Bohoslužby dne 29. 4. 2018 ve Kdyni (4. neděle po Velikonocích)

440 Ozvi se, Pane můj
1. čtení: Žd 6:12 Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce.

666 V to jitro velikonoční
2. čtení: Sd 6 Izraelci se dále dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích. Proto je Hospodin vydal na sedm let do rukou Midjánců. Izrael byl od Midjánců úplně zbídačen. I úpěli Izraelci k Hospodinu. Když Izraelci tak úpěli k Hospodinu kvůli Midjáncům, 8poslal k nim proroka, aby jim řekl: „Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem vás přivedl z Egypta, vyvedl jsem vás z domu otroctví. Hospodinův posel se mu ukázal a oslovil jej: „Hospodin s tebou, udatný bohatýre!“ Gedeón mu odpověděl: „Dovol, můj pane, je-li s námi Hospodin, proč nás tohle všechno potkává? Kde jsou všechny jeho podivuhodné činy, o nichž nám vypravovali naši otcové? Říkali: ‚Což nás Hospodin nevyvedl z Egypta?‘ Ale teď nás Hospodin zavrhl a vydal do rukou Midjánců.“ Hospodin se k němu obrátil a pravil: „Jdi v této své síle a vysvobodíš Izraele z rukou Midjánců. Hle, já tě posílám.“ Tu jej požádal: „Jestliže jsem opravdu našel u tebe milost, dej mi nějaké znamení, že se mnou mluvíš ty sám. Jenom se odtud nevzdaluj, dokud k tobě nepřijdu. Rád bych přinesl dar a předložil ti jej.“ Odpověděl: „Zůstanu, dokud se nevrátíš.“ Potom Gedeón prosil Boha: „Chceš mou rukou vysvobodit Izraele, jak jsi prohlásil? Hle, rozprostírám na humně ovčí rouno. Bude-li rosa jenom na rouně a všude po zemi bude sucho, poznám, že mou rukou vysvobodíš Izraele, jak jsi řekl.“ Tak se také stalo. Nazítří za časného jitra rouno vyždímal a vytlačil z něho plný koflík rosy. Gedeón dále prosil Boha: „Nechť proti mně nevzplane tvůj hněv, když promluvím ještě jednou. Rád bych to s rounem zkusil ještě jednou. Kéž je jenom rouno suché a všude po zemi rosa!“ A Bůh to tak té noci učinil. Jenom rouno bylo suché, zatímco všude po zemi byla rosa.

