Bohoslužby dne 24. 9. ve Kdyni, 15. neděle po Trojici

Preludium
Apoštolský pozdrav
Úvodní píseň: 163 Hospodin sám národů Bůh
Modlitba
1. čtení: Ž 86:2-6 Ochraňuj mě, jsem tvůj věrný, spas, můj Bože, svého služebníka, který v tebe doufá. Smiluj se nade mnou, Panovníku, po celé dny k tobě volám. Vlej do duše svého služebníka radost, k tobě, Panovníku, pozvedám svou duši,neboť ty jsi, Panovníku, dobrý a nabízíš odpuštění; ke všem, kdo tě volají, jsi nejvýš milosrdný. Dopřej, Hospodine, mé modlitbě sluchu, věnuj pozornost mým prosbám.
Píseň: 420 Slunce pravdy, milosti
2. čtení: Jr 31:1-7.10-11 1V onen čas, je výrok Hospodinův, budu Bohem všem čeledím Izraele a oni budou mým lidem. 2Toto praví Hospodin: „Milost na poušti nalezl lid, který vyvázl před mečem. Jdu, abych přinesl mír Izraeli.“ 3Hospodin se mi ukázal zdaleka: „Miloval jsem tě odvěkou láskou, proto jsem ti tak trpělivě prokazoval milosrdenství. 4Znovu tě zbuduji a budeš zbudována, panno izraelská. Znovu se ozdobíš bubínky a vyjdeš k tanci s těmi, kdo se smějí. 5Znovu budeš vysazovat vinice na samařských horách. Budou vysazovat, a ti, kteří budou sázet, budou i sklízet. 6Vždyť už tu je den, kdy zavolají hlídači na Efrajimském pohoří: ‚Vzhůru, vydejme se na Sijón k Hospodinu, svému Bohu.‘“ 7Toto praví Hospodin: „Radostně plesejte vstříc Jákobovi, jásejte nad tím, který je hlavou pronárodů, vzdávejte chválu, rozhlašujte: ,Hospodin spasil tvůj lid, pozůstatek Izraele.‘ 10Slyšte, pronárody, Hospodinovo slovo, na vzdálených ostrovech oznamte toto: „Ten, který rozmetal Izraele, shromáždí jej, bude jej střežit jako pastýř své stádo.“ 11Hospodin zaplatí za Jákoba, vykoupí ho z rukou silnějšího.
Píseň chval: Sv 110 Myslete na Kanaán
Text kázání: Mt 20:1-16 1„Neboť s královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář hned ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici. 2Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. 3Když znovu vyšel o deváté hodině, viděl, jak jiní stojí nečinně na trhu, 4a řekl jim: ‚Jděte i vy na mou vinici, a já vám dám, co bude spravedlivé.‘ 5Oni šli. Vyšel opět kolem poledne i kolem třetí hodiny odpoledne a učinil právě tak. 6Když vyšel kolem páté hodiny odpoledne, našel tam další, jak tam stojí, a řekl jim: ‚Co tu stojíte celý den nečinně?‘ 7Odpovědí mu: ‚Nikdo nás nenajal.‘ On jim řekne: ‚Jděte i vy na mou vinici.‘ 8Když byl večer, řekl pán vinice svému správci: ‚Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, a to od posledních k prvním!‘ 9Tak přišli ti, kteří pracovali od pěti odpoledne, a každý dostal denár. 10Když přišli ti první, měli za to, že dostanou víc; ale i oni dostali po denáru. 11Vzali ho a reptali proti hospodáři: 12‚Tihle poslední dělali jedinou hodinu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!‘ 13On však odpověděl jednomu z nich: ‚Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den? 14Vezmi si, co ti patří, a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako tobě; 15nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?‘ 16Tak budou poslední první a první poslední.“

