule, proč mě pronásleduješ,“ říká – a Saul, pozdější apoštol Pavel pak až do konce života káže to vyznání, které předtím pronásledoval.

Setkali jsme se tedy s příběhy Elíši a Šúnemanky, Ježíše a kananejské ženy a jsou příběhy mnohých dalších dvojic, kdy v rozhovoru dochází k uzdravení těla i duše a k obrácení. Jehož výsledkem je nejkratší vyznání: Ježíš je Syn Davidův. – Jaké vyznání víry bychom napsali dnes my?

A ta naprosto Boží setkání z našich čtení znamenají, že Pán Ježíš se za námi dokáže vydat i do cizích končin a zároveň pomáhat na dálku. Obojím nechť je nám příkladem.

Píseň: 161 Tebe, Bože, chválíme

Závěrečná píseň: 473 Vezmi, Pane, život můj