Bohoslužby dne 30. 09. ve Kdyni, neděle 18. po Trojici

Sv 45 Díky za toto krásné ráno

1. čtení: Lukáš 12:1-3.7a
Mezitím se shromáždily nespočetné zástupy, že se lidé div neušlapali. Ježíš začal mluvit nejprve ke svým učedníkům: „Mějte se na pozoru před kvasem farizeů, to jest před pokrytectvím. Není nic zahaleného, co nebude jednou odhaleno, a nic skrytého, co nebude poznáno. Proto vše, co jste řekli ve tmě, bude slyšet na světle, co jste šeptem mluvili v tajných úkrytech, bude se hlásat ze střech.
Ano i vlasy na vaší hlavě jsou všecky spočteny.

613 Oči všech se upírají

2. čtení a text kázání: 1. Královská 19:
Na Chorébu Elijáš vešel do jeskyně a v ní přenocoval. Tu k němu zaznělo slovo Hospodinovo. Bůh mu řekl: „Co tu chceš, Elijáši?“ Odpověděl: „Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili.“ Hospodin řekl: „Vyjdi a postav se na hoře před Hospodinem.“ A hle, Hospodin se tudy ubírá. Před Hospodinem veliký a silný vítr rozervávající hory a tříštící skály, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl. Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl. Po ohni hlas tichý, jemný. 13Jakmile jej Elijáš uslyšel, zavinul si tvář pláštěm, vyšel a postavil se u vchodu do jeskyně. Tu mu hlas pravil: „Co tu chceš, Elijáši?“ Odpověděl: „Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili.“ Hospodin mu řekl: „Jdi, vrať se svou cestou k damašské poušti. Až tam přijdeš, pomažeš Chazaela za krále nad Aramem. Jehúa, syna Nimšího, pomažeš za krále nad Izraelem a Elíšu, syna Šáfatova z Ábel-mechóly, pomažeš za proroka místo sebe.

