Bohoslužby dne 7. 10. ve Kdyni, neděle 19. po Trojici

Introit: Chvalte Hospodina všichni národové,
velebte ho všichni lidé!
Neboť jest rozšířená
nad námi milost jeho
a pravda jeho navěky.
Halelujah.

Sv 189 Moudrost

1. čtení: Žalm 107:1-3 s. Adámková
Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné! Tak ať řeknou ti, kdo byli Hospodinem vykoupeni, ti, které vykoupil z rukou protivníka, které shromáždil ze všech zemí, od východu, od západu, severu i moře.

Sv 244 Pána vítej

2, čtení: Kniha Moudrosti 10:15-19 Moudrost vyrvala svatý lid a jeho potomstvo bez úhony z moci pronároda utiskovatelů. Vešla do duše Hospodinova služebníka Mojžíše a proti obávaným králům se postavila zázraky a znameními. Dala zbožným odplatu za jejich námahu, vedla je podivuhodnou cestou, za dne jim byla stínem a za noci hvězdnou září. Převedla je přes Rudé moře a provedla spoustou vod. Jejich nepřátele zatopila, je však vyrvala z hlubin propasti.

648 Kristus je má síla

Text kázání: Matouš 14:22-33 Hned nato přiměl Ježíš učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než propustí zástupy. Když je propustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Když nastal večer, byl tam sám. Loď byla daleko od země a vlny ji zmáhaly, protože vítr vál proti ní. K ránu šel k nim, kráčeje po moři. Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, vyděsili se, že je to přízrak, a křičeli strachem. Ježíš na ně hned promluvil a řekl jim: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!“ Petr mu odpověděl: „Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodách!“ A on řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, vykročil na vodu a šel k Ježíšovi. Ale když viděl, jaký je vítr, přepadl ho strach, začal tonout a vykřikl: „Pane, zachraň mne!“ Ježíš hned vztáhl ruku, uchopil ho a řekl mu: „Ty malověrný, proč jsi pochyboval?“ Když vstoupili na loď, vítr se utišil. Ti, kdo byli na lodi, klaněli se mu a říkali: „Jistě jsi Boží Syn.“

Kázání: Sestry a bratří,
to, že jsme teď zde, je výsledkem různých věcí, mezi něž patří také naše různá očekávání. Bylo by zajímavé někdy udělat takovou anketu, co každý z nás dnes očekává, co by chtěl zodpovědět a co by chtěl slyšet, nejenom v kázání. A nejinak tomu bylo i v době Pána Ježíše. Ať kázal pod širým nebem nebo v synagoze, vždy tomu bylo tak, že lidé, kteří jej poslouchali i jeho učedníci si o něm jednak mysleli různé věci a pak také přicházeli s různými otázkami - někdo chtěl slyšet výklad Zákona, někdo zase o tom Království Božím, různí lidé jej pokoušeli, zda je tedy ten Mesiáš a někdo se třeba těšil na nějaký zázrak. Kromě uzdravování to před naším příběhem bylo nasycení zástupu.
Zde tedy máme ta různá očekávání, která v Novém Zákoně pozorujeme u posluchačů Pána Ježíše.
Jenže kromě toho každý den procházíme tím, co se pořád opakuje, jindy se nám naopak nechce vykročit do ničeho nového. A takto na tom byli i samotní učedníci. Pán Ježíš ještě kázal a učedníky poslal napřed přes jezero. Čteme dokonce, že je přiměl. Jestli oni sami měli strach před vodními hlubinami, který byl tehdy lidem vlastní – nebo byli už také unavení, nevíme.
A najednou se zvedá vítr. No jo. Já jsem to říkal, že je blbost vyplouvat. A co to je? To se sem žene nějaký bouřkový mrak?
Přízrak… Teď už nás nic a nikdo nezachrání… Ovinuly mě provazy smrti, přepadly mě úzkosti podsvětí; nacházím jen soužení a strasti, říká žalmista.
„Nebojte se, já jsem to!“
Takže ne přízrak. To náš Pán nám jde naproti. A první se zvedá Petr, podle evangelisty Matouše se chce vydat za Pánem Ježíšem po hladině. Možná byl takové živější povahy, chtěl všechno zkusit nebo být na nějakém místě první, a tak i nyní. Jenže i v tom odhodlání a dobrém úmyslu, když se má vydat na hladinu, jej nakonec přepadají lidské pochyby. To jsou i naše pochyby. O některých z učedníků čteme, že je v nějaké fázi popadla malověrnost, nejvíce je asi znám apoštol Tomáš, o němž svatý Augustin, učitel církve, řekl, že on, Tomáš, pochyboval, abychom my pochybovat nemuseli. Pochyboval Tomáš a před ním Petr, učedníci v Getsemanské zahradě usnuli a Pán Ježíš pak zjistil, že se ve chvíli nejtěžší modlil úplně sám.
My se také ocitáme v situaci pochyb nebo nejistot, a tak myslíme raději na zadní kolečka. A ještě si je jdeme raději dokoupit.
A pochybujeme někdy i o tom, zda zvládneme se vydat na hladinu, na širé moře, jestli stihneme si s sebou zabalit dostatek pitné vody, záchrannou vestu s píšťalkou, klobouček proti úpalu, gumové boty proti mořským ježkům, ploutve, nafukovací lehátko … schválně jsem vymyslel takový seznam: oproti němu nám Pán Ježíš říká, že kupodivu na dlouhou cestu si nemáme brát dokonce ani dvoje boty. Pak se totiž ukáže působení Boží, i tam, kde se najednou ocitneme na rozkolísané hladině a tu se poohlížíme, kolik těch záchranných prvků máme skutečně s sebou.
To není asi nic příjemného, slyšet, že vlastně nám nepomohou sebelepší přípravy na cestu… Nezbývá než zjistit, že všechno je jinak. Básník Zdeněk Volf napsal:

Není pravdy
než v těch básních
padajících
při tvém čtení
kolem
našich kolen.

