Bohoslužby dne 11. 11. ve Kdyni, neděle 24. po Trojici

631 Nám pomoz, Pane milý

Ex 4:10-15 Ale Mojžíš Hospodinu namítal: „Prosím, Panovníku, nejsem člověk výmluvný; nebyl jsem dříve, nejsem ani nyní, když ke svému služebníku mluvíš. Mám neobratná ústa a neobratný jazyk.“ Hospodin mu však řekl: „Kdo dal člověku ústa? Kdo působí, že je člověk němý nebo hluchý, vidící nebo slepý? Zdali ne já, Hospodin? Nyní jdi, já sám budu s tvými ústy a budu tě učit, co máš mluvit!“ Ale Mojžíš odmítl: „Prosím, Panovníku, pošli si, koho chceš.“ Tu Hospodin vzplanul proti Mojžíšovi hněvem a řekl: „Což nemáš bratra Árona, toho lévijce? Znám ho, ten umí mluvit. Jde ti už naproti a bude se srdečně radovat, až tě uvidí. Budeš k němu mluvit a vkládat mu slova do úst. Já budu s tvými ústy i s jeho ústy a budu vás poučovat, co máte činit.

440 Ozvi se, Pane můj (a něco o této písni)

Ex 33:9-17 Kdykoli Mojžíš vcházel do stanu, sestupoval oblakový sloup a stál u vchodu do stanu. A Hospodin rozmlouval s Mojžíšem. Všechen lid viděl oblakový sloup, stojící u vchodu do stanu; tu všechen lid povstával a klaněli se, každý u vchodu do svého stanu. A Hospodin mluvil s Mojžíšem tváří v tvář, jako když někdo mluví se svým přítelem. Potom se Mojžíš vracel do tábora. Ale mládenec Jozue, syn Núnův, který mu přisluhoval, se ze stanu nevzdaloval. Mojžíš řekl Hospodinu: „Hleď, ty mi říkáš: Vyveď tento lid. Ale nesdělil jsi mi, koho chceš se mnou poslat, ačkoli jsi řekl: ‚Já tě znám jménem, našel jsi u mne milost.‘ Jestliže jsem tedy nyní u tebe našel milost, dej mi poznat svou cestu, abych poznal tebe a našel u tebe milost; pohleď, vždyť tento pronárod je tvůj lid.“ Odvětil: „Já sám půjdu s vámi a dám vám odpočinutí.“ Mojžíš mu řekl: „Kdyby s námi neměla být tvá přítomnost, pak nás odtud nevyváděj! Podle čeho jiného by se poznalo, že jsem u tebe našel milost já i tvůj lid, ne-li podle toho, že s námi půjdeš; tím budeme odlišeni, já i tvůj lid, od každého lidu na tváři země.“ Hospodin Mojžíšovi odvětil: „Učiním i tuto věc, o které mluvíš, protože jsi u mne našel milost a já tě znám jménem.“

Sv 110 Myslete na Kanaán

Text kázání: Dt 31:7-8 Mojžíš zavolal Jozua a řekl mu v přítomnosti celého Izraele: „Buď rozhodný a udatný, neboť ty vejdeš s tímto lidem do země, kterou Hospodin přísahal dát jejich otcům. Ty jim ji předáš do dědictví. Sám Hospodin půjde před tebou, bude s tebou, nenechá tě klesnout a neopustí tě; neboj se a neděs.“

