Bohoslužby dne 18. 11. ve Kdyni, neděle 25. po Trojici (VP)

Introit: Ž 73 Jak je Bůh dobrý k Izraeli, k těm, kdo jsou čistého srdce! Avšak moje nohy málem odbočily, moje kroky téměř sešly z cesty, neboť jsem záviděl potřeštěncům, když jsem viděl svévolné, jak pokojně si žijí. Mně však v Boží blízkosti je dobře, v Panovníku Hospodinu mám své útočiště, proto vyprávím o všech tvých činech.

171 Buď Pánu čest

1. čtení: Jan 6:45-51
Je psáno v prorocích: ‚Všichni budou vyučeni od Boha.‘ Každý, kdo slyšel Otce a vyučil se u něho, přichází ke mně. Ne že by někdo Otce viděl; jen ten, kdo je od Boha, viděl Otce. Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z tohoto chleba, živ bude navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa.“

164 Pane, Tys mne zkusil

2. čtení: Jozue 1:1-9
Po smrti Mojžíše, služebníka Hospodinova, řekl Hospodin Jozuovi, synu Núnovu, který Mojžíšovi přisluhoval: „Mojžíš, můj služebník, zemřel. Nyní tedy vstaň a přejdi s veškerým tímto lidem přes tento Jordán do země, kterou dávám Izraelcům. Dal jsem vám každé místo, na které vaše noha šlápne, jak jsem přislíbil Mojžíšovi. Vaše pomezí povede od stepi a tohoto Libanónu až k veliké řece, řece Eufratu, podél celé země Chetejců až k Velkému moři, kde zapadá slunce. Po všechny dny tvého života se proti tobě nikdo nepostaví. Jako jsem byl s Mojžíšem, budu i s tebou. Nenechám tě klesnout a neopustím tě. Buď rozhodný a udatný, neboť ty rozdělíš tomuto lidu zemi v dědictví, jak jsem se přísežně zavázal jejich otcům, že jim ji dám. Jen buď rozhodný a velmi udatný, bedlivě plň vše, co je v zákoně, který ti přikázal Mojžíš, můj služebník. Neodchyluj se od něho napravo ani nalevo; tak budeš jednat prozíravě všude, kam půjdeš. Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí od tvých úst. Rozjímej nad ním ve dne v noci, abys mohl bedlivě plnit vše, co je v něm zapsáno. Potom tě bude na tvé cestě provázet zdar, potom budeš jednat prozíravě. Nepřikázal jsem ti snad: Buď rozhodný a udatný, neměj strach a neděs se, neboť Hospodin, tvůj Bůh, bude s tebou všude, kam půjdeš?“

Sv 131 Jozue, ten porazil Jericho

Text kázání: Jozue 5:13-6:9
Když byl Jozue u Jericha, rozhlédl se, a hle, naproti němu stojí muž a má v ruce tasený meč. Jozue šel k němu a zeptal se ho: „Patříš k nám nebo k našim protivníkům?“ Odvětil: „Nikoli. Jsem velitel Hospodinova zástupu, právě jsem přišel.“ I padl Jozue tváří k zemi, klaněl se a otázal se: „Jaký rozkaz má můj pán pro svého služebníka?“ Velitel Hospodinova zástupu Jozuovi odpověděl: „Zuj si z nohou opánky, neboť místo, na němž stojíš, je svaté.“ A Jozue tak učinil. Jericho se před Izraelci důkladně uzavřelo; nikdo nevycházel ani nevcházel. Ale Hospodin řekl Jozuovi: „Hleď, vydal jsem ti do rukou Jericho i jeho krále s udatnými bohatýry. Vy všichni bojovníci obejdete město vždy jednou kolem. To budeš dělat po šest dní. Sedm kněží ponese před schránou sedm polnic z beraních rohů. Sedmého dne obejdete město sedmkrát a kněží zatroubí na polnice. Až zazní táhlý tón z beraního rohu, jakmile uslyšíte zvuk polnice, vyrazí všechen lid mohutný válečný pokřik. Hradby města se zhroutí a lid vstoupí do města , každý tam, kde právě bude.“ Jozue, syn Núnův, tedy povolal kněze a nařídil jim: „Přineste schránu smlouvy a sedm kněží ať nese před Hospodinovou schránou sedm polnic z beraních rohů.“ Lidu řekl: „Pojďte a obcházejte město a ozbrojenci ať se ubírají před Hospodinovou schránou.“ Stalo se, jak Jozue lidu nařídil: Sedm kněží nesoucích sedm polnic z beraních rohů se ubíralo před Hospodinem a troubilo na polnice a schrána Hospodinovy smlouvy šla za nimi. Ozbrojenci šli před kněžími troubícími na polnice a shromážděný zástup šel za schránou, šli a troubili na polnice.

