2. neděle po Trojici

Vstupní Slovo: Pomoc naše i počátek náš jest ve jménu Hospodina, kterýž učinil nebe i zemi, kterýž jest věrný ve svém milosrdenství a dílo svých rukou nikdy neopustí.

Píseň: 622 Zůstaň s námi, Pane

Modlitba: Pane Bože, k tobě jsme přišli dnes, abychom u tebe nové síly nabyli, abychom slyšeli tvé Slov. Abychom přijali tvou naději. A tak prosíme, buď s námi v různě roztěkaných životech a dej nám svou naději. Buď dnes s námi a dej nám ze svého Slova zaslechnout, že nás máš rád a že nás vedeš. O to pokorně prosíme. Amen.

1. čtení: 1Pt 3:14b-15 ‚Strach z nich ať vás neděsí ani nezviklá. Pán, Kristus, budiž svatý‘ ve vašich srdcích. Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte.

Píseň: 256 Ježíši krásný

2. čtení: Ex 17

Chvála: Sv 110 Myslete na Kanaán

Kázání: Ex 4:10-17

Kázání: Je mezi námi Hospodin, nebo není? Sestry a bratří, položili jste si někdy takovou otázku? Na první poslech to zní možná divně nebo absurdně, ale ono takové tázání může být jednou výhledem naděje, jindy výrazem beznaděje, jednou jsi dole, jednou nahoře, jak zpívali Voskovec s Werichem, někdy je slyšíme jako výraz upřímného zkoumání a hledání Boží vůle. My jsme to četli v příběhu lidu Izraele na poušti. A sledujeme osudy Mojžíše, který je povolán a povoláván do života víry. Kterou nese i navzdory reptání lidu: Vyvedl jsi nás zde na poušť, abys nás umořil hladem??!! Ba co více, vzpomínají na Egypt, kde hrnce masa viděli tak možná v reklamě nebo na obrázku nebo na ně stáli frontu. I dnes občas slyšíme takové stýskání po minulých faraonech. Na místech takových, jaká Mojžíš pojmenoval Masa a Meriba, to je Pokušení a Svár.

A tak je Mojžíš povzbuzován, aby nesl úkol, kázal, prorokoval, rukama ukazoval znamení. On se však s Bohem hádá. Nechce se mu. (Prý snad koktal.) A tak dostává Arona jako pomocníka. Tedy jsou zde úkoly svědectví, mluvení prorokování ... A k mluvení potřebujeme vzduch. Když jsme si říkali svědectví na biblické hodině, bratr Mikeš zmínil: Uvědomili jsme si, že nemůžeme dýchat! Ale vždycky máme posílení a povzbuzení, o jakém slyšíme ze II. čtení, jak v nálezu pramene vody, tak v ochraně proti nepřátelům. Znovu se nám tu říká: Nebojte se. A Bůh k Mojžíšovi promlouvá. Ovšem Mojžíš se bojí. Vyvedl s Boží pomocí lid Izraele z Egypta a nyní říká: „Div že mne neukamenují.“ Tedy vidíme, že Mojžíšovi se do prorokování moc nechce. A má konkrétní obavy. Na místech pokušení a sváru. Chce se nám mluvit o víře na veřejnosti? I Mojžíš se bojí mluvit na veřejnosti. Je to marné, je to marné, … je to marné. Až Hospodin vymyslí řešení: Tlumočníkem bude Mojžíšův bratr Áron, příslušník kněžské třídy, lévijců. Mojžíš dostane jako znak Boží moci hůl, která pak bude mít pro Izraelce i léčivou moc.

K mluvení a promlouvání tedy potřebujeme vzduch a hlas a máme otázku k přemýšlení: Je mezi námi Hospodin, nebo není?

Setkáme se také s tou otázkou zvenčí: Tak je mezi vámi ten Bůh, v kterého věříte, nebo není? Tu pak není cílem mít něco naučeného, ale máme se spoléhat jako Mojžíš. Na vedení Boží. A koneckonců si vzpomenout, kdy kde pro nás někdo vyvedl vodu ze suché skály. My slyšíme a Mojžíš slyší stejnou odpověď: Já sám budu s tvými ústy. Takto pro nás platí povzbuzení promlouvat Boží Slovo. Ty naše cesty nemusejí mít ani tak vznosné názvy jako třeba "škola učednictví", takové materiály jsme také dostali, pro někoho se zdá: Tak dobře, jsem na cestě, jsem věřící, chodím do kostela, ale pro někoho se to může zdát být taková "vyšší dívčí", ale právě na příkladu Mojžíše, Jozua a všech lidí, které Pán Bůh provázel, si můžeme vzpomenout na naši pomoc od Pána Boha, máme třeba nějaký zlatý verš, který nám pomohl, který my můžeme někomu předat.
Nemusí to nutně znamenat nosit při sobě pořád Bibli, kdyby něco (i když ani to není od věci), ale být připraven dát odpověď každému … o naději, kterou máme (1Pt 3:15). Takže je to naděje, která provází onu cestu Božího lidu. Kde jinde by se taková naděje mezi lidmi měla projevovat více než na poušti a při cestě z otroctví. A když na takové věci narazíme a mluvíme s lidmi nebo při předkřestní přípravě, to není jen soubor svatých textů, které se máme naučit a respektovat je, nýbrž jsou zde příběhy konkrétních lidí, ti lidé mají konkrétní jména a Pán Bůh s nimi jedná - a tak jedná i s námi; u Izaiáše říká: Povolal jsem tě tvým jménem - to si můžeme připomenout, že křestní jméno má ten význam, že tím jménem si nás povolal Pán Bůh. A tak slyšíme to povzbuzení k naději z Petrova listu. Za to se modleme.

Modlitba: Pane bože, tebe prosíme, posiluj nás jako svůj lid na poušti, jako Mojžíš; tobě děkujeme za tu milost a naději, že když na některé věci se necítíme, ty nám posíláš nějakého Arona, který nám pomůže, který nám poradí nebo nás povede za ruku. Za to tobě, Pane, děkujeme; a prosíme, posiluj nás v našich situacích otázek a pochyb a buď prosíme s námi i s druhými, kteří si třeba kladou otázky a nemají zrovna kolem sebe žádného Arona. Tak nás, Pane, posiluj, abychom byli jednou Mojžíšem, jednou Áronem, abychom věděli, že to neděláme jen jako úkol, ale jsme součástí tvého lidu, a tedy nejsme ztraceni. Za to ti děkujeme. Amen.

Píseň: 172 Od věků Bůh, od věků Král

Přímluvy+ modlitba Páně

Slovo na cestu: Žd 3:1-6
Proto, bratří a sestry, vy, kteří jste svatí a máte účast na nebeském povolání, hleďte na apoštola a velekněze našeho vyznání, Ježíše: byl věrný tomu, kdo jej ustanovil, jako i ‚Mojžíš byl věrný v celém Božím domě‘. Ježíš je však hoden větší slávy než Mojžíš, tak jako stavitel domu je víc nežli dům sám. Každý dům někdo staví; ten, kdo postavil vše, je Bůh. Mojžíš byl věrný v celém Božím domě, ale jen jako služebník, který měl dosvědčit to, co teprve bude vysloveno. Kristus však jako Syn je nad celým Božím domem. A tímto Božím domem jsme my, pokud si až do konce zachováme smělou jistotu a radostnou naději.

Požehnání

Píseň: 559 Ó ujmi ruku moji

Vyslání