2. neděle po Zjevení Páně

Introit + apoštolský pozdrav

Píseň: 384

Modlitba

1. čtení: Mi 3 Pravím: Slyšte, představitelé Jákobovi, vůdcové izraelského domu! Což není vaším úkolem znát právo? Dobro nenávidíte a milujete zlo, stahujete z lidu kůži a z jeho kostí maso. Požírají maso mého lidu, sdírají z nich kůži a lámou jim kosti, jako by je kouskovali do hrnce, jak do kotle maso. Až budou úpět k Hospodinu, neodpoví jim; skryje před nimi tvář v onen čas, jak zasluhují za svoje zlé skutky. Toto praví Hospodin proti prorokům, kteří svádějí můj lid: Když mají svými zuby co kousat, mluví o pokoji; když pak jim někdo do úst nic nedá, vyhlašují proti němu svatý boj. Proto vám nastane noc bez vidění, tma bez věštby. Nad těmi proroky zajde slunce, den se nad nimi zachmuří. Tu se budou jasnovidci stydět, rdít se budou věštci, všichni si zakryjí ústa, neboť Bůh neodpoví. Já však jsem naplněn mocí, duchem Hospodinovým, právem a bohatýrskou silou, abych mohl Jákobovi povědět o jeho nevěrnosti, Izraeli o jeho hříchu. Slyšte to, představitelé domu Jákobova, vůdcové izraelského domu, vy, kteří si hnusíte právo a překrucujete všechno, co je přímé! Sijón budujete krveprolitím, Jeruzalém bezprávím. Jeho představitelé soudí za úplatek, jeho kněží učí za odměnu, jeho proroci věští za stříbro. Přitom spoléhají na Hospodina a říkají: „Což není Hospodin uprostřed nás? Na nás nepřijde nic zlého.“ Proto bude Sijón kvůli vám zorán jako pole, z Jeruzaléma budou sutiny, z hory Hospodinova domu návrší zarostlá křovím.

Píseň: 636

2. čtení: Mi 4 I stane se v posledních dnech, že se hora Hospodinova domu bude tyčit nad vrcholy hor, bude povznesena nad pahorky a budou k ní proudit národy. Mnohé pronárody půjdou a budou se pobízet: „Pojďte, vystupme na Hospodinovu horu, do domu Boha Jákobova. Bude nás učit svým cestám a my budeme chodit po jeho stezkách.“ Ze Sijónu vyjde zákon, slovo Hospodinovo z Jeruzaléma. On bude soudit mnohé národy, ztrestá mocné pronárody, i ty nejvzdálenější. I překují své meče na radlice, svá kopí na vinařské nože. Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji. Každý bude bydlet pod svou vinnou révou, pod svým fíkovníkem, a nikdo ho nevyděsí. Tak promluvila ústa Hospodina zástupů. Každý jiný lid si chodí ve jménu svých bohů, ale my budeme chodit ve jménu Hospodina, našeho Boha, navěky a navždy. V onen den, je výrok Hospodinův, se ujmu chromé, shromáždím zapuzenou, tu, s níž jsem zle naložil. Chromou budu mít za pozůstatek lidu , vypuzenou za mocný národ. A Hospodin bude nad nimi kralovat na hoře Sijónu od nynějška až navěky. Ty, věži stáda, návrší dcery sijónské, tobě připadne, k tobě se navrátí dřívější vladařství, království dcery jeruzalémské. Proč nyní tolik hořekuješ? Což nemáš u sebe krále? Zahynul tvůj rádce, že tě zachvátila bolest jako rodičku? Svíjej a válej se v křečích jako rodička, sijónská dcero, neboť teď musíš vyjít z města a bydlet na poli a přijdeš až do Babylónu; tam budeš vysvobozena, tam tě Hospodin vykoupí z rukou tvých nepřátel. Nyní se proti tobě sbírají mnohé pronárody. Říkají: „Sijón je zhanoben, pokochejme se pohledem na něj.“ Oni však neznají smýšlení Hospodinovo, nerozumějí jeho úradku, že je shromažďuje jako snopy na humno. Dej se do mlácení, sijónská dcero, neboť učiním tvůj roh ze železa, kopyta z bronzu. Rozdrtíš mnoho národů. Jejich zisk zasvětím Hospodinu jako klatý a jejich majetek Pánu celé země. Nyní si však zasazuj smuteční zářezy, dcero porobená; sevře nás obležení. Izraelova soudce budou bít do tváře holí.

