Introit: Ž 25:4-5 Dej mi poznat svoje cesty, Hospodine, uč mě chodit po svých stezkách. Veď mě cestou své pravdy a vyučuj mě, vždyť jsi Bůh, má spása.
420 Slunce pravdy, milosti
1. čtení: Genesis 3:1-6.22-24
Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ Žena hadovi odvětila: „Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: ‚Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.‘“ Had ženu ujišťoval: „Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“ Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl.
Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady v Edenu, aby obdělával zemi, z níž byl vzat. Tak člověka zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.
609 Kdo je mocný jak Ty, Hospodine
2. čtení: Římanům 13:1-12
Vždyť přikázání ‚nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepožádáš‘ a kterákoli jiná jsou shrnuta v tomto slovu: ‚Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.‘ Láska neudělá bližnímu nic zlého. Je tedy láska naplněním zákona. Víte přece, co znamená tento čas: už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je nám spása blíže, než byla tenkrát, když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblečme se ve zbroj světla.
375 Rozsvěť září světla svého
Text kázání: Lukáš 19:1-9
Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. Tam byl muž jménem Zacheus, vrchní celník a veliký boháč; toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je, ale poněvadž byl malé postavy, nemohl ho pro zástup spatřit. Běžel proto napřed a vylezl na moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít. Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: „Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě.“ On rychle slezl a s radostí jej přijal. Všichni, kdo to viděli, reptali: „On je hostem u hříšného člověka!“ Zacheus se zastavil a řekl Pánu: „Polovinu svého jmění, Pa-ne, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně.“ Ježíš mu řekl: „Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův.
Dobro a zlo. Milé sestry a milí bratří, na toto téma bylo v historii napsáno nespočet filosofických pojednání, zákonů, kázání, veřejných přednášek – ale ta otázka po dobru a zlu – nebo dobrém a zlém – je všude kolem nás a stačí si tam dosadit, co právě sami ve svém životě řešíme nebo na co se chceme připravit.
Známý křesťanský spisovatel C. S. Lewis (mimo jiné autor Letopisů Narnie) připravoval v Americe náboženské rozhlasové pořady, v té době obvyklé médium – o stále potřebných otázkách i z pohledu víry. A hovořil i o tom, jakým způsobem lidé přemýšlejí o dobru a zlu a jak o něm sami hovoří. Než bych to zpočátku jakkoli sám opisoval, dám slovo Lewisovi samotnému:
Slyšeli jste zajisté, jak se lidé hádávají. Někdy to bývá k smíchu a někdy to zní nepříjemně, ale myslím, že můžeme poznat něco velmi důležitého, všimneme-li si, co vlastně při tom říkají. Slýcháme na př.: „To je moje místo, já tu byl dříve“, nebo „Nech ho být, on ti nic nedělá“, nebo „Proč bys musel být první?“, nebo „Dej mi kus pomeranče, já ti dal také“, nebo „Co bys říkal, kdyby takhle někdo jednal s tebou?“, nebo „Víš, žes mi to slíbil?“ A Lewis dále říká, že tyto věty říkáme, protože sami máme nějakou představu dobra nebo mravního zákona a říkáme si, že takhle by to přece mělo být. A kde se tu ukazuje to dobro a zlo? Tam, kde my sice víme, jak naplňovat dobro, ale umíme to v prvé řadě využít proti svému bližnímu. A tak by mohl vzniknout podobný řetěz argumentů, ne-li hádka, o jaké mluví Lewis.
