Bohoslužby dne 28. 10. ve Kdyni, neděle 22. po Trojici

161 Tebe, Bože, chválíme

1. čtení: Matouš 7:18-21
Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce. Každý strom, který nedává dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. A tak je poznáte po jejich ovoci. Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pa-ne‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.

200 V Tvé síle, Pane Bože můj
2. čtení: Skutky 27:1.2.4-19
Jakmile bylo rozhodnuto, že pojedeme po moři do Itálie, odevzdali Pavla a některé jiné vězně důstojníkovi, který se jmenoval Julius a byl od císařského praporu. Nastoupili jsme na loď z Adramytteia, která měla plout do přístavů v provincii Asii, a vypluli jsme. Odtud jsme vypluli a plavili jsme se chráněni Kyprem, protože vítr vál proti nám. Propluli jsme mořem podél Kilikie a Pamfylie a přijeli jsme do Myry v Lykii. Tam našel důstojník loď z Alexandrie, která plula do Itálie, a nalodil nás na ni. S obtížemi jsme se plavili podél pobřeží (Kréty), až jsme dopluli do místa, které se jmenovalo Dobré přístavy, nedaleko města Lasaia. Protože jsme ztratili mnoho dní a plavba byla nebezpečná, neboť již minul čas postu, Pavel je varoval: 10„Mužové, vidím, že plavba bude nejen spojena s nebezpečím a velkou škodou pro náklad a loď, nýbrž ohrozí i naše životy.“
Ale důstojník věřil více kormidelníkovi a majiteli lodi než tomu, co říkal Pavel. Protože přístav nebyl vhodný k pře-zimování, většina se rozhodla plout odtud dále, dostat se – bude-li to možné – do Foiniku a tam zůstat přes zimu. Je to přístav na Krétě, otevřený k jihozápadu a severozápadu. Když začal vát slabý jižní vítr, domnívali se, že mohou provést svůj záměr. Zvedli kotvu a pluli těsně podél Kréty. Ale zanedlouho se přihnal z Kréty bouřlivý vítr od severovýchodu a opřel se do lodi tak, že ji nemohli ovládat. Nechali jsme se jím tedy unášet. Když jsme se dostali do závětří ostrůvku, který se jmenoval Kauda, museli jsme vynaložit veliké úsilí, abychom vytáhli záchranný člun na palubu. Pak lodníci zabezpečili loď tím, že ji převázali. Báli se, aby nenajeli na Syrtskou mělčinu, a tak stáhli plachty a nechali se unášet větrem. Protože jsme byli prudce zmítáni bouří, lodníci druhý den vyhazovali do moře náklad, aby lodi ulehčili; a třetí den vlastníma rukama hodili do moře lodní výstroj.

Posaďme se a zpívejme píseň: 647 Kriste, Synu jediný
Text kázání: Skutky 27:20-44
Po mnoho dní se neukázalo ani slunce ani hvězdy. Prudká bouře nepřestávala a již jsme ztráceli všechnu naději, že se zachráníme. Když už nikdo neměl ani po-myšlení na jídlo, šel Pavel mezi lodníky a řekl jim: „Měli jste mě poslechnout a neopouštět Krétu, a mohli jste si ušetřit toto nebezpečí a škodu. Ale teď vás vyzývám, a-byste neztráceli naději, neboť nikdo z vás nepřijde o život, jenom loď vezme za své. Dnes v noci ke mně přišel anděl od Boha, kterému patřím a kterému sloužím, a řekl mi: ‚Neboj se, Pavle, ty se před císaře dostaneš. A Bůh ti daroval všechny, kdo jsou s tebou na lodi.‘ Buďte proto dobré mysli. Věřím Bohu, že tomu bude tak, jak mi oznámil. Máme se dostat k nějakému ostrovu.“ Když jsme byli hnáni po Adriatickém moři již čtrnáctou noc, kolem půlnoci měli lodníci dojem, že je nablízku nějaká země. Spustili olovnici a naměřili hloubku dvacet sáhů. Kousek dále ji spustili znovu a naměřili patnáct sáhů. Báli se, abychom nenajeli na nějaká skaliska, a proto spustili ze zádi čtyři kotvy; toužebně čekali, až se rozední. Když se lodníci pokoušeli utéci z lodi a spustili záchranný člun na hladinu pod záminkou, že chtějí spustit kotvy také z přídi, řekl Pavel důstojníkovi a vojákům: „Nezůstanou-li oni na lodi, nemáte ani vy naději na záchranu.“
Tu vojáci přesekli lana u člunu a nechali ho uplavat. Než se začalo rozednívat, vybízel Pavel všechny, aby pojedli. Pravil: „Už čtrnáct dní čekáte na záchranu, nic nejíte a jste o hladu. Proto vás vybízím, abyste pojedli. Je to potřebí k vaší záchraně. Neboť nikdo z vás nepřijde ani o vlas na hlavě.“ Když to řekl, vzal chléb, vzdal přede všemi díky Bohu, lámal jej a začal jíst. Všichni nabyli dobré mysli a přijali pokrm. Bylo nás na lodi celkem dvě stě sedmdesát šest. Když se nasytili, vyhazovali obilí do moře, aby lodi odlehčili. Když však nastal den, nemohli poznat, která země je před nimi. Viděli jen nějaký záliv s plochým pobřežím a rozhodli se, že u něho s lodí přistanou, bude-li to možné.
Najeli však na mělčinu a uvízli s lodí. Příď se zabořila a nemohla se pohnout a záď se bortila pod náporem vlno-bití. Vojáci chtěli vězně zabít, aby některý neutekl, až doplave na břeh. Ale důstojník chtěl zachránit Pavla, a proto jim v jejich úmyslu zabránil. Pak dal rozkaz, aby ti, kdo umějí plavat, první skočili do vody a ostatní aby se zachránili na prknech nebo troskách lodi. Tak se všichni dostali na břeh živi a zdrávi.

