Bohoslužby dne 12. 08. ve Kdyni, neděle 11. po Trojici

420 Slunce pravdy, milosti

1. čtení: Ž 17:3-8
Zkoumal jsi mé srdce, dozíral jsi v noci, tříbil jsi mě, nic ti neuniklo, ani úmysl, jenž nepřešel mi přes rty. Drž mé kroky ve svých stopách, aby moje nohy neuklouzly. K tobě volám a ty odpovíš mi, Bože, nakloň ke mně ucho, slyš, co říkám. Ukaž divy svého milos-denství, spasiteli těch, kdo před útočníky se k pravici tvé utíkají. Ochraňuj mě jako zřítelnici oka, skryj mě ve stínu svých křídel.

642 Už svítá jasný bílý den

2. čtení: 1Kor 15:1-10
Chci vám připomenout, bratří, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte, a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval – vždyť jste přece neuvěřili nadarmo. Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli. Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům. Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně. Vždyť já jsem nejmenší z apoštolů a nejsem ani hoden jména apoštol, protože jsem pronásledoval církev Boží. Milostí Boží jsem to, co jsem, a milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo; více než oni všichni jsem se napracoval – nikoli já, nýbrž milost Boží, která byla se mnou.

250 Z milosti tak hojné

kázání: Lukáš 18:9-14
O těch, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl Pán Ježíš toto podobenství: „Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník. Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.‘ Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: ‚Bože, slituj se nade mnou hříšným.‘ Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“

Kázání:

Milé sestry a milí bratří,
na prázdniny jsem dal na venkovní nástěnku čtení o mistru Janu Husovi. Nevím, kolik lidí to četlo, ale ty osobnosti církve, ať již kteréhokoli našeho lidského vyznání, nám mohou dobře ukázat k podstatě evangelia, tak jako to zamýšlel Pán Ježíš, tak jako to před ním zamýšlel prorok Izaiáš (jakékoli Boží Slovo označuje termínem básár, tedy dobrá zvěst – takže evangelium) a jak je zvěstuje apoštol Pavel.
To naše dnešní Slovo je důležité ještě z jednoho důvodu: Mnoho jeho důležitých částí se pak stalo velmi brzy základem a inspirací pro apoštolské vyznání víry.
A to vyznání víry platí pro všechny křesťany. Nebo ne. Je pro všechny lidi. Protože neplatí jenom pro církev a tím pro všechny křesťany, ale také může oslovit úplně každého. Úplně každého snad potěší dobrá zpráva…
V evangeliu jsme dnes slyšeli příběh o farizeu a celníkovi. Jak přicházejí do chrámu, jak přicházejí k Pánu Bohu, co si nesou s sebou a jak rozdílně s Pánem Bohem mluví: Farizeus předstupuje s přesně připraveným seznamem zbožných skutků, s nimiž hodlá Hospodina seznámit. A kdyby si Pán Bůh náhodou zapomněl brýle, zdůrazňuje farizeus: „Víš, já to dělám úplně jinak než různí nepoctivci jako tento celník.“ Který stojí docela vzadu a neodvažuje se ani oči k nebi pozdvihnout.
Katolický kněz a učitel lékařské etiky Marek Orko Vácha píše: Někdy stojí za to projít se po krajině jen tak. Jít přírodou a zapomenout na všechno vzdělání, na učebnice a knihy, na veškeré teorie a názory.
Teorie a názory, kolik jsme jich už slyšeli nebo dokonce zažili, kolik jich zažil Pán Ježíš nebo apoštol Pavel… konkrétně i ten vzpomínaný farizeus měl své vlastní pojetí spravedlnosti, ale zapomněl na evangelium. A třeba taky zapomněl jít občas na procházku nebo vyjít na zahradu a žasnout. A co se týče toho evangelia, nemohl se vymlouvat na to, že by to slovo neznal, že o něm samotném evangelium teprve vypráví. O tom, co se většinou překládá jako evangelium-dobrá zpráva, musel vědět už ze Starého Zákona. Hebrejské slovo básár znamená dobrá zpráva, není to zpráva, jakou si přečteme v novinách, ani to nebyl jen ledajaký dopis, který přinesl v tehdejších dobách rychlý posel. A zaujalo mě, kde všude se evangelium vyskytuje: Třeba řecký maratonský běžec Feidippidés, když přiběhl do Athén a stačil jen říci poslední slovo „Zvítězili jsme“ – tehdy nad obávanými perskými dobyvateli – ten nesl Athéňanům evangelium, tak to zaznamenali tehdejší řečtí dějepisci. Boj dobrý jsem bojoval, běh jsem dokonal, víru zachoval, napíše později apoštol Pavel.
A tak tu máme evangelium ve Starém Zákoně, máme tu evangelium v řeckých bájích a historii, máme tu evangelium v Novém Zákoně a dnes jsou čtyři evangelia v Bibli a říkají nám totéž: Dobrá zpráva je ve spasení milostí v Pánu Ježíši Kristu.
A k tomu ukazuje tradice církve, tedy to, jak si lidé předávali a pěstovali a zalévali tu dobrou zprávu a tak dnes všechno, co čteme a s čím se v kostele setkáváme, je výsledkem nějaké tradice, čtení a povídání a zase opakování a třeba i učení. To znal určitě jak celník, tak farizeus. A oba dva jistě upřímně hledali, není důvod jim to nevěřit. Farizeus se soustředil na hromadění dobrých skutků a přinesl Pánu Bohu jejich seznam, celník si uvědomil, že je hříšný, ale byl osloven milostí a ospravedlněn. To je evangelium.
Tak nějak hledali ve starozákonní době, hledali a ptali se i staří Řekové a Římané, hledali naši předchůdci ve víře, ať již to byli katolíci, kališníci, rozhodní křesťané či různí samostatní běžci. Ale zkusme udělat takovou věc, jako se dnes někdy dělá v hodinách náboženství nebo na táborech: Zmiňoval jsem tu vyznání víry. Až budeme mít doma čas, zkusme si je napsat. A teď nemyslím zpaměti, ale zkusme si napsat sami své vlastní krédo. A je úplně jedno, co vynecháme nebo co rozšíříme. A pak se nám ukáže, co je pro nás víra, co obsahuje pro nás důležitého, kdo je pro nás Pán Ježíš a jaká je pro každého z nás ta cesta víry. Jaké je pro nás to evangelium, když doběhneme ten dobrý běh. My jej ještě běžíme, ale už smíme slyšet tu dobrou zprávu. Protože už jednou zaznělo „zvítězili jsme“. Bylo to o jedněch Velikonocích…

392 Z pravé víry vzchází

Poslání (3. čtení): Ga 6:9 V konání dobra neumdlévejme; neochabneme-li, budeme sklízet v ustanovený čas.

442 Pane, dnešek je den chvály