Sestry a bratří,
sledovali jsme příběh Mojžíše a Jozua. A lid Izraele nakonec doputoval do Země zaslíbené. Četli jsme o tom, jak je Pán Bůh ochraňoval a poskytoval jim znamení, i když oni tomu ne vždycky věřili. Četli jsme o tom, co všechno pro ně udělal Mojžíš a nakonec že pověřil Jozua, aby vedl tento zástup do Země zaslíbené.
Skončili jsme tím čtení Tóry, tedy Pěti knih Mojžíšových. A někomu by se nemuselo líbit, že následující kniha Jozue je v podstatě válečný román - jestli náhodou ta starozákonní kniha neospravedlňuje náboženské války, někdy takové hlasy můžeme kolem sebe slyšet.
A jak jsem nad tím tak uvažoval, Pán mi položil na mysl žalm 73: Jak je Bůh dobrý k Izraeli, k těm, kdo jsou čistého srdce! Avšak moje nohy málem odbočily, moje kroky téměř sešly z cesty, neboť jsem záviděl potřeštěncům, když jsem viděl svévolné, jak pokojně si žijí. Mně však v Boží blízkosti je dobře, v Panovníku Hospodinu mám své útočiště, proto vyprávím o všech tvých činech.
Zde by se mohlo zdát právě na té cestě modlitebníka, že pravdu a hlavně blahobyt mají všichni ostatní kolem nás, ale co je důležité a co žalmista zdůrazňuje, je Boží blízkost, která zachraňuje. Vůbec celý ten 73. žalm je podle vykladačů modlitbou proti sebelítosti – Jára Cimrman by možná řekl proti trudomyslnosti…
A tak se podívejme, co se přesně říká v textu knihy Jozue: Hospodin zvěstuje Jozuovi pomoc a blízkost, kamkoli půjde – do země pro něj ještě neznámé. A v tom našem textu kázání Jozua potkává posel, anděl, velitel Hospodinova zástupu, Jozue před ním padá na kolena a pak čteme konkrétní pokyny pro třídu kněží. Tedy nejdeme dobývat naši původní vlast hlava nehlava, ale jsme si vědomi smlouvy Hospodinovy, kterou neseme ve schráně. A pamatujeme si, co je v Mojžíšově zákoně. A kněží dostávají přesné pokyny, co mají dělat, aby na Pána Boha nezapomněli a nedobývali pro svou světskou slávu. Však s sebou mají zákon Boží.
Při tomto putování nesou a opatrují právě schránu smlouvy. A ta měla při této jejich cestě a v celé tradici Izraele různé, výmluvné a zároveň důležité názvy: schrána smlouvy či truhla smlouvy; schrána smlouvy Pána celé země; schrána Hospodina, Pána celé země; schrána Hospodinovy smlouvy; schrána Hospodinova; schrána svědectví; na jednom místě je dokonce označena jako samotný Hospodin. To ukazuje tu důležitost provázení Hospodinova, zároveň důležitost symbolů v našem životě: pokud máme takovouto připomínku svého obrácení, svědectví o křtu, oblíbenou knihu nebo dokonce přímo něco, na základě čeho jsme uvěřili, má to pro nás jistě obdobnou důležitost jako pro lid izraelský právě truhla smlouvy. Nachází se na čestném místě a je nám takovou důležitou upomínkou.
Takže Izraelci si přinesli i tuto schránu smlouvy a pak oslavovali, že je Hospodin dovedl do Země zaslíbené, že jsou doma z egyptského zajetí. A když si toto svědectví o smlouvě pak přečetli členové první církve, kteří uvěřili v Pána Ježíše, řekli si, že taková je i obnova života v Pánu Ježíši Kristu. A na to starozákonní svědectví poukazuje i sám Pán Ježíš: v evangeliu říká váženým mužům synagogy, kteří jej podezřívali z rouhání, toto: Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně. (J 5:39)
Židé si až dodnes připomínají Pána Boha jako toho, který je vyvedl z Egypta, to je pro ně evangelium.
A pro nás to biblické svědectví však není jen tou historií nebo dějepravou, není ani jenom zákoníkem, ale současně můžeme číst tak, že i nás Pán Bůh vyvedl z nějakého Egypta, dal nám něco nového podobně jako Izraelce dovedl do Země zaslíbené, pomohl nám zvítězit jako Jozuovým oddílům u Jericha a umožnil nám postavit něco nového jako potom oltáře, schránu a stan setkávání pro bohoslužby. Toto si můžeme odnést s sebou: Na pozadí toho starozákonního příběhu si promítněme takový film o sobě, zda se tam něco nepodobá takové Boží záchraně, cestě, obdarování, smlouvě nebo zázrakům, jaké provázely Boží lid. Podívejme se na to, jestli se v tom starozákonním příběhu někde nenajdeme my sami. K tomuto našemu starozákonnímu čtení i k evangeliu jsem slyšel pěkné slovo: V našem příběhu víry nejlépe poznáme ty důležité věci až na cestě.

604 Buď sláva Bohu, chvála Otci

Poslání (3. čtení): Ž 73:1-3.28 Jak je Bůh dobrý k Izraeli, k těm, kdo jsou čistého srdce! Avšak moje nohy málem odbočily, moje kroky téměř sešly z cesty, neboť jsem záviděl potřeštěncům, když jsem viděl svévolné, jak pokojně si žijí. Mně však v Boží blízkosti je dobře, v Panovníku Hospodinu mám své útočiště, proto vyprávím o všech tvých činech.

550 Až potud nám pomáhal Hospodin z milosti