Bohoslužby 7. neděle po Trojici

Vstup: Sír 1:26-27 Dychtíš-li po moudrosti, zachovávej přikázání, a Hospodin tě jí obdaří. Bázeň před Hospodinem je moudrost a vědění, ve věrnosti a mírnosti má Bůh zalíbení.
Píseň: 171 Buď Pánu čest

1. čtení: Sír 15:14-18 On sám na počátku stvořil člověka a ponechal mu možnost vlastního rozhodování. Chceš-li, můžeš plnit přikázání a zachovávat věrnost podle libosti. Vodu i oheň položil před tebe, vztáhni svou ruku, po čem chceš. Před člověkem je život i smrt a bude mu dáno, co si vybere. Neboť nesmírná je moudrost Hospodinova, je silný svou mocí a vidí všechno.
Píseň: 24 Tvá, Bože, je všechna země

2. čtení: Kaz 3:10-15 Viděl jsem lopotu, kterou Bůh uložil lidským synům, a tak se lopotí. On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná. Poznal jsem, že není pro něho nic lepšího, než se radovat a konat v životě dobro. A tak je tomu s každým člověkem: to, že jí a pije a okusí při veškerém svém pachtění dobrých věcí, je dar Boží. Poznal jsem, že vše, co činí Bůh, zůstává navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho ubrat. A Bůh to učinil, aby lidé žili v bázni před ním. Co se děje, bylo odedávna, a co bude, i to bylo; a Bůh vyhledá, co zašlo.
Píseň: 204 Bůh je náš hrad

Kázání: Kaz 5:17-18 Hle, co jsem shledal: Je dobré a pěkné, aby člověk jedl a pil a měl se dobře při veškerém klopotném pachtění pod sluncem v časných dnech života, které mu dal Bůh, neboť to je jeho podíl. Tak je tomu s každým člověkem; to, že mu Bůh dal bohatství a poklady i možnost užívat jich, brát svůj podíl a radovat se při svém pachtění, je dar Boží.