Kázání: Sestry a bratří, dnešní čtení jsou starozákonním slovem na cestu. Vlastně mě k němu inspirovala ta píseň ze Svítá: O lidu Izraele putujícím pouští z egyptského otroctví. A tu jsme četli rozsáhlejší příběh o Mojžíšovi, kterého si Hospodin vyvolil. Jenže Mojžíš se na to necítí, zdráhá se – podle některých výkladů prý snad koktal. Znal jsem jednoho bratra, který koktal, ale velmi rád se účastnil modliteb a my bychom se mohli ptát, proč třeba právě horlivého modlitebníka Pán Bůh nezbavil tohoto problému? Nevidíme do všech Božích plánů… V každém případě, Mojžíš zde s Hospodinem smlouvá, jestli by teda ty záležitosti týkající se vedení Izraele nešly udělat nějak jinak, necítí se na to a asi si říká, proč si Pán Bůh nevybral někoho jiného. A Hospodin mu na to odpovídá: „Já budu tvými ústy!“ Další přislíbená pomoc - ale Mojžíšovi to přesto nestačí, zase s Pánem Bohem smlouvá, až tedy se mu dostane odpovědi: „Což nemáš bratra Árona, toho lévijce? Znám ho, ten umí mluvit. Jde ti už naproti a bude se srdečně radovat, až tě uvidí. Budeš k němu mluvit a vkládat mu slova do úst. Já budu s tvými ústy i s jeho ústy a budu vás poučovat, co máte činit.“ Tím mu Hospodin dává zaslíbení a pomoc: Dobře, nechceš sám před lidem koktat, já ti dám mluvčího.
Ve druhém čtení se už Mojžíš setkává s Hospodinem ve stánku setkávání. Jsou na cestě z Egypta do zaslíbené země a s sebou mají tento přenosný chrám. A Mojžíš důvěřuje v Boží vedení: Kdyby s námi neměla být tvá přítomnost, raději nás odtud nevyváděj! To je podmínka, podmínka lidská, ale zároveň podmínka zbožná nebo aspoň pochopitelná: Až už nás čeká cokoli, bez Božího požehnání marné naše namáhání. Jedna věc je říkat to takhle z papíru, ale třeba tam, kde nás čekají nějaká lékařská vyšetření, můžeme na Mojžíše myslet: Ano, jistě si všichni přejeme uzdravení a v tom všem, co je skryto v budoucím čase, nás bude provázet Pán Bůh. Kdyby v to nevěřili Izraelci v Egyptě, zůstali by v Egyptě a pak by ani Mojžíšovi nenadávali, proč je vyvedl do pouště, kde nemají co jíst (ale měli, protože měli potravu od Hospodina – manu, tedy jakýsi chléb z nebe, a pak i křepelky); pak také asi víme, že spílali Mojžíšovi, proč je dovedl do země takzvaně zaslíbené, kde byla velká starost o vodu. Mimochodem, současný izraelský vodovodní systém, založený již v biblické době, je dokonalý a i díky tomu se zemědělství ve Svaté zemi nerozvíjí jen někde v oázách, ale téměř po celé zemi. I to je a může být úkaz přízně Boží. Jiní sice trochu sarkasticky poznamenávají, že tomu je tak proto, že Hospodin dovedl svůj lid snad na jediné místo Blízkého východu, kde není ropa. Ale to my teď nevyřešíme, my máme před sebou příběh Mojžíšův: Mojžíš se tedy odevzdává Hospodinu, vede lid Boží a Arona má za tlumočníka. Jde s ním Hospodinovo požehnání: Hospodin Mojžíšovi odvětil: „Ty jsi u mne našel milost a já tě znám jménem.“ (Ex 33:17) A mně vždycky bylo Mojžíše líto, kolik diplomacie ho stála už služba v Egyptě, jistě tam udělal také spoustu chyb, pak vyvedl svůj lid na poušť a bojoval s jejich malou vírou, orodoval za ně u Hospodina, a pak nakonec do Země zaslíbené ani nedošel. Psycholog Viktor Frankl mluví o tzv. vědomí smyslu. Co si asi musel říkat Mojžíš: Mělo to všechno smysl? Ale Hospodin ho vyvede na vysokou horu a ukáže mu zaslíbenou zemi a říká: Pověříš Jozua a ten dovede tvůj lid-můj lid do této země.
Co ten Mojžíš jenom všecko prošel … Čelil upadající víře svého lidu v Egyptě, sám se také dopustil chyb, nicméně byl posílen, aby vyvedl svůj lid z Egypta, při cestě čelil nespokojenosti lidí, prosil za ně u Hospodina, což tehdy znamenalo: setkat se s Hospodinem = vystoupat na vysokou horu… a tak dále. A Pán Bůh mu tedy na konci jeho života dává dobrou naději, že jeho dílo pokračuje, že má kdo vést lid Boží do zaslíbené země. Zdá se nám, že jsme nedosáhli všeho, co jsme chtěli? Naši práci a naše výsledky převezme někdo, kdo bude pokračovat v naší práci, v našich jistě dobrých úmyslech, nestojí vše na nás, ale na požehnání Božím. A to je také dobrá zpráva pro nás. (A teď co tam doposud dělal Jozue? Jaké měl zkušenosti?)
O Jozuovi čteme předtím jednou v Exodu a jednou v Numeri stejnou zprávu, že pomáhal Mojžíšovi. Byl to syn Núnův a o něm nevíme vůbec nic… Asi tedy měl přímé zkušenosti nejen z putování Božího lidu pouští, ale současně byl Mojžíšovi nablízku. A nyní přichází něco nového a Mojžíš Jozuovi vyřizuje povzbuzení od Hospodina - co by nám nemělo uniknout, vyřizuje je ne někde v ústraní či snad dokonce tajně, ale v přítomnosti celého lidu Izraele. Říká: „Buď rozhodný a udatný, neboť ty vejdeš s tímto lidem do země, kterou Hospodin přísahal dát jejich otcům. Ty jim ji předáš do dědictví. Sám Hospodin půjde před tebou, bude s tebou, nenechá tě klesnout a neopustí tě; neboj se a neděs.“ (Dt 31:7-8) A pro nás: Když čteme biblický text, můžeme se vcítit do různých rolí – jako ve filmovém scénáři. Jaké zde máme role? Mojžíše a Jozua.
Pokud se cítíme na místě Mojžíše, jistě můžeme sdílet své svědectví a prožívat životní radost, ve Starém Zákoně jsou ne nadarmo rodokmeny právě jako znamení předávání víry. Jozue ponese tu zvěst dál. Za takovou svědeckou službu prosme Pána. Mluví o tom už Antoine de Saint-Exupéry, že pohyb, jenž selhal, může pomoci druhému, který se podaří. A kdo pak v tom pohybu najde Boha, najde ho pro všechny. – To tedy jistě platilo a platí i pro Mojžíše a platí i pro nás, že nemusíme být smutní, pokud víme, co se nám nepodařilo. I ten Mojžíš, jehož život byl často plný klopýtání, se tak dočkal zaslíbení, že všechna ta starost o lid na poušti a smlouvání tu s faraonem v Egyptě, tu s Hospodinem na vysoké hoře, nevyšlo nazmar. Dostal zaslíbení v Jozuovi.
A pokud se cítíme na místě Jozua, jistě máme i předobraz Mojžíše v někom dalším, kdo nám vypráví nebo vyprávěl své zkušenosti, předával víru nebo nás i kus cesty vedl či vede. Samotná kniha Jozue potom vypráví o završení exodu z Egypta v Zaslíbené zemi.
Máme-li před sebou takovou cestu a kolem sebe dobré svědky, děkujme za ně Pánu Bohu a prosme i za sebe jednotlivě i za sebe navzájem. Apoštol Pavel vyřizuje Korintským: A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná. (1Kor 15:58)

Sv 246 Pane, dnešek je den chvály (a něco o autorovi)

Sv 189 Modlitba krále Šalomouna