Bohoslužby dne 27. 9. 2020: Moc Boží nad světem

Introit + apoštolský pozdrav: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

Píseň: 429

Modlitba

Čtení: J 11:1-3.17-27.38-45 Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. To byla ta Marie, která pomazala Pána vzácným olejem a nohy mu otřela svými vlasy; a její bratr Lazar byl nemocen. Sestry mu vzkázaly: „Pane, ten, kterého máš rád, je nemocen.“ Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě. Betanie byla blízko Jeruzaléma, necelou hodinu cesty, a mnozí z Židů přišli k Martě a Marii, aby je potěšili v zármutku nad jejich bratrem. Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, šla mu naproti. Marie zůstala doma. Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel. Ale i tak vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá.“ Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“ Řekla mu Marta: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“ Řekla mu: „Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“ Ježíš, znovu rozhorlen, přichází k hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. Ježíš řekl: „Zvedněte ten kámen!“ Sestra zemřelého Marta mu řekla: „Pane, už je v rozkladu, vždyť je to čtvrtý den.“ Ježíš jí odpověděl: „Neřekl jsem ti, že uvidíš slávu Boží, budeš-li věřit?“ Zvedli tedy kámen. Ježíš pohlédl vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel. Věděl jsem sice, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal.“ Když to řekl, zvolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“ Zemřelý vyšel, měl plátnem svázány ruce i nohy a tvář zahalenu šátkem. Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho a nechte odejít!“ Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš učinil, uvěřili v něho.

Píseň: 68:1-6

Čtení: Pl 3:22-26.31-32 Hospodinovo milosrdenství, jež nepomíjí, jeho slitování, jež nekončí. 23Obnovuje se každého rána, tvá věrnost je neskonalá. „Můj podíl je Hospodin,“ praví má duše, proto na něj čekám. Dobrý je Hospodin k těm, kdo v něho naději složí, k duši, jež se na jeho vůli dotazuje. Je dobré, když člověk potichu čeká na spásu od Hospodina. Neboť Panovník navěky nezavrhne. Zarmoutí-li, slituje se pro své velké milosrdenství.

Píseň: 68:7-13

Kázání: 2Tim 1:7-10 Chtějí být učiteli zákona a nechápou ani svá vlastní slova ani podstatu toho, o čem s takovou jistotou mluví. Víme, že zákon je dobrý, když ho někdo užívá správně a je si vědom, že zákon není určen pro spravedlivého, nýbrž pro lidi zlé a neposlušné, bezbožné a hříšníky, pro lidi bohaprázdné a světské, pro ty, kdo vztáhnou ruku proti otci a matce, pro vrahy, smilníky, zvrhlíky, únosce, lháře, křivopřísežníky, a co se ještě příčí zdravému učení.

Sestry a bratří, dnešní čtení podle tradice staré církve nám mohou ukázat na moc Boží nad obvyklými měřítky světa. Nejprve jedno svědectví:
V jednom průmyslovém městě bylo veřejně zvěstováno evangelium. Mladý učeň, možná nedávno pokřtěný či konfirmovaný, procházel celým provozem a zval na evangelizaci. V továrních prostorách to bylo poměrně jednoduché. A nakonec stále přede dveřmi šéfa, nakonec i tam zaklepal a předal pozvánku. Šéf se hlučně rozesmál, když si pozvánku přečetl: „Něco takového já přece vůbec nepotřebuji!“ Učeň na něj překvapeně pohlédl: „Vy snad, pane, nejste hříšník?“ A vyšel ven. Za ním se ozýval šéfův smích.
V noci se mu vynořila otázka mladého misionáře i ve snu: „VY snad nejste hříšník?“ Celé dva dny ho ta otázka pronásledovala. Pak vzal auto a jel na služební cestu, ale i tam mu ona otázka zněla v uších. Snad doufal, že se jí zbaví. A tak jednoho dnes seděl na veřejném shromáždění. Nakonec došel obrácení.

Zdá se vám to moc jako z pohádky? Pokud chceme podobné příběhy naplňovat, musíme vědět jak. Chtějí být učiteli zákona, stěžuje si apoštol Pavel ústy některého ze svých žáků; nechápou ani svá vlastní slova ani podstatu toho, o čem s takovou jistotou mluví. – A co Boží Slovo, které máme? Následující verše vyvolaly i spory vykladačů: Co ten Boží Zákon pro nás znamená? Víme, že zákon je dobrý, když ho někdo užívá správně a je si vědom, že zákon není určen pro spravedlivého, nýbrž pro lidi zlé a neposlušné, bezbožné a hříšníky, pro lidi bohaprázdné a světské, pro ty, kdo vztáhnou ruku proti otci a matce, pro vrahy, smilníky, zvrhlíky, únosce, lháře, křivopřísežníky, a co se ještě příčí zdravému učení.

To byl ale dlouhý seznam! Zejména když nekrademe, nevraždíme, … ale copak jsme někdy neukradli někomu nervy, trpělivost, čas, nechovali se bezbožně, když se slovo o Pánu Bohu zrovna nehodilo? Nebyli jsme nikdy na nikoho zlí? Pod podobnými otázkami pak apoštol Jakub napíše, že i kdyby se někdo snažil zachovávat celý Zákon a v jediném přikázání klopýtl, provinil se proti přikázání všem. Věřím, že to nemyslel jako demotivující větu: Stejně to nemá smysl, křesťané! Ale naopak: Človíčku Boží, právě proto, že toho nejsi schopen, zemřel za Tebe Pán Ježíš! Slituje se pro své veliké milosrdenství, objevil o několik staletí dříve Jeremiáš.
A konec toho příběhu už píšeme každý sám. Podle toho, jestli uslyšíme Boží hlas a co s ním uděláme.

Píseň: 639 Hned zrána vzdej díky

Požehnání: Zvěstuji vám požehnání: …

Závěrečná píseň: 171 Buď Pánu čest