Bohoslužby dne 21. 10. ve Kdyni, neděle 21. po Trojici
Upozorňujeme i na program příštího týdne: pondělí 17:00 Kdyňské tvoření (zvoňte na faře), čtvrtek 16-18 Otevřený kostel a Kroky rozezpívané.
modrý zpěvník 12 Když na rozcestí stojíš
1. čtení: Žalm 32:7-8 „Tys má skrýše, ty mě chráníš před soužením, nad tím, že jsem vyvázl, zaplesá všechno kolem.“ „Dám ti prozíravost, ukážu ti cestu, kterou půjdeš, budu ti radit, spočine na tobě mé oko.“
2. čtení: Numeri 5:5-7 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi: „Mluv k Izraelcům: Když se muž nebo žena dopustí nějakého hříchu, jak se ho lidé dopouštějí zpronevěrou Hospodinu, a budou shledáni vinnými, vyznají svůj hřích, jehož se dopustili, a viník dá odškodnění a navíc přidá pětinu. To dá tomu, proti komu se provinil.
693 Ježíš hříšné přijímá
Text kázání: Lukáš 19:1-10 Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. Tam byl muž jménem Zacheus, vrchní celník a veliký boháč; toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je, ale poněvadž byl malé postavy, nemohl ho pro zástup spatřit. Běžel proto napřed a vylezl na moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít. Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: „Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě.“ On rychle slezl a s radostí jej přijal. Všichni, kdo to viděli, reptali: „On je hostem u hříšného člověka!“ Zacheus se zastavil a řekl Pánu: „Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně.“ Ježíš mu řekl: „Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův. Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.“
Kázání: Sestry a bratří,
představme si, že by naše bohoslužby pod širým nebem, které jsme měli v létě, někdo sledoval ze stromu. Byl by tam s námi a přitom by tam jakoby nebyl. Nebo bychom o něm ani nevěděli. A asi by pak byl překvapen, kdyby za ním někdo z nás vyšplhal, aby jej pozdravil pozdravem pokoje. To by jej asi překvapilo, zejména pokud by považoval svůj úkryt za dokonalý.
Zacheus. Na jedné straně měl jistou zodpovědnou funkci, která plynula z jeho postavení v tehdejší společnosti, řekněme, že to byl vrchní úředník. Ale na druhou stranu to byl taky vydřiduch a nad stanovené daně si pěkně ulíval i do vlastní kapsy.
A podívejme se na to, kde se s ním setkává Pán Ježíš: Přichází do Jericha, do města, které bylo nejen dobyto Jozuem, ale bylo to město prokleté, zapovězené, nečisté. Ale tomu se Pán Ježíš nevyhýbá. Přichází i sem a kromě zástupu lidí má právě Zacheus jakýsi zájem, aby poznal, kdo Pán Ježíš je: dívá se, ale nechce být spatřen.
A tak podobně jako Jonáš zprvu nechtěl být nalezen a prchá z cesty do Ninive až na konec světa, Zacheus se schovává na stromě. A to i před ostatními lidmi: byl to vrchní celník a velký boháč, jak říká Písmo. Dnes bychom řekli: Byl to vrchní korupčník v tom městě. A tento Zacheus přece neunikne pozornosti Pána Ježíše. A co hůře pro něj, Pán Ježíš jej oslovuje jménem! To se mu určitě vůbec nelíbilo, že před celým posluchačstvem té venkovní bohoslužby je najednou poznán, odhalen, snesen z úkrytu a vytažen z anonymity koruny stromu.
Tak by se mu vysmáli, to v lepším případě, v horším případě by jej chtěli zlynčovat. Zachea tedy. Jenže příběh nabývá úplně jiného směru: Pán Ježíš Zachea nejen oslovuje, ale vnutí se k němu na večeři. A to je voda na mlýn slušných lidí. „On je hostem u hříšného člověka!“ On je ochoten navštívit jeho dům! To ještě předtím nikdo neviděl. A o Zacheovi se později tradovala i křesťanská legenda o tom, že se pak stal známou osobností v jeruzalémské obci.
