Bohoslužby poslední neděle církevního roku, neděle Krista Krále

Preludium
Apoštolský pozdrav

177 Nuž Bohu děkujme

1. čtení s. kurátorka: Ž 50:1
Bůh sám, Bůh Hospodin promluvil a volá zemi od slunce východu až po západ.

384 Pomoz mi, můj Pane

2. čtení br. Ciel: Sk 2:43-47
Všech se zmocnila bázeň, neboť skrze apoštoly se stalo mnoho zázraků a znamení. Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali svůj majetek a ro-zdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval. Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem. Chválili Boha a byli všemu lidu milí. A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse.

Svítá 273 Přemýšlej, děkuj a služ

Text kázání: 1Kor 16:1-3 sbírka na Jeruzalém
Pokud jde o sbírku pro církev v Jeruzalémě, dělejte to podle pokynů, které jsem dal církvím v Galacii. V první den týdne nechť každý z vás dá stranou, co může postrádat, aby sbírka nezačala teprve tehdy, až k vám přijdu. Až budu u vás, vyšlu ty, které doporučíte, s průvodními listy, aby donesli dar vaší vděčnosti do Jeruzaléma.

Kázání: Milé sestry a milí bratří,
jako bychom četli ze sborového dopisu. Možná apoštol Pavel takový sborový dopis napsal a později jej cituje v té prvé epištole do Korintu.
Také si s tím v tradici asi nevěděli rady, a proto i náš text není uveden v žádném tradičním čtení, v žádných perikopách (přehledech biblických čtení pro kázání na celý rok).
A tak ten text pojďme prozkoumat: Před ním hovoří apoštol Pavel o vzkříšení – káže o samém jádru evangelia, té radostné zvěsti, díky níž jsme teď tady. A za naším čtením následuje v závěru dopisu Pavlův plán na cesty – po návratu z Makedonie chtěl v Korintu přečkat zimu – nedalo se moc cestovat, po moři už vůbec ne. Představte si, že teď by do sboru přišli nějací poutníci a mohli by se na cestu vydat až na jaře. Proto Pavel píše o těch běžných potřebách sborů, a to i o sboru jeruzalémském.
Těmi Pavlovými adresáty byli Řekové, kteří před svým obrácením asi věřili v nějaké pohanské bohy nebo tehdy oblíbená mystéria (tajuplné rituály, které doplňovaly běžnému člověku státní římské náboženství. Oblíbenými byla třeba Orffova mystéria podle Orfea, boha hudby – Orffovy nástroje.)
Tedy tito Pavlovi řečtí adresáti by si mohli říct: Co je nám do nějakých židů a jejich sboru někde za mořem. Přesto se nám i tento dopis dochoval a my si jej můžeme připomínat třeba právě tehdy, když bychom zmínili církev pronásledovanou kdekoli ve světě, lidi v různých válečných konfliktech a podobně. Zatím ještě se to netýká nás bezprostředně. Jsme v podobné situaci jako ti Řekové v Korintě, když slyšeli o potřebách jeruzalémského sboru. A také k tomu dostávají průvodní listy, informativní dopisy, jaké třeba čteme při ohláškách, na schůzi staršovstva nebo přijdou do sboru spolu s oznámeními právě o sbírkách pro tyto potřebné. Dozvíme se, kdo nám píše a jaký mají sbírky účel. A o tuto transparentnost se snaží i apoštol Pavel právě těmito průvodními listy, jak zmiňuje, a posly jako svědky.
Apoštol mluví o daru vděčnosti. Za co mohli být vděčni? Třeba za svědectví víry, které vyšlo právě z Jeruzaléma a nyní slyší o svých bratrech ve víře.