Píseň: 411

Kázání: Mi 5.6:8 A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných. I když je Hospodin vydá v plen do chvíle, než rodička porodí, zbytek jeho bratří se vrátí zpět k synům Izraele. I postaví se a bude je pást v Hospodinově moci, ve vyvýšeném jménu Hospodina, svého Boha, a budou bydlet bezpečně; jeho velikost bude nyní sahat až do dálav země. A on sám bude pokoj. Až vtrhne Ašúr do naší země, až bude šlapat po našich palácích, postavíme proti němu sedm pastýřů, osm vojevůdců lidu. Ti budou spravovat asyrskou zemi mečem v přístupech do země Nimrodovy. On nás vysvobodí před Ašúrem, až vtrhne do naší země, až bude šlapat po našem pomezí. I bude pozůstatek Jákoba uprostřed mnoha národů jako rosa od Hospodina, jako vláha pro bylinu, která neskládá naději v člověka, nečeká na syny lidské. Pozůstatek Jákoba bude mezi pronárody, uprostřed mnoha národů, jako lev mezi zvířaty divočiny, jak lvíče ve stádech ovcí: přežene-li se, rozšlape je, rozsápe a nikdo mu nic nevyrve. Budeš vyvýšen nad své protivníky, všichni tvoji nepřátelé budou vyhlazeni. I stane se v onen den, je výrok Hospodinův, že vyhladím tvé koně z tvého středu a zničím tvé vozy. Vyhladím města tvé země a všechny tvé pevnosti zbořím. Vyhladím z tvých rukou tvé čáry, nebudeš mít mrakopravce. Vyhladím tvé tesané modly a posvátné sloupy z tvého středu; dílu svých rukou se již nebudeš klanět. Vyvrátím tvé posvátné kůly z tvého středu a zahladím tvá města. V hněvu a rozhořčení vykonám pomstu na pronárodech, které mě neposlouchají.
Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem.

Kázání: Sestry a bratří, dnes se setkáváme s prorokem Micheášem. Prorokoval v polovině 7. století před Kristem Boží soud. Ovšem jak už to v Bibli bývá, není to jen takové bububu jako na malé děti, ale zároveň se tu ukazuje něco nového. Sijón byl skutečně zorán jako pole (jak říká Písmo) a lid Boží se nejednou ocitl v otroctví či nesvobodě. A prorok říká několik důležitých vět. A některými větami, výroky a pozorováními velmi připomíná dnešní dobu: Když mají svými zuby co kousat, mluví o pokoji; když pak jim někdo do úst nic nedá, vyhlašují proti němu svatý boj. A obvykle přicházelo v této době varování, abychom nepronášeli jako kazatelé i všichni jako křesťané jakoby hrůzy a tresty na celý svět: Proto vám nastane noc bez vidění, tma bez věštby. Ale nemáme toho zneužívat, abychom hlásali nějaké hrůzy.

Proto bude Sijón kvůli vám zorán jako pole, z Jeruzaléma budou sutiny, z hory Hospodinova domu návrší zarostlá křovím, to se sice skutečně naplnilo a Izrael byl obnoven až v moderní době, my máme naslouchat biblickému Slovu, máme je kázat, ale nemáme jím strašit. To je potřeba v této době zdůraznit. Protože poslouchejme, co prorok vidí dál:
I stane se v posledních dnech, že se hora Hospodinova domu bude tyčit nad vrcholy hor, bude povznesena nad pahorky a budou k ní proudit národy. A tak je na nás ukazovat tu cestu, i když jsou na ní někdy závěje. Můžeme ji odmetat a sypat pro další.