A protože nejsme na přednášce, ale na bohoslužbě, nejsem motivační řečník, ale farář a naším východiskem není jen čistá psychologie, ale zaslíbení Boží, totiž Písmo – tak se podívejme, jak nám Písmo ukazuje dobro a zlo ve světě: Když Pán Ježíš mluví s celníkem Zacheem, vůbec nemluví o víře. Vůbec Zachea neobrací. Tady je Pán Ježíš i dobrý psycholog: Nejenže nejde Zachea udat, ale ani mu nevynadá, v podstatě se vnutí k němu na návštěvu. A zde právě nějak poukázal na dobro a zlo, my nevíme, co si přesně povídali – ale výsledkem Zacheova obrácení je, že Zacheus sám ve svém civilním životě a na základě tak světské záležitosti, jakou byly úplatky, dospívá k pokání. A to pro nás znamená, že i nám zde zní povolání a poslání k tomu být světlem lidem v civilním životě a mluvit do světa a ve světě. I o dobru a zlu. „Vždyť je to také syn Abrahamův,“ říká Pán Ježíš o Zacheovi. „Vždyť je to také Boží dítě – jenom na to ten člověk zapomněl nebo mu to nikdo neřekl,“ může být naše východisko.
Inu dobře, a co z toho budeme mít? můžeme uvažovat o motivaci, o smyslu toho všeho: když poznáváme to dobré a zlé, tu vyleze had a říká, že všechno je vlastně jinak. A dokonce převrací Boží Slovo: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ Tedy: Ten Bůh, který vás uvedl do této rajské zahrady, vám zakázal užívat to, co stvořil a sám zhodnotil jako dobré? Když se ocitneme v situaci pokušení, zkrátka když nám ten zlý předestírá, jak jsme na tom vlastně blbě, v takové situaci si řekněme, že největším nepřítelem Ďábla je humor. Když si vybavíme různé ty takzvaně velké postavy minulých dob, málokdy se smějí nebo jen usmívají! Protože přece stejně jako had z ráje potřebují upozornit na ten boj dobrého a zlého tak, že tu jde jednou o boj dobrých a špatných národů a ras, jindy o boj společenských vrstev.
Vzpomněl jsem si na jeden obrázkový vtip od Pavla Kantorka, kdy na vlakové zastávce visí plakát s nějakou neodolatelnou nabídkou, reklamou, která končí slovy: Tak na co čekáte? A cestující, který tam čekal, připsal tužkou: Na osobák do Karviné. – A tak zkusme někdy s těmi pokušeními a zdánlivě lákavými nabídkami bojovat i humorem. V úplně obyčejných situacích našeho života. Tím toho Zlého odzbrojíme a překvapíme i sebe, když nás právě svádí třeba to pokušení samospravedlnosti. Jako v každém sporu, který uvádí spisovatel C. S. Lewis. A zdálo by se, že jsme jako křesťané ve výhodě: Že přece známe to dobré i zlé. Že jsme byli pokřtěni ve jméno Pána Ježíše Krista a o dobru a zlu nám vypráví příběh prvních lidí, kteří nakonec získali od Pána Boha ochranu. Dále máme příklad celníka Zachea, který byl přiveden k obrácení, aby konal dobro. Sám Pánu Ježíši říká, jakou udělá inventuru, aby odškodnil všechny podvedené daňové poplatníky a kromě toho že polovinu dá chudým. Možná to evangelista Lukáš zaznamenal takhle detailně také proto, aby zdůraznil praktický, světský charakter a důsledek obrácení. Že to není jenom řeč náboženská, ale na tom Zacheovi bylo jeho obrácení poznat naprosto prakticky.
A když už jsem zde zmiňoval spisovatele C. S. Lewise, v jeho Letopisech Narnie je zářivý lev Aslan obrazem Pána Ježíše. Jenže nevidí jej každý. Možná nechce vidět. Ale může dovést k velkému dobru a na bezpečnou cestu. A tak řekněme tomu Pokušiteli, že namísto na jeho spády, kudy vylezl ze země a chce nám přece ukázat pohodlnější a třeba rychlejší tunel, že my namísto toho čekáme třeba na osobák do Karviné nebo na autobus do Domažlic, kam máme namířeno a můžeme svým životem svědčit o tom, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.
671 Dej mi, Pane, bdělé srdce
Poslání (3. čtení): Řm 12:17b.18.21
Vůči všem mějte na mysli jen dobré. Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji. Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.
448 Sláva buď Tobě, Bože náš