Bohoslužby dne 14. 11., 23. neděle po Trojici

Vstupní Slovo: Pomoc naše …

Píseň: 388

Čtení: Ž 37:3-8.35-40 Doufej v Hospodina, konej dobro, v zemi přebývej a zachovávej věrnost. Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce. Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat. Dá, že tvoje spravedlnost zazáří jak světlo, jako polední jas tvoje právo. Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj. Nevzrušuj se kvůli tomu, kdo jde úspěšně svou cestou, nad tím, kdo strojí pikle. Odlož hněv a zanech rozhořčení, nevzrušuj se, ať se nedopustíš zlého, Viděl jsem krutého svévolníka: rozpínal se jako bujné křoví; odešel a není, hledal jsem ho, nebyl k nalezení. Přidržuj se bezúhonného, hleď na přímého; pokojný muž bude mít potomstvo. Zato vzpurní budou do jednoho vyhlazeni, potomstvo svévolníků bude vymýceno. Hospodin je spása spravedlivých, záštitou v čas soužení jim bývá. Hospodin jim pomáhá a vyváznout jim dává, dá jim z moci svévolníků vyváznout a zachrání je, protože se k němu utíkají.

Píseň: Mou cestu v rukou máš

Čtení: Ž 146:5-10 Blaze tomu, kdo má ku pomoci Boha Jákobova, kdo s nadějí vzhlíží k Hospodinu, svému Bohu, jenž učinil nebesa i zemi s mořem a vším, co k nim patří, jenž navěky zachovává věrnost. Utištěným dopomáhá k právu, hladovým chléb dává. Hospodin osvobozuje vězně. Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin sehnuté napřimuje, Hospodin miluje spravedlivé. Hospodin ochraňuje ty, kdo jsou bez domova, ujímá se sirotka i vdovy, svévolným však mate cestu. Hospodin bude kralovat věčně, Bůh tvůj, Sijóne, po všechna pokolení. Haleluja.

Píseň: Sv 152

Kázání: Mt 5:1-12 Když spatřil zástupy, vystoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Tu otevřel ústa a učil je: „Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské. Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni. Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství. Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha. Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími. Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské. Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.

Píseň: Sv 189

Kázání: Sestry a bratří, co nám může dát text blahoslavenství? Třeba církev československá husitská je má po celý rok ve své liturgii. A když jsem se nad nimi zamýšlel, Pán Ježíš v nich uvádí to zvláštní slovo blaze. Ovšem jen v českém překladu. (To tak bývá. Proto je dobré mít několik biblických překladů, dnes je to dost dobře možné v mobilu.) V řeckém originále Nového Zákona čteme: Blahoslavení či dokonce šťastní, makarioi, ti, kteří … a tak dále. Ta blahoslavenství nás přivádí k odpovědi na otázku, kdo může vejít do Božího Království a někdy na otázku naši, kdo všechno může najít cestu do církve.
Nebo jinak – koho všeho se to týká, to znamená, koho my máme zvát?

Tak se podívejme na to, s čím Ježíšova slova souvisejí. Jistě i s Božími přikázáními, která mají být spíše Božími radami než příkazy. A Ježíš mluví o lidech, kteří třeba neměli štěstí a zjevuje nám tím Boží spravedlnost. Jinou než lidskou.

To poznal i apoštol Pavel: V listu Římanům nám říká, že Zákon Boží je dobrý, ale může více svazovat, pokud do něj nedáme srdce a rozum. A tak zde hovoří o obrácení a o poznání Krista. Takto to rozpoznal Martin Luther: Zákon nám přináší to slovo spravedlnosti a sama jeho litera o sobě by nás odsoudila. Ale přichází Pán Ježíš, aby nám přinesl a stále přinášel osvobodivou zvěst, které se říká evangelium. Uznávám, že zákon je dobrý, ale přitom nečiním, co dobré je. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne, píše Pavel. A proto potřebujeme obrácení.

Vraťme se však k Ježíšovu programu blahoslavenství: Týká se různých lidí. Je nám představeno jednak proto, abychom nesoudili, jednak proto, že se v některém popisu starostí lidských můžeme sami poznat a nalézt.

A co to znamená blahoslavený? Taková kvalita vyjadřuje Boží sklonění jeho přítomností a provázením, jeho cestami a hodnotami, nikoli cestami a hodnotami světa.
Kteří to ti blahoslavení jsou:

Chudý v duchu = nejsme duchovně soběstační. Potřebujeme Boží moc. A ti, kdož si myslí, že si vystačí se svou, lidskou vírou a mocí, se možná o něco ochuzují. Dobře se to dá poznat, že opakem těch chudých v duchu jsou ti takzvaní mistři světa. Jen si všimněme, kolik reklam a populárních písniček obsahuje věty jako „Ty na to máš“, „Já to zvládnu“ a tak. To jistě jde. Ale v síle Boží. Taková je logika třeba 1. epištoly Petrovy v době pronásledování. (Četli jsme na biblické hodině.)

Kdo pláčou = truchlíme někdy nad vlastní slabostí. Nebo nad věcmi, které zarmucují Boha. Tak to také někteří vykladači rozpoznali, že ten upřímný pláč je nad vlastní hříšností a nedokonalostí. Nebo se má ve světě za to, že zamýšlení nad vlastními nedostatky je samotným projevem slabosti. I když pláčeme nad našimi problémy, které v tu chvíli přesahují
vše ostatní, je nad námi vysloveno toto blahoslavenství, toto sklonění se Boží. A co máme dělat my? Dát do souladu své smýšlení a Boží. Kdo pláčou, jsou utěšeni a získávají pokoj a radost z Ducha Svatého. Protože v nepokoji neučiníme dobrá rozhodnutí.