Mnohé pronárody půjdou a budou se pobízet: „Pojďte, vystupme na Hospodinovu horu, do domu Boha Jákobova. Bude nás učit svým cestám a my budeme chodit po jeho stezkách.“ Tu se nám může zdát, že taková doba je ještě daleko. Ovšem v různých dobách lidé doufali v Boží soud, ale spíše jako nastolení spravedlnosti. I překují své meče na radlice, svá kopí na vinařské nože. Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji. Toto Slovo se stalo i mottem Organizace spojených národů.
A Micheáš pozoruje situaci, kdy proti Hospodinovu lidu postupují nepřátelé. Říkají: „Sijón je zhanoben, pokochejme se pohledem na něj.“ Oni však neznají smýšlení Hospodinovo, nerozumějí jeho úradku, že je shromažďuje jako snopy na humno. Někdy se skutečně zdá, že zveme ke Kristu a je to marné, je to marné, … je to marné. Jenže nás má posilovat jedno až téměř vánoční proroctví: A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných. A nám se skutečně může zdát, že se kolem dějí nějaké nepěkné tresty shůry. Kazatelé to vesměs odmítají, ale je každopádně pravda, že tento čas máme dobře využít. A pokud toho svěřeného nevyužijeme k dobrému a budeme jen nadávat, moc nezměníme. A tuto dobrou cestu máme nést i dalším kolem nás. Moc bych si přál, kdyby právě nyní nacházeli lidé útěchu a útočiště, když je zklamali různí ekonomové, slibotechny a důchodoví reformátoři tohoto světa. Na příkladu Božího lidu si tu Boží vládu můžeme ukázat: Pozůstatek Jákoba bude mezi pronárody, uprostřed mnoha národů, jako lev mezi zvířaty divočiny, jak lvíče ve stádech ovcí. Hospodin ústy proroka také říká: Vyhladím z tvých rukou tvé čáry, nebudeš mít mrakopravce. Řekněme si, verš proti pověrám. Asi nemá smysl apelovat třeba na to, aby se v trafikách přestaly prodávat horoskopy; málokdo by dnes přijal takové slovo: Vyhladím tvé tesané modly a posvátné sloupy z tvého středu; dílu svých rukou se již nebudeš klanět. Na tom, čemu se ve svém životě budeme obrazně či doslovně klanět, neseme také podíl svého rozhodnutí. Vyvrátím tvé posvátné kůly z tvého středu, prostě si můžeme říct, co nám tak doma zabírá místo namísto Pána Boha a co můžeme omezit. A to neznamená vyhodit kočku z domu, vyhodit do koše čokoládu, spálit sbírku známek, přestat chodit na zahrádku …, vzdát se toho, co máme rádi. Hospodin říká u Kazatele, že není v životě člověka nic lepšího, než aby se radoval, užil dobrých věcí a konal v životě dobro. Tedy oboje má dobrý smysl před Pánem Bohem. Pro tuto dobu potřebujeme slyšet dobrou zprávu, ujištění:

Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem. Tolik požadavků najednou. Ale zase se tam říká, že je to dobré. Takové přikázání se asi nebude měnit ze dne na den. I při stvoření Pán Bůh pokaždé viděl, že je to dobré. My pak usilujme o to, abychom to Boží tvoření nejen co nejméně kazili – to by bylo málo; ale abychom se snažili o to, co je dobré a co po nás Hospodin žádá. – Jeho přikázání nejsou těžká, říká 1. Janova 5:3. Jsou tam jen tři věci: zachovávat právo, milovat milosrdenství a pokorně chodit se svým Bohem. Amen.

Modlitba:

Píseň: 394 Pomoz mi, můj Pane

Přímluvy + MP – za celou církev a její působení v naší zemi – za dobrodince našeho sboru – za moudrost pro každého z nás – za náš seniorát a všechny, kdo slouží v církvi

Slovo na cestu

Požehnání: Zvěstuji vám požehnání:

Píseň: 489