A naše církve také přijímaly pomoc ze zahraničí, náš „černý“ zpěvník byl vytištěn péčí církví v západním Německu, biblická společnost posílala z Anglie tajně kralické bible do Československa… my dnes máme třeba Hlavní dar lásky a zde v Pavlově Slovu slyšíme o daru vděčnosti. O daru, který znamená vzájemnou sounáležitost bratří a sester, řekněme napříč kontinenty. Nevím, kolik se přesně koná mezinárodní pomoci mezi církvemi. Někdy můžeme být zastaveni a zahanbeni příkladem jiných: Kdysi jsem četl v bosenských novinách rozhovor s vrchním muftím, představitelem celé islámské obce v zemi. Ten rozhovor se týkal sbírky na potřeby souvěrců v Kosovu a na stavbu nové mešity a školy. I s takovým průvodním listem. A tak tito věřící, s nimiž máme společné některé biblické proroky, tak i když se vztahujeme k Pánu Bohu různě, mohou nám být také příkladem. Třeba v darech vděčnosti pro ty, kteří jsou potřební dnes.
Ten dar vděčnosti se dá vyložit právě i takto: Je projevem vděčnosti za to, že máme z čeho dávat, že máme podíl, z něhož ještě můžeme myslet na druhé.
Náš dnešní text se velmi pravděpodobně vztahuje k situaci hladomoru za císaře Claudia (vládl 41-54).
V samotném nejstarším sboru církve (v Jeruzalémě) je hlad. Takže je to v pravém slova smyslu charitativní sbírka. A k podobným sbírkám v tehdejší církvi píše církevní otec Tertullian (160-220): „Skromnou hřivnou přispívá každý v určitý den v měsíci nebo kdy chce a pokud vůbec chce a pokud může. Neboť nikdo není nucen, ale všichni platí dobrovolně. Toto jsou v podstatě půjčky zbožnosti. Neboť nic z toho se nevydává na hody a pitky nebo neužitečné žranice, ale na živobytí a pohřby chudých, pro chlapce a dívky, kteří nemají žádné rodiče, pro zestárlé sluhy, stejně jako pro ztroskotance a pro ty, kteří se octnou v dolech nebo na ostrovech nebo ve vězení kvůli svému vyznání.“ – Takže co tu všechno máme: Pomoc chudým, sirotkům, důchodové zabezpečení, pomoc bezdomovcům, obětem nucených prací a vězňům. A zároveň je ten prostor církve a sboru připraven na to a otevřen tomu, pokud někdo potřebuje konkrétní pomoc. Nejen peněžní, ale i jakoukoli další, kdy se můžeme spolehnout na bratry a sestry ve společenství. A další důležitou věcí, kterou Pavel vícekrát opakuje, jsou i přímluvné modlitby za tyto potřebné.
A jak může ten dar vděčnosti také vpadat, to závisí nejen na naší finanční gramotnosti, ale také a prvotně na Božím požehnání. Připomnělo mi to židovskou anekdotu, kdy přišel Moše za rabínem, že doma mají málo místa. Rabín mu poradil, aby do domácnosti přibrali ještě pár domácích zvířat a navíc zanedlouho přijeli ještě příbuzní. Skoro to nebylo k vydržení, ale když pak návštěva skončila a rabín pak poradil Mošemu zvířata zase vrátit na původní místo, liboval si, kolik mají místa a jak pěkně si žijí. To je samozřejmě jen vtip, ale pěkně ukazuje to, že i při nenadálých výdajích se o nás Pán Bůh postará. Pán Bůh není bankomat ani loterie, ale rozdává a rozdílí mezi námi takovým způsobem, abychom mohli přijít na to, jaké možnosti a jaké bohatství můžeme darovat druhým. A sami jsme také obdarováni něčím, co třeba nečekáme.
Takže jsme viděli, jakou podporu a pomoc měli už tehdy, v prvotní církvi, za úplně jiných technických možností. Kdy nestačilo peníze vložit na účet, ale z Korintu do Jeruzaléma se musely nějak dopravit. Buď za pomoci spěšného posla nebo přes moře. Ale z dnešního žalmového čtení slyšíme, že nad tím vším vládne Hospodin: Bůh sám, Bůh Hospodin promluvil a volá zemi od slunce východu až po západ. I nad možnostmi každého z nás, kdy můžeme být povoláni k tomu, že rozdělujeme a rozdáváme a ještě zbývá. A tak se ptejme, poslouchejme a zkoumejme, k čemu volá Pán Bůh právě nás. Někoho pro pomoc dětem, jiného pro službu seniorům, někdo z nás víme, kde pro potřebné sehnat oblečení. Pán Bůh si na pravém místě použije každého z nás. I za to se modleme.

679 Uč nás na cestě pravé

Přímluvy + modlitba Páně
Poslání (3. čtení): Jk 2
Požehnání

550 Až potud nám pomáhal Hospodin z milosti