Sestry a bratří,
věděli jste, že deset starozákonních knih není vůbec citováno v Novém Zákoně? Jsou to knihy Soudců, Rut, Ezdráš, Ester, Píseň Šalamounova, Pláč Jeremiášův, Abdiáš, Jonáš, Sofoniáš a právě Kazatel, z něhož jsme četli dnešní čtení.
Co to může znamenat? Pán Ježíš sice asi nekázal na knihu Kazatel, ale ukazuje zejména v podobenstvích tu stejnou moudrost, kterou píše Kazatel, totiž král Šalomoun. I když tehdejší Židé ji asi běžně nečetli při bohoslužbách. Otázka, jakou cenu má pro nás Starý Zákon, je tak stará jako církev sama. Dokonce jeden z biskupů, Markion, chtěl Starý Zákon z Bible úplně vymazat.
Mnohé biblické texty nás ale na moudrost upomínají a navíc, určitě se vám někdy stalo, že jste našli nějaký citát, motto, důležité heslo, které sice bylo zapsáno v jiné knize a ne zrovna v Bibli – ale že by je Pán Ježíš klidně podepsal. Máme takovou zkušenost třeba s Exupéryho knihou Malý princ.
Co však Šalomoun a jeho kniha Kazatel? I když ji nemáme doloženou od Pána Ježíše, obsahuje podobnou moudrost, nad jakou se také lidé v jeho okolí podivovali: Říkali si, odkud Pán Ježíš takovou moc má a naslouchali mu, protože jim kázal jinak než tehdejší učitelé Zákona. Podivovali se, jaký zdroj má ona moc a moudrost, s kterou působil na této Zemi. A my bychom se často asi rádi ocitli v blízkosti Pána Ježíše, zeptali se ho na něco konkrétního … Ale současně zde máme Bibli k víře a k poučení, potěšení i zastavení se ve vlastních životech. Takto podobně o tom píše apoštol Pavel Římanům 15:4.
Co ale s tou starozákonní moudrostí, co s ní dělat dnes? Není to už všechno přežitek? Představme si autora Kazatele, krále Šalomouna, který získal i moudrost i všechna bohatství světa, teď to všechno přehlíží, dělá si jakousi inventuru. A tento oligarcha, tento multimilionář, ale zároveň moudrý vladař, píše toto: Hle, co jsem shledal: Je dobré a pěkné, aby člověk jedl a pil a měl se dobře při veškerém klopotném pachtění pod sluncem v časných dnech života, které mu dal Bůh, neboť to je jeho podíl. Tak je tomu s každým člověkem; to, že mu Bůh dal bohatství a poklady i možnost užívat jich, brát svůj podíl a radovat se při svém pachtění, je dar Boží. Když se podíváme na ty nejznámější boháče, kterých jsou plné noviny, můžeme se ptát: Mají stejnou moudrost a stejnou pokoru jako Šalomoun? Napsali někdy podobný testament, podobné vyznání, že u nich moc není to hlavní, bohatství není to hlavní, ale že dospěli k nějaké životní moudrosti? Vzpomeneme si možná na pár politiků, kteří se veřejně přiznali k tomu, že poznali Pána Ježíše, došli obrácení a že je to i v jejich životě veřejném nějak změnilo. Není důvod jim to nevěřit, spíše, jak nám říká také Pavel, se za ně můžeme a máme modlit. Aby i další z nich takovou podobnou moudrost získali. Třeba se nám to zdá jako boj s větrnými mlýny, ale Pán Bůh má takovou práci s každým z nás. I s politiky i s nepolitiky. Takže i když zavřeme noviny a vypneme televizi, o tuto moudrost můžeme prosit každý jednotlivě, abychom mohli moudře spravovat sbor, rozumně zacházet se vším, co je nám svěřeno a také, jak Šalomoun přiznává v Kazateli i v Příslovích, se radovat! Radovat se z dobrých plodů a darů. Pán Ježíš říká, že právě ani Šalomoun nebyl tak nádherně oblečen jako polní kvítí. Toto všechno je nám svěřeno! Tak jako jsme to četli v prvním čtení: Máme tu nějakou práci, kterou dokonce Kazatel nazývá lopotou, v moderní hebrejštině ten výraz (innáv) znamená cosi jako úděl, úkol, pracovní úkol nebo i zájem. To, co v životě máme dělat, ale také i můžeme dělat. Ať již nám to jde pěkně od ruky nebo je to lopota, tím vše nekončí. Kazatel říká, že všechna tato práce i přírodní koloběh i lidské dějiny se opakují, ale Pán Bůh nad tím bdí, vyhledá to, co bylo zapomenuto, co se zatoulalo, co zašlo. Pán Bůh je v tom takový ekologický. Všechno to, co říká kniha Kazatel, je k našemu zastavení i odpočinutí v Božím stvoření. Abychom byli schopni se rozhlédnout okolo sebe a říci si, že ve světě – v Božím stvoření máme každý své dobré místo. A to bez ohledu na to, zda naše skutečné možnosti jsou malé či velké. I Bible je pro malé i velké, i víra je pro malé i velké.
Řeknu na závěr jeden příklad:
O některých svatých se říká, že i když je jakoby míjel historický vývoj, dějiny šly kolem nich, že ve skutečnosti dělali politiku u sebe doma nebo u sebe ve farnosti či prostě všude tam, kde se ve svém životě dostali. Ať již to bylo v kněžské službě, mnišské řeholi nebo i v soukromém životě, tak jako by každý z nich psal malé dějiny. A to je také výzva, tato možnost se týká každého z nás, nejen významných lidí. Proto máme v Bibli tu knihu Kazatel, popisující celý lidský život. Je to kniha přinášející naději každému, ať již má před sebou i za sebou jakékoli životní úkoly. Protože Šalomoun tímto svým svědectvím přináší víru i naději – a také to sám píše: A tak je tomu s každým člověkem: to, že jí a pije a okusí při veškerém svém pachtění dobrých věcí, je dar Boží. (Kaz 3:13) A v závěru: Tak je tomu s každým člověkem; to, že mu Bůh dal bohatství a poklady i možnost užívat jich, brát svůj podíl a radovat se při svém pachtění, je dar Boží. (Kaz 5:18) Spolu s Kazatelem-Šalomounem tak můžeme psát dějiny! U sebe doma, v zaměstnání, na zahrádce, v dílně, na kole, na horách i u moře nebo třeba na hudebním festivalu. A do těchto dějin vpisovat tu radost Boží, ze které také vyplývá naše vděčnost za věci často samozřejmé. Tedy těchto dobrých darů nejen užívejme, ale také sdílejme a rozdílejme se o ně a v neposlední řadě – poděkujme za ně Pánu Bohu! Modleme se.

Píseň: 384 Pomoz mi, můj Pane

Závěrečná píseň: 489 Tvé požehnání, dobrý Otče