Tiší a pokorní = ti, kteří cestu zcela svěřují Bohu. Starají se o Boží lid a zemi více než o sebe. I těm je vysloveno zaslíbení. To celkem dobře může platit i pro církev a sbor.
Lačnící po spravedlnosti – takový hlad je vidět na Mojžíšovi. Žalmistovi i Pavlovi. Pozorujme, jaké touhy ve víře máme my. Když svatopisci zmiňují třeba toho Mojžíše, ten v zaujetí spravedlnosti zabil Egypťana, který bičoval izraelského otroka. Vykladači upozorňují, že Ježíš nenasytí touhu po odplatě, nýbrž po skutečné spravedlnosti.

Milosrdní – to jsou ti, kdo prokazují milosrdenství. Synonymy jsou slova jako smilování nebo slitování. Sv. Tomáš Akvinský říká: „Milosrdný je ten, kdo má bědné srdce, kdo je jat smutkem z bídy druhého, jako by to byla jeho vlastní bída. A z toho následuje, že se přičiňuje k zahnání bídy druhého jako bídy vlastní: a to jest účinek milosrdenství.“

Čisté srdce = týká se vysvobození Boží mocí z moci hříchu, takoví lidé pak chválí a oslavují Boha, je to také láska ke spravedlnosti. Jsou sladěni se srdcem Božím. Uzřít Boha znamená být jeho dítětem. A kdo má srdce zaplněné něčím jiným, neuvidí Boha, i kdyby stál přímo vedle něj.

Působící pokoj – ti byli smířeni s Bohem prostřednictvím kříže. Usilují o přivádění druhých k pokoji s Bohem včetně nepřátel. Kdysi jsem si do kázání vzal i křížovou cestu (a včera na pouti v Brnířově objevil další kříž). Kolik lidí se dnes u kříže zastaví? A ukáže jim pokoj?

Pronásledovaní – to je další skupina blahoslavených. Ti, kdo se snaží žít s Božím Slovem a odmítají kompromisy. Přijímají kritiku. Čelí pronásledování. Nemáme činit kompromisy, jen abychom se vyhnuli problémům. A proto máme díky Pánu Ježíši příslib v Božím Království.

Hojná odměna – apoštolové Jakub a třeba Petr, jehož epištolu jsme četli na biblické hodině, hovoří rovněž o hojné odměně a dokonce radosti ze zkoušek víry. Může to vypadat trochu křečovitě, srovnávat myšlenky z doby, kdy křesťané mohli být lehce vydáni různým trestům a těch tři sta let v římské říši to záviselo jen na tom, jak důkladný byl ten který císař a jeho státní správa. A co to může znamenat dnes? Říká se, že člověk si zvykne na všechno, i na provaz. Ale dnešní zkouškou církve je spíše šíře nabídky ve světě kolem nás. Třeba namísto bohoslužeb kolik se toho nabízí! Co dělat v sobotu nebo neděli ráno, když tu lze jít s turisty na výlet, jindy je nám po ránu dobře jen s kávou, rozhlasem a vrnícím kocourem a naše rozhodování je snad hlavně v tom, co si vzít na sebe. Ale stále žijeme v mezilidských vztazích a neubráníme se pokušením, zkouškám vytrvalosti, rozhodováním mezi dvěma dobrými možnostmi, prožíváme i podobné spektrum emocí jako žalmista, který je všechny předkládá Bohu.

Ježíš ve slovech blahoslavenství ukazuje, jaký je k nám Pán Bůh. A situace se začíná měnit. Jak? Představte si, že na vás někdo omylem skočí v bazénu z odrazového bloku a potopí až na dno. Nebylo to úmyslné a při troše kondice to není životu nebezpečné. A jaký je onen okamžik vyplavání na hladinu a prvního nadechnutí – takové je zaslíbení pro ty, které jsme potkali v dnešních blahoslavenstvích. Tedy nemá platit, jak to kdysi napsal Karl Marx, že církev jen umístila ten pozemský ideál dostatku a spravedlnosti na nebesa. Ježíšova blahoslavenství nás také mají vést k tomu, aby si nás Pán Bůh použil. Pro plačící s kapesníkem, k hladovějícím pak aby nás poslal s dary jídla, chudé v duchu abychom potěšovali svou přítomností a pomocí v nelehkých životních situacích a třeba bránili proti posměchu.¨

Někteří biblisté říkají, že kázání na hoře nebo konkrétně blahoslavenství jsou Ježíšovým programem, představením jeho programu, duchovního programu, působení. S tímto programem posílal pak i své učedníky, kterých bylo zpočátku až osmdesát dva. A jaký je tento program?

Minulý týden jsem byl na pohřbu svého kolegy a přítele, husitského jáhna Martina Grubera. A pořád jsem se jeho příběhem zaobíral a připomínal si naše hodinové debaty po telefonu – a přišlo mi na mysl slovo neznámého autora: Vždycky všechno nakonec dopadne dobře. Pokud to nedopadlo dobře, pak to ještě není konec. – V Ježíšově jménu tedy také my nesme a rozšiřujme pokoj a dobro. A dívejme se i do neosvětlených koutů.

Modlitba: Pane Ježíši, dej, abychom tvá blaho-slavenství slavili tak, abychom nebyli jen my sami blaženi. Abychom usilovali i o blaho kolem sebe. K tomu ať jsme Tebou vedeni. Tak se staň čili amen.

Píseň: Sv 51

Přímluvy + modlitba Páně:

Slovo na cestu: Žd 12:20-21 A Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše, nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků! Amen.

Požehnání:

Píseň: Sv 215