Dost legend, vraťme se k tomu, kam přichází Pán Ježíš: Je už pravděpodobně někde na cestě k Zacheovi domů. Evangelium nám o tom vypráví poměrně stručně a ukazuje nám, že když se někdy skrýváme nebo lépe – chceme být sami, přichází k nám Pán Ježíš a říká: „Dnes musím být hostem ve tvém domě!“
V té dosavadní Zacheově cestě se se skrývají asi tři překvapení: 1. Je překvapen zástup a říká: „On je hostem u hříšného člověka!“ 2. Překvapen je i Zacheus, že jej Pán Ježíš oslovil a chce jít k němu domů. 3. A překvapeni můžeme být i my tím, že Pán Ježíš vůbec se Zacheem nic neřeší. Slyšel jsem jednoho křesťanského psychologa, že smrtící může být říkat pravdu. Přesně ve všech takových případech, kdy můžeme prstem ukázat na konkrétní věci, které se nám nelíbí a tomu člověku to pěkně vypočítat: „Vždyť je to přece pravda!“
Ale nic z toho se nestane a Zachea překvapí, jak jej vlastně Pán Ježíš přijímá: Oslovuje jej a bere jej jako plnohodnotného člověka. A on v tomto překvapení dokonce hned Pánu Ježíši vyznává své viny. A kromě toho už sám navrhuje řešení – a že si to jen nevymyslel: Ve Starém Zákoně, v Numeri 5:6-7 se dočteme, že provinilec má podle Zákona jako odškodnění přidat pětinu. (Stejně i Lv 5:14-26, kde jsou ustanovení spojena i s předpisy k oběti za vinu.) Zacheus, který říká, že nahradí čtyřnásobně, si tedy klade ještě tvrdší pokání, než mu předepisuje Zákon, a můžeme se zeptat, kde na to vezme. Ale zřejmě jej natolik přemohlo setkání s Ježíšem. Připomeňme, že předtím byl schován v moruši jistě také proto, aby se skryl, i když text nám říká, že byl malé postavy. – A se Zacheem se tedy děje velká změna: Byl odhalen v úkrytu, poznán, povolán, přijímá Pána Ježíše ve svém domě. A zde, i když asi už bez zraků onoho zástupu, si sám ukládá pokání: Nahradit veškeré vymožené úplatky čtyřnásobně. Sice byl označen zástupem za „hříšného člověka“, tedy se veřejně vědělo, o koho jde. Ale reakce zástupu se asi nebál, vždyť je pak právě řečeno, že Pána Ježíše s radostí přijal. To je i inspirace pro nás, ta Zacheova radost z víry, radost z přijetí Božího. A pak také jistě to, že Pán Ježíš nic nevytahuje jako první. On nám nepředkládá seznam s červenými vykřičníky. On čeká na nás, až co mu řekneme. A zde Zacheus zažívá radost víry, radost z víry, vždyť je to také syn Abrahamův a dalo by se říci, že došel obrácení: On nyní sám sebe vidí docela realisticky a taky to Pánu Ježíši říká. „Vždyť je to také syn Abrahamův“ – reaguje na to Pán Ježíš – rovněž si tedy zaslouží záchranu.
Potkáváme různé lidi. Někteří nás třeba mohou sledovat zpoza stromu jako zprvu Zacheus. Ale co víme o těch, s nimiž se setkáváme? Můžeme si proto říci podobně jako Pán Ježíš: „Vždyť je to také Boží dítě. Jenom o tom třeba ještě – nebo už – neví.“
A stejně jako ty zástupy si poukazují – na koho vlastně? Ani ne na hříšného Zachea, ale na Pána Ježíše, který je u něj hostem. A v čem je to podobné dnešní situaci? Někdy to pro nás nemusí být lehké, uvěřit tomu druhému, jako to na sobě zažil apoštol Pavel, bývalý farizeus a pronásledovatel církve; a zde Zacheus, bývalý celník, … „Opravdu se změnil?“ zní otázka.
A takovýto příklad ukazuje i chorvatský teolog Miroslav Volf: Asi všichni si pamatujeme tu první válku v Jugoslávii (1992-1995) a na pozadí těchto událostí on píše svou knihu Odmítnout, nebo obejmout – o odpuštění. (Ve válce spolu vzájemně bojovali hlavně Chorvaté, Bosňáci a Srbové a zločiny se děly v sousedství kohokoliv navzájem.) A Volf zde velmi pokorně zde vyznává: „Já jako Chorvat nejsem schopen obejmout Srba, ale vím, že jako křesťan bych toho měl být schopen.“
Zacheův příběh se tedy promítá do našich dějin a do života každého z nás. Různě se skrýváme na stromě a tu zase pohlížíme na to, kde bychom sami vymysleli rychlý a účinný recept, podle něhož už usuzujeme jednou provždy. V našem srdci a v našem pohledu na bližního se tak toho skrývá spousta. Ale Pán Ježíš znal Zachea jménem, zná i každého z nás a také nás tak oslovuje. Papež František o Zacheovi řekl: „Pán Ježíš zve také Tebe: Dnes musím zůstat v Tvém domě. To začíná dnes a pokračuje zítra u tebe doma. Ale přeje si přijít do Tvého domu a přebývat denně v Tvém životě a přebývat s Tebou. Ve Tvé práci, studiu atd. A oslovuje Tě Tvým jménem! Tvé jméno je pro něho vzácné!“ A tak si vždycky řekněme, ještě než nás samotné napadnou v životě různá zaručená řešení: „Vždyť je to také Boží dítě; jenom o tom už neví – nebo zatím neví.“ To totiž řekl o nás Pán Ježíš, ještě než my jsme jej mohli přijmout do svého srdce.
632 Neskládejte v mocných naději
- Pro psaní komentářů se přihlaste.