452 Za dar Slova, Bože milý

Sestry a bratří,
k tomuto kázání mě inspirovaly dvě skutečnosti: Předně to byla vichřice, která se přehnala ze soboty na neděli minulý týden a pak z neděle na pondělí. To mě zprvu donutilo přemýšlet nad tím, jak to všechno opatruje Pán Bůh. A pak jsem si vzpomněl na cyklus kázání mého známého, baptistického kazatele Aloise Boháčka na téma Když si Bible protiřečí. Skutečně, některé situace, které nás potkávají, nám připomenou různá místa z Písma a někdy není úplně jasné, co s nimi, a zdají se nám protichůdná. A jsou situace, kdy tyto biblické protiklady někdy mohou promluvit. Tak co tu máme dnes:
Prorok Eliáš je na hoře Chorébu, přenocoval tam a chce se jako prorok na hoře, významném, vyvýšeném místě, setkat s Hospodinem. A najednou přichází jakási přírodní katastrofa:
Před Hospodinem veliký a silný vítr rozervávající hory a tříštící skály, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl. Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl, říká nám Písmo.
A pak v novozákonním čtení jsme slyšeli Pána Ježíše, že Pánu Bohu není skryto nic, co se děje na zemi, ba dokonce ví, kolik vlasů nám spadne z hlavy. Tak jak to tedy je? Protože takové i podobné otázky můžeme občas dostat nebo se k nim propracovat sami nad některými biblickými příběhy.
Tedy: Kde je při různých událostech Hospodin – a je takové místo nebo taková okolnost, kde není? Kde se prostě Pán Bůh nevyskytuje?
Musíme si uvědomit, že nedostáváme odpovědi na všechny otázky. Nedostáváme je hned a nejsou to odpovědi rychlé a instantní. Proto jsme i teď tady a proto se v různých situacích, v různých chvílích, při bohoslužbách i na biblických hodinách i sami doma snažíme najít odpověď na různé otázky víry a života. I třeba takové, jako jsou ekologické katastrofy nebo přírodní pohromy a také pohromy humanitární. A sdílíme různě i svá svědectví a zkušenosti. Nebo často o spoustě takových událostí, situací a úkazů přemýšlíme sami a nikdo o tom ani nemusí vědět. Ale to nevadí – příběhy jako ten Eliášův mohou mluvit i k našemu srdci a nám všem se při všech těchto příležitostech také může ukázat, jak to s námi Pán Bůh myslí. A touto otázkou se zabývali i mnozí lidé před námi. Kladli si otázku, co platí dnes z Písma a co platí z toho všeho kolem nás. A jestli také z toho smíme usuzovat na nějaká znamení. A tak v historii církve vznikly dva pojmy: Teologie zjevená, která se ukazuje v Bibli a všude tam, kde se nám potvrzuje, že s námi Pán Bůh počítá a provází nás svými dobrými znameními.
A teologie přirozená vypráví o Božím stvoření: jak nás Pán Bůh stvořil a jakými dobrými dary nás vybavil. A sem patří například naše svědomí. Tak, jak nás Pán Bůh stvořil, nejsme stroje, nežijeme v matrixu, ale máme svobodu rozhodování a právě svědomí, které nás upozorňuje na potřebu správného jednání a třeba i na to, že máme sklon k hříchu.
Takže zjevení a svědomí jsou dvě věci, které nám pomohou najít odpověď. Tak na tom byl i Eliáš. Podívejme se, v jaké situaci se jako prorok nalézal:
Svatá země byla rozdělena a její králové se dopouštěli mnoha nepravostí. Hospodinovi proroci byli povražděni kromě Eliáše. On zbyl jako jediný prorok a skoro neví, co dál. A potom čteme, že Hospodin nebyl v těch přírodních katastrofách, s nimiž se Eliáš setkal. Vichřice, zemětřesení a tak. Takže za to „nemůže“ Pán Bůh: často my tam, kde kácíme lesy, narovnáváme koryta řek atd., se setkáváme se suchem nebo povodněmi a pak najednou se divíme, ale „nemůže“ za to Pán Bůh.
Na druhou stranu o nás Pán Bůh ví i takové podrobnosti, kolik máme vlasů na hlavě… Tak povzbuzuje Pán Ježíš ty, kdož potřebovali být posíleni ve víře pro rozhovory se svými protivníky. A pro situaci, kdy nás zmáhají vlastní pochyby. Tak jako Pán Ježíš s farizeji. A co s nimi měl práce… Stejně i my, pokud kdo nalezne v Bibli protimluv. Tady máme povzbuzení k důvěře v Boží moc:
Když se někdy může zdát, že si sám Hospodin protiřečí, když jednou nespadne bez jeho vědomí ani vlas z hlavy, podruhé není ani v přírodních úkazech – ve skutečnosti je však zdánlivý protiklad výzvou pro nás, abychom Pána Boha hledali a ptali se a hledali kontext, jakou roli má v tom konkrétním příběhu, a to i v tom našem. To je ta přirozená teologie. Odpovědi najdeme v Božím stvoření. Tedy teď a tady, v našem konkrétním příběhu. Protože vždy nás to má něco naučit. A jaká je odpověď pro Eliáše, kolem něhož se žene vítr a zemětřesení? Tam, kde Hospodin není, není proto, že k nám pak přijde s dary mnohem většími.
Jistě si každý takové situace vybavíme. Situace vysvobození po velké bouři, ať se už projevila v našem životě v jakékoli podobě.
Jako církev si můžeme také říci, že ty dary spočívají například ve svátostech – křtu a Večeři Páně; kdyby to nic nebylo, řekneme si, že vodu, chleba a víno si můžeme normálně koupit a dělat si s nimi, co chceme. A přece jsou to zároveň znamení Boží moci a v našem společenství se z nich stávají velké a dobré věci. A zde Hospodin je, ve větru a zemětřesení není. To totiž znamená, že Pán Bůh na nás tyto věci nesesílá.
To je zároveň i odpověď a útěcha, když někdy máme pochybnosti o smyslu různých událostí v našem životě a okolo nás. Vysvobození Boží vypadá jinak než předpověď počasí.
Pokud se tedy setkáváme s názory lidí, že v těchto úkazech se snad ukazují Boží tresty - a ještě přesně vědí, na koho by měly dopadnout, zeptejme se takového člověka, kde jsou jeho informace v Písmu. Jistěže Pán Bůh ví o tom, co se děje na Zemi. Jistěže také nám ukazuje svá znamení. Ale netrestá nás tím, že by on sám na nás sesílal zlé věci. Job říká, že Hospodin dal i Hospodin vzal, ale neplánuje takové pohromy, z nichž by nebylo východisko. A i když je to někdy těžké, jen se v určitých okamžicích máme třeba zastavit a rozhlédnout okolo sebe. A připomenout, že ve vichru a zemětřesení, které zaznamenal Eliáš, v těchto přírodních úkazech Hospodin nebyl. Takto se tedy dá odpovědět těm, kdož by tvrdili, že to či tamto je dokonce Boží trest nebo prostě nějaká nevyhnutelnost, tam všude je třeba přinést evangelium. O těch Božích trestech se občas dohadovali lidé v církvi tam, kde si nerozuměli a nechtěli rozumět, to je snad díky Pánu Bohu za námi. A o té nevyhnutelnosti v dějinách většinou mluvily různé velké hlavy totalitních režimů, které jsou za námi snad také a my usilujme pro zbytek světa o dobro tak, jak jen můžeme.
Včera byla slavnostní bohoslužba ke sto letům církve a bratr synodní senior řekl v kázání asi toto – (a platí to i pro Eliáše i pro nás) – „hledejme, ptejme se. Tak se ptali všichni ti proroci před námi. A smíme něco nového nalézt, něco, co působí i proti strachu z takovýchto neznámých věcí. Nemá cenu strach zlehčovat nebo se tomu smát, tím se strach jen utvrdí. A strach účinně likviduje láska, důvěra, bezpečí, naděje.“
Můžeme se vžít i do Eliáše, upřímně hledal, ale jistě pociťoval i obyčejný lidský strach. A mysleme na to tam, kde jsme někdy zmítáni pochybnostmi. Protože pak se Pán Bůh oslaví na našich životech: jako po vichřici byl Eliáš pomazán za proroka a dostal tím důležitý úkol. Stejně i nám se po nějaké bouři může ukázat něco důležitého a nového.
Eliáš vystoupil na horu, aby zde byl v modlitebním ústraní a zároveň čekal na Hospodinovo Slovo. Ve vichru, bouřce a zemětřesení se Hospodin neukázal, ale jemný a tichý hlas ukáže Eliášovi i nám novou cestu. Eliáš potom jako prorok pomazal své prorocké žáky a pomazal krále nad Izraelem. Takže když někdy pomyslíme na to, jaký že to všechno má význam, připomeňme si s Eliášem zaslíbení Boží: I kolem nás se někdy přežene bouřka, ale když uklidíme všechny ty spadané větve, nejen že pod nimi můžeme nalézt ořechy, ale také uslyšet nový hlas, uvidět novou cestu. I za to se modleme.

604 Buď sláva Bohu, chvála Otci

Poslání (3. čtení): 1Te 2:4 Bůh nás uznal za hodné svěřit nám evangelium, a proto mluvíme tak, abychom se líbili ne lidem, ale Bohu, který zkoumá naše srdce.

489 Tvé požehnání, dobrý Otče