Kázání: Sestry a bratří, evangelista Lukáš nám předkládá docela detailní cestopis. V tradici byl Lukáš nazván prvním křesťanským dějepiscem a ve Skutcích apoštolů je často až neuvěřitelně podrobný. A to něco ukazuje i o nás, pokud známe nebo si pamatujete také takové podrobné svědectví, které třeba může znít skoro jako detektivka. A Lukáš si skutečně libuje v detailech a skoro by se nám hodila mapa.
Apoštol Pavel se chce dostat k císařskému soudu do Říma, v podstatě si to vyprosil před místodržitelem Festem v Jeruzalémě. A stojí mu za to se vydat na dalekou cestu. Je v tom jistě příkladem víry a příkladem vytrvalosti.
A ta cesta začíná být dost dobrodružná. My jsme pak podobni cestovatelům na této cestě: Mohli jsme přes zimu zůstat v přístavu Foiniku, Pavel to věděl jako dobrý cestovatel a misionář, měl ze svých cest zkušenosti, ale vydali jsme se už na cestu. A to proto, že důstojník věřil více kormidelníkovi a majiteli lodi než Pavlovi. Prostě jakmile má někdo moc (myšleno velkou moc i moc prostředků) anebo drží volant a tváří se sebejistě, těžko poslechne řadového cestujícího, navíc vězně s eskortou.
A tu házíme dokonce do moře lodní výstroj, protože se bojíme, že loď bude moc těžká a potopí se s námi. – Takže ten podrobný cestopis nám také ukazuje něco o našem životě. A zde se hodí citát, který vlastně stál na počátku tohoto kázání: „Kdyby to šlo všecko k dobrému a vzkvétalo to, tak ani není Bible pravdivá.“ – Tato věta ukazuje to krásné poznání víry, že Bible není namalovaná narůžovo nebo chcete-li, v pastelových barvách, ale nezastírá nic z lidských příběhů. A tu ukazuje i tak obyčejné věci jako meteorologické poměry. Ona se ta plavba konala mezi zářím a říjnem, tedy na samém konci tehdejší plavební sezony. Na své další cesty kolem řeckého pobřeží do Itálie potřebovali loď odlehčit. To přirovnejme třeba k jarnímu úklidu – a tu vyhodili do moře dokonce i lodní výstroj. Nevíme sice, co všechno mohla obsahovat, ale ukazuje to vlastně nějakou krajní situaci. Asi jako bychom v nouzi prodali třeba zimní bundu.
Když plánovali, jak poplují a jaké bude při plavbě počasí – jistě to byl plán podrobný a na takovéto plavbě jsme každý z nás. My jsme někdy i na místě těch lodníků a rozhodně si nepomůžeme tím, že odplujeme z lodi pryč na záchranném člunu.
Členové naší výpravy neměli ani kde zakotvit na zimu, ani v těch Dobrých přístavech na Krétě nebylo tolik místa. Když pak slyšeli mluvit Pavla, to chtělo velkou víru, že se mohou najíst a že tak nejen získají sílu k plavbě, ale že se někam zavčas dostanou a zásoby jim nebudou chybět! Zejména když přijalo při lámání chleba všech 276 členů posádky.
A nakonec: Loď sice dokonce ztroskotala, ale cestující se zachránili na troskách a dospěli do cíle. Když Komenský psal Kšaft umírající matky Jednoty bratrské, psal to skutečně jako závěť, ale měl dobrou naději. Komenský totiž a i další lidé v jeho době četli pečlivě knihu Zjevení. Bratřím i nám se ukazuje naděje: Tehdy byla třicetiletá válka. A i když se setkáváme s takovými podmínkami a poměry, s nimiž nemůžeme nic dělat, ukazovala se bratřím z jednoty dobrá naděje, že přichází Pán Ježíš, v knize Zjevení už viděný jako oslavený Beránek Boží – a přináší výhled k dobrému počasí.
Ten dnešní dlouhý text ukazuje spoustu podrobností a okolností té namáhavé plavby, kterými museli cestující i s apoštolem Pavlem a s Lukášem projít. Proplétají se zde úkazy těžkostí a pomoci. A není vůbec mým objevem, že církev je jako loď a my se vydáváme na cestu, třeba také proto, abychom se obhájili i před císaři tohoto světa, v každém případě abychom nemlčeli, ale uměli říci jasné Slovo, které je ostřejší než dvousečný meč. A posílí nás v každé situaci, tak jako posílil Duch Boží Pavla na cestách na rozbouřeném moři: že přijal dobrou naději a Pán Bůh jej dovedl do bezpečí a posílil ještě i ke svědectví dalším lidem. A tak můžeme své svědectví směřovat a formulovat i my, když lidem okolo nás můžeme říci: „Buďte dobré mysli!“
O to prosme, abychom od Pána Boha měli sílu.

451 Bůh je můj hrad

Sborový program: V pondělí v rámci sborového programu tematická kavárnička od 16 hodin (film), v úterý biblická hodina od 17 hodin, ve čtvrtek Otevřený kostel a současně Kroky rozezpívané od 16 hodin.

V optice Axel Optik na náměstí sbírají do konce listopadu lízátka pro děti nemocné leukemií.

Poslání (3. čtení): 2Tim 4:2-4 Hlásej slovo Boží, ať přijdeš vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej v trpělivém vyučování. Neboť přijde doba, kdy lidé nes-nesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním. Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím.
Žd 4:12 Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce.

672 Dej nám moudrost, odvahu