A tak je to i vždy, když se třeba sami v tichu obracíme k Pánu Ježíši. On sám je nám příkladem – dosti často se sám v evangeliích modlí. Často se modlil o samotě a tak je to i v našem dnešním příběhu. Ale právě tehdy, když se učedníci o samotě báli, tu přichází pro naši záchranu a také nám on sám káže či předčítá, jak to vyjádřil básník, abychom se dozvěděli něco důležitého. Když se dostaneme na kolena, najednou nám spadne pomoc přímo k nám.
Slyšíme o pomoci. O vysvobození. Neslyšeli jsme o nějakém plánu k posilování, vzdělávání – to je důležité pro nás tam, kde sice konáme mnoho věcí z dobré vůle, ale někdy na to prostě nestačíme. A tu ani Pán Ježíš učedníkům nenadává, neposmívá se jim, nepředkládá jim seznam neomluvených hodin nebo nesplněných úkolů, ale říká: Neboj se. Nebojte se.
Udělal jsem si pak takovou statistiku výskytu v Písmu:
Posilnit se, síla – 100x
Nebojte se, záchrana, spása – 739x

Nic z toho pochopitelně nevychází ze sil a možností člověka samotného, je to Boží Slovo k nám. A taky to není ani novozákonní vynález, už slovy izraelských proroků Pán Bůh říká ono „Neboj se“. Doplněno ještě takto: „Neboj se, já jsem Tvůj Bůh.“ (Dt 1:21, Dt 7:21, Dt 31:6, Iz 41:10, Iz 41:13) A v tom zní takové předzvědění: Pán Bůh ve Starém Zákoně říká, že lidu oznámil své jméno, aby věděli, kdo on je, aby věděli také, ke komu se modlí, aby věděli, před kým se sklánějí. A dokonce ono „Neboj se“ zaznívá v Zákoně Hospodinově, v 5. knize Mojžíšově: Nejenže zde jsou ta pravidla Boží, ale jeho lid se především nemá bát.
A je to takové zajímavé předzvědění do toho dnešního novozákonního příběhu: Učedníci si mysleli, že vidí přízrak. Přízrak většinou nemá jméno. V momentě, kdy i v pohádkách dáme strašidlu nějaké jméno, už zhruba víme, kdo to je. Ale on to není žádný přízrak. Právě zde je to jiné, že při bouřce, která skutečně nastala, nebylo to žádné zdání, zde přichází nikoli bezejmenný přízrak, ale Pán Ježíš a říká: Nebojte se. Tehdy asi neměli žádné záchranné vesty, byli daleko od břehu a zdroje světla měli asi také dosti omezené. A když se zdá, že se do té situace ještě připletl nějaký strašlivý přízrak, tu najednou zaznívá: Nebojte se! A dokonce: Nebojte se, já jsem to! Když kolem sebe pociťujeme různé přízraky, my můžeme je sami pojmenovat, uchopit a s modlitbou vyhnat. To není jenom pro svědectví exorcistů, to můžeme ve jménu Pána Ježíše každý z nás.
A Pán Ježíš přichází a to Slovo povzbuzení říká v množném čísle: Nebojte se. Pro nás stejně jako společenství učedníků.
A tato věc je důležitá, tu jsem si připomněl, až jsem slyšel jedno jiné kázání na náš text: Ta důležitá slova z Bible mohou také zaznívat v množném čísle: Jsou to slova pro církev, společenství, rodinu, modlitební skupinku, zkrátka množinu lidí. Ano, i Pán Ježíš i proroci byli občas sami, ale vždy ta důležitá slova říkali lidu Izraele. Nebo učedníkům. A všude tam, kde také cítíme zodpovědnost za někoho a chceme udělat to či ono s dobrým úmyslem, nesmíme zapomínat, že na to nejsme sami. Tak i v našem minulém kázání: Eliášovi nakonec Hospodin ukázal, jak bude ta prorocká služba a osud lidu pokračovat a pomazal Chazaela za krále nad Aramem, Jehúa za krále nad Izraelem a Elíšu za proroka místo sebe. (1Kr 19:15-16).
Proč to tak obšírně vykládám: Někdy se tak stavíme ve vlastní pýše nebo chuti sami něco dokázat, ale pak vždy přijdeme na to, že ta důležitá oslovení jsou v tom proroctví, ustanovení Zákona, blahoslavenství jednak pro společenství (Izraele nebo církve) a také proti strachu. A zde také učedníci pak byli vysvobozeni a také uklidněni úplně bez vlastního přičinění, tedy z milosti. A tak je to i s těmi našimi vlastními záchrannými prvky, když se bojíme rozbouřené hladiny. Pravda se neskrývá v pohotovostním balíčku. Pravda se nachází sice v klidné hladině a s tím jsme v životě spokojeni asi nejvíc, ale může se ukázat i po bouřce.

200 V Tvé síle, Pane Bože můj

Předběžně je domluven adventní koncert sborů Bel Canto a Canzonetta na 15. 12. od 18 hodin. Pozvánky budou upřesněny a zveřejněny. Děkujeme bratřím Altynskému a Nunvářovi za umístění nové cedule s označením sboru.

Děkujeme za sbírku školních potřeb, kterou jsme odeslali tento týden potřebné organizaci – dětskému klubu Májovka v Děčíně – i s pozdravem jménem sboru.

Přímluvy + modlitba Páně
Poslání (3. čtení): Zj 21:5-6 Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, všecko tvořím nové.“ A řekl: „Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá.“ A dodal: „Již se vyplnila. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé."

406 Chval Pána svého písní