Kázání: Milé sestry a milí bratří, pokoj vám.
Pán Ježíš velmi často používal podobenství. Jejich obrazy a předlohy bral z přírody, z běžného života a práce, aby mu každý rozuměl. Mluvil o správcích majetku, dnes bychom řekli účetních, mluvil o hospodářích, pro nás třeba o řediteli velkostatku nebo velké firmy. A asi každý jsme se už setkali s inzeráty a někdy vybrat tu správnou nabídku či sehnat dobrého kupce nemusí být vůbec jednoduché. Když si koupíme Infoservis, vidíme inzerát někde vylepený nebo zveřejněný na internetu, může se stát, že už je produkt prodán, dostatečný počet pro zájezd do Německa naplněn, vysněný dárek už nemusíme sehnat, nebo je dokonce inzerát podvodný.
I proto nás může překvapit, co se praví v závěru našeho čtení: Budou poslední první a první poslední. Hospodářská soutěž vzala zasvé, frontu na úřadě práce kdosi obrátí naruby, z inzerátů je úspěšný klidně i ten, který obsahuje nějakou tu pravopisnou chybu nebo je na první pohled pochybný a zavádějící.
Ne, Pán Ježíš nám neříká, že by nemělo smysl dělat práci pořádně nebo být čestný a přímý. Jen říká, že i ten, kdo nechytí první autobus na cestě do banky nebo nezastihne doporučený dopis, ten kdo chce z nějakých důvodů začít svůj život znovu, i ten tu má místo a Pán Bůh má pro něj plán. A v takových plánech pro pomoc ostatním si může použít také nás.
Nebo si můžeme říct, co tady, v Pošumaví, dělá najednou podobenství o vinici. Totiž v tehdejší době byla vinice obrazem hojnosti. To, že se něco urodí na vinici, je dobrým obrazem Boží starostlivosti o nás. I takové vzájemné péči mezi lidmi - po staršovstvu jsme dostali mísu bedel, dýně a mnohé další dobroty, což jsme vůbec nečekali. (Děkujeme.)
A o tomto rozdílení Božím, nečekaném, mluví naše podobenství. A na této vinici chce mít Pán Bůh také i nás. První budou poslední a poslední první, ale to povolání zní všem. Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý? zní otázka tam, kde bychom mohli poměřovat, kdo má jaké nároky podle odpracovaných let nebo podle toho, kdy přišel do sboru – ke všem se sklání milosrdný Pán. A dává tyto příležitosti třeba i na jednu hodinu, ale tuto hodinu i ti najatí v pět hodin směli využít té příležitosti, kterou jim dal dobrý Hospodář. Vždyť kdykoli čteme v Písmu, že "byl pokřtěn on i celý dům jeho" (třeba Skutkové 10:44nn), usuzujeme, že byli pokřtěni všichni členové rodiny i domácnosti, i děti – a asi také otroci. Všichni zde mají místo pro přijetí. Protože toto přijetí dává v prvé řadě Pán Bůh. A je pro nás vždy překvapením, co pro nás má připraveno. Sám o sobě říká, že je dobrý, tedy
v tuto jeho rozdíle(jí)cí dobrotu nezbývá než věřit. Ovšem – je správné to slovo "nezbývá"? Máme zde přece tuto úžasnou možnost, že se máme ke komu upnout a nejsme na rozdílení různých životních priorit, příležitostí a naše různé plánování sami. (To by to často dopadlo...)
Pán Bůh vychází celkem 4x a pokaždé někoho najde. A vychází v různou denní dobu, v různém počasí, jako jsme to i zpívali ze Svítá. Ve své prozřetelnosti počítá s dalšími těmi, kteří nevědí, co se životem, a tak nečinně stojí na tržišti. Připomíná to takovou divadelní scénu, kde se pohybují různé postavy. Ve středověké literatuře a filosofii se tomu říkalo theatrum mundi, divadlo světa. Zde je ale režisérem Pán Bůh. A tak i v našem biblickém podobenství vychází, aby pozval další. Opět – nejde o to, že by si dobře nespočítal náklady a pracovní sílu, ale dává další šanci. Dalším lidem.
A k čemu nás ještě toto podobenství může vést? Jistě bychom si každý našli příklad toho, co jsme dostali a co takříkajíc spravujeme a opatrujeme: Ať jsou to již výpěstky ze zahrádky, třeba ty opatrované pýchavky, dále milé a zase znovu nové Boží Slovo, tužka navíc, kterou půjčíme kamarádovi v lavici, zbytek drobných, kterými můžeme někomu pomoci si třeba koupit jízdenku, nebo spousta takové té drobné práce, která není nikde vidět – jsou to věci, které jsou více či méně naše, ale které můžeme sdílet a o které se můžeme podělit i v naší práci, či zaměstnání ale pak také užívat společný užitek z práce. Nebo ze vzájemné pomoci. Jako na té vinici, tak i ve škole, v hospodářství, v zaměstnání, na biblické hodině a také ve sboru ze všeho toho, co přijímáme. Ale i tehdy, kdy to nečekáme a jako ti posledně povolaní dostaneme plnou míru toho, co nám dává náš Pán. Jednou jsme obdarovanými a jednou zase rozdílíme to, co jsme sami dostali, jeden i druhý z té jedné Boží vinice, která je otevřena pro všechny, kdo vyhlížejí, kudy jít. A třeba volají jako žalmista: "Ochraňuj mě, jsem tvůj věrný!"
Na té Boží vinici je hojnost. I my jsme určitě již mnohé obdrželi. Všichni jsme na Pánu Bohu tímto způsobem závislí, protože jen z jeho dobroty máme tyto různé možnosti. Ale čteme, že on vychází s těmito nabídkami a pozváním na cestu vícekrát, a to dokonce ještě i v čase, kdy už obvykle práce končí a zdálo by se, že nemá smysl začínat.
Prosme o moudrost pro svou práci a rozdílení se o to, co je krásné, dobré a Pánu Bohu milé. Protože pak smíme užívat té společné radosti, jako to říká prorok Jeremiáš, že celý Izrael bude Pána Boha oslavovat hrou na bubínky. Na biblické hodině jsme mluvili i o chvalách a Pán Bůh nás zve k té radosti. Ať se projevuje třeba i tancem, poněkud nezvyklými hudebními nástroji či jiným zpěvem, než na jaký jsme zvyklí. A z písně nyní uslyšíme, že nás Pán Bůh skutečně zve k tomu všemu dobrému.

Píseň: 694 V Království Božím místa dost – taky na kytaru?

Přímluvy + modlitba Páně
Poslání (3. čtení): 1J 5:13-15 Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život. Máme v něho pevnou důvěru, že nás slyší, kdykoliv o něco požádáme ve shodě s jeho vůlí. A víme-li, že nás slyší, kdykoliv o něco žádáme, pak také víme, že to, co máme, jsme dostali od něho.

Závěrečná píseň: 482 Jak rozkošné a milé
Postludium