Milé sestry a milí bratří,
stalo se Slovo Hospodinovo k hostům jednoho hotelu v americkém státě Wisconsin. Ti muži se jmenovali John Nicholson a Samuel Hill. Bylo to roku 1898 a po modlitbách se spolu opět sešli, aby pracovali na Božím díle. Dalšího setkání byl účasten i třetí, William Knights, a právě z jeho popudu četli na druhé modlitebce šestou a sedmou kapitolu knihy Soudců. A bratr Knights poté povídá: „Budeme si říkat Gedeoni.“ A tak vznikl Mezinárodní svaz Gedeonů, jako misijní úkol přijal šíření Božího Slova. A tak se podívejme, jak lid Staré smlouvy chodil a zase nechodil s Hospodinem: Apoštol v dnešním prvním čtení říká, že za Jozueho, který vešel do Zaslíbené země, ještě nebylo všechno hotovo. Že ten pravý sobotní odpočinek, ten pravý šabat, teprve nastane. To pravé odpočinutí vyplývá z poznání Božího Slova. A to není jen záležitost intelektuální, není to jen záležitost rozumu nebo vzdělání. A s tím se setkáváme i dnes, když někdo uslyší nějaké svědectví nebo se jiným způsobem dozví o životě církve, sboru nebo jej zaujmou aktivity místního společenství. Všude tam může zaznít na svědectví Boží Slovo, které je dle slov apoštola dáno k rozsuzování slov a myšlenek, k zastavení a uvažování i k obrácení. A platí to pro každého. Nabízí se každému.
Dnes se rozhodně neobracejí davy. Ale i v dobách starého Izraele byly doby, kdy Izraelci třeba dvacet let neměli potřebu se modlit a najednou přišli za prorokem Samuelem a ptali se: „Co máme dělat?“ A podobně se ptal v nedávné době stále propíraný novinář Ferdinand Peroutka po únoru 48: „Jestliže nemáme dělat to, co jsme dělali, co tedy vlastně máme dělat?“ A tak se nám zde ta historie opakuje a stále znovu ukazuje k obrácení. To je v církvi snad už zprofanované slovo, ale to ostré a nabroušené Slovo Bible říká, že máme třeba odpouštět sedmdesát sedmkrát. Pokud bychom spali osm hodin, vychází to na odpuštění asi čtyřikrát za hodinu. Jestliže nemáme dělat to, co jsme dělali, máme vzít ty dobré zbraně a ty dobré nástroje, jako byl třeba Gedeonův ovčí kožíšek, který si Pán Bůh použil, aby Izraelcům ukázal, že je s nimi, i když se chovali v jeho očích nepěkně. S tím Gedeonovým kožichem se stal pak takový zázrak, že když padla rosa, byl suchý a naopak. Takové přírodní divy asi kolem sebe nepozorujeme, ale mohou se odehrávat divy a zázraky jiné, totiž v lidském srdci. Gedeon říká Hospodinu: „Jestliže jsem opravdu našel u tebe milost, dej mi nějaké znamení, že se mnou mluvíš ty sám. Jenom se odtud nevzdaluj, dokud k tobě nepřijdu. Rád bych přinesl dar a předložil ti jej.“ A Hospodin odpověděl: „Zůstanu, dokud se nevrátíš.“ Jestliže jsem u tebe nalezl milost … - začíná nesměle Gedeon. – Budu na Tebe čekat – zaznívá mu důležitý slib před obtížným úkolem. Budu na Tebe čekat – říká i nám.
A tu je zajímavé, že Pán Bůh je i s těmi, kdo Bibli znesvěcují. A dokáže způsobit jejich obrácení. Jednu takovou gedeonku dostal i jeden nevěřící muž, který si všiml, že listy gedeonky jsou z takzvaného cigaretového papíru, a tak si z něj začal balit cigarety. Postupně vykouřil celý Starý Zákon a když tak listoval zbylými listy, padl mu zrak na verš misionářů celého světa, Jana 3:16. Neboť Bůh tak miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Ještě té noci vydal svůj život Pánu Ježíši a brzy poté se nechal pokřtít. Podobnou proměnou si prošel i starozákonní soudce Gedeon. I s ním se musela udát velká změna, aby přijal Boží povolání. Sám se na ně necítil. Také se asi ptal: „Co mám dělat?“ Ale to Slovo o soudci Gedeonovi i Gedeonech novodobých nám ukazuje, že Pán Bůh nás staví do úkolu, který sami nahlížíme jako nezvládnutelný a těžký, ale zapomínáme, že jako byl s Gedeonem Hospodinův posel, s námi i s celou církví je Duch Svatý. A my někdy můžeme ve vlastním životě zažít chvíle smutné a tu bychom chtěli, aby na nás nikdo nemluvil a nechce se nám do ničeho nového. Nebo se nám jako křesťanům prostě zdá, že se naše okolí dopouští toho, co je zlé v Hospodinových očích – a tu bychom měli mluvit o Božím Slově, sdílet svědectví? Bude to někdo poslouchat? Ale tak jako si Hospodin povolal Gedeona, který předtím pracuje v hospodářství, tak jako si povolával a povolává misionáře, jejichž práce se může podobat boji s větrnými mlýny - tak si může k novým úkolům povolat kohokoli z nás. A v každé naší situaci může přijít Hospodinův posel, který nám řekne nebo ukáže, jak nás Hospodin vysvobodil. A jeho Slovo promlouvá i do těžkých dob. V našem novozákonním čtení je Slovo Boží znázorněno příkladem dvousečného, tedy z obou dvou stran nabroušeného meče. Takovou zbraní že má být i ta knížečka, kterou nechávali v hotelu ti angličtí misionáři? Ano a to je právě na tom to podivné a zázračné zároveň. Boží moc a Boží síla se nemusí projevovat a zpravidla neprojevuje prostředky politickými, mocenskými, vojenskými. Právě proto, že je tato Boží moc úplně jiná. Apoštol Pavel píše v listu Římanům o Božím bláznovství a o bláznovské zvěsti. Ano, řekli bychom si, že Bůh musel být blázen, aby si vůbec něco začal s člověkem, který jej přece tolikrát zklamal. Ale právě takto paradoxní bylo a je i poslání gedeonů. Protože se zakládá na podivuhodném působení Božím. A v tomto příběhu se také může najít každý z nás. V těch gedeonkách jsou hned na začátku uvedeny doporučené verše pro různé situace lidského života. Je to znamení toho, že Pán Bůh na nás nezapomíná. Ani ve chvílích bolesti, zkoušek, napětí a očekávání, ale ani ve chvílích radosti, hojnosti a štěstí. Právě takto paradoxní bylo a je působení Božího Slova. Jistěže někdo občas vytrhá celý Starý Zákon, než se dostane k jádru Evangelia, ale i pro takového člověka zde má Pán Bůh místo. On posílá déšť na spravedlivé i nespravedlivé, právě proto, že ještě nejsme u konce dějin. On posílá déšť na spravedlivé i nespravedlivé, aby se třeba mohl onen nespravedlivý zastavit, pozastavit nad tím Božím deštěm a třeba při pozorování duhy objevit zázraky života. Právě i v takovém setkání jako v příběhu gedeonů. Ti dva muži byli zastaveni na cestách, při náhodném setkání. Na spoustu věcí dnes nemáme čas. Až musíme být často zastaveni, abychom dokázali spočinout a uvědomit si, co je v našem životě vzácné a cenné. A tady k nám přichází Pán Bůh, aby nám i pomohl i s tím svým mečem rozdělit a rozkrájet, co je skutečně důležité a co ne. A jakým způsobem toho dosáhnout. Prorok Izaiáš říká: Překují své meče v radlice a kopí ve vinařské nože. (Iz 2:4) Takže změny se dá dosáhnout tak, jako to Pán Bůh ukázal prvním misionářům gedeonů, tak jako vedl Gedeona samotného pro lid Izrael, A ukazuje to i nám. Třeba to nepozorujeme zrovna ve formě prorockého hlasu, ale Pán Bůh k nám přichází. V našem životě, v našem srdci. O to prosme, abychom byli vedeni správnou cestou. Izraelci se dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích, ale Hospodin si povolal Gedeona. Jistě s mnohými věcmi ve svém životě nejsme spokojeni, ať již jsme něco zavinili my nebo někdo ublížil nám – ale máme zde stále otevřené dveře vysvobození v Pánu Ježíši Kristu. A tak když budeme moci vydat svědectví různým způsobem, ať již budeme mít u sebe gedeonky nebo ne – vždycky nás vede Pán Bůh, který staví skromného soudce Gedeona pro pomoc lidu a každého z nás do takového úkolu, který zvládneme. A pokud potřebujeme posílit a utěšit, jistě nám přijde naproti někdo jako Gedeon.

192 Dobře staví, kdo zná a ví

392 Z pravé víry vzchází